HUBNUTÍ: Z baculky běžkyní tělem i duší
Koho by to ještě před rokem a půl napadlo, že tuhle téměř stokilovou holku, línou a „imunní" vůči veškerým pohybovým aktivitám, budete jednou potkávat na běžeckých trasách v Olomouci? Můžete ji zahlédnout, jak nadšeně „lítá" okolo letiště, po parku, po lese.
Jako by jí byl běh koníčkem už od dětství. Všichni na ní vidí, jak ji každý další krok, každý zdolaný kopec nebo jen rovinka osvobozuje, uvolňuje, posouvá ji kamsi do zvláštního vnitřního světa, kam se nikdo jiný nedostane. A tam se jí líbí, už by se toho pocitu nikdy nevzdala.
Přiznávám na rovinu a upřímně – jsem to já, ještě lépe – ta baculka jsem byla já. Kdy a proč nastal ten zlom a já jsem se rozhodla změnit svůj vzhled a vlastně i život naprosto razantním způsobem, to skutečně nevím. Snad ručička na váze, která se blížila stovce, snad fotografie z dovolené, snad moje okolí mě donutily jednat. Jakmile mi paní doktorka „přes výživu" oznámila jasnou diagnózu: obezita, zhroutil se mi svět. Do té doby jsem si to nechtěla připustit, byla jsem moc pohodlná, abych s tím něco dělala. Tímto dnem nastal přísný režim – výživový program obsahující zdravou a pravidelnou stravu, vážení, měření a především sport. Samozřejmě při své váze jsem hned zpočátku běhat nesměla. Náhradní variantou mi byla chůze. Chodila jsem pravidelně do speciální tělocvičny, kde se chodilo na pásech. Efekt byl ohromný a já jsem po pár měsících mohla začít běhat.
Ze začátku bylo pro mě běhání jen vedlejším sportem, levnější variantou, navíc časově kdykoliv možnou. Chtělo to pár měsíců a spadla jsem do toho stejně asi jako převážná většina čtenářů tohoto časopisu. Už jsem bez něj nedokázala být, byl jako droga, být s ním bylo tak osvobozující, byl vyzývavý, zábavný, náročný, ale uspokojivý, pohladil po duši a odměnil mě za každý výkon hřejivým pocitem (a stále ubývajícími kily). Kdo by se do něj nezamiloval? Běh se stal postupem času nedílnou součástí mého života. Dnes bohužel, či bohudík upřednostňuji při setkáních s přáteli před konverzací o vztazích a stěžováním si na nespravedlnosti života debatu o sportu. Moje okolí začíná konečně respektovat moji mánii, i když mnozí stále kroutí nevěřícně hlavou a moje nadšené monology na téma běh poslouchají víceméně na půl ucha. Kvůli této změně životního stylu jsme pár přátel ztratila, ale několik dalších jsem zase naopak našla.
K tréninku jsem se během několika měsíců, plných úžasných sportovních zážitků, rozhodla přistupovat svědomitě a více organizovaně. K mému štěstí se moje maminka, která učí tělesnou výchovu na vysoké škole a dlouhá léta se věnovala atletice, rozhodla, že si mě „vezme na paškál" a podpoří mě svými trenérskými zkušenostmi. Tímto jí chci poděkovat, protože zcela jistě ještě ani netuší, kolik práce ji se mnou čeká.
Po prvních závodech vím, že nechci vítězit, tudíž se i nadále budu pohybovat na zadních příčkách výsledkových listin. Jenže mně to vůbec nevadí, protože se mi plní můj sen, prožívám s ostatními běžci tu krásnou závodní atmosféru, zase se posunu někam dál a budu se snažit být příště rychlejší. Časem jsem se přesvědčila, že běhání ze mě dělá jakýmsi zvláštním způsobem lepšího člověka. Nemluvě o tom, že v mém případě se jednalo i o tělesnou změnu. Dnes se pohybuji mezi 47–49 kilogramy a jsem úplně jiná osoba.
Chci tímto příběhem motivovat čtenáře, kteří o běhání uvažují a nemají odvahu. Opravdu na tom nic není! Člověku je přirozené, že se stydí vyběhnout v teplákách a funět před zraky sousedů, stydí se, že po cestě potká profesionální běžce, kteří se mu budou smát, stydí se ale pouze, pokud si to připustí. Odhoďte strachy, study a fóbie, protože při běhání své okolí stejně brzy necháte za patami a ukážete jim několika hbitými kroky záda. Já jsem se to po čase naučila. I když bydlím ve svém bytě už rok, sousedé se pozastavují nad tím, proč denně běhám. Jen jim s úsměvem odpovídám, že je to přece potřeba. A ona to skutečně potřeba je, pro mě tedy určitě. Tento pocit bych přála všem, kteří ho ještě neokusili.
Ať už máte důvody jakékoliv – hubnutí, potřeba pohybu, duševní odpočinek – nebudete litovat. Pojďte si taky zaběhat!
