Můj první maraton a hned světový rekord!
Tomáš Velecký měl štěstí, které asi moc našinců nepotká: odbyl si
svou maratonskou premiéru na stejné trati a stejný rok, kdy se první běžec
v historii dostal pod hranici 2:04. Své zážitky sepsal po návratu domů,
včetně závěrečné poklony svému učiteli.
Mým cílem po šestnáctiměsíčním tréninku, kdy jsem ještě před těmi 16 měsíci téměř nevěděl, co je běhání, a běžcům jsem pouze fandil z chodníků, bylo zdolat maratonskou trať. Jelikož má hlava nemá ráda cesty tam a zpět stejnou trasou, musel jsem vyměnit určitě skvěle pořádaný maraton na Kladně za ten v Berlíně.
Vzali jsme to jako malou rodinnou dovolenou, odjížděli jsme již ve čtvrtek. V pátek v poledne jsme navštívili Berlin Vital, veliký veletrh zboží pro běžce a in-line bruslaře. Bruslaře proto, že se v sobotu jede po téměř stejné trati, po jaké běžel druhý den Haile svůj světový maraton.
V sobotu jsme si museli přivstat, neboť o půl desáté byl start běhu od zámku Charlotenburg na snídani na Olympijském stadionu. Na seřadišti se sešlo mnoho různých „osobností“, jako bosý Japonec s vlajkou nebo dánská běžkyně s kočárkem a plyšovým tučňákem na zádech. Té paní bylo tak kolem šedesáti – obdivuhodné.
Asi po pěti kilometrech jsme se vjezdem pro nákladní vozy dostali na stadion berlínské Herthy, tedy na Olympijský stadion, kde v zázemí připravili pořadatelé bohatou snídani pro všechny přiběhnuvší. Cestou zpět jsme potkali onu Dánku, jak skládá kočár do zavazadlového prostoru autobusu.
A nastává den D, tedy neděle, den Maratonského běhu. Jenže den vůbec nezačal dobře. Do běžecké ledvinky se mi vylil energetický nápoj, čímž se stala nepoužitelnou a ukrutně lepila. Další problém následoval po převlečení se, to mi cestou vypověděl službu snímač na botě a když jsem ho v tom davu běžců mířících na start zapnul, chytilo to někoho jiného a já v prvních kilometrech po startu vůbec nevěděl, jak rychle běžím.
Prvních dvacet kilometrů to byla pohodička, krásná atmosféra a tisíce povzbuzujících lidí po trati, děti nastavující dlaně na plácnutí rozptylovaly myšlenky na pomalu ubíhající kilometry. Půlmaraton za 2:06, celkem to šlo až k občerstvovačce někde kolem 27. kilometru, kde jsem si dal dávku gelu a podle rady zkušených ho hned zapil vodou.
Jenže to byl gel, který jsem nikdy nevyzkoušel, a u dalších stolků s občerstvením jsem vzal vodu do pusy a poznal, co udělal gel s mým žaludkem – do konce závodu jsem do sebe nedostal ani kapku nápoje natož banánu nebo jablka.
Na 35. km jsem se těšil na mé holky čekající na Potsdamer Platzu, tedy na 38. kilometru, ale nebyly ani dva kilometry před cílem a já se trápil žízní a už i hladem, ale to už mi davy povzbuzujících diváků nedovolily ani přejít do kroku, a tak jsem proběhl Brandeburskou branou a viděl cíl.
Proběhl jsem kolem mety 42 kilometrů a chtěl na těch zbývajících metrech zrychlit, ale to fakt nešlo a cíl se přibližoval hodně pomalu. Tady se míchaly myšlenky na trápení a opojný pocit, že to za chvíli dokážu. A už je tu CÍL mého prvního maratonu. Čas 4:34:06. V cíli jsem si vzpomněl na své holky a na lidičky z fóra behej.com, kteří běhají podle Miloše a trénují na svůj první maraton.
Takový pocit jako po doběhnutí jsem už dlouho nezažil a ani zažívací potíže na tom nemohly nic změnit. Nakonec pomohlo berlínské pivo, také bylo zasloužené. Jinak mě nadchla skvělá pořadatelská služba svědomitých Němců a davy povzbuzujících fanoušků téměř kolem celé trati. Pokud budete chtít zažít svátek běhání, zavítejte do Berlína, kde běží 40000 lidí a další tisíce fandí kolem trati.
P.S.: Miloši, tvá kniha funguje, dokázal jsem za 100 dnů
natrénovat na maraton. Děkuji.
Komentáře (Celkem 11)
Praha-Bohnice
BuckTheBug 30.09.2008 08:45:33
Tome, gratuluji!
Manětín
Kydy 30.09.2008 12:32:58
Taky blahopřeju, sleduju Tvůj (vlastně váš všech..) příběh ve vláknu „Jak uběhnout…“ a moc vám fandím.. Hned jak jsem viděl ve zprávách svěťák v Berlíně, hned jsem si vzpoměl… hele, Tom_pce… taky si vytvořil svůj rekord:-))
Štěpánovice
VanaXXL 30.09.2008 18:42:31
>> volenet, 30. 9. 2008 12:14:15
Nespletl sis to s Bostonem? Berlin limit nemel ani loni.
Pardubice
Tomas_Pce 30.09.2008 19:46:31
Děkuji za gratulace, ale proto jsem tento článek nepsal, chtěl jsem to napsat tak aby byl motivací pro další prvomaratonce případně začínající běžce.
Pardubice
Tomas_Pce 30.09.2008 19:53:10
>> VanaXXL, 30. 9. 2008 18:42:31
Ani já jsem nezaznamenal nějaký limit a co jsem zažil, bylo nás moc co dobíhalo se mnou a taky davy za mnou, tak kde by byl potom tento limit?
Plzeň
VILDA 03.10.2008 19:43:29
Můj šestý maratón a nic tak úžasnýho jsem nezažil. Ty lidi kolem
trati byli fantastičtí stejně jako precizní organizace. Doběhl jsem dvě
hodiny po vítězi a ulice, tribuny v cíli byly stále plné. Který sport
nám dopřeje, že jako hobbíci můžeme být ve stejném závodě kde běží
světový rekordman a padne nový světový rekord!
Kunc Josef 06.10.2008 23:11:27
Tome zdravím a také blahopřeji k úspěšnému dokončení prvního maratonu v životě. Já na svůj první maraton, který jsem běžel před dvaceti léty, dodnes moc rád vzpomínám a přeji ten pocit zažít každému.
administrator 03.04.2010 13:32:35
Tomáš Velecký měl štěstí, které asi moc našinců nepotká: odbyl si
svou maratonskou premiéru na stejné trati a stejný rok, kdy se první běžec
v historii dostal pod hranici 2:04. Své zážitky sepsal po návratu domů,
včetně závěrečné poklony svému učiteli.
Odkaz na článek
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.