Výlet na Babí lom, aneb sedm jednou ranou

P?íležitost mi k tomu vznikla, když jsem v pátek (22.06.2007) odvezl manželku ke kamarádce v Ku?imi a m?l jsem asi 1,5 hodiny ?as. Takže se p?jdu prob?hnout. Beztak pot?ebuji trochu vyklusat po st?ede?ní „p?tce“ na dráze. Podle turistické mapky si to lajnuju po modré zna?ce na Babí lom a odtud p?es Lelekovice, ?eskou, p?es kopec Sychrov a Velkou babu zp?t do Ku?imi. Trochu jsem se napil, láhev jsem však nechal v aut?, protože na tak krátkou dobu si s sebou pití brát nemusím.

Problém ale byl, že v mém výchozím bod? nikde nebyla modrá zna?ka. Bylo mi ale jasné, že když se vydám na sever, d?íve nebo pozd?ji na ni narazím. Sm?r na sever však znamenal vyšplhat se po p?íkré stráni k zá?ezu, kudy vede železnice. Našt?stí jsem zde narazil na p?šinku, která m? p?ivedla až k mostku p?es železni?ní tra?, a dál jsem mohl pokra?ovat po polní cest? okolo zahrádek zhruba v plánovaném sm?ru. Když se cesta p?íliš stá?ela na východ a zdálo se, že m? p?ivede rovnou ke státní silnici na Svitavy, odbo?il jsem doleva po menší polní cest? do kopce.

Když jsem se dostal skoro na vrcholek kopce a minul jsem n?kolik zahrad a chatek (tam m? velmi lákaly zralé t?ešn?), cesta pojednou kon?ila na vjezdu do poslední zahrádky. Kolem plotu lze pokra?ovat po travnaté mezi, která navazuje na obilné pole. A tak pokra?uji po tomto okraji dál. Po levé stran? les, po pravé stran? pole, p?ede mnou je po chvíli vid?t cesta sm??ující do Podlesí.

?íkám si, to už bude ta modrá! A zrychluji po okraji pole dol?. Tam je jakési stavení, u n?ho žena pracuje na bramborovém poli, asi sbírá mandelinky. Sotva m? spat?í, k?i?í na m?: „Co tady b?háte po poli!“ Odpovídám: „Dobrý den! Hledám cestu!“ Paní mi odpoví: „Tady žádná cesta není! Tady je soukromý pozemek!“ I když okolo jejího bramborového pole by to bylo sotva 200 metr? k cest?, ?íkám tedy: „Tak já to zkusím tady p?es les!“ a odbo?uji doleva do lesa. Trochu stoupání, trochu všemožného porostu.

Narazil jsem na strž, a tak jsem ji musel ob?hnout. Ale po chvíli poznávám, že jsem se dostal na p?vodní místo. Zkouším to trochu jinak. Dostávám se do hustého porostu. P?i každém kroku lámu n?kolik suchých v?tví, které se mi pletou do cesty. V n?kterých místech nelze ani b?žet. Musím se ohnout, abych hlavou nenarážel do v?tví.

?íkám si, že tady je prales hustší než ten Boubínský. Vzáp?tí se mi vybavuje, že Dany s Alenou to te? v tom Kongu ur?it? mají jednodušší než já tady v této džungli, ur?it? si tam n?kde jdou po vyšlapané cesti?ce a ani teplota tam t?eba není o moc v?tší, když my tady te? máme tropy. Tak vidíš, ?íkám si, a máme Kongo tady, kousek od Ku?imi.

Od prvého okamžiku, co jsem odbo?il z okraje pole do lesíka, se mi znovu a znovu vybavovaly r?zné dojmy z rozhovoru s onou paní hájící sv?j soukromý pozemek. M?l jsem se jí pro jistotu zeptat, kudy p?esn? vede hranice jejího pozemku, abych ji nep?ekro?il? Ale vzáp?tí se mi vybavila odpov?? strážníka panu Stromšíkovi z ?apkových povídek, když ze svého létání musel sestoupit na zem zrovna p?ed strážníkem: „To si to nem?žete zkoušet n?kde jinde?“ Nedá mi to a v duchu si chystám pro tu paní odpov??, až pob?žím kolem jejich domku z druhé strany, že mi ne?ekla pravdu, když ?íkala, že tady žádná cesta není, vždy? tady je tolik cest! Ale tu se v duchu zarazím, vždy? já neb?žím po cest?, ona tady v lese fakt žádná cesta není, ale proplétám se k?ovím, vyhýbám trní, podlézám pod v?tvemi strom? a sestupuji prudkým svahem.

Ješt? n?kolik neúsp?šných pokus? opustit lesík v míst? sch?dném a na správné stran? bylo nakonec korunováno úsp?chem a ocitám se na louce. Je pose?ená a seno sklizené. Tady mi nikdo snad nebude vy?ítat, že jim šlapu na trávu. Na moment se zastavím, o?istím ponožky od kuli?ek svízele a pokra?uji dál. Za chvilku vidím modrou zna?ku a radostí skoro vyk?iknu. A se smíchem si ?íkám: „Tak bloud?ní už mám za sebou také, takže jsem už ochutnal i MUM, i když ten teprve za?ne“. Byla to jen taková p?ipomínka toho, že má lo?ská ú?ast na MUM byla mimo jiné poznamenána bloud?ním.

