>> ped7g, 15. 07. 2014 15:26:17
To, co píšeš, už jsem vše zkoušela – bez větších úspěchů – byl Traumaplant i domácí bylinné oleje, masáže, různé cviky, spaní v ponožkách, klid, … Když tak o tom přemýšlím, trápí mě to možná dva roky! Ani tříměsíční přestávka to nespravila – jak začnu něco dělat, hned je to zpátky…
Jo a rozběhat jsem to, samozřejmě, zkoušela – také nezabírá…

>> šlčka7, 15. 07. 2014 14:57:59

Trápím se teď patelofemorálním bolením, ultrazvukem mi mydlí podkolenní jamku – úpon hamstringu. Takže trošku podobné té achilovce. Samozřejmě na prd. Pomohla mi elektrostimulační masáž, která uvolnila celý sval a tím ulevila úponu. Ne že by vše bylo hned OK, ale vidím to jako obrat v léčbě.

Dále doktor řešil cvičením držení trupu, tedy narovnání svalových řetězců. Co je okolo lýtkových svalů? Hamstring a šlapka. Jsou protažené nebo napínají ubohé lýtko? Co antagonista lýtka, případně těch sousedů? Ochablost? Zkrácení? řešení bývá mimo bolavé místo.

>> šlčka7, 15. 07. 2014 15:57:35

Dobrý, to si skoro už žádá založení klubu Kulhavý Achilles. Shrnu svůj příběh, od května 2 měsíce pauza, vyzkoušeno úplně naprosto vše co mi poradil strýc Google, pročetl jsem kompletně diskuze na tohle téma. Nezkusil jsem opiáty ale ty by léčbě asi nepomohly.

Nebudu to vše vyjmenovávat, teplo, zima, chemie, přírodní léčba…vložky do bot, jiné boty, protahovat, neprotahovat, kryo, rázové vlny, zaříkávání, pivo, limo, Rum, Kamasutru…prostě všechno.

ZDÁ SE že největší pomocí nakonec byly celé dva měsíce pauzy od běhání, což je pochopitelně to „nejhorší“ co člověka může potkat.

Teď týden pobíhám, běhy to jsou krátké ( 3 km ) a pomalé ( 7min/km ), ale nebolí to a od příštího týdne to chci „napálit“ na 4 km, pak 5…prostě je to trápení ale zase to člověka učí disciplíně.

Někdy na jaře jsem četl o trápení co s tím měl zdejší Filipoinzagi, bylo mi ho líto, ale když to čtu teď, tyhle trápení, poté, co jsem si tím sám prošel, to se teprve dovedu vcítit.

Moc přeju uzdravení !

Myslím, že jsem to přesně našla v článku od Pavla Nováka: „…přetížení lýtkového svalu, které může souviset s novým druhem tréninku, změnou běžeckého stylu, přílišným zvětšením tréninkových dávek a podobně. Přetížený sval se začne stahovat tak, že ho nemůžete protáhnout do původního stavu, později se blanky, které obalují svalové snopce přilepí k sobě a k okolním tkáním, čímž dále zhoršují prokrvení a funkci svalu. Výsledek je ten, že na jedné straně sval funguje omezeně (což z počátku ani nemusíte poznat), ale co je horší, neustále tahá za achilovku. Výsledkem je entesopatie, neboli bolestivost svalových a šlachových úponů. Bolesti jsou lokalizovány většinou v oblasti úponů achilovky ke kosti patní. Jak z toho ven? Nedovolit, aby se bolesti staly chronické, což se stává po 6 týdnech od vzniku problému…“

Můj názor je, že u nás, hobíků, nemá bolest v běhání své místo. Jakmile se bolest objeví, byť poprvé, tak je dobré si okamžitě říct, že to tak není správně a hledat příčinu. Vesměs pak je dobré něco změnit, zejména zvýšit pestrost běhání či sportování a snížit intenzitu, více střídat obuv, dělat kompenzační cvičení a podobně. Na olympiádu se beztak jako účastníci nepodíváme, tak si můžeme pár dnů až týdnů volnějšího režimu dovolit. Nic nám neuteče, tělo si odpočine a pak vše bude zase v pořádku. Běhat přes bolest vesměs znamená vysokou pravděpodobnost, že dojde k přetížení a následnému zranění a několikatýdenní až několikaměsíční vynucené pauze.

