>> simon_sez, 21. 08. 2023 08:30:44

Tak to ma mrzi – drzim palce, nech si to aspon uzijes a v zdravi odbehnes do ciela.

>> skorobezec, 27. 08. 2023 12:36:15

Tak dufam, ze si sa z toho oklepal a cez vikend to v Ostrave pojde podla predstav. Drzim palce.

Posledný týždeň celkovo 134 km. V tom 2 tempove kratšie a rýchlejšie behy (7 km po 3:50–55) a cez víkend 1/2 M na otestovanie dlhšieho tempoveho behu z plnej prípravy. Celkom fajn až na záver, kde som dostal lekciu z pretekárskej taktiky / etiky 

>> skorobezec, 27. 08. 2023 12:36:15

Podarilo sa stať na štarte? Či zle som si pamätal Ostravský M?

Tak maraton proběhl a zde je závěrečný report z posledních dvou týdnů.

Nejdříve co mu předcházelo a pak samotný závod.

Jak už jsem psal v posledním reportu, něco na mě lezlo a dokonce i vlezlo. Tím pádem, kromě již dříve zmíněného dlouhého běhu, padl nedělní, pondělní a úterní trénink. Ve středu pak už mě trochu začala zachvacovat panika a jelikož jsem neměl teplotu, tak jsem šel aspoň odpoledne odklusat, i když jsem se necítil ještě úplně zdravý. Jelikož mi to ale stav nezhoršilo, tak další den jsem už dal ráno tempáč v tempu pomalejšího M, s vloženým jedním rychlým km (měly být dva 1+1, ale trochu jsem ho přepálil a na druhý už nebyla energie), pak ještě odpoledne a v pátek klusy, plus pár rovinek v pátek a v sobotu pak závody na dráze, kde jsem si střihl 5 km a pro dobrý pocit a zjištění stavu mé „rychosti“ ještě 200 m. Pětka, přesto že jsem ještě stále nebyl stoprocentně fit, dopadla poměrně dobře a byl z toho osobák v solo závodě 17:02,6. Dvoustovka mě už pak tolik nenadchla, ale zase čas 27,63 elektricky snad na někoho, kdo se rychlosti vůbec nevěnuje není až tak špatný. V neděli pak ještě dva klusy, kratší a delší, tak v týdnu to pak dalo 92 km.

Minulý maratonový týden pak, v pondělí klus a rovinky, úterý pak ráno ještě kratší klus a odpoledne závod na jednu míli (4:51). Zbylé dny pak už jen klusy, výjma čtvrtku, kdy jsem si dal ještě 15 km běh a v něm 6 km tempo (mělo být MT, ale nakonec poslední dva km se ne úplně chtěně dostaly až k desítkovému tempu). Poslední dva dny před závodem už jen krátké klusy, v sobotu s pár rovinkama. Zdravotně to ještě stále nebylo úplně ok, ale celkově jsem se necítil až tak špatně. A v neděli pak už maraton. Celkově i s maratonem pak v tom týdnu 133 km.

A k samotnému závodu.

Nejdříve snad mohu říct, že veškeré pocity, v nichž převažovalo hlavně těšení se na můj první maraton se po tom zdravotním výpadku a některých nucených změnách v tréninku plus možná i lehce nakumulované únavy, vyplývající z mé tvrdohlavosti a neochoty se vzdát plánovaných dílčích cílů přes zdravotní problémy, které se vyskytly, změnily ve strach a nervozitu z toho, co mě čeká. K tomu se přidaly velké obavy z počasí. Nejen z velkého horka, které mělo (a nakonec i v reálu dosáhlo) tropických hodnot, ale také z intenzivního slunečního svitu, který je pro mě ze zdravotního hlediska poměrně nebezpečný. Rozhodně jsem hodně uvažoval o tom, zda vůbec závod jít, zvláště, když kvůli nervozitě jsem téměř probděl poslední dvě noci před závodem. Ale opět asi rozhodla tvrdohlavost a já se rozhodl do závodu nastoupit. Asi i proto, že jsem si říkal, že když už je tolik faktorů proti, tak ten závod prostě musí dopadnout dobře 

Ale i díky obavám jsem se hodně soustředil na to, abych nic nepodcenil. Zajistil jsem si support s ledovou vodou a energeťáky, připravil si ještě minerály a hroznový cukr, na start dorazil tak, abych našel místo k zaparkování blízko startu a ve stínu a tím se vyhnul slunci co nejdéle, důkladně se namazal, zašel třikrát na záchod a připadal jsem si, že mě už nemůže nic překvapit.

