Po lázeňském poměrně lehkém tréninkovém týdnu (s výjimkou neděle), na mě hned v pondělí čekal opět jeden z intenzivnějších tréninků. Čtyřkilometrový rozklus, protažení a hlavní část – pětkrát úsek do kopce. Přiznám se, že po nedělním běhu jsem se cítil dost unavený a tak pro pondělní úseky jsem jen velmi obtížně hledal motivaci. Avšak, jestli chci mistrovský závod zvládnout se ctí, nezbylo mi než zatnout zuby a vyrazit. Na trénink jsem vybíhal až v půl osmé večer. Obloha byla zatažená a okolní teplota příjemná, odhaduji tak do dvaceti stupňů celsia. Pro úseky jsem zvolil stejnou trasu jako v prvním týdnu přípravy, tj. přibližně 600 m dlouhý úsek s odhadnutým převýšením 130 m na jeden úsek.

Důvodem volby stejné trasy je očekávaná možnost sledovat vzestup nebo pokles výkonnosti a porovnávat subjektivní pocity. Pocit únavy z nedělního běhu v kopcích se na všech pěti vyběhnutých úsecích projevil v průměru o 15 až 30 vteřin pomalejších časech než v prvním tréninkovém týdnu. Nevěším hlavu a doufám, že toto zpomalení se nestane v přípravě tradicí a nevyvrcholí v den „D“. Nerad bych tím udělal radost některým nedůvěřivcům, kteří v probíhající anketě otipovali, že „závod ani nedokončím“. Já se v současné chvíli cítím na to, že za příznivých podmínek bych mohl závod dokončit, i když na konci startovního pole. Takže pětkrát vyběhnutý kopec (i když v pomalejším tempu) se v mé mysli proměnil v příjemný pocit z překonaného „nechtění“.

Těšil jsem se na úterý, kdy na mě čekalo jen 8 – 10 kilometrů volného běhu. Na ten jsem po předchozí domluvě vyběhl společně s Mirkem, který se rovněž chystá na veteránské mistrovství. Ve volném běžeckém tempu a při vzájemném dialogu, jak jinak než o běhání, jsme přibližnou plánovanou vzdálenost odběhli za necelou hodinu.

Středeční trénink jsem absolvoval opět na veslařském trenažéru. Na zahřátí 1 500 metrů a protažení. V hlavní části pak 2×15 minut. Mezi úseky byla tříminutová přestávka. V mém případě oba úseky s průměrnou „ujetou“ vzdáleností 3 700 m, tempem 25, časem 2:02 min/na 500m a zátěží 4 z deseti možných. Posledních pět minut druhého úseku jsem jel se zatnutými zuby a pocitem, že z trenažéru spadnu únavou. Na závěr mě čekalo volné vyjetí a protažení. Celkový „naveslovaný“ čas 0:41:00 hod. a 10 500 metrů.

Ve čtvrtek jsem se probouzel dost těžce a cítil se unavený. Chvíli jsem se musel přemlouvat, abych oblékl běžeckou výbavu a rozběhl se na plánovanou trasu do zaměstnání. Čekalo na mě 19,5 kilometru. Počáteční dva kilometry mírného seběhu, pak šestnáct kilometrů po rovince podél Vltavy a na závěr ostřejší výběh do kopce. Celou trasu ve volném tempu přibližně 5:20 min/km. Sprcha, snídaně a následoval běžný pracovní den. Večer, přestože jsem ten den běžel ve volném tempu, ozvaly se svaly na nohách, od třísel směrem ke kolenům, tipl bych to na přitahovače nebo jak se jim říká – důrazně odmítaly spolupracovat se zbytkem těla. Nechtěl jsem ztrácet čas zbytečným experimentováním a obrátil se proto na Miloše s prosbou o radu, jak účinněji o nohy pečovat, protahovat a jinak rozmazlovat, aby lépe sloužily. Jeho odpověď najdete níže.

Na pátek podle tréninkového plánu mělo být volno, ale protože na sobotu byly v plánu jiné neběžecké aktivity, brzy ráno jsem absolvoval trénink na in-line bruslích. Abych rovnoměrně protáhl celé tělo a částečně ulevil unaveným nohám, přibral jsem k tréninku i běžkařské hole, odborně se prý této kombinaci říká „Nordic Blading“. Při zatažené obloze jsem ve svižnějším, avšak stále pohodovém tempu, ujel 30 kilometrů za 1:25:00 hod. Příjemně unavený jsem odešel do zaměstnání. Večer jsem si našel čas k návštěvě kina spolu s manželkou a přáteli.

