Co vás vedlo k vytvoření nového časopisu? Kdo všechno za ním stojí?

„Přišlo nám zvláštní, že o běhání prakticky neexistuje časopis srovnatelný s těmi, které máme rádi, jako třeba Another Escape, Sidetracked, The Plant, Drift, Volata a další. Jedinou výjimkou, o které víme a která se nám dostala do rukou, je americký Meter. Jinak jsou běžecké časopisy do značné míry zaměnitelné. To samozřejmě nemusí být nutně na úkor kvality, třeba Running Times jsou ve své kategorii skvělé. Naše redakce je tříčlenná – Michal Burda, Tomáš Luňák a já – s tím, že máme celou řadu spolupracovníků, kteří se na tvorbě časopisu podílejí.“

Co chcete, aby čtenář v tomto a dalších číslech našel?

„Důraz klademe na poctivou novinařinu, delší zevrubné texty a na kvalitní grafické zpracování. Pokud bychom hledali nějaké vzory, tak by to byl třeba Intelligent Life nebo The New Yorker spíš než časopisy, které nám jsou tematicky bližší. Silnou měrou by vždy měly být zastoupeny ilustrace a tvořit tak protiváhu jinak všudypřítomných fotografií.“

A co víte určitě, že tam nikdy nenajde?

„Asi nikdy tam nevyjde reklama na cigarety, řekl bych.“

Vydávat papírový časopis a ještě v tak netradičně velkém formátu, dokonce na třech druzích papíru, jde proti duchu doby. Pro koho je časopis určen?

„Pro všechny a pro nikoho.“

Jak často bude časopis vycházet?

„Dvakrát ročně, vždy na jaře a na podzim.“

Časopis má velmi výraznou výtvarnou tvář. Kdo ji pro vás vytvářel? Budete pokračovat ve stejném stylu, nebo se můžeme těšit pokaždé na jiný design?

„Grafickou podobu časopisu vtiskli Matěj Činčera a Jan Kloss s použitím písma Magnetic od Jana Nováka. Ilustraci na obálce nakreslil Michal Bačák, uvnitř čísla pak linoryt boty vytvořila Dora Čančíková a esej ilustrovala Marie Makeeva. Moiru Stewartovou nafotila Bet Orten. Základní podobu časopisu, včetně formátu, chceme držet i nadále.“

V časopise máte dva velké rozhovory, jeden s Janem Pešavou a druhý s Moirou Stewartovou. Proč jste vybrali zrovna tahle dvě jména do pilotního čísla?

„Na Honzu Pešavu se dost často zapomíná a řada běžců jej ani nezná, ačkoli je to držitel tří aktuálních českých rekordů a jednoznačně nejlepší český běžec za poslední čtvrtstoletí. Myslím, že Tomáši Šponarovi, který za Honzou opakovaně zajel a rozhovor s ním udělal, se dokonale povedlo naplnit naše představy o hlavním textu čísla a rozhovor je pro běžce asi tím nejzajímavějším a nejpodnětnějším, co v prvním čísle najde. Na Moiru nás přivedl Jirka Šoptenko, který s ní měl připravený nepublikovaný rozhovor. Ten bylo třeba aktualizovat a dotáhnout do konce, ale nakonec z toho vznikl rozhovor úplně nový.“

Co dalšího v časopise najdeme?

„Článek Honzy Procházky o štafetách v orientačním běhu, resp. o jedné konkrétní – švédské Tiomile. A rubriky, které by měly být do značné míry stálé: bota, závod, kniha, píseň, esej. V prvním čísle se jedná konkrétně o inovejťáckou legendu Mudroc 290, senohrabský Podzimní běh lyžařů, Askwithovu knihu o britské vrchařské scéně Feet in the Clouds, skladbu „Running Up That Hill“ od Kate Bush a esej o běhu v noci.“

Můžeš prozradit, co nás čeká v příštích číslech?

„Rádi bychom, aby v Béčku bylo ještě víc textu než nyní. Přibýt by měla například filmová rubrika, a pokud se zadaří, mohou se čtenáři těšit i na profily a tematické články. Pokračovat budeme v rozsáhlých rozhovorech s běžeckými legendami i s mladými nadějnými běžci a běžkyněmi.“

Kde se dá časopis koupit. Je možné udělat předplatné?

„Zatím především ve vybraných spřátelených obchodech a kavárnách v Praze (Trailpoint, Tribo na Lidické, Triko kafe & koloniál, Botas concept store, Denim Heads, Terryho ponožky, I Need Coffee!, Super Tramp Coffee), mimo Prahu pak Béčko seženete ve Staré škole v Babicích, ve Valašském Meziříčí nás prodává Vivat Sport a na Slovensku behnaboso.sk. Další distribuční místa hledáme. Časopis rovněž zasíláme poštou (zájemci mohou psát Michalovi Burdovi na michal@babice.sk). Předplatné zatím zavedené nemáme.“

Poslední otázka není na tebe jako redaktora, ale jako na běžce. Jaká byla sezona a co chystáš na tu příští?

„Solidně jsem letos zaběhl na Dolomitenmannovi a celkové 18. místo ve světové sérii vertikálních kilometrů také ujde. Radost mám ale především z toho, že se nám v Babicích podařilo začít s dětskou atletikou a zdá se, že to děti baví. Příští rok jsem zatím příliš nepromýšlel. Přihlášen jsem na maraton ve Vídni. Víc ještě nevím, ale v průběhu ledna hlavní plány zveřejním na blogu.“