Dorazíte sem buď autobusem 341 z Modřan nebo vlastní dopravou. Svůj tovární vůz jakékoliv značky můžete zaparkovat před obchodem či u fotbalového hřiště. Tady se také chytněte modré značky a vydejte se mírně, opravdu mírně do kopce, severovýchodním směrem na Psáry. Proběhnete mezi zahradními domky a chatami, kde vás skoro za každým plotem pozdraví nějaký zástupce psího plemene.

Asi po 500 metrech se značka stáčí doprava po asfaltové cestě, vy ale poběžíte doleva, po pravé ruce uvidíte hráz rybníka a za dalších 200 m se napojíte na silnici, doprava, taktéž vedoucí na Psáry. Pokračování po modré značce nedoporučuji, neb sice ještě asi 1 km vede pěkným prostředím, pak se ale změní běh v přeskakování kořenů, kličkovanou a končí strmým svahem, který nejde než slézt a objevíte se na konci vsi. Napojením na silnici, která není příliš frekventovaná, si ušetříte průběh vesnicí Psáry, kde se každé auto řítí z kopce z Jílového a nebo naopak řadí a čoudí, aby tento kopec v opačném směru zvládlo.

Po silnici se asi po 2 km dostanete na okraj Psárů a hned na první křižovatce, za cedulí značící počátek obce, zatočte prudce doleva. Napojíte se tak na žlutou turistickou značku, po které poběžíte celkem asi 4 km. Poběžíte asfaltovou cestou, kterou z jedné strany lemují lípy a na druhé straně ryngle, špendlíky či blumy (to podle toho z které části Česka jste) a proběhnete kolem hřbitova. Našlapujte lehce a potichu, ať někoho neprobudíte, a už jste za závorou, na místě nepřístupném pro auta. Občas tu sice potkáte traktor naložený hnojem, ale to už k venkovu patří.

Teď, když už vám patří celá cesta mezi poli, si hledejte vhodnou trasu mezi dírami v asfaltu a pořádně se nadechněte před táhlým kopcem. Útěchou vám může být, že vrchol se silážní jámou je nejvyšším bodem tohoto výběhu a výš už opravdu nepoběžíte. Zdoláte-li kopec, pokochejte se pohledem na všechny strany, všude je něco k vidění. Nejkrásnější je ale pohled na jih, kde jsou nekonečné lesy. Běžte dál a za 500 m se objeví po pravé straně krásný rybník, při troše štěstí se spoustou volavek.

Kousek za rybníkem, za další závorou, je nejnebezpečnější místo trasy. Musíte přeběhnout silnici. Tady doporučuji, pokud máte, sundat i sluchátka z uší. Opravdu to tu jezdí rychle a často. To víte, chataři na Sázavu se trousí celý rok. Pak sice chvíli poběžíte po silnici směrem na Libeň, ale víc jak 2 nebo 3 auta nepotkáte. Nezapomeňte po 200 m odbočit doleva, opět mezi zahrádky a chaty. Pozor na ceduli omezující rychlost na 10 km/hod. Zvolněte tempo, ať nepřijdete o body.

Dostáváte se do druhé půlky trasy a poběžíte z mírného kopce zalesněným údolím stále po žluté. Sem tam budou chaty, sem tam krmelec nebo posed a sem tam vás značka zavede mezi kopřivy a ostružiní, protože cestu zabral potok. Při občasném přeskakování potůčku můžete natrénovat i svůj odraz skoku dalekého. Značky se držte, než narazíte na malou čističku odpadních vod, za kterou odbočíte doleva (značka vede doprava k obci Okrouhlo) a poběžíte už bez jakéhokoliv značení přes louku. Pokud neuhnete z vyjetých kolejí v trávě, trefíte se na malý můstek. Jinak zvolte metodu „brod“.

Za mostkem se otevře krásná louka, vy po ní poběžíte ještě kousek podél lesa, cca 30m a pak vběhněte vlevo do lesa a držte se cesty. Tady je můj nejoblíbenější úsek, měkká lesní pěšina cesta. Na ní pravidelně slýchávám datla. Cesty se držte, bude se trochu klikatit přes malou louku, kde v létě bývají bodláky vyšší než jste sami. V lese vyběhnete do mírného a krátkého kopečka. Potom kousek z kopce a napravo bude most a již širší cesta, vyježděná od aut. Tak po té ještě asi 100 m.

Zde se začnou opět objevovat opět chaty. Vy ale hledejte nízkou, značně zrezivělou závoru po levé ruce. Přeskočte ji a zamiřte přes louku po občas vyšlapané stezce. Mezi stromy najdete schůdky a most přes Zahořanský potok. Zde jste pro změnu na nejnižším místě trasy, Ve Vrbině, jak se dočtete na ukazateli. Hned za potokem narazíte na modrou značku, po které se dáte doleva. Ta vás dovede zpět do Libře. Doprava nechoďte, ať neskončíte v Davli na parníku.

Cesta údolím Zahořanského potoka je široká, tak akorát na jedno auto a je oblíbenou trasou cyklistů, dávejte tedy pozor. Vpravo odbočuje několik cest do prudkého kopce, jednou z nich je i počáteční úsek zmíněného závodu do vrchu. Vy se však držte značky, na pár prudších výběhů také dojde. Ještě dvakrát přes bystřinu a poslední krátké stoupání.

Vyběhnete hned u značky označující Libeř a na levé straně je hospoda. Pokaždé, když vybíhám poslední úsek, si říkám, zdalipak se najde někdo, kdo zchvácenému běžci podá pivo. Mně se to tedy ještě nestalo, ale třeba budete mít větší štěstí. Odoláte-li lahodnému moku, po silnici z kopce se dostanete zpět k zastávce autobusu. Pokud vaše vozidlo parkujete u hřiště, nezapomeňte před mostkem odbočit vpravo, modrá značka mezi stromy vás vyvede přímo k začátku naší trasy.

Trasa měří 11 km, najdete na ní jak rovinky, tak stoupání a klesání. Nejsou nikdy příliš dlouhá, aby vás rozbolela kolena či namáhavá, abyste nestačili s dechem. Obvykle potkáte hodně zajíců a bažantů, občas vyplašíte v lese srnčí. Jen jedno omezení tato trasa má: pouze za sucha! Nedoporučuji trasu po dešti. Po několikadenním moknutí by ji měli zavřít. To se vám může stát, že tři čtvrtiny trasy, právě jak odbočíte ze silnice vedoucí dál do Libně, sjedete až do údolí Zahořanského potoka jak po klouzačce. Bláta tu bývá opravdu hodně a rosa i v létě usychá k až poledni.