Běhám sedm let, z toho denně už přes dva roky, mám naběháno skoro 30 tisíc km, výkony už nemám nejhorší (hlavně u maratonu), ale nikdy bych neběžel přes bolest, i kdybych byl na sebeprestižnějším závodu, natož v tréninku. Když čtu třeba na Běžecké škole, jak někteří trápí své tělo, tak si říkám, proč to takto dělají. Bolest je dle mého názoru tím nejlepším ukazatelem, že je něco špatně, přičemž naštěstí často přichází dříve, než následná vážnější zranění.

Píšu to tu obecně, výjimky se bohužel též vyskytují a zranění se může objevit zcela nečekaně. Přesto jsem ale cítil jako potřebné tu napsat.

>> Petr Kaňovský, 16. 07. 2014 15:00:50

Souhlasím a mohu potvrdit z vlastní zkušenosti. Před dvěma lety jsem chtěl za každou cenu dokončit SNR, což se mi podařilo. Posledních cca 17km jsem však běžel se stupňující se bolestí pravé strany kolene. Vyklubal se z toho ITBS , půl roku jsem pak nemohl běhat a cítím to bohužel do dnes.

V sobotu jsem kvůli tomu měl první nedokončený závod (a tím se dostáváme k mé „stížnosti“ ). Poslední 4km před cílem se opět ozvala bolest na pravé straně stehna. Zkoušel jsem rozejít, nepomohlo, po krátké, ale intenzivní úvaze jsem se rozhodl vzdát. Dnes už vypadá lépe, mohu poklusávat, takže snad bude v pořádku bez delšího výpadku.

>> Petr Kaňovský, 16. 07. 2014 15:00:50 To, co napsal Petr, podepisuji. Dříve jsem to řešil „buď a nebo“, neposlouchal jsem tělo a běhal přes bolest. Díky tomu jsem si pak na skoro rok a půl musel od běhání odpočinout a věřte, že když jsem potkal běžce – to byla depka. Paradoxně zranění a běžecký půst mi pomohly získat úplně jiný pohled na běhání. Teď běhám paradoxně ještě více, ale s rozumem a běhání si opravdu užívám. Člověk holt musí poznat minci i z druhé, aby si dokázal vážit toho, že může hýbat bez bolesti. Run free. P.

So+ne ani km sobota celodenní výlet s manželkou a synem návrat pozdě večer,neděle žaludeční problémy s rychlým průběhem,při svém tréninkovém tempu bych asi nestihl bez pauzy proběhnout vesnicí do lesa takže to opravdu nešlo.

Tri týždne bez behu…vďaka zápalu priedušiek ale už zajtra vybieham…koneč­ne…ide ma už šľaktrafiť…a ešte keď vidím druhých ako bežia …

Tak na mne taky došlo. Včera velmi příjemný běh, i když v dešti, cca 80 minut, kopečky, Brdy, Zbraslav, nic výjimečného, večer vše v poho, od rána bolest levá kyčel, nebo spíš úpony, velké problémy nastoupit a vystoupit z auta, dneska asi patnáckrát, když déle jdu lepší, nejhorší přechod z klidu do pohybu. Našel jsem dvě vlákna na toto téma, jedno bez odpovědi a jedno až příliš vědecké. Hodlám s tím dělat následující, dnes žádný pohyb, zítra večer bych se pokusil o regenerační velmi pomalý běh, tak čtyřicet, padesát minut, velmi velmi pomalu. Je to hloupost nebo by mi to mohlo pomoci? Běhám v tempovkách, začínal jsem v tlumivkách. Ty jsem ještě nevyhodil. Jít běhat v tlumivkách nebo v tempovkách na který jsem zvyklý? Dojebu se tím definitivně? dále plánuju dlouhodobě opět vylepšit životosprávu, protože poslední dobou se zákazníky smažení kapříci, americké brambory, atd, byl tady velmi dobrý názor, že životospráva na takové ty různé záněty a podobné problémy má vliv… Jinak nevím, snad že včera byla zima, jestli ty svaly prochladly, ani unavenej nějak výrazně jsem nebyl zmatek..... Za jakoukoliv připomínku a osobní zkušenost, kdy se se mnou podělíte, budu moc rád … Pěkný den Steven

