Špičkoví běžci mají své osvědčené, víceméně zautomatizované postupy, které před závodem dokáží dokonale vyladit jejich běžecký motor. I my, pokud bereme své závodění dostatečně vážně, bychom si na ně měli zvyknout. Dobře zvládnutý předstartovní rituál má dvě funkce. Za prvé nezapomeneme aktivovat žádnou z důležitých partií a za druhé to odpoutá naše myšlenky od samotného závodu, protože ať chceme nebo ne, na naši nervovou soustavu obvykle dolehne závodní nervozita.

Předstartovní příprava vrcholových sportovců se liší podle délky trati nebo typu tréninku, ale my můžeme pro začátek používat jeden univerzální postup. Jak budeme později nabírat zkušenosti, přípravu pro různé trati si upravíme podle potřeby. Níže popsaný postup se dá s několika drobnými modifikacemi použít prakticky pro jakýkoli běžecký závod s výjimkou maratonu. Maratonská trať je přece jen specifická a vyžaduje trochu odlišný přístup.

Čím jiným začít, než pořádným rozklusáním? Začneme opravdu velmi zvolna a po pěti minutách postupně zrychlujeme, abychom po dalších deseti minutách byli už docela slušně zadýchaní. V závěrečné fázi rozběhání bychom se měli dostat zhruba na 75 procent svého maxima. Sami si zvolíme, kdy je v našem rozcvičení nejvhodnější doba odskočit si. Mějme ale na paměti, že jít na start náležitě vyprázdnění je zcela základní (bohužel ne jedinou) podmínkou úspěchu.

Pak je čas na pořádné rozcvičení. Nezapomeneme rozhýbat všechny důležité klouby a svalové partie dolních i horních končetin a trupu. Je dobré stále používat přibližně stejnou sekvenci protahovacích a uvolňovacích cviků, abychom na nic důležitého nezapomněli. Rozcvičení by nám mělo zabrat patnáct až dvacet minut.

Následuje několik (minimálně šest) stupňovaných rovinek, i když někdy může být problém nalézt potřebný rovný úsek o délce alespoň padesát, nebo ještě lépe šedesát metrů. První dvě začneme poměrně zvolna, v dalších dvou zrychlíme a v závěru posledních dvou si vyzkoušíme rychlost blízkou našemu maximu. Přestože běháme poměrně rychle, nezapomínejme na uvolněnost celého těla a na správný styl.

Zvládáme-li běžeckou abecedu, není špatné zařadit z ní několik cviků hned za rychlé rovinky. Stačí nám k tomu úsek dlouhý dvacet až třicet metrů. Nemáme-li ovšem běžeckou abecedu dobře zvládnutou, zbytečně se o ni před závodem nepokoušíme.

Celou přípravu bychom měli mít hotovou přibližně čtvrthodinku před startem. Pak už je čas převléknout se do čistého a suchého závodního dresu. Jsou-li na to podmínky, odkládáme bundu a dlouhé kalhoty až na povel „svlékat“ (ne vždy je to možné). Do startu už neběháme, stačí občasný lehký klus nebo pár uvolňovacích cviků. Zpožďuje-li se čas startu, přidáme ještě pár zlehka zaběhnutých uvolněných rovinek. Zvolna a zhluboka dýcháme a soustřeďujeme se na start.

A pak? Hodně štěstí na trati …