Rozklusal jsem se a lehce rozcvičil. Nechtěl jsem to moc přehánět, abych nevyběhl moc nabuzený, věděl jsem, že bude třeba dobře nakládat se silami a v tom vedru se šetřit. Připravené bylo vše a já se postavil na start. Zde se objevil první drobný zádrhel, uvědomil jsem si, že jsem v autě zapomněl hrudní pás a už nebyl čas pro něj jít. To jsem ale hodil za hlavu, protože jsem nikdy neměl moc problém jak s vnímáním mého těla, tak i s nastavením správného tempa. Pak už přišel start a masa se vydala na trať (masa s ohledem na to, že maratonci a půlmaratonci vybíhali společně a nikdy jsem nezažil monstrózní akce věhlasných maratonů). Vzhledem k startu obou skupin – M i 1/2M – se nedalo vůbec orientovat kdo je kdo, ale to mě až tolik netrápilo, věděl jsem, že si půjdu svoje tempo. Začal jsem v klidu a hodně kontrolovaně a nechal ty, co chtějí bláznit se hnát do předu. Při letmé kontrole hodinek jsem se přesvědčil, že jsem vyběhl jak jsem chtěl a tak ze mě trochu opadla nervozita. Běželo se mi dobře a asi na 2 kilometru jsem se dal do řeči s jedním půlmaratoncem a shodli jsme se na tom, že plánujeme podobné tempo na půlmaraton, tak jsme nějaký čas běželi spolu. Přišlo mi to jako příjemné konverzační tempo, tak jsem občas prohodil nějakou myšlenku, aby nám to rychleji ubíhalo a celkově si tak nějak užíval běh. Běžel jsem s vodou, kterou jsem každé kolo dostával od mého suportu a tak jsem občerstvovačky v podstatě probíhal bez povšimnutí. V druhém kole (běžela se 4 kola) jsem do sebe hodil energetický gela měl pocit, že mám vše plně pod kontrolou. Docela mě jen mrzelo, že v zástavbě, ale i celkově mi nejela GPS na 100% a tím pádem mi to zhoršovalo orientaci v tempu, kterým běžím. Ale soustředil jsem se na pocity a věřil svému odhadu.

Po určité době společného běhu s kolegou půlmaratoncem mě on vyzval ať běžím sám, že není schopen udržet tempo. Tak jsem pokračoval sám a stále se snažil běžet hodně zadrženě, abych to nepřehnal. Přesto jsem pomalu dobíhal jednoho maratonce (ale hlavně i půlmaratonce přede mnou) za druhým. Vše šlo podle plánu a já se cítil výborně. Do třetího kola, v půli závodu tedy po půlmaratonu, jsem vbíhal v čase 1:26:35 (mimochodem to odpovídalo 15. místu mezi půlmaratonci), což sice bylo výrazně rychleji, než plánovaných asi 1:30, ale byl jsem stále naprosto v pohodě, tak mě to nijak nevyděsilo. Naopak začal jsem pomalu přemýšlet o tom, jak naložím se zbytkem závodu a do hlavy se mi začaly vtírat myšlenky, kam se s časem až dostanu. Že to bude pod 3 hodiny, o tom jsem byl přesvědčen skoro stoprocentně, ale začínal jsem myšlenkami už mířit i mnohem výše. Spokojeně jsem proběhl kolem svého suportu, převzal občerstvení a pokračoval dále.

