V sobotu 5. dubna bylo v tréninkovém plánu 35 kilometrů jako kontrolka před vlastním závodem. Při této vzdálenosti se dá už zažít spousta věcí, které Vás při normálním tréninku běžně nepotkávají, začnou bolet věci, o kterých ani nevíte, že je máte, ale o tom bude určitě psát Miloš.

Bohužel jsem z časových důvodů nemohl odjet na společný tréninkový kemp do Skalné a zvládnout tak tuhle pekelnou štreku v partě. Místo toho jsem víkend stejně jako mnoho z Vás trávil v Praze a musel vymyslet, kde to uběhnu. Nechtěl jsem skončit na nějakém dvoukilometrovém okruhu, který budu donekonečna obíhat.

Zachránila mě kamarádka, která souhlasila s tím, že mě bude doprovázet na kole s měřičem vzdálenosti. Já měl tak přehled o aktuální rychlosti i uběhnuté vzdálenosti. Navíc jsme to pojali tak, že alespoň změříme naše oblíbené okruhy pro další tréninky. Pokud bydlíte někde na Praze 3, možná se Vám další informace budou hodit.

Vyrážíme v cca 11:00. Ještě předtím se důkladně protahuji, nohy mám otapované už z domova kvůli zpevnění klenby, ale o tom napíšu příště. Z Jarova vyrážím směr Židovské pece. Kromě krásného výhledu na Prahu jsou zde velmi slušné asfaltové stezky i pro in-line bruslení, k dispozici je pítko. Nejdelší okruh má 1400 metrů. Terén je mírně zvlněný. V parku obíhám 2 okruhy a přesouváme se do dalšího parku – na Parukářku.

Parukářka skýtá o něco více možností, kromě asfaltových chodníků je i spousta možností kombinovat to s terénkem. Ten je poměrně členitý, ideální na fartlekové výběhy. Zrovna se tu konají duatlonové závody a v parku je pěkně živo, kromě lidí s kočárky a psy se tu prohání spousta šílenců se startovními čísly. Z kapslovny se ozývá střelba. Běží se mi dobře, počasí je ideální. Hlavní okruh na Parukářce má 1300 metrů. Obíhám ho 2× a pak pokračujeme směr Vítkov.

Vítkov je další známá lokalita, Mekka in-line bruslařů i běžců. Jde o relativně rovný úsek, dá se běžet po asfaltové dálnici anebo to můžete vzít po travnaté pěšince na straně. Měříme od začátku lávky, která vede přes křižovatku Ohrada a pouštíme se směrem k dominantě Vítkova, obří jezdecké soše Jana Žižky, tentokrát bez trika. Sochu obíhám a běžím zpátky k lávce. Tachometr ukazuje, že okruh má 3100 metrů.

V nohách mám necelých 12 kilometrů a pokračujeme dál, běžím pohodovým tempem 12 km za hodinu směr zahrádkářská kolonie Balkán. Žádná auta, napojuji se na cyklostezku č. 1, která vede přes Hrdlořezy do Kolodějů. Chvíli po ní pokračuju a pak odbočuji dírou v plotě na fotbalové hřiště TJ Sokol Žižkov na Balkáně.

Kousek se vracíme ke Klubu Beztíže a pak sbíhám přes Chmelnici a Vackov do Malešického lesa. To je moje oblíbená tréninková lokalita. Dá se běhat nespočetně mnoho variant, většinou po nezpevněných lesních cestách, klouby aspoň tolik netrpí. Obíhám 2 okruhy, ty, které běhám nejčastěji. Ten delší vnější má 2000 metrů, kratší má 1450 metrů. Terén je mírně členitý,lidí ubývá a dá se tu narazit i na veverky.

Pak pokračuji další zahrádkářskou kolonií až do ulice Pod Táborem a sbíhám po chodníku na Smetanku. Pražáci znají tuhle lokalitu jako Údolí dutých hlav. Někde u Střední policejní školy mám v nohách půlmaratón v čase 1:52, není důvod spěchat, pořád se mi běží dobře. Pokračuji podle Rokytky, nejdříve po panelové cestě, která pak přechází v nezpevněnou silnici, a podbíhám vysoký železniční most.

Jsem u Hořejšího rybníka a po pěšině, která je místy trochu blátivá běžím až k mostku u křižovatky Poděbradská – Průmyslová, kde otáčím a běžím zpět na Smetanku. Trochu informací o kilometráži – od mostku za Lidlem k vysokému Železničnímu mostu necelých 1200 metrů, od železničního mostku k mostku u křižovatky Poděbradská – Průmyslová 1150 metrů. Celkem má tedy tenhle okruh 4,6 km.

U Smetánky běžím opět podél Rokytky, ale směr Kyjský rybník, taky moc příjemná trasa většinou po nezpevněných cestách, na začátku trochu bahna. Až ke Kyjskému rybníku dnes nedobíhám, jinak je to ale super lokalita. U skleníků obracím a běžím zpátky na Jarov, beru to kolem zahradnické školy, kvůli kilometráži dávám ještě malý okruh v Malešickém lese a hurá domů. U vchodových dveří je na tachometru 34,6 km, ale rozkaz zněl jasně: uběhnout 35 km. Obíhám tedy ještě 2 bloky a s pěkně tuhýma nohama jdu domů, čeká mě protažení, vana, protažení a relaxace. V neděli už jen hodinka, to bude pohodička.

Až do 27. km se mi běželo celkem dobře, a pak ale nohy pěkně ztuhly a pokračoval jsem až do konce tempem 6 minut kilometr, rychlostí 10 km v hodině. Poslední 3 kilometry trochu cítím záda. Naštěstí zbývá do maratonu ještě 5 týdnů – je čas trochu potrénovat.

Ať vám to běhá a nic vás nebolí.