Začněme od konce. Jak má nebohý rozklepaný začátečník oslovit zasloužilého veterána, když věkový rozdíl je dvacet, ale možná i třicet let? Na to existuje jediná správná odpověď. Běžci si tykají bez ohledu na věk a pohlaví. Nezapomínejme ale, že každé pravidlo má své výjimky. Odmítá-li někdo tykání, samozřejmě ho nemůžeme nutit. Možná má pro svůj požadavek nějaký skrytý důvod.

Kdy by žádný běžec neměl zapomenout poděkovat? Pokaždé, když nám někdo při našem výběhu ustoupí z cesty, umožní proběhnout úzkým místem nebo třeba podrží svého psa po dobu, než jej bez kolize mineme. Takové chování pořád ještě není úplně samozřejmé a poděkování je to jediné, co můžeme poskytnout na oplátku. Na jedno slovo nám snad dech bude stačit i ve stavu nejvyššího vypětí a vyčerpání.

Další položkou je zdravení. Pamětníci šedesátých let si možná ještě vzpomenou, že řidiči aut shodné barvy se při potkávání zdravili zablikáním světly. Bylo to jakési spiklenecké mrknutí na znamení toho, že patříme do stejné, i když velice volně organizované skupiny. Ona se tehdy stejná auta potkala jen několikrát denně a jednalo se tedy o velice výjimečnou situaci.

Přes vzestupný trend poslední doby jsou běžci na našich cestách pořád ještě poměrně vzácní. Setkání dvou běžců tedy zůstává výjimečnou situací, která by nám měla stát za těch pár vteřin očního kontaktu a krátké „ahoj“, doplněné občas lehkým gestem ruky. Vždyť lhostejnosti a nevšímavosti si v normální společnosti užijeme až nad hlavu. Proč ji tedy tahat i mezi běžce? Zdravit bychom měli bez ohledu na věk, styl a rychlost běhu, běžecký úbor a značku bot. Běžecký pozdrav nezná nic jiného než tykání.

Samostatnou kapitolu na závěr tvoří povzbuzování. Hlasité povzbuzování a fandění patří k závodu a vytváří jeho správnou atmosféru. Je velice příjemné, když na malých závodech povzbuzují doběhnuvší závodníci ty, kteří jsou ještě na trati. Pro povzbuzující běžce i neběžce ale platí jedno pravidlo. Povzbuzujeme jen při závodě. Povzbuzovat běžce při joggingu v parku je stejně hloupé, jako vyjadřovat se pohrdavě o jeho rychlosti.

A jaká je budoucnost běžecké etikety? Možná si podmínky vynutí vtvoření nových pravidel, jiná se časem změní nebo zaniknou. Stejně jako se s houstnoucím provozem na silnicích vytratilo zdravení světly, nejspíš zmizí i běžecké zdravicí rituály. Co bychom si však rozhodně neměli nechat vzít, je vzájemná ohleduplnost a tolerance, která vždycky zdobila a snad i v budoucnosti bude zdobit běžeckou komunitu.

Dotazník manažera:

Zdeněk Král
IBM Česká republika
Partner Manager Distributors

Proč jste začal běhat?
Od střední školy jsem bral běh jako skvělou přípravu ke svým dalším sportovním aktivitám, především vysokohorské turistice. Závodně jsem běhal krátké tratě na vysoké škole. K běhu jsem se vrátil po narození svých dcer jako k výbornému prostředku pro relaxaci a třeba i krátkodobému útěku od rodičovských a dalších povinností.

Jak dlouho už běháte?
Běhám „od mala“. Více či méně intenzivně podle příslušného životního
období a možností. Takže i s příslušnými výsledky či neúspěchy.

Oblíbená trasa?
Mám rád přírodní zvlněné trasy. Na sever od Prahy, kde bydlíme, jich
nacházím spousty. Nádherná je cesta podél Vltavy přes Roztoky do
Kralup.

Kolik měsíčně naběháte?
Podle časových, povětrnostních a zdravotních možností 150 – 200
kilometrů měsíčně. Jak kdy.

Máte svůj čas na běhání?
Času není nikdy dost. Takže běhám většinou večer a o sobotách a
nedělích. Největší radost mám ale z ranního běhu ve volný den, kdy
následuje rodinná snídaně na terase. Už proto stojí za to běhat.

Hobík nebo závoďák?
Teď už hlavně hobík. Ale ducha mám závodního, takže kdyby zbývalo víc
času (a vůle ?) na trénink, možná bych odpovídal jinak.

Sprinter nebo vytrvalec?
Dnes jednoznačně vytrvalec. A snažím se toho držet nejen v běhu.

Běháte s nebo bez sporttesteru?
Omylem jsem si sporttester pořídil. Nepoužívám ho. Důvěřuji, že tělo
si samo řekne, co potřebuje.

Výkon, na který jste hrdý?
Čas 3:19:33 na maratonu v Beaujolais. Možná to není úplně vrcholový
výkon ale zkuste ho docílit, když každých pět kilometrů stojí
občerstvovačka s vínem, místními specialitkami a dalšími lahůdkami.
Jistě chápete, že to chce vůli.

Tajný běžecký cíl?
Tajný cíl by měl zůstat tajný, ne ? Velkým snem bych nazval maraton v
Barceloně. Proběhnout se mezi Gaudího architekturou musí být
skvostné.

Oblíbená značka běžecké obuvi?
Nedám na značku. Momentálně běhám v botách Asics. Prodavač mi je
nabídl s tím, že když tenhle model poprvé obul, hned si zaběhl
osobák. A opravdu to fungovalo. Tak si to přeberte, jak myslíte.

Je běh zdravý sport?
Určitě! Aspoň zatím mám ten dojem. Pro tělo a hlavně pro duši.

Proč byste doporučil běh ostatním manažerům?
Je méně časově a finančně náročný než golf. Je méně náročný na klouby
než squash. Přináší víc zážitků než posilovna. Běh je fajn.

SERIÁL VZNIKÁ VE SPOLUPRÁCI S EKONOMICKÝM DENÍKEM E15