>> Steven 07, 03. 09. 2014 20:47:08

Někdy tyto obtíže způsobuje špatné postavení končetiny, poradil by zkušený fyzioterapeut. Osobně si pomáhám během naboso, nebo v pětiprstech, kdy se došlap přirozeně srovná a o klouby jsou v klidu. Dobře působí i sauna. Jinak stravou se to ovlivní jen částečně, mám zkušenost z lyžování.

>> RoobertG, 03. 09. 2014 21:06:53

Špatné postavení končetiny. Myslíš v tom konkrétním běhu? Je pravda, že v kopečkách se běhat teprve učím. Ale na asfaltu na rovině běhám podstatně delší tratě. Ale přijde mi jako dvě dost odlišné záležitosti, běh na rovině na asfaltu a v lehkém terénu u Prahy. Tohle mám poprvé. Rád bych se vyhnul tomu fyzioterapeutovi, stejně žádného neznám. Může mi pomoci ten regenerační běh? Před rokem jsem začal běhat a po dvou měsících mne trápila achilovka. Tři týdny jsem mazal jak šílený rozmanité brufeny, kozlíky, bylo to pořád stejné. Pak jsem si koupil návleky, snížil jsem objemy a cca do měsíce jsem to přeběhal. Hlavně se chci vyhnout tomu, že nebudu moct měsíc běhat, ten běh u mne osobně dost řeší /stresy práce, životospráva a tak/.

>> Steven 07, 03. 09. 2014 21:14:12 Lehké proběhnutí naboso určitě pomůže uvědomit si rozdíly jak došlapuji přirozeně a jak v obutí. Stačí pár desítek metrů a postavení se upraví automaticky. Sám jsem měl bolesti v kolenou i kyčlích když jsem začínal v tlumených botách a pak jsem zkusil párkrát bosobeh a uvědomil si jak bota upravuje nepřirozeně polohu chodidla a nyní už umím došlapovat správně i obutý, samozřejmě v lehké ohybné obuvi. V podstatě je důležité držet vše v jedné ose, trup, kyčel, koleno, kotník pak nedochází k přetěžování a klouby jsou relativně v klidu. Také před zahájením nutné rozcvičení a zahřátí třeba i s lehkým protažením.

a stačí jen pár km zpravidla 1–3 podle kondice, ideálně po trávníku na louce a pod.

>> RoobertG, 03. 09. 2014 21:51:26

Moc děkuju, Rooberte, už ted jsem si uvědomil, že běhám v mírném předklonu. Zkusím, snad to pomůže.

>> Steven 07, 03. 09. 2014 21:53:21 To zcela urcite a zasadne dopadat pod teziste pak se ostatni upraví automaticky. Shledni nekde videa s optimalním stylem a poznas kde zlepšovat. video

>> RoobertG, 04. 09. 2014 06:56:52

Roberte, nevím co na to napsat nebo co říct:-). Stran běhu mám spoustu šílených nápadů, kterým věřím, že jednou přijdou… maraton pod 4h, aspoň K55, atd, ale jedno vím jistě, tak jako ten černoušek v životě běhat nebudu.

>> Steven 07, 04. 09. 2014 19:29:23

Video je jen ukázka, jak jsem psal o postavení všech kloubů v ose. Potom nedochází k přetěžování a běh se stává snadnější a rychlejší. Začínal jsem taky ne úplně ideálně, ale postupným zlepšováním techniky jsem se začal posunovat. Pěkná ukázka je i na dnešním RUNGO

>> RoobertG, 05. 09. 2014 07:22:10

Tahle ukázka už je mi bližší:-). Zaplatpánbůh, po dvou dnech klidu, mastiček, zeleninové diety jsem si dneska dal pomalu 8 km a 6:00 min/km A NIC MNE NEBOlI:-). Ale zamyslel jsem se nad těmi ukázkami a zjistil jsem, že běhám opravdu blbě. Běžím silově, dupu, běh víceméně přes paty v mém případě samozřejmostí, vzhledem k tomu, že se nevidím, asi budu muset navštívit nějakou akci, kde se začátečníkům radí, i kdyby to vyústilo v to, že si koupím další běžecké botky:-). V každém případě se zamyslím, běh beru dost vážně, stojí mi to za to.

