TÉMA: Může láska k běhu přerůst až do skutečné závislosti?

Každý běžec zná stav, kdy pocítí tzv. druhý dech, druhou sílu, která se dostaví po nějaké době od vyběhnutí. Dala by se popsat jako pocit lehkosti a opojení. Mohou se tedy v mozku vylučovat během fyzické aktivity opiátové látky a dá se na sport vytvořit opravdová závislost?
Vyloučení bolest tlumících látek je v těchto situacích vlastní všem savcům a vyvinulo se jako jeden z důležitých život zachraňujících mechanismů v případě napadení predátorem. Vedle aktivace tzv. sympatiku a vyloučení stresových hormonů, jako jsou katecholaminy a kortisol, bylo potřeba i útlumu bolesti. Tedy to, že na mozek po určité době běhu působí nejen aktivizující stresové hormony, ale na druhé straně i omamné látky, má svoje logické vysvětlení. Podobně běžci znají i nepříjemné pocity při vynechání tréninku, kdy se dostavuje naopak vnitřní napětí, deprese, rozmrzelost, předrážděnost a utkvělá představa, že si prostě musí jít zaběhat, aby se těchto nepříjemných pocitů zbavili. To nám mozek naznačuje, že mu ony sportem vylučované opiátové látky naopak chybí a že je potřebuje k pocitu spokojenosti. Dalším fenoménem je nutnost postupného zvyšování intenzit tréninků k tomu, aby došlo k tomuto uvolnění a uspokojení.
Jedná se o ve sportovní medicíně dobře známé téma, které ale může být složitější a kontroverznější, než se na první pohled zdá. Pokud si připustíme, že se v případě lásky ke sportu nemusí jednat jen o touhu po zdravém těle a zdravém duchu, ale i o určitý druh opravdové závislosti, měli bychom zajít hlouběji a položit si i otázku, proč u některých sportovců má sportovní vášeň příznaky závislosti a u jiných ne anebo méně. Existují jedinci, kteří mají obecně silnější sklon k závislostem a sport je u nich jen „zdravou“ a na veřejnosti i vnitřně před sebou ospravedlnitelnou náhražkou jiných drog? Otázkou pak taky je, zda se u závislého na sportu jedná opravdu čistě jen o jeho touhu po prožití onoho opojného pocitu, který sport a jeho výsledky přinášejí (a tato závislost nemá hlubší význam než prostý návyk), nebo zda ho žene hlubší vliv podvědomých mechanismů nevyřešených problémů a konfliktů v osobním životě, rodině či práci (a patologické věnování se sportu představuje, podobně jako jiné závislosti, určitou formu útěku od nich).
Ať už je původní příčina vzniku závislosti jakákoliv, byla u sportu opravdu prokázána klasická závislost včetně příznaků z vysazení. Není na tom nic překvapujícího, neboť vedle případu sportu je známo, že si lze vytvořit závislost jak na klasické drogy, tak třeba i na sex, jídlo, některé specificky působící potraviny jako je čokoláda, sýry aj., u jiných zase na práci, internet, hazardní hry, nakupování, cestování apod. Ve všech těchto případech totiž dochází v mozku k vyloučení opiátově působících látek a také dopaminu a serotoninu, tedy hormonů štěstí a opojení, a tyto látky pak vyvolávají (zejména u k závislostem predisponovaných jedinců) snahu se k nim vracet. Pokud se jich nedostává, objevuje se naopak napětí, deprese, rozmrzelost a nesoustředěnost, tedy určitá forma abstinenčních příznaků.
Samozřejmě je nutno zdůraznit, že ne všichni, kteří se nadměrně věnují sportu, na něm musejí být patologicky závislí anebo být nějakým způsobem psychicky narušení. Sport je potřebnou součástí života, přinášející radost a vedoucí k prevenci mnoha tzv. civilizačních onemocnění, obezity, depresí, demencí, ale i k vyšší odolnosti vůči stresu a k obecně stabilnější pohodové povaze. Sport tedy v žádném případě po přečtení tohoto článku nevyřazujte ze svého života jako nebezpečnou drogu. Cílem je jen to, si uvědomit hranice ve smyslu, aby nám sport neovládal život a nezpůsobil místo zdravotního přínosu více poškození, a taky pochopit určité podvědomé vazby, které mohou poukázat na nevyřešené problémy ze zcela jiné oblasti než je sport.
