VMMR 2008: Běžel jsem s mistrem světa
Než jsme vyběhli, vlastně ještě mistrem světa nebyl. Ale pak zazněl startovní výstřel a on zmizel za první zatáčkou. Když jsem ho znovu uviděl, byl on mistrem světa a já jedním z poražených. Ale tu porážkou berte s rezervou. V počasí, jaké panovalo 6. září na trati vrchařského veteránského mistrovství světa z Areálu snů na Slamník, vyhrál každý, kdo doběhl. Přinejmenším nad sebou a nad těžkou tratí.
Pořadatelé zvládli mistrovství na výbornou. Drobných chyb se vyskytlo naprosté minimum. Ta první v hodnocení trati. Měl jsem informaci, že po úvodním mírném stoupání následují prudké úseky po místních sjezdovkách, vystřídané relativně příjemnými pasážemi, aby celé dílo bylo korunováno prudkým výběhem do cíle. A jaká byla skutečnost? Po pár desítkách metrů „krpál“, který se pak změnil v „superkrpál“. Vyskytlo se sice pár příjemnějších úseků, ale to, co čekalo na samý závěr, už byla jen třešnička na dortu. Ten dort ovšem nebyl obyčejný, ale nejméně dvacetiposchoďový.
Druhou pihou na kráse byl dočasný nedostatek vody na vrcholové
občerstvovací stanici. Je ovšem jasné, že její spotřeba musela při
sobotním vedru stoupnout na několikanásobek běžné normy.
Vše ostatní fungovalo jako na drátku. Od výdeje startovních tašek s čísly a čipy, přes bohatou nabídku doplňkových služeb, organizaci startu, časomíru, značení trati a pořadatelskou službu. Několik běžců, které postihl kolaps z horka a dehydratace, se přesvědčilo i o dokonalé funkci zdravotní služby. Zasvěcený komentář Iva Domanského z trati ani nemusím zmiňovat. Ivo byl jako vždy perfektní a neúnavný. Vždyť závodníci všech kategorií kolem něj prakticky nepřetržitě probíhali dobré dvě hodiny.
A teď zpráva pro ty z vás, kteří jste sledovali přípravu Dušana
Šebka. Počíhal jsem si na něj 500 metrů před cílem v místě, kde
začínalo vrcholové stoupání. Většina závodníků zde mlela
z posledního se skelným pohledem zabořeným do země. A on? Běžel jako
srnka a na mé povzbuzování zareagoval něčím pro mě v tu chvíli naprosto
nepochopitelným. Úsměvem od ucha k uchu. Doběhl v čase 1:06:30 na velice
slušném 28. místě. Jeho dojmy si budete moci přečíst v posledním
pravidelném pondělním dílu Vrchařské výzvy.
Na závěr mám jedno osobní poděkování Viktoru Petronjukovi, který se
vzdal svého kelímku s iontovým nápojem a dodal mi tak sílu na zdolání
posledního půlkilometrového stoupání. A taky vzkaz od Iva Domanského:
Tištěný magazín běhej.com se setkal s velmi příznivým ohlasem.
Komentáře (Celkem 4)
Nové Město nad Metují
evakollertova 08.09.2008 16:56:29
Taky jsem Dušana pozorovala a přišlo mi, že si běží v klídku a obstojně. Byla jsem nad sjezdovkou a vypadal v poho. Jsem zvědavá, jak nám pocity popíše on:-))
Libuna 08.09.2008 20:52:26
Tak hrozné to na začátku zas nebylo, prvních 7 km bylo celkem v pohodě, pořád jsem přemýšlela, kde vzali to převýšení přes 800 m, nějaké menší stoupáníčko celkem pohodička, ale pak posledních 5 km stálo za to! A hlavně posledních 500 m. Ale nelituji účasti.
administrator 03.04.2010 13:32:34
Než jsme vyběhli, vlastně ještě mistrem světa nebyl. Ale pak zazněl startovní výstřel a on zmizel za první zatáčkou. Když jsem ho znovu uviděl, byl on mistrem světa a já jedním z poražených. Ale tu porážkou berte s rezervou. V počasí, jaké panovalo 6. září na trati vrchařského veteránského mistrovství světa z Areálu snů na Slamník, vyhrál každý, kdo doběhl. Přinejmenším nad sebou a nad těžkou tratí.
Odkaz na článek
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.