Jak (ne)uběhnu 42 kilometrů a 195 metrů
Vítr byl od vody. Žena přede mnou také. V Anglii jsou tak všichni. Do cíle amsterdamského maratonu v roce 2006 zbývalo pár kilometrů a být pomalejší, tak jsem tam byl dřív. Slušelo jí to, až jsem ztratil rozum a zrychlil. TEXT PŘEVZAT SE SVOLENÍM Z BLOGU AUTORA
Proletíc kolem, prohodil jsem něco povzbudivého a ona se usmála.
Nejdřív jsem si představoval ledacos, potom ještě víc a najednou jsem
ztvrdl na kámen. Za pár minut mne předběhla. Beze slov a s úsměvem.
Nejhezčí Angličanka, kterou jsem kdy viděl. Nepomohlo jí to. Jen
předsouval jsem jednu nohu před druhou a klopýtal k cíli.
Ve dvě ráno, dva roky později a s větší pneumatikou v pase mne probudila
žízeň ze čtyř včerejších desítek po půlhodince vánočního fotbálku
stoletých a stokilových strýců. K lednici jsem došel jako potápěč. Nebo
potápka. Nohy nešlo ohnout ani narovnat. Minerálka byla pod zbytkem
svatostěpánské husy. Měli jsme k ní zelí červené a bílé a knedle
vídeňské ochucené pepřem a zalité husím sádlem. Cpali jsme se náramně
a to i díky sestře, které jsme uvěřili, že má víc radosti ze života od
té doby, kdy se smířila s tím, že už bude stará a tlustá.
Starý a tlustý jsem se probudil před devátou. Na jednom konci těla bolela
achilovka, na druhém infarkt, mezitím všechno a nahoře hlava. Do postele
jsem si nechal přinést výsledky Amsterdam ING Marathon 2006. Moje bídné
4 hodiny a 37 minut by v kategorii do 35 let stačily na 1047. místo
z 1151 borců, kteří závod ukončili. Na 840. místě z 914 bych skočil
být věkem pod čtyřicet.
Angličan Paul Kavanagh měl stejný čas a nebylo mu ještě pětačtyřicet
a nebyl poslední. V mé kategorii 45 až 50 let jsem byl skoro nejmladší a
skoro nejpomalejší. Téměř 500 chlapů, co jim již bylo padesát, mělo
lepší čas než já. Běžců nad pětapadesát let věku bylo rychlejších
218, nad šedesát už jen 68 a nad pětašedesát všech 14, kteří přišli.
Mezi ženami bych se ve své věkové kategori umístnil 97. ze 130 a
ženských starších než 55 mne předběhla polovina z kopy
zúčastněných.
Nezbývá, než to zkusit ještě jednou a pod vysněné čtyři hodiny.
V poledne, vlažně rozhýbán, sešel jsem k řece a nabral směr proti
proudu. Zkraje vylekal jsem párek tučňáků v zimních bundách se psem bez
vodítka. Při předstírání strečinku jsem je nechal projít. První
kilometr ušoural jsem za sedm minut cestou tam a za větších sedm minut
cestou zpátky. Mezitím jsem jako těžký sud na slabých špejlích uklusal
poctivou půlhodinku.
Můj první trénink na maraton pod čtyři hodiny. Můžete se přidat. Prý
ještě není pozdě.
Komentáře (Celkem 3)
Třinec
pavlinap 05.01.2009 11:02:26
Jo, jo, jo… Já chci taky pod 4 hodiny! Tak to budem muset makat… Já loňský první maraton za 4:24 a pocity podobné – předbíhal mne kde kdo. Jenže já jsem žena a ne zrovna nejmladší, takže mé ego zas tak netrpělo. Tak hurá do toho…
Manětín
Kydy 05.01.2009 11:51:56
Držím palce. Máme stejný osud. Maraton mám za 4.25. Sen: pod 4. Je mi 45. Ač nesnáším novoroční předsevzetí, tak jsem se letos ještě nedodkl kafe. A zatím jsem vypil pouhé dvě piva… kdo mě zná, ví, jaká je to velká oběť… ale sny jsou do toho, aby se plnily… tak jdeme na to!
Nové Zámky, Slovensko
aja 05.01.2009 18:54:05
2006 sme teda bežali spolu, bol to môj druhý maratón v tom roku aj celkovo, plán som mal sub4 a aj sa mi podarilo. Ale mal som naozaj dosť natrénované. Potom som rok kvôli zraneniam nemohol. Minulý rok jeden sub4 ale s dosť ťažkým koncom. Tento rok by som chcel niekoľko sub4 zabehnúť. Možno sa stretneme na PIM-e.
administrator 03.04.2010 13:32:42
Vítr byl od vody. Žena přede mnou také. V Anglii jsou tak všichni. Do cíle amsterdamského maratonu v roce 2006 zbývalo pár kilometrů a být pomalejší, tak jsem tam byl dřív. Slušelo jí to, až jsem ztratil rozum a zrychlil. TEXT PŘEVZAT SE SVOLENÍM Z BLOGU AUTORA
Odkaz na článek
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.