První maraton ve Vídni, na PIM jsem se těšil jak malej kluk na vánoce. Ale týden PIMu začal bolením v krku a dva dny před závodem přišly i teploty. Po velmi dlouhém váhání jsem to vzdal ještě před startem. 

Hned jsem začal hledat nějakou náhradu. Pro sebe jsem si dal podmínku, aby z toho měla něco i manželka. Nakonec jsem našel a vybral druhý ročník italského nočního maratonu v Benátkách. Datum 7. 6. 2008. 

Moje představa byla jasná. Manželka si užije přes den moře, pak romantiku Benátské noci, a já ukážu Italům, jak se běhá maraton v Čechách. Borcení plánů začalo zjištěním, že běh není v Benátkách, ale v Jesolu u Benátek. 

Organizace

Jesolo je pěkné rekreační středisko asi 25 km od Benátek. Je to taková nudle podél pobřeží Středozemního moře. Přihlášení přes www stránky (www.nightmarathon.it) proběhlo bez problémů. Sice občas přeskočí stránky z angličtiny do italštiny, ale orientovat se na nich dá celkem dobře. Informace o trati na stránkách byly, a tak jsem podle nich hledal hotel. Na začátku června ještě není sezona v plném proudu, a tak je ubytování v Jesolu levnější. V řadě hotelů ani nevadilo ubytování na dvě noci. Nakonec jsem vybral hotel Eden, 100 m od cíle, a to jsem pak vážně ocenil. 

Do Jesola jsme se přesunuli z Prahy letecky na letiště Treviso (40 km od Jesola). Cena letenek se pohybuje od 2000 do 3000 Kč. U Benátek je ještě druhé letiště, ale to je hodně daleko to bych nikomu nedoporučoval. 

Doprava z Trevisa do Jesola je komplikovanější, autobusem to trvá s třemi přestupy 2 hodiny za 8 EUR. Pokud vyberete TAXI, pak je samozřejmě výrazně rychlejší. Je zajímavé, že cena taxi se odvíjí nejen od ujetých km, ale i od počtu přepravovaných osob. Pro 4 osoby je to 75 EUR. 

Expo bylo malé, ale velmi příjemné. Registrace byla bez problémů, za čip se nedává záloha, protože čip odeberou ihned v cíli po doběhu. Co mě překvapilo, byl batoh v ceně registrace. Obsah normální, ale byl to opravdu batoh. Krásný batoh, žádný igelit jako na PIMu. Na čísle měl každý, kdo se přihlásil s předstihem, jméno a zkratku země. Registrovat se dalo prakticky do poslední chvíle. První a poslední zádrhel byl v tom, že vše bylo v italštině. 

Odvoz na start byl organizovaný, ale když jsme se ptali, odkud autobus jede, každý ukazoval jiné místo. Nakonec jsme šli s davem a k autobusu a na start dorazili včas. Pasta party byla v sobotu odpoledne, byla to taková kantýna. Ale ty těstoviny byly opravdu luxusní. Přestože jsme měli voucher jen pro sebe, manželky dostaly těstoviny zadarmo také. 

Závod

Na závod jsem se snažil připravit co nejlépe. Věděl jsem, že trať bude rovinatá, a tak jsem si směle plánoval čas okolo 3:30:30. Samozřejmě se mi to také nepovedlo! Na začátku května jsem měl teploty, osm dní před startem v Benátkách jsem si narazil koleno, až mi z něj ortoped musel odsávat vodu. Tři dny jsem nebyl schopen ohnout koleno, abych si alespoň nazul ponožky. Sice se to pomalu zlepšovalo, ale ještě v den závodu jsem nebyl schopný udělat dřep a nazutí ponožky stále provázela nepříjemná bolest. 

Díky všem nepříjemnostem jsem v posledním měsíci před Benátkami uběhl „skvělých“ 45 km a své udělala i vysoká pracovní zátěž ve dnech před závodem. Aby toho nebylo dost, ještě jsem si dovolil ten luxus, že jsem šel v Praze 24 hodin před startem na koncert skupiny KISS. 

Porušil jsem i další zásady. Oblékl jsem si nové triko, nepolepil jsem si bradavky, nikde jsem se ničím nenamazal a ještě jsem si vzal na záda batoh – kvůli mobilu, abych mohl manželce zavolat, kdyby nevydržela noha. 

Působil jsem exoticky, protože s batohem jsem se na startu mačkal jediný. Samozřejmě mě popruhy batohu celou dobu dřely do ramen. 

Start byl na roztomilém náměstí, všude samý Ital, za celou dobu jsme potkali 2 Kanaďany, 2 Brity a 2 Američany. Před startovní čarou stálo policejní Lamborghini, u kterého pro lepší atmosféru carabinieri pěkně „tůrovali“ motor. 

Už na startu byly k dispozici tekutiny, banány a jablka. Bylo příjemné večerní počasí se spoustou komárů. Start byl v 20:30 a prvních 5 km vedlo podél vodního kanálu. Občerstvovací stanice byly pravidelně po 5ti km a již na první byly banány a jablka. Vodu podávali v půllitrových plastových lahvích. 

Trasa vedla několika pěknými úseky, např. podél pláže nebo hlavní třídou okolo kaváren a restaurací. Jeden delší úsek bez umělého osvětlení byl označen svíčkami a velkými kulatými lampiony. Všude vládla výborná atmosféra. Italsky nerozumím jediné slovo, ale cítil jsem se jak na fotbale. Kdekdo troubil, pískal, tleskal a v cíli vyvolával pořadatel jméno každého, kdo právě doběhl. Závodníků mohlo být kolem 2 000, díky tomu jsme si nepřekáželi, i když některé úseky vedly po chodnících. 

Já jsem celý maraton nedoběhl, vlastně jsem do Benátek jel zkusit aspoň půlku. První běžecké kroky od naražení kolena jsem zkoušel až v den závodu a zjistil jsem, že nesmím dělat delší nebo rychlé kroky. 

Od 2. km jsem koleno cítil víc a víc. Nakonec jsem si půlmaraton odkulhal v čase hodina padesát osm. Patnáct minut za půl PIMem. 

Závod opravdu doporučuji a dávám mu 4 z 5 hvězdiček. Ideální je spojit jej s dovolenou u moře. Nikomu bych ale nedoporučoval absolvovat závod s naraženým kolenem . Asi to byl risk a moc rozumné to nebylo. 

Martin Hanusek, E-mail: martin.hanusek@syconix.cz, tel.: 737 200 251 

Web závodu