Za chvilku b?žím okolo domku té „ochotné“ paní a okolo jejího bramborového pole, tentokrát spo?ádan?, p?kn? po cest?, ale paní tam už není. Nemohu jí tudíž ?íct, že tady p?ece cesta je…

Pohled na stopky mi prozrazuje, že b?hání po lese namísto 200m úseku ke zna?ené cest? mi zabralo p?es 15 minut. Sluní?ko za?íná op?t h?át a já sm??uji k Podlesí. Chvíli je to po cesti?ce vedoucí okolo obce. Tam p?edbíhám starší paní. Oto?í se a ?íká, že se lekla mého dupání. Já na to odpovídám, že kdybych nedupal, lekla by se víc. S tím paní souhlasí a já pokra?uji dál. Ale v duchu se táži sám sebe: To já opravdu tak dupu? Najednou se mi ale op?t modrá zna?ka ztrácí, všude vidím jen stopy po p?emalování modré zna?ky bílou barvou. To už ale jsem v lese vedoucím z Podlesí do svahu pod Babím lomem.

Tak tudy n?kudy vede ten závod Ku?imské b?žecké ligy, co jsem ho už n?kolikrát cht?l b?žet, ale nikdy mi to nevyšlo. Krásný les. Po v?erejším lijáku jsou zde ob?as blátivé kaluže, ale ne tak, abych si zablátil boty. Po cest? m? doprovází motýli, ano také babo?ka admirál. Motýli se ob?as pot?ebují napít – dobrá je jim i voda z kaluže. Cesta lesem se mi líbí, jen ta modrá zna?ka ne a ne se objevit. A taky ta cesta ne a ne za?ít stoupat. Dostal jsem se asi docela dost daleko na sever od Babího lomu, a tak m? p?ešla trp?livost, opouštím pohodlnou cestu a pouštím se po p?šince vedoucí skoro kolmo do svahu.

Ta nakonec kon?í op?t v hustém porostu. Shrbený pod v?tvemi strom? stoupám do prudkého svahu, p?echázím do ch?ze, protože zde p?i b?hu nohy podkluzují. V n?kterých momentech se i rukama op?u o kolena a hned si vzpomenu na ?lánek Franty Holého o této metod? zdolávání svah?. Po chvíli se dostávám na cestu a asi ne zcela správn? volím sm?r napojení se na ni podle toho, kam to v tuto chvíli zrovna stoupá.

P?ekonávám n?kolik p?ekážek v podob? spadených strom? a alespo? v duchu si prozp?vuji zbojnickou „Cesta je zarubana“. Vím, že te?, bezprost?edn? po výb?hu onoho prudkého svahu, by pokus o hlasitý zp?v nedopadl nejlépe. To by i to úvodní zbojnické „Héééééj!“ zazn?lo s necht?ným vibratem nebo operním tremolem.

Cesta ale více klesá než stoupá, a tak se pouštím do dalšího kolmého výstupu a jsem rád, když se dostávám na žlutou zna?ku po široké lesní cest?. Ta vede do mírného kopce a p?ivádí m? na zna?ku ?ervenou až k Babímu lomu. Vyb?hnu na jeho vrcholek a po h?ebeni pokra?uji k rozhledn?. A to jsou ty Donovaly a Trangoška v malém. N?co takového (ale ne pouhou ochutnávku) zítra absolvují naši p?átelé. Seb?h dol?, výb?h nahoru po kamení, ob?as si musím pomoci rukama, a to vše opakovan?. Libuji si, že jsem si nebral do ruky lahvi?ku s vodou, protože tady by mi p?ekážela.

Za chvíli jsem na rozhledn?. Vyb?hnu po to?itých schodech na vrcholek rozhledny a po cest? medituji o výb?zích Miloše Škorpila po schodišti v Pelh?imov?. Nasycen výhledy do všech stran i dol? sestupuji z rozhledny a pak také po kamenité stráni dol? do úžlabí, které m? postupn? p?ivádí do Lelekovic.

Tam jsem si koupil v samošce kofolu, abych po tém?? 2 hodinách b?hu v letním parnu doplnil tekutiny, zavolal jsem manželce, aby zhruba v?d?la, kde jsem a kdy m? asi má ?ekat u auta. A pokra?uji p?es ?eskou na horu Sychrov a Ku?imskou horu. Op?t si ?íkám, že tady se asi n?kde b?há ten závod Ku?imské ligy. Po cest? mám po levé stran? výhled až k silnici z Jina?ovic do Ku?imi, a tedy také na nové golfové h?išt? s jezírky a ubytovnami. Už m? ?eká jen sestup do Ku?imi.

Krásný výlet. Protáhl se dost p?es 2 hodiny na asi 23 km. P?evýšení mezi nejnižším a nejvyšším bodem sice jen asi 300 m, ale vzhledem k opakovaným výstup?m a sestup?m souhrn p?evýšení nebude daleko od 1000 m. V mysli mám spoustu dojm?: Kongo, MUM, výb?h na Babí lom, b?h po Ku?imské ho?e, létání pana Stromšíka, p?eb?h Nízkých Tater. Prost? 7 jednou ranou. K t?m silným dojm?m pat?í pou?ka, že když vám n?kdo ?ekne, že tady žádná cesta není, nev??te tomu a hledejte. A ur?it? naleznete.

O Babím lomu na stránkách obce Lelekovice
O sou?asném cestování Milana Da?ka a Aleny Žákovské – Uganda a Kongo
O p?eb?hu po h?ebenu Nízkých Tater: Z Trangošky do Donoval
Fórum o p?eb?hu po h?ebenu Nízkých Tater
Propozice MUM (Moravského ultramaratonu)