Odpocinek je také velmi dulezity, na dalsí vybeh se má tesit. Mezitím si dat obcas taky plavání, saunu a pod. Zmeny zavadet postupne, nejdrive techniku pak dychaní, pak jídelnícek. Zvladnout vse naraz je obtížné. Zlepšování prijde s pribyvajicimi km zhruba po 3 mes.,urychlit to moc nelze. Treninky s individualním pristupem zavadi v Praze nyni i Trailpoint, kde dobre poradi i s vyberem bot. Tak at se dari

>> RoobertG, 06. 09. 2014 08:14:28

Moc děkuju, Roberte, at Ti to běhá. Steven

Díky, získal jsem tady v začátcích taky pár dobrých rad tak jen předávám štafetu dál.

Ahojte.

Hlasim sa po dlhsej dobe, bohuzial v tomto vlakne

Skusim skratit moj pribeh, ale zivot sa mi velmi zmenil a bohuzial najma co sa tyka aktivneho sportovania a behania…taky je uz zivot.

Po rocnom pracovnom pobyte vo Svedsku som sa v polovici augusta vratil na Slovensko a o tyzden sme sli so snubenicou na 2 tyzdne na Mallorcu. Tam bolo super, dobre som si zatranoval a vsetko islo ako po masle. Avsak uz ku koncu pobytu som zacal opuchat, najma na lytkach, neskor aj tvar. Myslel som, ze to bude nejak alergia. Stale som vsak priberal a priberal, z 59 som siel az na 67kg a v tele sama voda. Ostal som v nemocnici a zistili mi, ze vylucujem z tela VSETKU bielkovinu…nejaky problem s oblickami. Po punkcii oblicky (dlhou ihlou mi odobrali tkanivo..fuuj) sa zistilo, ze trpim „detskou“ choroboou zvanou Neforticky syndrom (primarna forma).

Nasadili mi liecbu, tazke kortikosteroidy na potlacenie mojej inak skvelej imunity…mozno je az moc dobra, kedze si sam nicim auto-imunitne oblicky. Po nejakom tyzdni som konecne zacal odpuchat, cikat vodu z tela von (mal som vodu aj v plucach)…a hmotnost klesala a klesala az som sa za 14 dni dostal z 67 na 52 kg ! Ano, momentalne vazim len 52kg a fungujem. Mam znizenu imnuitu, lezim doma, vyhybam sa kontaktu s ludmi, aby smo nedostal nejaku infkeciu. Prednison budem brat neskor v znizenych davkach 1–2 roky.

Ako dalej? Musim teraz vydrzat tento napor hormonov, kym sa dam dokopy a vsetko sa da na standard. Budem musiet do konca zivota drzat NEslanu dietu a nizkobielkovinovu stravu = len 0,8*moja hmotnost[kg] = poc. bielkovin [g], co mozem prijat (cca polovica bezneho cloveka), aby som osetril oblicky a nedostal recidivu . Sutazny sport pre mna skoncil, Pariz bol moj posledny pretek a tak to uz ostane…

Budem moct behavat rekreacne, par krat do tyzdna max do 130–140 tepy…aspon nieco.

