Únor a červenec jsou dvěma měsíci v roce, kdy se člověku opravdu nechce běhat. V létě je moc vedro a člověk chce spíše odpočívat, nyní v zimě se kromě potřeby odpočinku přidává i brzká tma, v níž se mimo osvětlené trasy běhá opravdu špatně.

Pamatuji se, jak jsme v partě, která se scházívá v pátek na Barrandově, nasadili čelovky a vypadali jako lokomotiva valící se tmou. Kolemjdoucí uskakovali v domnění, že se na ně řítí něco opravdu velkého. Načež proběhla partička pěti běžců…

Únor je též obdobím, kdy se pro běh hledá motivace obtížně. Novoroční předsevzetí jsou dávno zapomenuta a po jaru, kdy to do přírody táhne tak nějak samo, není ještě ani stopy. Přitom se neodbytně ozývá svědomí, které nás upozorňuje, že se blíží jarní běžecké akce, na které jsme se v euforii přihlásili a utratili za ně nemalý peníz.

Pokud teprve běžecké zkušenosti získáváte, zkuste překonat strach a zamířit na sraz, odkud vybíhají menší či větší partičky. Onoho klasického strašáka „vždyť mi utečou“ můžete s klidem nechat spát. Dáte-li si práci s hledáním, nebo napíšete třeba na naše diskusní forum, kdy, kde a kam chcete běžet, ideálně s připojením plánovaného tempa, hodně bych se divil, kdybyste nakonec vybíhali sami. I kdyby měl dorazit jen jeden souputník, nebude vám smutno a rychle navážete řeč. Jak to tak u podobně „postižených“ bývá… :)

Dalším řešením je oslovit kamarády, spolužáky nebo kolegy z práce a vyrazit přímo od školy nebo z budovy, kde pracujete. Někdo dokonce obětuje oběd pro půlhodinku na čerstvém vzduchu. Pamatuji se, jak jsem byl za blázna v mém minulém zaměstnání, když jsem v šest večer sundal kravatu, převlékl se do běžeckého a upaloval do Stromovky. Po pár týdnech si všichni zvykli a po pár měsících už běhalo více než deset kolegů!

Loni jsme u nás na webu spustili novou službu zvanou Kluby. Stále je v beta režimu a chceme na ní zapracovat, ale své si již plní. Za ten rok se tam otevřelo přes 140 „virtuálních“ partiček. Virtuálních v uvozovkách, protože v řadě případů se jejich členové opravdu scházejí.

Využít můžete i facebooku, anebo zajít na sraz některé z mnoha tréninkových skupin pod záštitou Pražského mezinárodního maratonu a Běžecké školy Miloše Škorpila nebo třeba firmy Nike. Velmi dobrým pomocníkem pro hledání běhajících přátel je též sociální síť www.dailymile.com.

Brzy zjistíte, že při běhu se nemluví jen o běhu. Probrat se dá opravdu všechno a co se nestihne nebo pro slabší dech nezvládne na trase, dá se dohnat po běhu v nějaké té blízké občerstvovně. A to už jsme jen krůček od domlouvání společných cest na závody či do zahraničí.

Tak tedy obavy stranou a aspoň jednou bok po boku!

P.S.: Věděli jste, že i eliťáci – byť to nahlas neřeknou – uvítají, když je někdo zpomaluje? Mívají totiž zafixované tempo a běhat pomaleji (říká se tomu odborně regenerační běh) je pro ně stejně obtížné, jako pro začátečníka vyvinout a držet rychlé tempo.