Kde leží hranice patologie?
Co se týče vlastního nadměrného zájmu o sport, můžeme se setkat se třemi typy osobností, kdy pouze u poslední z nich se jedná o patologii, spadající do definice psychických poruch.
1) tzv. „obsesivní sportovec“ je zdravý člověk, který je hnán pouze potřebou po dobrém pocitu, realizaci a úspěchu (tj. bez sportu nemají dobrý pocit),
2) tzv. „kompulzivní sportovec“ je osobnostním profilem typický perfekcionista, u něhož je sportovní aktivita prostředkem jeho sebekontroly a touhy po dokonalosti (tj. bez sportu mají vnitřní napětí a nespokojenost),
3) tzv. „závislý sportovec“ je již za hranicí normy, neboť sport se pro něj stává hlavní životní hodnotou a jsou zde i příznaky závislosti a abstinence po vysazení (tj. bez sportu nevydrží).
Až teprve tento poslední typ lásky ke sportu je opravdovou patologií, zařazenou do seznamu psychických nemocí, a bývá mnohdy spojen s nadměrnou upjatostí nejen ke sportu, ale i k dietám a kontrole váhy. Frekvence tréninků však kupodivu není tím, co by ukazovalo na psychickou poruchu, tedy na pravou závislost na sportu. Na patologii ukazuje spíše specifická motivační a emoční charakteristika sportovců. Závislost na sportu je celkem snadno rozpoznatelná pomocí přítomnosti následujících znaků:
1) syndrom z vysazení ve formě psychického a fyzického pocitu nepohody při přerušení sportovních aktivit, kdy se mohou objevit úzkosti, deprese, vnitřní napětí, bolesti hlavy, pocity viny, poruchy chuti k jídlu, nespavost apod.,
2) psychologické charakteristiky a poruchy chování, spojené obecně se závislostí, tedy tolerance (nutnost postupného zvyšování dávky sportu, aby došlo k uspokojení), nadměrná každodenní fyzická aktivita a obsesivní touha po sportovních aktivitách,
3) porucha v alespoň dvou z následujících variant:
– neschopnost koncentrace na jiné věci pro utkvělé myšlenky na sport
– sociální, rodinné anebo pracovní problémy, vyplývající s nadměrného soustředění se na sport,
– syndrom přetrénování anebo trénování i přes nedoporučení lékaře a zdravotní potíže jako je zranění, nachlazení apod.,
– nerespektování rad trenéra, tendence k osamocenému a vlastnímu vedení tréninků,
4) porucha příjmu potravy anebo nadměrné zabývání se dietami a různými suplementy.
Poruchy příjmu potravy, které často provázejí závislost na sportu, nemusejí být přítomny jen ve formě dobře známé anorexie anebo bulimie, ale i jako tzv. Adonisův komplex, neboli svalová dysmorfie. Oproti anorexii, tedy úmyslnému hladovění, se u Adonisova komplexu jedná o opak, tedy o strach z hubenosti a o touhu po co největší svalovině s minimem tuku (typický je proto tento syndrom mezi kulturisty). Ve všech případech je však charakteristické nadměrné zabývání se stravou a současně sportem, které se tak stávají hlavním životním smyslem a hodnotou. Pokud se podíváme blíže na osobnost těchto jedinců, zjistíme, že za patologickým zabýváním se tréninky či jídlem může být nejen perfekcionismus, přemrštěné nároky na sebe samého nebo porucha sebevědomí, ale současně i určitá forma útěku před realitou, tedy nevyřešené problémy, které jsou tímto zatlačovány do pozadí (problémy a konflikty v rodině nebo práci, psychická traumata z dětství apod.).
Riziko přetrénování při sportovní závislosti
Závislost na sportu představuje riziko zanedbávání osobního života, přátel, rodiny, práce apod., ale je i rizikem vzniku zdravotních komplikací, zranění a syndromu přetrénování.
