No, proč ne, jela jsem do Frankfurtu poprvé v roce 2004 a vrátila jsem se nadšená. Nadšená především úžasnou atmosférou velkého závodu, precizní německou organizací a nevídaným zájmem diváků. Počasí tenkrát vyšlo, ačkoliv se marathon běhá poslední říjnovou sobotu. Od té doby jezdím do Frankfurtu pravidelně a je to pořád stejně krásné. Mám štěstí i na počasí, nikdy jsem nezmokla, obvykle bývá pozdní babí léto, teplo a sucho.

Podle stejného vzorce se odehrál i letošní závod. Kdybych Vás na něj zvala, vypadalo by to asi takhle: Pokud přijedete o den dříve, můžete se zúčastnit nesoutěžního Preclíkového běhu na 5 km (žádné startovné se nevybírá) a protáhnout si tělo před závodem. Odměnou bude na startu tričko (musíte přijít s předstihem) a v cíli velký preclík. Cíl je u marathonského centra – v centrálním pavilonu známého výstaviště, ve čtvrti zdejších mrakodrapů. Vyzvednutí čísel běží jako na drátku, můžete nakoupit sportovní věci v obrovské hale. Nejzajímavější je ale „sbírání informací“, lovení nových nápadů, kam by se dalo jet. Pokud se chvíli zdržíte, můžete zajít na pasta party (začíná už ve 13.30 h). Odehrává se v hale, kterou je třeba si dobře prohlédnout – tady poběžíte  poslední metry závodu. V sobotu se ale hoduje – těstoviny, pivo, nealko.

Pokud by se Vám chtělo, můžete se přihlásit na maratonskou štafetu, která startuje zároveň s maratonem a vede stejnou trasou. Čtyři běžci se podělí o celou trať v úsecích 12, 6, 10 a 14 km. Štafeta je tady hodně populární, díky ní je také na trati velké množství diváků.

Před závodem se vždycky dobře a dlouho vyspíte – start je v 10 hodin a ještě se v tuto dobu posouvá čas z letního na středoevropský – hodina v posteli k dobru. Start je jako na všech velkých závodech  (běží přibližně 10 000 marathonců a asi 1 500 štafet) velkou událostí, která se neobejde bez balónků, reklam, hudby …..V „kotli“ na startu je mi dobře – je tu krásně teplo (přeci jen slunce ještě nesvítí). Had startujících se vine podél centrálního bulváru, kterému vévodí mrakodrap ve tvaru tužky. Hned před ní stojí dvacetimetrový kovář s kladivem, kterým do čehosi buší. Tužka s kovářem jsou symboly tohoto závodu  – uvidíte je skoro na všech fotkách.

Trať vede centrem města v několika smyčkách – kolem „tužky“ se běží několikrát – naposledy do cíle. Nikdy jsem moc nevěřila na to, že někde se „běhají dobré časy“, že je tam „rychlá trať“. Vždyť to je přece ve mě, buď mám natrénováno, nebo ne, trať to přece nemůže ovlivnit. Ale je to tak, Frankfurt je prostě rychlý – málo zatáček, široké silnice, nikde se nestojí, s nikým se nemačkáte (a to platí hned od startu), po celé trati řádí bubeníci (buší do všeho, do sudů od asfaltu i do popelnic) a fandí diváci. Na hrudi máte kromě čísla také jméno a to místní využívají k osobnímu povzbuzování. Kelímky s pitím nabízené přímo do ruky jsou tady samozřejmostí.

Před 4 lety jsem se svým mužem a dvěma syny vymyslela štafetu, kdy já běžím první úsek (se dvěma čísly) a dále běžím až do cíle celý maraton a moji pánové se podělí o další tří úseky. Bavíme se tím, kdo bude rychlejší – zda já, nebo moje štafeta. Tak jsem zase prohrála, ale jen o necelou minutu. Výsledek není podstatný, ale celorodinné soutěžení je úžasný zážitek, jindy bych své děti těžko donutila rychle běžet, ale tady to jde samo a s nadšením. A ještě si užijí krásný doběh společně s ostatními (samozřejmě s českou vlajkou – jak jinak v zahraničí…)

Doběh je impozantní záležitostí – kdy se podaří dobíhat po červeném koberci pokrytém třpytkami v záři reflektorů za umělé mlhy – Hollywood by se nemusel stydět. Hned za cílem dostanete medaili a můžete se vrhnout na občerstvení včetně alko i nealko piva (po sladkých ionťácích přesně sedne). Sprchy jsou hned vedle úschovny batohů, kousek dál odevzdáte čip. Všechno funguje, prostě paráda. Potvrdit to může 7 dalších českých mužů, které jsem našla ve výsledkové listině (Vladimír Diatka, Aleš Jelínek, Jiří Volák, Vladimír Fojtík, Marek Janda, Petr Všetula, Libor Leníček) a kromě mě jediná žena Petra Bartáková (další jsem ve výsledcích nenašla).

Tak neváhejte – další závod se běží 25. 10. 2009. Tak za rok ve Frankfurtu nad Mohanem!