Gletschermarathon: Z ledovce do města

Na trati jsou i stoupání. To první je hned po startu, kde běžci nabírají výšku do nejvyššího bodu tratě. Ten je ve výši 1 734 metrů. Na zahřátí je to nakonec i docela příjemné, protože na startu bylo jen cca 14°C. Teplota se ale rychle měnila, jak se sluníčko přehouplo přes hřeben lemující údolí. Přibližně od desátého kilometru pak už běžci hledali každou příležitost osvěžit se sprchou. Okolo poledního pak už bylo regulérních 34°C.

Další stoupání na závodníky čekalo na 26. kilometru a hlavně pak na 30.-32. kilometru do Wenns. Snad nejtěžší z hlediska morálky je však až závěrečné stoupání k místnímu sportcentru. Dohromady tedy nastoupáte 270 výškových metrů. Úplně zadarmo ale nedostanete ani zbytek trasy, kdy běžíte z kopce, protože nějaké síly spotřebujete i na tlumení energie dopadů v prudších pasážích.

V každém případě je příjemné, že trať vede v drtivé většině po asfaltu. Výjimkou jsou pouze první kilometry po uježděné kamenité cestě. I tak se ale nemusíte obávat vzít si lehké závodní boty.

Co je na tomto závodu možná nejatraktivnější, je jeho atmosféra. Pro místní je to atrakce a mnoho z nich prokazovalo dostatek empatie tím, že nad rámec oficiální organizace vytáhli ze zahrad hadice a rozprašovací růžicí nechali stříkat vodu na trať, aby se mohl každý osvěžit dle libosti. I povzbuzování bylo tak nějak osobnější. A činili se i organizátoři. Když běžci vbíhali do obce, stál tam jeden z pořadatelů a vysílačkou oznamoval místnímu komentátorovi, jaké startovní číslo se blíží. To mu dalo dostatek času na to, aby si ze startovní listiny přečetl, o koho se jedná, a uvítal ho jeho vlastním jménem. K tomu přidal i pár dalších poznámek.

A tak v okamžiku, kdy jsem Arzlem probíhal, dozvěděli se diváci, že jsem v daném okamžiku prvním z Čechů, kteří se objevili na startu, ale dokonce i to, že mám za sebou sobotní nedaleký Montafon Arlberg Marathon a běžím již svůj druhý maraton ve dvou dnech.

To, co následovalo, by dalo pocit celebrity snad úplně každému. Lidé tleskali, halasili a děti nastavovali ruce na plácnutí. Každý pohled na diváky vám dal spoustu energie. Lidé prostě věděli, na koho se dívají a proč. Nekoukali jen na anonymního běžce v bílém triku, který už toho má na 35. kilometru plné zuby. Kvůli této atmosféře se na takovéto závody vyplatí jezdit!

Stejná atmosféra panovala i v cíli, pouze s tím rozdílem, že tady panovala i mezi samotnými běžci. Najednou si podáváte ruce nejen s dalšími Čechy (ve výsledkové listině byli čtyři), ale i s Rakušany, Němci, Švýcary, Španěly, Italy, Nizozemci, Brity a zjišťujete, že překvapivě početnou skupinou jsou i závodníci z Maďarska. Nejspíš jsem ještě na pár národností zapomněl, ale to není podstatné. Jde skutečně o mezinárodní zá­vod.

Patrně se na tom dostatečně podílí i internetová prezentace, která je k zahraničním účastníkům přívětivější než obvykle. Závod měl také výborně zorganizovánu jak dopravu závodníků na start, tak odvoz zavazadel do cíle. Mimochodem ve startovním balíčku byla vzhledem k výši startovného 30–45 euro (dle data registrace) i poměrně luxusní sportovní taška. V cíli se podával nespočet druhů nápojů, které se organizátorům podařilo dokonce i udržet v chladu, což bylo neskutečně osvěžující.

Kdyby chtěl člověk kverulovat, pak pouze na omezenou možnost výběru ovoce. K dispozici byl pouze banán. Na druhou stranu se o domácí atmosféru postaraly místní hospodyně, protože nabízené buchty rozhodně nebyly nakoupené spotřební pečivo výkrmného charakteru. Jejich vlastnosti museli závodníci ocenit, protože optimálně zneutralizovaly žaludek, který byl do té doby zásobován tak maximálně sladkou hmotou energetických gelů.

Pochvalu zaslouží i perfektní zázemí šaten a sprch místního fotbalového klubu a také servis masážní firmy, který byl obohacen i o prvky fyzioterapie. Výjimkou nebylo ani napravování různých blokací. Skutečně se jednalo o odborně zdatné lidi s citem pro potřeby závodníků.

Závěrečný ceremoniál byl rovněž výborně připraven. Obrovský „veletržní“ stan s odkrytými bočnicemi poskytoval nejen stín, ale i ochranu proti případnému dešti (ten byl v závěru odpoledne také aktuální). Díky takovémuto zázemí zůstalo dostatek závodníků v prostoru cíle až do okamžiku vyhlašování všech závodů a jejich kategorií.

Dobrou náladu zdvihl i vítězný Etiopan Ashenafi Erkolo (2:15:54). Ten jako jednu z cen dostal snad desetilitrovou sklenici piva od sponzora závodu a neváhal se o její obsah podělit se všemi přítomnými závodníky, a tak vyrazil mezi „lid“ a rozléval do nastavených sklenic každému, kdo projevil zájem. Bylo to moc hezké gesto, které jen podtrhlo výjimečnost tohoto veskrze příjemného závodu.

Z výsledkové listiny:

• 1. Ashenafi Erkolo 84 ETH Benedek Team M-AK 1. v čase 2:15:54
• 2. Toth Tivadar 82 AUT Wenns M-AK 2. v čase 2:31:47
• 3. Horváth Béla 76 HUN Wenns M-30 1. v čase 2:34:43
• 39. Prokop Jan 72 CZE Kerteam M-35 4. v čase 3:19:43
• 57. Samec Pavel 80 CZE Prague West M-30 5. v čase 3:29:00
• 64. Hrček Petr 61 CZE Brandys Nad Labem M-45 15. v čase 3:32:01
• 128. Nikodým Lukáš 80 CZE Sumperk M-30 12. v čase 3:55:20

WEBOVÉ STRÁNKY ZÁVODU