Náhlá úmrtí u maratonc? nejsou výjime?ná. První ob?tí maratonského b?hu byl Até?an Feidipides, který skonal v Aténách po ub?hnutí 42 kilometr? z Marathonu, kde ?ekové porazili p?esilu perských vojsk. Podle kronik byl Feidipides pravým ultramaratoncem, p?ed bitvou u Marathonu ub?hl ve dvou dnech 240 km jako posel z Atén do Sparty, kde žádal o pomoc proti Peršan?m (kterou Até?ané stejn? nakonec nedostali v?as). Z posledních p?ípad? je možné jmenovat dv? náhlá úmrtí u maratonc? z podzimu roku 2007. 

Jedním byl rekrea?ní b?žec, který zem?el p?i maratonu v Chicagu, druhým byl špi?kový americký atlet Ryan Shay, který zem?el p?i americké kvalifikaci na olympijský maraton v Pekingu. Vzhledem k publicit?, která se t?mto tragédiím dostává, vyznívá každý takový p?ípad velmi hroziv? a každého potenciálního rekrea?ního, výkonnostního nebo i vrcholového maratónce jist? napadne, jestli maraton není hazardem se svým zdravím. 

Je však t?eba zd?raznit, že riziko náhlého úmrtí p?i maratonu je nízké a odpovídá frekvenci zhruba jednoho p?ípadu na 50000 závodník? sledovaných po dobu 18 let. Tak alespo? vyzn?la studie na více než 215000 maratonských b?žcích sledovaných v letech 1976–1994 v USA, jejichž pr?m?rný v?k byl 37 let a v?tšinu tvo?ili muži (82 %). 

Na této veliké populaci b?žc? byly zaznamenány celkem 4 úmrtí b?hem maratonského závodu, 3 v d?sledku p?ed?asné aterosklerózy, která byla p?í?inou akutního infarktu myokardu, jeden p?ípad byl zp?soben anomálním odstupem tepny zásobující srde?ní sval (více podrobností o t?chto p?í?inách náhlých úmrtí ve sportu viz www.sportvital.cz). 

Je zajímavé, že dva ze zem?elých absolvovali maraton v minulosti již n?kolikrát a nikdy si nest?žovali na žádné problémy se zdravím. 

Nem?že však p?i maratonu opravdu docházet i k p?ímému poškození srde?ního svalu v d?sledku enormn? zvýšené svalové práce? Pro laika to zní asi neuv??iteln?, ale po ub?hnutí maratonu k takovému poškození srde?ního svalu opravdu dochází.

Toto poškození je však (pravd?podobn?) vratné a bez následk?. V roce 1995 bylo ve studii na maratonských b?žcích, kte?í absolvovali slavný Bostonský maraton, prokázáno, že t?sn? po závodu dochází u 20 % závodníku v jejich krvi ke zvýšení enzym? a bílkovin srde?ního svalu (srde?ní izoforma enzymu kreatinkinázy – CK-MB, nebo myoglobin) podobn? jako u pacient? s akutním infarktem myokardu. 

Podobné nálezy byly zjišt?ny i u havajských ironman?, u kterých bylz zjišt?ny v krvi vysoké koncentrace srde?ních bílkovin troponin?, které dnes b?žn? používáme v diagnostice akutního infarktu myokardu (viz výše).

V jiné práci bylo p?ekvapiv? zjišt?no, že poškození sval? po ub?hnutí p?etrvává velmi dlouho. 40 b?žc?m byla po ub?hnutí maratonu a pak dále v pravidelných intervalech provedena biopsie lýtkového svalu, která byla detailn? histologicky vyšet?ena. T?sn? po závodu byly zaznamenány akutní zm?ny s poškozením svalových vláken a dalších nitrobun??ných struktur. Tyto zm?ny vymizely zhruba do týdne, nicmén? repara?ní a regenera?ní zm?ny byly patrné ješt? po 10 týdnech po absolvování maratonu! 

Další možnou p?í?inou náhlého úmrtí maratonských b?žc? m?že být porucha hydratace organismu. Pom?rn? velké nebezpe?í p?edstavuje hyperhydratace organismu, vznikající v souvislosti s nadm?rným p?íjmem tekutin b?hem závodu, zejména mén? zkušenými závodníky. V roce 2002 zem?eli p?i Bostonském maratonu dva závodníci. 

To vedlo skupinu amerických v?dc? k pátrání po p?í?in? jejich úmrtí. P?ekvapiv? bylo zjišt?no, že v d?sledku enormní fyzické námahy dochází u disponovaných jedinc? k t?žkému rozvratu vnit?ního prost?edí s nadm?rným vylu?ování antidiuretického hormonu zodpov?dného za zadržování tekutin v organismu. 

V d?sledku toho se nebezpe?n? snižuje koncentrace sodíku v krvi a dochází ke vzniku otoku mozku, který v t?žkých p?ípadech m?že vést i k úmrtí. Zvýšené riziko hrozí zejména sportovc?m, kte?í p?i vytrvalostním tréninku p?íliš neztrácejí hmotnost, pravd?podobn? v d?sledku p?ílišného zadržování vody v organismu. Tito jedinci by m?li výrazn? omezit konzumaci sportovních nápoj? b?hem takové zát?že.

