Tehdy, v roce 1996, se nás domluvilo dohromady pět. Nikdy jsem neměl rád, když se jede někam daleko na závody, a u maratonu to platí dvojnásob, aby se jeden den večer přijelo, druhý den ráno se běželo a odpoledne honem, honem nazpět. To si to člověk jako já, který miluje „to“ před závodem i „po“ závodě, vůbec neužije. Po odjezdu ze Zlína jsme tedy přespali v Terezíně a druhý den v poklidu pokračovali až do Hamburku.

Náš pobyt byl naplánován na šest dnů. Po příjezdu a následném ubytování jsme se vydali k prezentaci. Ta zabírala velký přehledný prostor jedné obrovské haly. V dalších okolních samostatných budovách jsme našli prodej všeho, na co si může běžec jen vzpomenout. Jedna prostorná hala sloužila jako jídelna, druhá jako propagace tohoto i jiných maratonů, další jako záchody, sprchy a šatny. Vše probíhalo bez front a tlačenic. Organizace opravdu na výbornou. Všechno dobře označeno a k tomu i plánek, kde se co nachází a jak se běžci dostanou přesně a rychle tam, kam zrovna potřebují.

Start na velmi široké silnici napomohl plynulému rozběhu závodu. Kolem trati, na které se snad nevyskytovalo úzké místo, stálo podle pořadatelů neuvěřitelného půl miliónu diváků!!! Opravdu se běží křížem krážem městem, tunely, přístavem a okolo vyhlášených nevěstinců. Diváci nejsou jen u startu a cíle, ale doopravdy po celé trase. K závodu vyhrávalo obrovské množství kapel, víc než při maratonu v Praze, ale i ostatní přihlížející dokázali za pomoci nejrůznějších nástrojů natropit pořádný „rambajs“. Myslel jsem si, že Košice jsou co do divácké kulisy jedinečné, ale Hamburk je ještě předčil.

Atmosféra je opravdu neskutečná. Kilometry dobře značené, občerstvení výborné. Počasí nám také vyšlo – bylo krásně. I v cíli bylo o běžce dobře postaráno. Ihned po doběhu dostal každý diplom s výsledným časem a ještě i s mezičasy po pěti kilometrech. Odjížděl jsem odtud vším úplně nadšený. Od tohoto maratonu jsem se stal maratoncem–cestovatelem na další a další maratony po Evropě.

Na tento maraton mám krásnou a pravdivou vzpomínku. Když jsem v den závodu šel s jedním z kamarádů (mimochodem výborným běžcem s osobním rekordem 2:34) na start, cesta vedla okolo Hamburské televizní věže. Ta je hodně vysoká – 130 m. Zrovna se z ní skákal bungee jumping. Když jsme tu atrakci viděli, on prohlásil památnou větu: „… raději poběžím dvakrát za sebou maraton, než bych jednou skočil z této věže.“ Jenže vše se otočilo. Jemu se zde maraton vůbec nepovedl a moc se při něm trápil. Když jsme pak společně šli znovu okolo věže, pronesl druhou památnou větu: „… raději dvakrát skočím, než bych měl znovu běžet tento maraton.“

Musím přiznat, že v Hamburku jsem velkým zahraničním maratonům doopravdy přišel na chuť. Následoval Rotterdam, Jungfrau maraton, ME veteránů Bellaria, Londýn, Vídeň, Řím, Barcelona … Míst, kde bych si rád zaběhal, je pořád ještě hodně.

Poznámka redakce: Termín konání letošního maratonu v Hamburku je 25. dubna

WEB ZÁVODU