Kolem 25. km ovšem nastalo něco s čímž jsem do té doby moc nepočítal. Z ničeho nic jsem začal cítit mírnou únavu v nohou, ale nic závratného. Po dalších třech kilometrech ovšem již únava začala narůstat dosti výrazným způsobem. Řekl jsem si, že tedy trochu zpomalím, odpočinu si a v posledním kole zase zrychlím. Výsledkem bylo, že třetí kolo tak bylo zatím nejpomalejší ze všech, ale stále nic tragického a v pohodě na čas pod 3 hodiny (31,5 km –2:11:50). To už ale začínala ta pravá muka. Najednou jsem už nedokázal držet ani tempo 5 min/km a stále jsem zpomaloval. Do běhu se začaly vkrádat okamžiky, kdy jsem musel kousek jít, nebo dokonce zastavit. Suport nesuport už jsem využíval každého okamžiku, kde jsem se mohl zastavit na občerstvovačce a polít se vodou a napít. Samozřejmě, že jsem očekával, že někde může přijít ta obávaná „zeď“, ale že je to něco tak strašného jsem nečekal. Od 34. km mi už bylo naprosto jasné, že o 3hodinové hranici si můžu nechat jen zdát a mým jediným cílem se stávalo už jen se prostě dostat do cíle. Ale bylo to metr za metrem horší a horší. Dostával jsem křeče do nohou, do rukou, ve kterých jsem celý závod nesl láhev. Kde nebyly křeče, tam byly silné bolesti. A já už přestával i přemýšlet o tom, jak to doběhnu, ale spíš už jsem myslel na to, jak to ve zdraví přežít. Měl už jsem problém i jít. Co mě snad drželo nějak nad vodou, bylo to, že jsem věděl, že jsem stále na druhém místě v kategorii a že si tak mohu splnit vytyčený cíl získat veteránskou republikovou medaili na třech po sobě jdoucích akcích (v rozpětí třech týdnů), a to v běhu do vrchu, na dráze a v maratonu. Asi 2 a půl kilometru před cílem mě sice předběhl ještě jeden kolega, ale byl jsem stále třetí a tak jsem se nějak posouval ještě kupředu, ačkoliv s během to již nemělo moc společného. Každých 100 metrů mi připadalo jako několik kilometrů a já věděl, že toto už opravdu nikdy v životě nepodstoupím.

Asi kilometr a půl před cílem mě pak předběhl další závodník vzhledem napovídající, že by se mohlo jednat o konkurenta v boji o medaili. To ve mě probudilo poslední vzepětí, kdy jsem si řekl, že se tady přeci netrápím takovým způsobem, abych pak to proč to dělám prohrál v posledním kilometru. Nějak jsem se ho zachytil a s vypětím všech sil jsem potlačil veškerou bolest, která mi bránila v pohybu a já se ho nějak udržel a v závěrečných pár metrech i porazil, abych později zjistil, že to konkurent v kategorii nebyl. A tak alespoň třetí místo bylo uhájeno. Můj první maraton byl za mnou. Vždy jsem před touto tratí měl až posvátný respekt, možná obavy, dnes se to proměnilo i v nenávist. Výsledný čas 3:21:20, poslední kolo (10,5 km za 1:09:30, a posledních 5 km za skoro 40 minut a bezkonkurenčně nejhorších a nejbolestivějších 10 km v životě jaké jsem kdy zažil).

Hned po závodě jsem byl totálně vyčerpaný a přišlo mi, že tak akorát zralý na kapáky. Ještě tak tři hodiny po závodě jsem se stále vzpamatovával a hodně těžce hýbal. Na druhé straně, jak se byť v malé míře vracela energie a odcházely ty největší bolesti, tak se do hlavy začala vkrádat myšlenka, že tolik úsilí jsem do toho všeho nedal proto, abych od maratonu utekl s tak bídným výsledkem. Tak mu nejspíš přeci jen dám ještě jednu šanci.