Závislosti v různých mírách a různých formách jsou v podstatě běžnou součástí života každého a nelze je vymýtit ze života. Musíme ale dokázat to, abychom ovládali my je a ne ony nás, a v případě sportu dát pozor na to, aby nám fyzická aktivita upevňovala a ne podlamovala zdraví, tedy naučit se poslouchat varovné příznaky našeho těla a respektovat zásady odpočinku a regenerace.
Běh jako útěk?
Zajímavé je, že pro mnohé nadměrně sportující nemusí představovat fyzická aktivita jen prostředek ke zdravému tělu, ale i každodenní uvolňující útěk z pracovního stresu a nevyřešených konfliktů v osobním životě. Na tom není nic špatného, neboť fyzická aktivita opravdu pomůže zdravým a rychlým způsobem uvolnit napětí ze stresujících situací a je proto nutnou součástí života každého, ale vlastní problémy a konflikty takovýmto uvolněním nezmizí a někdy se i dokonce zhorší tím, že nezbude čas a energie je řešit.
Takže pokud budete mít podezření, že váš každodenní běh není jen honba za sokolským sloganem „ve zdravém těle zdravý duch“, a není u vás ani závislostí na jeho opiátových účincích, ale spíše uvolňujícím útěkem před nějakým osobním problémem či konfliktem ve vás, v rodině anebo v práci, zavčas se zastavte a otočte, protože ten pravý cíl v tomhle případě není v terénu před vámi, ale schovaný někde (často v dálce) za vámi.
Každý, kdo se sportu nadprůměrně věnuje a mnohdy jde i přes zdravotní komplikace a únavu, by měl mít sebereflexi a zapřemýšlet se nad tím, zda za jeho láskou ke sportu je opravdu láska ke zdravému životnímu stylu anebo jde o závislost, útěk před nevyřešenými problémy a konflikty, nízkou sebedůvěru anebo i zbytečně přehnaný perfekcionismus. Tento článek měl za cíl poukázat na to, kde je hranice zdravého sportu a kde již začíná patologie, a že i na sportu si lze vypěstovat opravdovou a zdraví nebezpečnou závislost. Při vaší vášni k běhu proto nikdy nezapomínejte, že sport má sloužit nám a ne my jemu.
lékařka, poradce pro sportovní medicínu, hobby běžkyně
Komentáře (Celkem 43)
ddddd
11.11.2014 16:25:38
Každý běžec zná stav, kdy pocítí tzv. druhý dech, druhou sílu,
která se dostaví po nějaké době od vyběhnutí. Dala by se popsat jako
pocit lehkosti a opojení. Mohou se tedy v mozku vylučovat během fyzické
aktivity opiátové látky a dá se kvůli nim na sport vytvořit opravdová
závislost?
Odkaz
na článek
Desert
12.11.2014 08:04:43
>> rudo, 11. 11. 2014 22:39:02
chtěl bych vidět Usaina B., jak se mu před závodem vyplaví endorfiny misto adrenalinu, to by byla stovka za 20s, adrenalin ( epinerfin) je ten hormon, který aktivuje organismus k výkonu, nebo záchraně před nebezpečím,
JanaN
12.11.2014 13:22:19
pozn. autora:
Děkuji za peprné komentáře a okořenění pod článkem :) a omlouvám se, pokud jsem se někoho dotkla, to nebylo cílem. Tento článek v žádném případě nebojuje proti sportu (sama jsem sportovkyní), ale byl vyžádán redakcí v reakci na zkušenost s konkrétními jedinci, kteří ztrácejí náhled a hranice, nadměrný běh jim proto naopak způsobuje zdravotní poškození a jsou u nich i příznaky závislosti.
