BĚŽECKÁ TRASA: Hopsa hejsa do Brandejsa
Jako začátek naší trasy jsme si určily Brandýs nad Labem, kam jsme se nechaly z Prahy dovézt autobusem PID č. 375 z Proseku. Záměrem bylo posléze pokračovat po in-linové dráze, která prý vede podél řeky až do Poděbrad. Asi jsme přecenily své orientační schopnosti, ale o tom až dále.
Lokalizace naší autobusové zastávky v Brandýse byla více než p?íjemná. Ne že by nás nezajímaly krásy historického Masarykova nám?stí, ale nápisu „Cukrárna“ na jednom z jeho dom? jsme prost? neodolaly. Proto na startu vyhrála návšt?va tohoto sladkého za?ízení, kde jsme se náležit? posilnily na nadcházející výdej kalorií.
Z mapy, kterou jsme si letmo prohlédly p?ed odjezdem, bylo jasné, že trasa lemuje tok ?eky Labe. Takže prvním úkolem bylo dostat se k jejímu b?ehu, což nebylo zas až tak obtížné. Ulicí Ivana Olbrachta, po jejíž pravé stran? se pyšní místní zámek, jsme se dostaly na k?ižovatku, odkud jsme se daly doleva. A tam už zur?ela p?emost?ná ?eka, jež vytvá?í pomyslnou hranici mezi Brandýsem nad Labem a Starou Boleslaví.
Protože jsme ale nem?ly s sebou mapu, musely jsme se nejprve rozhodnout, podél kterého b?ehu to vlastn? ta trasa vede. Volba padla na „ten blíž k nám“ a pob?žíme sm?rem doleva. Cesta vedla mezi stromy a travnatým porostem, což bylo velmi p?íjemné, jen s tou in-linovou trasou povrch nem?l nic moc spole?ného. Za což jsem si od kamarádky vysloužila potutelný smích, navíc trasu mínila zv??nit do svého aparátu. Ambice najít in-linovou stezku jsme tedy opustily, nicmén? s dobrým nalad?ním a výletní náladou jsme pokra?ovaly v cest?.
Asi po 300 m nás ale zasko?il pot??ek, který nám znemož?oval pokra?ovat dál. ?ešením tedy byl návrat na most, kde jsme se snažily najít n?jaký záchytný bod, který by nazna?oval, že se dostaneme jaksi dál než jen 300 m od mostu. Na druhém b?ehu (tedy už ve staroboleslavském „teritoriu“) po pravé stran? na nás ze stromu vít?zoslavn? vykouklo ozna?ení „modré“ turistické stezky. A tak jsme se ubíraly po modrých zna?kách s v?domím, že takto ozna?ené stezky vždycky udávají správný sm?r a „n?kam“ ?lov?ka dovedou. Proto nás také p?ekvapilo, že modré zna?ení se náhle ztratilo. Uv??it tomu, že bychom si zna?ení nevšimly, jsme ale samoz?ejm? odmítly.
„Sejití z cesty“ na druhé stran? nebyla zase žádná tragédie, protože vyšlapaná cesti?ka nás vedla neustále podél ?eky, jejíž b?eh jsme m?ly t?sn? po pravé ruce. Nalevo se rozprostíraly už vydobytá pole st?ídající se s loukami lemovanými stromo?adím. Den byl opravdu krásný, takové to pravé babí léto, kdy slunce oza?uje svými paprsky celou p?írodu a zd?raz?uje tím její barevnost. Takto jsme pokra?ovaly asi 3 – 4 km, které byly náhle p?erušeny rozv?tvující se ?ekou, jejíž p?ítok nese název Jizera. Naše cesti?ka kopírovala stá?ející se rameno Jizery doleva a ta nás dovedla p?ímo do vesni?ky Nový Vestec.
Tušily jsme, že pokud se dáme ve vesnici op?t doleva, naše kroky povedou zp?t na místo startu naší trasy. Po ulici Hlavní jsme prošly malebnou vískou a dále pokra?ovaly mezi lesy po silnici zvané Vestecká sm?rem na Brandýs nad Labem – Starou Boleslav. Míjely jsme nádherné vily z 50. let (možná i starší) usazené mezi borové lesy a jakési háje?ky, to už jsme byly ve Staré Boleslavi. Tam nás už cedule jednoduše navedly do Brandýsa nad Labem. Cíl cesty byl zdolán.
Podle mých nesm?lých odhad? cesta mohla ?ítat tak cca 10 km. Trasu bych doporu?ila za?ínajícím b?žc?m a všem, kte?í mají rádi spíše rovinky. Dovolila bych si ?íci, že p?evýšení na této trase je minimální, pokud v?bec n?jaké je. Navíc na konci cesty ?eká všechny sportovce a ostatní hladovce místní hostinec .