>> skorobezec, 11. 09. 2023 22:56:08

K tomuto nie je co dodat… to pochopi len ten, kto sa niekedy v zivote v takom horku vytrapil na maratone…

A potom vam niekto povie, ze prvy M si mate uzit

Kazdopadne verim, ze si na M trati nepovedal posledne slovo…

>> skorobezec, 11. 09. 2023 22:56:08

tak a máš to za sebou

dík za rozbor tvého závodu, úplně s tebou soucítím, tak nějak jsem to měl v roce 2015,
to si musí člověk prožít , jinak neví o čem je řeč.

už nevím co to bylo za dobrého zahraničního maratonce, ten prostě prohlásil, že nemá cenu odpovídat novinářům – nemaratoncům, jak že se cítil 

>> kaz67, 12. 09. 2023 13:15:12

Len tak na doplnenie, nedavno som mal v rukach knizku od Chalfena: Trenujeme na maraton – a na s. 54 mi ukveli v pamati dva citaty (ten druhy je asi ten, co si parafrazoval):

Popisovat agonii maratonce nekomu, kdo nikdy maraton nebezel, je jako vysvetlovat barvy slepemu Jerome Drayton (drzitel kanadskeho maratonskeho rekordu)

Pravdive o maratonu psalo jen velmi malo z vas. A i když vam to budu vysvetlovat, stejne nic nepochopite, protoze stojite mimo. Douglas Wakiihuri (vitaz maratonu z roku 1987 pri rozhovore s novinarmi)

>> Bronson, 12. 09. 2023 13:46:17

ano,ano, jak jsem mohl zapomenout na mou oblíbenou knihu ,

>> skorobezec, 11. 09. 2023 22:56:08

to sa pred prvym maratonom necita velmi dobre, mas vykonost urcite pod 3 hodiny, co ja tam o 3 tyzdne budem robit… 

>> simon_sez, 12. 09. 2023 21:41:51

No nechcel by som byt v tvojej kozi a sucasne chcel…;-) Ak to silou mocou pojdes bezat aj z toho minimalistickeho treningu, tak mas len jednu moznost – vezmes rozum do hrsti a vybehnes na totalnu pohodu fakt v konverzacnom tempe bez akejkolvek ambicie na akykolvek cas – to si jednoducho vyhod z hlavy uz teraz aj keby sa ti neviem ako dobre bezalo , poriadne obcerstvuj – kludne si zober zo sebou flasku a cuckaj si na trati, neblbni a nedivoc, setri sily a nechaj sa potiahnut v skupinke a dufaj, ze ta kriza prepadne co najdalej od startu…a potom to silou vole nejako urvi. A k tomu este samozrejme je tiez potrebne verit, ze pocasie sa dovtedy umudri a nebude 30C v tieni ako mal skorobezec.

Kazdopadne drzim palce a snad si ten prvy maraton uzijes viac ako ja a skorobezec…

>> Bronson, 13. 09. 2023 07:55:35

No, tak náhodou do toho 25. km jsem si to docela užíval jako maratonský běžec a od 30. km už důsledně jako masochista 

K té flašce. Záleží jak moc je na ni zvyklý. Já s flaškou běžel celý maraton a od toho 27–28 km mi začaly křeče do rukou, i když flašku sebou beru na běhy docela běžně.

>> simon_sez, 12. 09. 2023 21:41:51

Jinak souhlas s Bronsonem. Běž to na pohodu a nehleď na čas.

>> skorobezec, 13. 09. 2023 22:15:02

>> simon_sez, 12. 09. 2023 21:41:51

K tej flaske – v KE davaju bezcom na obcerstvovackach male tretinkove flasticky… cize nemyslel som, ze si simon ma nejaku niest od startu (i ked ja to pri teplejsom pocasi pre istotu robim), ale ze si na obcerstvovacke zoberie napije sa a nejaky cas si ju ponesie a postupne popija a potom sa jej moze zbavit. Problem vidim najma v druhom kole, ked uz vybehnu aj polmaratonci a to spolocne bude riadna masovka a na obcerstvovackach moze byt slusny pretlak.

>> skorobezec, 11. 09. 2023 22:56:08

Ty jo, celkem drama. Ta pětka i dvoustovka super, určitě máš rychlost! S tou vytrvalostí to bude též výborné, cokoliv nad 2:50 mi u Tebe přišlo jako hodně neambiciózní cíl (eufemisticky řečeno), jenže se Ti sešlo pár nehezkých kombinací. Předně závodit maraton ve 30 stupních je šílenost i pro profíky, natož u výkonnostních běžců, k tomu oslabené tělo po nemoci a dle reportu i totálně podceněné doplnění energie. Moc dobře znám ten pocit, kdy dojde energie a v kombinaci s demineralizací a u mě i dehydratací přijdou křeče. Pak už nejde nic zachránit, leda bys měl po ruce infuzi.

