Trénink se Z. Smutným: Kolektivní pojetí tréninku

Dostat se do takovýchto výcvikových táborů je pro většinu mladíků z keňských pastvin na náhorních planinách snem. Pokud si je některá věhlasná osobnost, trenér či manažer, vybere, tak potom udělají vše pro to, aby se tam udrželi a dokázali se dostat mezi elitní běžce. Je to vesměs pro většinu z nich jediná možnost útěku z chudoby. Jestliže se jim bude dařit, je to také příležitost stát se doma uznávanou a bohatou osobností, s možností dlouhodobě nebo i trvale zabezpečit své široké příbuzenstvo.

Proto se tam vrhnou do takových zátěží, které by nepřežil ani kůň, když se na to díváte pohledem normálního běžeckého smrtelníka. Snahou je prosadit se za každou cenu. Do těchto přípravných kempů se dostávají desítky talentů. U nás by si trenéři poctivou denní až puntičkářsky piplavou prací, vděční za takovou možnost, dokonale s těmito lidmi vyhráli a věnovali by se takovým talentům individuálně, aby se s nimi dokázali dostat do evropské nebo i světové špičky.

Odborníci v těchto táborech tak ovšem vesměs nepracují. Tam prostě všechny vypustí společně na trénink, kde se jede pořád na doraz v neuvěřitelných objemech i kvalitě. Kdo to nepřežije, má smůlu. Rychle šlape zpět pást místní skot. Ti, co to vydrží a dokáží se na tento děsivý tréninkový systém kolektivního tréninku adaptovat, pak skutečně musí být hodně dobří. Ono jim už ani nic jiného nezbývá, protože kdo tohle ve zdraví zvládne, je borec a atletický svět se mu bude klanět. Je pravda, že i mezi špičkovými keňskými běžci je velmi vysoká sportovní úmrtnost a to převážně z této příčiny. Tedy tohoto systému boje o život v tréninkové zátěži, proto jich jen málo vydrží běhat delší dobu ve vrcholné formě.

Ptáte se, proč jsem se o tomto tématu tak zeširoka rozepsal?

Potřeboval jsem vám trochu nastínit cestu, po níž jdete, pokud se zúčastňujete dlouhodobě kolektivně vedených tréninků.

Zdá se vám, že je to paráda. Všechno jde lépe, není to tak psychicky náročné. Nakonec i vlastní běžeckou náplň zvládnete velmi kvalitně, převážně i lépe, než jste měli odtrénovat a hlavně bez viditelnějších potíží. Párkrát, nebo i třeba několikrát týdně je to nepopíratelná výhoda. Má to své obrovské plus. Ovšem je nutné zvážit, jak je tento kolektiv výkonnostně poskládaný.

V případě, že tam máte mnohonásobně lepší běžce než jste vy, jsou tréninky absolvované společně s nimi smrtícím úderem pro růst vaší výkonnosti. Téměř zcela jistě to nezvládnete, zejména po fyzické stránce a uštvete se. Pokud se budete snažit zuby nehty v tom dále pokračovat, dojde u vás po určitém čase někdy až k totálnímu vyčerpání organismu. Následně se sesypete na, pro vás a většinu okolí, nepochopitelnou výkonnostní úroveň, kdy už se občas ani o běhu nedá mluvit. A to ještě v lepším případě. V horším si můžete přivodit i nevratná poškození vnitřních orgánů nebo i vážná zranění pohybového aparátu.

Když je vaše parta vzácně přibližně na stejné úrovni, tak je to dobré, ale přesto bych takovou situaci opět nepodceňoval. Vesměs jsme závodní typy a už jen společný trénink nás může stimulovat k dlouhodobému přeceňování sil a tím pádem opět k přetížení a následnému poklesu formy.

Takže je opravdu nutné zvážit všechna pro i proti a tak se ke kolektivnímu pojetí tréninku postavit. Má řadu nesporných výhod a hlavně z hlediska psychiky je nesmírně přínosný.
O vašem možném výkonnostním vzestupu jsme mluvili už dlouho a je zcela určitě pravděpodobný při rozumném vedení těchto tréninků. Přesto bych vám doporučoval zamyslet se nad mými slovy a rozložit část tréninkových jednotek mezi partu kamarádů a část jen mezi sebe a stadion, silnici či lesní nebo polní cestu.

Nechci vám tu rozhodně doporučovat, co je lepší zvládnout v kolektivu a co sám. To je plně na vašem zvážení a také možnostech, ale přesto vám tu trochu až neuctivě podsouvám tyto téměř zákeřné myšlenky, které možná naruší váš zaběhaný tréninkový stereotyp. Ale třeba i ten malý červíček pochybností, který vám začne možná hlodat v hlavě po přečtení tohoto článku, bude impulsem k vašemu rozhodnutí něco upravit. Je dokonce i velmi pravděpodobné, že vás to následně dovede k možnému výkonnostnímu sko­ku.

Tak v klidu uvažujte, co se vám zdá pro vás být nejlepší a zkuste i občas něco změnit anebo oživit jak kolektivním, tak individuálním tréninkem, kterému se budu věnovat příště. Všechno má své pro i proti a je jen a jen na vás, jak s dostupnými informacemi na­ložíte.

Přeji vám, abyste si vybrali tu vaši správnou cestu.