RECENZE: Běhej, dokud můžeš je příběhem o lidské nezdolnosti
„Narazili jsme a já přestal dýchat. Nešlo to ani dovnitř, ani ven. Jako by tělo úplně zapomnělo na tento prazákladní pohyb a odmítalo provést byť jen jediný nádech nebo výdech.“ Při čtení těchto slov přestáváte dýchat i vy. Uplyne sice už pár měsíců od těžké nehody, ale pořád vám zdravotní sestra musí nosit záchod až do postele. „A kdy zase budu běhat maratony?“ Tuto otázku může v daný moment položit buď jen cvok, nebo člověk s neskonalou odolností. Nebo obojí.
První slova z knížky „Běhej, dokud můžeš“ novináře a ultramaratonce Reného Kujana dokazují, že tentokrát se nebude jednat o žádný romantický příběh o závodech a malicherných problémech dalšího běžce. Jenom představa toho, jak je náročné zařídit charitativní oběh Islandu, by mnoho lidí odradila. Cesta, která se zdá ze začátku šílená i dobrodruhovi Renému, málem ztroskotá na samém začátku: žádný generální partner, žádný doprovod a doma několikaměsíční syn.
Je skutečně takové bláznovství vzít na tisícikilometrovou trasu kolem ostrova i malého kojence? Otázka, která by rozhádala leckterou rodinu. Když se ale na poslední chvíli objeví generální sponzor, nevypadá to jako tak velké riziko. Ale sehnat obytňák s nezávislým topením, který by fungoval, je docela výzva.
Ještě větší je ale zdolat třicet maratonů ve třiceti dnech na ostrově, jehož počasí nepatří zrovna k nejvlídnějším. Poryvy větru, které hrozí sfouknout ze silnice i obytňák, natož běžce. Déšť, pronikající ke všem částem těla. Dítě, které má své potřeby bez ohledu na tatínkovy ambice. Auto smradlavé od neustále schnoucího mokrého oblečení. Jenom málokdo si umí představit takové podmínky.
Ale běh kolem Islandu by byl sám o sobě trochu nuda. Naštěstí je prokládaný pasážemi o dřívější Reného autonehodě a následnými měsíci zotavování. Tyto dějové skoky, odlišené druhem písma, aby se v nich čtenář neztratil, dávají příběhu nový rozměr. Neustále vás udržují v napětí, jak bude ta která část pokračovat.
Popisy drsných nemocničních poměrů, ochoty personálu a „profesionálního“ převozu zraněného do nemocnice v Motole jsou napsány naprosto bez servítků. První pocit, že těch sprostých slov a vulgarismů je trochu moc, pomůže čtenáři si uvědomit, jak těžký boj René tehdy sváděl.
Bohužel či naštěstí máte od začátku pocit, že víte, jak to všechno dopadne. Nehoda překonána, René zase běhá a Island přece neoběhl pouze jednou… Čtení celé knihy vám trochu kazí vědomí, že znáte konec. Ale omyl. Až ke konci se dozvíte, jak snadno mohl celý běh kolem Islandu skončit…
A nehoda? To, že nás život zkouší a neustále nám klade překážky, mnohdy vícekrát ty stejné, krásně dokazuje poslední kapitola, která leckoho dojme, ne-li přímo rozbrečí. Jak se René postaví k další automobilové nehodě svého života, to si už musíte přečíst sami.
Knihu vydalo loni nakladatelství Gutenberg.
Komentáře (Celkem 15)
kvetinka199 09.01.2017 11:41:18
„Narazili jsme a já přestal dýchat. Nešlo to ani dovnitř, ani ven.
Jako by tělo úplně zapomnělo na tento prazákladní pohyb a odmítalo
provést byť jen jediný nádech nebo výdech.“ Při čtení těchto slov
přestáváte dýchat i vy. Uplyne sice už pár měsíců od těžké nehody,
ale pořád vám zdravotní sestra musí nosit záchod až do postele. „A kdy
zase budu běhat maratony?“ Tuto otázku může v daný moment položit buď
jen cvok, nebo člověk s neskonalou odolností. Nebo obojí.
Odkaz
na článek
Brno
Petr Kaňovský 10.01.2017 11:38:27
>> DASK, 10. 01. 2017 11:21:57
Běhej, dokud nezemřeš.
Brno
Petr Kaňovský 10.01.2017 19:33:05
>> MS82, 10. 01. 2017 19:13:44
Jako seznamka dobrý, ne?
Praha 4
Dav 11.01.2017 09:35:07
…no, zdá se, že se diskuse trochu vymkla původnímu tématu
Každopádně dobrý čtení, taky charitativní přínos Reného činnosti rozhodně není zanedbatelný, tak proč ty komenty výše, které zdá se mi, mají za cíl obojí jen devalvovat
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.