Příště to snad proběhne vše bez problémů a zaběhneš si nějaký pěkný čas. Sice mi přijdeš jako běžec na kratší tratě s časy, kterým tleskám, ale při Tvém odhodlání i maraton zvládneš více než slušně. Každopádně super report, díky za něj včetně informací o přípravě!

Nejake ambicie nemam, ale ked to bude cez 4hod., tak ani nepojdem do ciela 

Tie flasky poznam, braval som si ich aj pri polke, ja sa neviem napit z pohara, lebo sa pri tom dusim 

Veľmi zlý týždeň za mnou. Od pondelka do stredy nútená pauza kvôli črevnej viróze. Našťastie bez teplôt a od štvrtka aj bez akýchkoľvek príznakov. Výsledkom je len 60 km drvivá väčšina v pomalom tempe.

>> Bronson, 17. 09. 2023 09:55:02

Snad ti to neudělá moc velkou paseku v přípravě a ty dva zbývající týdny už proběhnou v klidu.

Máš výhodu, že ty časy kolem 2:54–2:55 už máš poměrně zažité a jde jen o to, aby to o fous ulítlo, a to může i tak, pokud už se nic hrozného neuděje. Držím palce.

>> skorobezec, 17. 09. 2023 15:17:42

Myslim, ze nie… 3 dni som si dal uplne pokoj od behania a celkom som si oddychol aj po psychickej stranke. Ked to neklapne o dva tyzdne, na tuto zdravotnu indispoziciu sa nemozem vyhovarat 

Vsak prave to… uz by to chcelo sa trochu posunut z tychto casov o par minut a nie sa zlepsovat o sekundy 

Minuly tyzden sa mi podarilo nieco volne pobehnut. Vcera som skusil dlhsi beh, po 2 hodinach a 22km som sa doplazil domov sedmickovym tempom Skrabe ma v hrdle posledne 3 dni, tak budem dufat, ze je to kvoli tomu 

>> simon_sez, 18. 09. 2023 11:54:57

Pevne verim, ze to bude tou pociatocnou virozou a aj celkovo stale teplym pocasim a zajtra najneskor pozajtra uz budes fit. Kazdopadne, ak by si nemal byt OK, velmi zvaz svoju ucast… Natrenovane moc nemas ani na poriadny 1/2M – nebudeme si klamat a na M uz vobec nie – a este k tomu ist s nejakou virozou bezat tak tazky pretek, to je hazard s vlastnym zdravim. Ber to tak, ze prisne vzato tento rok ani 100. rocnik nie je – ten bude az o 2 roky a buduci rok bude 100 rokov od prveho maratonu v KE 

>> Bronson, 18. 09. 2023 14:54:01

Som OK, to hrdlo citim casto po treningu – asi to bude mat suvis s dychanim ustami pri behu + moja alergia/astma… Nejaka marketingova 100ka ma nezaujima, z tempa mi to neuberie 

Posledny tyzden bezecky fajn, nohy si po tom dlhom vypadku zacinaju spominat, ze coto maju nabehane. Vcera 25km/5:25, na dvadsiatom km som skusil rychlejsi usek 1.5km/4:45 a pocitovo to bola fajn zmena po tom monotonom kluse Takze som pozitivnejsie naladeny, maraton v nedelu skusim rozbehnut v tempe 5:15/km.

>> simon_sez, 25. 09. 2023 07:21:04

To je dobra sprava – drzim v nedelu palce, nech si to poriadne uzijes

>> simon_sez, 25. 09. 2023 07:21:04

>> Bronson, 29. 09. 2023 14:38:09

Ať se vám oběma daří.

>> simon_sez, 25. 09. 2023 07:21:04

>> Bronson, 29. 09. 2023 14:38:09

Tak nevím, jak moc vám to dopadlo podle představ, ale gratulace k osobáku oběma.

>> skorobezec, 01. 10. 2023 18:33:07

Po nie velmi vydarenej priprave za mna fajn.

