Ale opak je pravdou, tenhle centrální park je pro našince mnohem, mnohem blíž, zvláště pak pro Pražany. Jedná se o Centrální park pražského Jihozápadního města. Je to jedno z mých oblíbených míst ku běhání. Pro mnohé jistě není neznámé.

No a pro ty ostatní  by to mohla být možná inspirace, kam si jít někdy zaběhat mimo osvědčené lokality, jako je například Stromovka.

Do parku chodívám běhat většinou po ránu nebo tehdy, když není tolik času, abych mohl proběhnout delší trasy v Prokopském údolí, které je nedaleko. Anebo v zimě či při nepřízni počasí, protože přece jen parkové cesty jsou docela slušně udržované a ani po deštích nebývají příliš rozbahněné a plné kaluží.

Bohužel není zde příliš mnoho lamp veřejného osvětlení, ale i tak se zde dá běhat za tmy, protože okolní zástavba poskytuje dostatek světla a povrch cest je poměrně kvalitní. Další z výhod je výborná dostupnost metrem. Do parku je to opravdu kousek ze stanic metra Lužiny a Hůrka.

Park není příliš rozlehlý, ale přesto se v něm dá bez problémů uběhnout trasa asi tak do délky 4 km. Já většinou běhám takový cca 3,5 km dlouhý okruh, na kterém se střídají povrchy od asfaltu přes dlažbu až po šotolinové cestičky. Středem parku protéká potok, na kterém jsou dva rybníky. Kolem „dolního" rybníka je asfaltový okruh o délce cca 750 m, jak dělaný k tréninkům  úseků a podobných pokusů o rychlost.

Tento okruh je také oblíben u inline bruslařů. Ti jej s oblibou využívají, ač jeho povrch má místy daleko k dokonalé hladkosti. Na něm také většinou začínám svou trasu, běžím takzvaně na levou ruku – takže nejprve zčásti oběhnu dolní rybník (tzv. Nepomucký) a pak pokračuji podél potoka směrem k západu. 

Míjím malinký zarostlý rybníček, kde se s oblibou zdržují slípky zelenonohé (Galinula chloropus). Pak dobíhám k druhému rybníku a podél jeho břehu běžím po asfaltovém chodníku, který posléze přechází v šotolinovou cestu. V dálce se již objevuje kostel svatého Jakuba a cesta míří jakoby přímo k němu. Nedlouho poté, co minu po levé ruce hřiště na minigolf, obracím zpět. Po úzké pěšině v méně udržované části parku se vracím na asfaltku u horního rybníka.

Nevracím se ale po stejné cestě. Rybník obíhám po jeho obvodu po vyšlapané pěšince a pak se dávám přímo na východ. Cesta se postupně mění z šotolinové na dlážděnou a posléze na asfaltový chodník, který mne přivádí pod tubusem, ve kterém jezdí metro, opět k dolnímu rybníku a na začátek mé trasy.

Příjemná cesta, která směrem k západu mírně stoupá, opačným směrem po proudu potoka umožňuje opravdu svižný běh.

Poslední dobou se zde v v parku rozšiřují možnosti pro sportovní vyžití a tak, vedle zmiňovaného hřiště na minigolf, je tu i hřiště na petanque a staví se tenisový kurt. Tedy nejen běžci a bruslaři si zde přijdou na své. A v neposlední řadě je zde pamatováno i na děti a návštěvníky obecně. Jsou zde dvě dětská hřiště s prolézačkami a veřejné záchodky.

Pokud vám tato lokalita přijde zajímavá, věřím že se v Centrálním parku někdy potkáme.