Na sobotu jsem si nechal jen zhruba dvouhodinový volný trénink po zahradě se sekačkou na trávu. Jinak po celý zbytek dne jen lenošení. Tréninkový plán s drobnými odchylkami a úpravami podle aktuálních především časových možností se mi zatím daří plnit, snad jen s výjimkou důslednějšího protahování a zařazení posilovacích cviků, jak jsem uvedl v závěru předešlého dílu. Na tyto aktivity mi zatím čas nevyšel.

O nedělním tréninku a dalším týdnu přípravy v příštím pokračování „vrchařské výzvy“.

Několik Milošových poznámek k předchozímu průběhu tréninku:

Své postřehy začnu puchýři, které se Dušanovi přihodily při lázeňském běhání. Jejich příčina nebude určitě ani v osvědčených botách nebo ponožkách, jak sám vydedukoval, ale nejspíše v tom, že kůže na jeho nohách byla vlivem lázeňských procedur „vymáčená“. Tím pádem, ač to na první pohled nebylo zcela zjevné, kůže nohou zvarhánkovatěla. Tím vytvořila třecí plosky, které pak způsobily vznik puchýřů. Je docela možné, že nohy byly vlivem máčení „nasáklé“ a tím pádem trošku objemnější (větší) než obvykle, a neměly v botách tolik místa jako jindy. Za teplého počasí se během mají nohy některých běžců tendenci otékat. Když se sečetly všechny tyto vlivy, puchýře měly ideální živnou půdu pro svůj vznik.

Někdy se nám při běhu stávají věci, které si v prvním okamžiku nedokážeme vysvětlit. Když ale získáme časový odstup a zanalyzujeme si, co se dělo před vznikem dané události, porovnáme s tím co bylo jinak než je obvykle, jádru pudla se dobereme. V tom je běhání skvělé, protože nám přináší nejen spoustu fyzické a psychické pohody a radosti, ale také rozvíjí naše vnímání a často nám umožní se na věci dívat z nové perspektivy, jako bychom se vznášeli 10 cm nad zemí. Tedy z nadhledu.

Nyní k potížím, které pocítil Dušan po pondělním a čtvrtečním tréninku. Daly se předpokládat. Pocítil je snad každý, kdo se začal věnovat rychlostní a tempové stránce běžeckého tréninku, obzvláště když dosud se jeho trénink skládal jen z toho, že běhal více méně vytrvalostně, bez ohledu v jakém tempu své tréninky odběhal. Při rychlostních úsecích přeci jenom svaly jinak „zatínáme“, namáháme. Zakyselíme je , úpony se zkrátí a to potom způsobuje to nepříjemné tahání a pálení. Tenhle stav většinou trvá dva až čtyři týdny, podle stavu naší trénovanosti. Můžeme tomu, respektive od toho, pomoci tím, že po těžkém tréninku zařadíme ty lehčí na vyběhání, spálení laktátu, prokrvení svalů a celého hybného ústrojí. Nic nezkazíme, když se protáhneme. Lehce si zastrečujeme, a to tak, že protahujeme 10 – 15 vteřin v sériích po 3 až 5 opakováních ty partie, které nás nejvíce tahají a pálí. Na škodu není ani dojít si na masáž nebo navštívit saunu či páru. Pomoci si můžeme i automasáží nebo vodní masáží doma, kdy z hadice od sprchy odšroubujeme její hlavici a vodu necháme proudit na „postižené“ partie proudem vytékajícím z hadice.

Tréninkový plán Miloše Škorpila pro Dušana na 4. týden tréninku od 21.7. do 27.7.: 

Pondělí: 4 km rozklus; protažení; 6×500 m do kopce ; MB volný seběh dolů; 4 km výběh

Úterý: 8 – 10 km volný běh

Středa: Veslařský 15´rozveslování; 3×3000 m (7´pauza); 15´vyjetí 

Čtvrtek: 15 km do práce

Pátek: volno

Sobota: 1 – 2 hodiny in-line brusle 

Neděle: 15 km volný běh v kopcích

Startovní listina MS veteránů v běhu do vrchu

Web MS veteránů v běhu do vrchu