Isiel som do toho s 2 cielmi:

• dobehnut
• sub4hod., idealne okolo 3:45

Snaha bola o tempo 5:15/km, ale tak hekticky start, potom motanie sa v dave kym sa to uvolnilo – nejaku tazku hlavu som si z toho nerobil, lebo som vedel, ze stale mam rezervu, a tak ci tak som cakal na nejaku krizu. Nebezalo so mi nejako extra dobre, ale celkom rychlo to odsypalo; uzival som si prazdnu trat v prvom kole a spalier divakov V druhom kole bola uz trat znacne preludnena – uz chapem tie somrania maratoncov na polkarov Tam bolo tazko drzat konstantne tempo, stale zrychlovanie/spo­malovanie… Zacal som sa uz viac venovat aj obcerstvovackam – snazil som sa stale nieco uchmatnut – banan, sojovy suk, hroznovy cukor + so sebou som mal 1.5gelu. Uz to zacinalo boliet, ale nohy isli stale; ked som prvy krat v zivote prebehol tridsiaty a potom dalsie kilometre, tak som sa uz videl v cieli. Na 33km ma zacali dobiehat bezci na cas 3:45. Tam som urobil hlupost, lebo som sa snazil drzat najprv pred a potom aspon s nimi. Vedel som, ze to uz nemam sancu udrzat, napriek tomu som do 36km isiel s nimi, potom odpadol o bojoval so 6kovym tempom az do ciela. Nakoniec to vyslo na 3:48:13 Pocasie za mna ideal, vietor pri mojej (ne)vykonnosti neriesim 

Tak vdaka za pokec/rady za tych 3/4 roka. Uvidime, ci sa do tejto temy este vratim – ako to vyhodnotim na jar. 

>> simon_sez, 02. 10. 2023 11:33:15

Taky si myslím, že to bylo ok. Zvláště, když vezmu kolik jsi toho nakonec stihl odtrénovat a to jsi nakonec běžel posledních 10 km skoro o deset minut rychleji, než já při svém prvním maratonu 

Dlhsie som premyslal, co napisat a ako koncipovat report z poslednych dni a samotneho preteku. Ale asi najlepsie to bude pekne sirsie chronologicky Po neplanovanom maratone v Rajci a necakanom vylepseni osobneho maxima a dalsom zazitku z celkoveho umiestnenia som vzhladom na pomerne kratky cas do MMM moc v treningu nedivocil. Vsadil som na relativne kratsie tempove behy (10–12 km) striktne okolo M tempa a do toho vkladal raz tyzdenne nejake rychlejsie 100–200 m useky. V hlave som nemal absolutne ziadnu chut behat cokolvek viac ako 50 min v tempe M. Vsetko ostatne boli pomale behy. Rovnako som nemal chut a ani ambiciu pretekat na niecom kratsom. Jediny v podstate pretek, ktory som absolvoval medzi Rajcom a MMM bol polmaraton v Trencine cca. 3 tyzdne pred Kosicami. Tam som si otestoval o par sekund rychlejsie tempo akym som planoval zacinat na MMM. Posledne tri tyzdne v podstate uz boli skor o ladeni. Navyse hned ten prvy bolo potrebne zaradit par dni volna, kvoli nastupujucej crevnej viroze. Nastastie neslo o nic hrozne, co by nejakym sposobom narusilo vyraznejsie poslednu fazu pripravy. Dokonca si dovolim tvrdit, ze aj vdaka tomuto predcasnemu zvolneniu som sa par dni pred M citil velmi dobre a skutocne oddychnuty, kym este 10 dni pred startom som po 10 km tempoveho behu nemal najmensiu chut nielen pokracovat, ale vobec behat (bolo to samozrejme skor v hlave ako z fyzickeho vycerpania). Nasledujuce dni som si preto striktne dal 2 dni oddychu a den dvojfazoveho vyklusavania rano a vecer do 30–35 min. V poslednom tyzdni pred M to boli uz len dva psychologicke treningy M tempa (5 km v pondelok a 3 km vo stvrtok) – aby som sa upokojil, ze to tempo v nohach mam a je ako tak OK. V piatok vyklus a v sobotu pred odjazdom rano este vyklus s par rovinkami na zaver.