NECHTE SI ZASLAT NOVÉ ČÍSLO ZDARMA NA UKÁZKU! STAČÍ VYPLNIT ONLINE FORMULÁŘ PRO PŘEDPLATNÉ A DO POZNÁMKY NAPSAT SLOVO „TEST“. K TESTOVACÍMU ČÍSLU NELZE UPLATNIT ŽÁDNÝ Z BONUSŮ, STEJNĚ TAK SE NABÍDKA BEZPLATNÉ UKÁZKY NEVZTAHUJE NA TY, KTEŘÍ JIŽ ČÍSLO ZDARMA OBDRŽELI V MINULOSTI. PO ODESLÁNÍ OSOBNÍCH ÚDAJŮ IGNORUJTE VÝZVU K ZAPLACENÍ PENĚŽNÍ ČÁSTKY. S ODSTUPEM BUDETE KONTAKTOVÁNI S NABÍDKOU PŘEDPLATNÉHO. POKUD JI ODMÍTNETE, Z DATABÁZE VÁS VYŘADÍME.
Komentáře (Celkem 11)
Olomouc
tomaz 02.12.2009 09:01:30
Blahopřeju, opravdu obdivuhodný výkon!
Že bych začal víc běhat kolem letiště? většinou od hřbitova
zatáčím na Vojinici.
Ať to běhá
Třinec
pavlinap 03.12.2009 13:54:42
Tak to já závidím…Ale Jarušce není asi 40… Já stále bojuji s kily, i když ne tak vehementně. Tréning na pražský maraton 2008 mi pomohl ubrat asi jen 6kg (a to jsem běhala 250km měsíčně), které mám samozřejmě už zase dávno zpátky a znovu a znovu začínám…Aby se mi běhalo opravdu dobře, potřebovala bych dolů skoro 20kg – a to je dálka… No neva, Jarušce závidím, ale i gratuluji, oblékám „tepláky“ a vybíhám… Pokolikáté znovu a znovu, zas a zas???
Topolcany, Slovakia
RomanBabulic 04.12.2009 09:08:56
Gratulujem k tvojej premene. Ja som tiez dlho lenosil, zacal som pravidelne behat uz druhym rokom, reakcie ludi take iste, ale robime to pre svoje zdravie…a to je najdolezitejsie.
jkaraskova 06.12.2009 18:15:03
Děkuji všem za milé reakce a za hlasování. Vidím, že má smysl dál běhat a hlavně dál psát. Pokud jsem alespoň jednoho z vás zvedla z kavalce, jsem potěšena. Díky moc!
BlackJ 01.02.2010 16:46:40
>> jkaraskova, 6. 12. 2009 18:15:03
Dobry den,
bylo by mozne na vas ziskat kontaktni email?
Rad bych se zeptal na par detailu ohledne vyzivy a treninkoveho planu a pokusil
se o tom same, co vy. Predem dekuji, s pozdravem Jirka ( BlackJ (zavinac)
seznam.cz
administrator 03.04.2010 13:33:07
Koho by to ještě před rokem a půl napadlo, že tuhle téměř stokilovou holku, línou a „imunní" vůči veškerým pohybovým aktivitám, budete jednou potkávat na běžeckých trasách v Olomouci? Můžete ji zahlédnout, jak nadšeně „lítá" okolo letiště, po parku, po lese.
Odkaz na článek
ivasak 16.08.2010 13:22:31
Gratuluju a souhlasim :) Prosla jsem podobnou promenou a jenom potvrzuji, ze jsem spokojena a behani si uzivam cim dal vic. Zatim bez vedeni, ale treba i na to dojde. Zatim jenom „bezky“ poznavam krasu okolo Liberce a snazim se zdolavat „male terenni nerovnosti“, jak to oznacuje muj manzel :) Az zdolam Jested, budu jeden z nejpysnejsich liberecanu, presto, ze jsem se pristehovala teprve pred rokem.
Drzim vsechny palecky, at kilometry ubihaji dal stejne vesele :)
Iva
Liberec
Rybka77 16.08.2010 13:50:48
>> jkaraskova, 06. 12. 2009 18:15:03
hezky napsané. a gratuluji, určitě to chtělo hodně zodpovědnosti a odhodlanosti.;-)
a přeji hodně km před sebou.
>> ivasak, 16. 08. 2010 13:22:31
jéje tak vyběhnout Ještěd mě teda neláká…aspoň zatím. ale kdo ví, co bude mým cílem za rok za dva, že.:-D
ivasak 16.08.2010 14:12:34
>> Rybka77, 16. 08. 2010 13:50:48
ja se na Jested taky zatim divam s respektem z balkonu :)) Ale kde bysme byli bez cilu :)))) I kdyz pro me je opravdu malej zazrak, ze vubec beham a ze beham v Liberci..
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.