Dakujem za vsetky rady nazory a pripomienky k mojmu behaniu za ten kratky cas, co som tu aktivne posobil. Teraz budem uz viac menej len pasivne sledovat vase vykony…

Palo

Uff Palo… Co napisat …odo mna vela vela zdaru a zivotnych sil sa s tym vysporiadat…aj trocha pogooglim co je to za choroba. Hadam sa tu najdu mudrejsi s nejakymi konkretnymi radami. Ja myslim ze 130–140 nie je na zahodenie a zevraj pomaly beh lieci …to hovori tu od nas s PD maratonsky zberac co ich uz ma tento rok vyse 130 a raketovo pribudaju dalsie

>> PALOsvk, 18. 09. 2014 06:21:18 Tak to je mi líto, to se v tomto světle zdají mé problémy jako malicherné. Přeji brzké uzdravení. To se člověku převrátí život a musí změnit priority. Je to psychicky velmi těžké. Jako skvělý sportovec to pro tebe musí být strašné. Těžko radit, to spíš jiní odborníci poradí jak na to. Držím palce.

>> PALOsvk, 18. 09. 2014 06:21:18

Zas az tak tragicky by som to nevidel. Prednison je celkom bezny liek, co sa pouziva pri x formách autoimunnych ochoreni od astmy cez alergie, az po vaznejsie formy rozhasenej imunity. Cim kratsie sa vsak berie, tym lepsie.

Pri autoimunnych ochoreniach treba najskôr poriesit stravu a spravit radikalne zmeny v tom, co si si myslel, ze je zdrave a co naozaj je ZDRAVE pre Tvoje telo. Oblicky, ako vacsina organov sa vedia zregenerovat, najma vsak netreba hladat chybu v nich – tam sa len najviac ukazala reakcia organizmu.

Az poriesis stravu, vynechas po case prednison, tak aj viac bielkovin budes moct prijat a najma zabudnut na nejake arbitrarne urcene tepy niekym, kto vie o behani prd. Preco zrovna 130–140 tepov? Urcene podla akého „vzorca“? Co to je par krat do tyzdna? Dvakrát, osemkrát, jedenastkrat? AKo dlho? Poznam ludi s jednou oblickou, co niekolkokrat vyhrali Devin, ci ine vyznamnejsie zavody a su tu a funguju. Myslis, ze im ich nefrolog odporucal vrcholovo behat? Skratka ho poslali tam, kam patri – do ordinacie a do sportu nech sa nekafre.

Takze zacni studovat, co sposobuje autoimunne reakcie organizmu (nehladaj iba posledny podnet na Mallorke) a mozes zacat tym, ze zvysis prijem zeleniny za den o viac ako polovicu, potom si prestudujes nieco o glutene, roznych typoch cukrov a to Ta navedie aj na ine priciny Tvojho stavu.

Hlavu hore, za par mesiacov uz na tom budes podstatne lepsie, ak budes hladat a najdes skutocnu pricinu svojho stavu.

držím palce PALO. Viděl bych to jako Mato, určitě se zpátky do tenisek vrátíš a třeba i spokojenější a hlavně zdravější.

Dik za reakcie. Ano, postupne prejdem na bezglutenovu stravu, kedze snubenica je bezlepkova a ja som si uz dal predpisat nizko-bilekovinovu muku, ktora je zaroven aj prirodzene bezlepkova, takze v rodine budeme rovno piect/varit aj bezglutenovo. Ano, zvysil som prijem zeleniny (hoc som vzdy jedol vela a pestro), objednal som sa k inemu nefrologovi (firma B.Braun) a uvidim co bude dalej. Urcite vsak musim pockat na ustalenie stavu, hlavne ked vysadim Predinson. Inak od malicka mam atopicky ekzem, co je tiez auto-imunitne ochorenie, takze by to nejak s tym mohlo „hrat“ a jednoducho teraz to preslo na oblicky.

>> PALOsvk, 18. 09. 2014 06:21:18

Vážně se nemoc tohoto typu objeví za čtrnáct dní???

>> Desert, 18. 09. 2014 09:48:37

Prve 3 dni smo to riesil ako opuch z teplej dovolenky. Potom som chodil po vysetreniach a vsade som bol zdravy ako repa (cievy, oblicky, pecen…). Az na nejaky 7.den mi robili z krvy aj Albumin a bielkovinu a tam sa to zistilo. No a na dalsi den si ma uz nechali v nemocnici, kde mi robili punkciu aby sa to potvrdilo a zistilo o aky druh sa jedna.