Chápu, že to pro některé zní neuvěřitelně, ale závislost na sportu, podobně jako třeba závislost na hubnutí, opravdu existuje. Možná tu chybí dodat jednu důležitou věc – tito „Forrest Gumpové“ si to, podobně jako třeba anorektičky, ve většině případů nepřiznají – důležitou součástí příznaků je totiž chybějící náhled a nadhled – a právě proto ani nepřijmou od svého okolí názor, že by mohlo být něco špatně – naopak…
Vedle toho přidávám poznámku k opiátovým látkám. Kromě aktivace hormonální stresové osy a sympatiku se vylučují i látky, tlumící vnímání bolesti. Nemusí to být samozřejmě jen u sportu, ale i u zranění apod. (tato problematika ale přesahuje původní účel tohoto článku)
pam65
12.11.2014 13:43:03
>> JanaN, 12. 11. 2014 13:22:19
Vtip je v tom, že ve fóru komunikují hlavně závisláci, kteří když neběhají, tak na to myslí a píší o tom. Jasným příznakem je neustálé se zabývání výkony.
Praha 9 - Prosek
hf
12.11.2014 14:59:24
>> JanaN, 12. 11. 2014 14:41:37
Neboj nebudeš všemi kamenována. Jen si potvrdila, to co většinou všichni už víme (nebo tušíme). Akorát jsi to napsala trochu odborněji a dozvěděl jsem se i něco nového, např. že „Frekvence tréninků však kupodivu není tím, co by ukazovalo na psychickou poruchu, tedy na pravou závislost na sportu“. Ale když se nad tím zamyslím, tak máš pravdu. Chodím teď kvůli bolavému svalu běhat jen 2× týdně, ale zdá se mi, že bych se zbláznil, kdybych nedělal jinou sportovní činnost a tak aspoň jsem si byl zajezdit do fitka na spiningovém kolu. Máš pravdu, že nám běžcům občas chybí nadhled. Jsme prostě specifická skupina lidí, která se bohužel občas kastuje do skupin dle výkonnosti. A tak občas výkonnost je větší prioritou než samotná radost z pohybu. Za sebe mohu napsat, že se mi článek líbil, zvlášť ta poslední věta: „Při vaší vášni k běhu proto nikdy nezapomínejte, že sport má sloužit nám a ne my jemu.“
runtachykard72
12.11.2014 15:17:08
..i když máte problémy,nerešte je.Utííkejte dáááááááál,čas je vyreší za Vás.Hlavne je nepolevit!
Praha
mapo
12.11.2014 15:39:29
Pořád je lepší (a pro všechny akceptovatelnější) závislost na běhu než na něčem jiném.
Desert
12.11.2014 18:09:24
>> JanaN, 12. 11. 2014 14:41:37
to ještě není žádné kamenování,
závislost bych charakterizoval jako semipatologický jev, kdy činnost jedince je nebezpečná jemu, jeho okolí nebo společnosti,
jelikož pohyb je přirozenou činností, kdy v normálních podmínkách je zdrojem radosti a regenerace organismu, takm jej nelze řadit mezi závislosti, při běhu tzv. druhý dech je charakterizován přepnutím organismu z režimu anaerobního na aerobní, lépe na spalování tuků,
Černé Voděrady
Černé Voděrady
MartiNo
12.11.2014 19:47:49
>> JanaN, 12. 11. 2014 19:31:38
…tady všichni víme, že jsme víceméně závislí, ale protože to takto
realisticky nahlížíme, tak závislí nejsme (aneb Hlava XXII.) čímžto se ovšem stává
článek pro nás celkem zbytečný, ale jistě ne nebezpečný.
JanaN
12.11.2014 19:51:42
Pozn. opiátovy látky v mozku během sportu:
http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/6091217
http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/2858810
…
Černé Voděrady
MartiNo
12.11.2014 20:03:57
>> JanaN, 12. 11. 2014 19:51:42
Nikdo se tu myslím nepře o to, zda se opiáty vylučují (to ano, však to cítím a souvislost se vznikem závislosti chápu, a jistě nejsem sama), ale to, že „vyvinulo se jako jeden z důležitých život zachraňujících mechanismů v případě napadení predátorem.“ prostě každému nesedí. O tom psal >> rudo, 11. 11. 2014 22:39:02 „a ze pozitivne endorfiny sa uvolnuju lebo zachrana utekom pred dinosaurom“
Osobně je mi jedno, jak to vzniklo, respektive o vzniku a vývoji života nemám ještě ujasněnou představu (snad uznáš, že jsou i jiné teorie, než Oparinova a evoluční obecně), jen upozorňuji, že rudo má věcnou výhradu (o jejíž oprávněnosti já nic nepíšu).