Náhlá úmrtí p?i dálkových lyža?ských b?zích

Analogicky jako u b?žeckých maraton? existuje ur?ité riziko náhlého srde?ního úmrtí i u dálkových lyža?ských b?h?, zejména pro jejich masovost a popularitu. Tomuto tématu se detailn? v?novali švédští léka?i, kte?í provedli analýzu všech úmrtí b?hem slavného Vasova b?hu v pr?b?hu let 1970–2005. 

Vas?v b?h je asi nejznám?jším lyža?ským dálkovým b?hem, závodí se na 90 km klasickou technikou a a?koli profil trat? není zvláš? náro?ný, p?edstavuje závod pro lyža?e enormní zát?ž. Každoro?n? se n?které z jeho forem ú?astní okolo 40000 sportovc?, p?i?emž zhruba 15000 absolvuje hlavní závod. V pr?b?hu výše uvedeného rozmezí 35 let bylo zaznamenáno celkem 13 úmrtí. 

Analýza p?í?in úmrtí odhalila dev?t p?ípad? ischemické choroby srde?ní (jeden z t?chto p?ípad? byl 30-tiletý muž, neku?ák, sportující pravideln? 5× týdn?, do té doby zcela zdravý, který zem?el na 70. kilometru na akutní infarkt myokardu), dva p?ípady hypertrofické kardiomyopatie (jeden z muž? absolvoval p?ed závodem zát?žové EKG s normálním nálezem), jeden p?ípad myokarditidy (z?ejm? v souvislosti s nachlazením t?sn? p?ed závodem) a jeden p?ípad mozkové mrtvice (více o t?chto p?í?inách op?t na www.sportvital.cz). Všichni zem?elí byli muži. 

Sám jsem Vas?v b?h v roce 1996 absolvoval a když jsem v cíli zcela vy?erpaný po 5,5 hodinách závodu sd?loval jednomu domácímu závodníkovi, že mi je na um?ení, odpov?d?l mi s ?erným humorem, že pro Švéda není lepší smrti než zem?ít p?i Vasov? b?hu.

Také ve studii na b?žcích-lyža?ích provedené ve Finsku bylo vypo?teno, že tito sportovci mají 5× vyšší riziko náhlého srde?ního úmrtí ve srovnání s b?žnou nesportující finskou populací. Z epidemiologických prací provedených v USA a Švýcarsku vyplývá, že riziko náhlého úmrtí je u vytrvalostních b?žc? zvýšeno dokonce až 50×. Je zajímavé, že toto riziko se velmi snižuje u jedinc? pravideln? sportujících. Ti, kte?í pravideln? netrénují a jedou nap?íklad Jizerskou 50 „z voleje“ mají riziko náhlého úmrtí 40× vyšší než sportovci trénující pravideln?.

Na druhou stranu je nezbytn? nutné zmínit ohromn? prosp?šné ú?inky pravidelné sportovní aktivity. Jako d?kaz lze použít op?t data švédských léka??, kte?í porovnávali v pr?b?hu 4 let úmrtnost sportovc?, kte?í absolvovali Vas?v b?h s úmrtností celé švédské populace. 

I p?es data uvedená výše týkající se zvýšeného rizika náhlého úmrtí bylo prokázáno, že lyža?i m?li až o 70 % nižší celkovou úmrtnost (jak na kardiovaskulární nemoci, tak i na nádorové choroby, dv? nej?ast?jší p?í?iny úmrtnosti v západních zemích). Podobný trend byl však pozorován nap?íklad i pro frekvenci sebevražd – mezi lyža?i jich bylo podstatn? mén? než u nesportovc?, podobn? nižší je u sportovc? i výskyt depresí, než je b?žné ve Švédsku. 

Auto?i zjistili, že tyto ochranné ú?inky nebyly závislé na výkonnosti sportovc? a výsledný ?as v cíli závodu nebyl v?bec sm?rodatný. Je také zajímavé, že i lyža?i turisté, kte?í absolvují Vas?v b?h za 10–12 hodin, mají o zhruba 10 ml/min/kg vyšší maximální aerobní kapacitu, než má fyzicky neaktivní populace (45 vs. 35 ml/min/kg), a to je také nejpravd?podob­n?jším d?vodem velmi nízké mortality sportujících lidí.

Více informací o problematice podp?rných látek ve sportu na www.sportvital.cz .

Libor Vítek, www.sportvital.cz

Docent léka?ské chemie a biochemie na 1. Léka?ské fakult? Univerzity Karlovy v Praze. Odborník v oblasti výzkumu oxida?ního stresu, nemocí jater a zdravé výživy. Pracuje na IV. Interní klinice a na Ústavu klinické biochemie a laboratorní diagnostiky Všeobecné fakultní nemocnice a 1. Léka?ské fakulty Univerzity Karlovy v Praze.