Vzhladom na predchadzajuce dosiahnute casy som mal pomerne nizke startovne cislo a teda sancu zacinat hned za elitnou skupinou. Aj napriek tomu vsak koridor bol slusne naplneny a ja som sa predral maximalne niekde do jeho stredu. Preto prvy km po starte bol celkom boj si najst par volnych metrov na beh v akom takom tempe. Nastastie sa startove pole velmi rychlo natiahlo a vytvarali sa rozne skupinky. Plan bol hned od zaciatku bezat tempom okolo 4:00/km, co sa s vynimkou spominaneho prveho km aj podarilo. Nasledovalo par testovacich pokusov najst tu „spravnu“ skupinku, ktora priblizne tymto tempom planuje bezat Aj to sa napokon podarilo, aj ked len ciastocne, kedze niektore km boli aj hlbsie pod 4 min. Postupne sa tempo nastastie zrovnalo a v podstate az do cca. 30. km sme bezali okolo 4 min/km. Aj vdaka tomu som prvykrat na tomto medzicase bol tesne pod 2 hodinami. Tu vsak idylka skoncila Nebolo to ziadnou unavou, ani ziadnou stenou – obcerstvoval som velmi poctivo a pravidelne podla planu, ale bohuzial zacinalo trochu silnejsie pofukovat a skupinka sa rozpadla. Aj napriek tomu este dalsi cca. 1,5 km som ako tak drzal tempo tesne nad 4 min, ale nasledujuce km (cca. dokopy na hodinkach spatne pozeram, ze to bolo 6 km) uz boli v celkom solidnom protivetre a v nom som sa nielen ja celkom trapil. Tempo mi spadlo na 4:16–4:20 bez ohladu na akukolvek snahu sa do toho opriet – ale nevypustil som ani meter Kedze bolo jasne, ze 2:48 a ani 2:50 nebude realne v tychto podmienkach, posledne km tak uz boli len suboj so stopkami o co najlepsi cas a vylepsenie osobneho maxima. Aj vdaka tomu, ze sa trat trochu stocila a islo skor o bocny vietor a po 40. km aj vietor do chrbta, bolo mozne opatovne vyraznejsie zrychlit a do ciela „pelasit“ co to dalo. Popravde moc si z tych nieco viac ako 2 km nepamatam , ale spatne, ako pozeram na casy, urcite to boli moje najrychlejsie zaverecne kilometre v maratone v zivote (pre uplnost tempo 4:01 a 3:54). Vysledny cisty cas 2:51:27 nie je urcite splnenim ciela, s ktorym som do tejto pripravy isiel, ale beriem to ako dobry prislub do dalsej pripravy na buduci rok. Kazdopadne tiez dakujem za podporu a motivaciu v ramci tohto vlakna. A kedze uz teraz viem, ze buduci rok mojim vrcholom bude jesenny maraton v Berline, tak mozno sa sem opatovne vratim 

Pěkná práce, pánové! No a že ne vše vyšlo dle představ? Alespoň má člověk nějaký cíl i na další rok, což si říkám i já po posledním závodu. Hlavně, ať drží zdraví, letos mě trápí poměrně dost věcí a běh zcela bez bolesti je něco téměř nadpřirozeného, co znám jen z vyprávění.

>> Meescha, 03. 10. 2023 11:09:45

Tak jsem se teda koukl a progress tam u tebe je, tak tam není důvod ten vyšší cíl do další sezóny nemít. 

„Hlavně, ať drží zdraví, letos mě trápí poměrně dost věcí a běh zcela bez bolesti je něco téměř nadpřirozeného, co znám jen z vyprávění.“
… a bude hůř (můj poslední běh bez jakékoliv bolesti byl asi 4–5 let zpět, ale člověk se tak nějak zakonzervuje…)

>> Bronson, 03. 10. 2023 10:18:50

Dík za report.

„A kedze uz teraz viem, ze buduci rok mojim vrcholom bude jesenny maraton v Berline, tak mozno sa sem opatovne vratim“
Berlin bych také moc rád zkusil, ale pokud bude ještě chuť do maratonu, tak zatím je to v mlžném plánu za dva roky, příští rok budou jiné preference