EDIT: jo ty jsi ještě přidala odkazy (to není třeba) a připsala… rudo ani desert neměli nějakou svoji chvilku, oni takto píší soustavně;-)
JanaN
12.11.2014 20:11:16
>> MartiNo, 12. 11. 2014 20:03:57
zraněná napadená zvířata přece musejí utéct – v tom je ta záchrana – říká se tomu stresová reakce boj nebo útěk – aktivizuje se sympatikus, katecholaminy a kortisol – tím se zvýši krevní tlak, puls, krevní cukr, mozková reaktivita, prozánětlivá a prokoagulační pohotovost…, ale musí být současně i potlačená bolest (tyhle látky se nevylučují jen při běhu, ale i při zranění apod., zvyšují práh vnimaní bolesti)
Černé Voděrady
MartiNo
12.11.2014 20:16:23
>> JanaN, 12. 11. 2014 20:11:16
…to je marný… nebavím o tom, zda se co vyplavuje a jak to vzniklo (to nechám na povolanějších – viz >> Desert, 12. 11. 2014 20:10:22), jen upozorňuji, že rudo zpochybňuje ten vývoj.
Praha - Vršovice
Chrosel
12.11.2014 20:25:36
Jedna věc je, že se z běhání může stát závislost…to je v případě řady lidí tady určitě pravda.
Nepomíjel bych ale ani případy, kdy běhání člověku pomůže z mnohem horších závislostí – jako substituce za alkoholismus, závislost na drogách atd.
Autorka má teda opravdu hodně pěkné foto.
Černé Voděrady
MartiNo
12.11.2014 20:26:34
>> JanaN, 12. 11. 2014 20:21:12
Nerozumíme, ale je to sice lehký, ale aspoň trochu trénink na rudu
Jinak pokud zaběhnu zase zpět, tak jak říkám – tu na webu si asi
nikdo nenalhává, že není na běhu do určité míry závislý, není to
nijak kontroverzní téma
bjerndi
12.11.2014 20:34:15
závislost na poyhbu snad, to je ovšem přirozený, když se oprostíme od nesmyslnýho stavu kam člověk jako tvor míří. Závislost na běhu je sice neškodná a úsměvná, prostě taková hra pro dospělý ( zapisování si číslíček, kupování si hraček na běhání atd … ) ale aspoň tím v 99% nikoho neohrožují.
rudo
12.11.2014 20:46:36
Jana ked o iecom pises, mala by si si o otom trisku nieco nastudovat a potom nemiesat veci dokopy
stresova reakcia umoznujuca utek nedava endorfiny
a radost z behu ked sa endorfiny uvolnia nemoze vzniknut pri uteku pred selmou
miseas dokopy 2 protichodne veci a este si to ani nevuies uvedomit ze to pleties aj ked na to upozornuje vela ludi dokolecka
ja som vobec nereagoval na to ci beh alebo sport moze byt zavislostou co s tym preco naca a tak
ukazujem len na velke diletanstvo pre tvoreni zakladnej ideologie toho clanku
ale to nic, asi si mala slabu chvilku ked si to pisala, stava sa to
JanaN
12.11.2014 21:06:42
>> rudo, 12. 11. 2014 20:46:36
Rudo :))
…kvůli tomu, aby to bylo správně pochopeno, jsem tu přece reagovala a dávala dokonce i některý odborný odkazy – víc jich uvádět nebudu – je to přece nesmysl to víc rozebírat a zabíhat do odborností, i je nesmysl tu diskutovat o hloupostech – je to už v téhle formě jen slovíčkaření a zbytečný boj
runtachykard72
12.11.2014 21:07:09
>> JanaN, 12. 11. 2014 13:22:19 Je to napísané správne.Chlapci by mali čítať pozornejšie,ostražitejšie…
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.