Rozhodně nemáte pravdu. V úvodním článku tohoto popisu tréninkových prostředků jsem přirovnal celý roční cyklus ke stavbě domu. Tempovou rychlost jsem tam popsal jako krytinu střechy. Ona je zcela určitě tou částí přípravy, jíž pokryjeme záverečnou část závodního období. Jejím rozvojem si potom vytvoříme předpoklady k radikálnímu zrychlení na své hlavní trati.

Myslím, že bychom si měli hlavně objasnit, co to vlastně tempová rychlost je. Věřím, že to většinou víte, ale jistě nebude na škodu připomenout si nejdůležitější podrobnosti. Pro běžce na deset kilometrů je to vlastně závodní tempo na pět a nejvíce pak na tři kilometry. To znamená, že to budou tréninkové podněty velmi intenzivního charakteru a v převážné míře tedy zcela pochopitelně budou probíhat v anaerobní fázi.

Při této zátěži se používají jednoznačně kratší úseky, neboť trénink v delších byste velmi těžko snášeli a způsobil by vám pak značné obtíže při následné regeneraci, navíc i účinek těchto dlouhých úseků není tak efektivní a přímo úměrný vynaložené námaze. Proto používáme převážně vzdálenosti od 200 do maximálně 500 a někdy 600 metrů.

Objem tohoto tréninku stanovuji přísně individuálně, podle toho, jak jej kdo snáší, ale téměř nikdy nepřekračuje v součtu tři kilometry. Navíc rozhodně dbám na dostatečně dlouhé přestávky mezi jednotlivými úseky i mezi jejich sériemi.

Je dost důležité zdůraznit, že tréninková jednotka zaměřená na rozvoj této schopnosti by měla být převážně samostatná a rozhodně by se neměla kombinovat s ničím protikladným, zejména ne se zátěží vytrvalostního charakteru, která by naprosto zrušila původní záměr tohoto tréninku. Nemám nic proti tomu, když se součástí této přípravy stane i rozvoj maximální rychlosti a případně se doplní speciálními běžeckými a trochu i odrazovými prostředky, ale to je asi tak všechno, co bych doporučoval.

Je možné, že se vám toho bude zdát málo, ale počítejte s tím, že už jste v závěrečné fázi přípravy a není nutné za každou cenu pořád naběhávat jen velkou kilometráž a drtit to hlava nehlava dál, jako v zimě, kdy jsme si vytvářeli základy pro toto období.

Je ovšem bezpodmínečně nutné dále udržovat relativně dost velký objem kilometrů zejména stabilizováním obecné vytrvalosti na mnohem vyšším tempovém základu než v zimě, protože byste bez toho rychle vyladili krátkodobě formu a pak by následoval obrovský pokles výkonnosti až někde do hlubin začátku přípravného období.

Protože se, zjednodušeně řečeno, některé tréninkové prostředky mezi sebou hádají, to znamená, že se mohou i v extrémním případě navzájem rušit, je nutné vzhledem k tomu, jaké je naše zaměření na sezónu, určit priority zatížení a správně rozložit do tréninkových dnů ty prostředky, které se musí oddělit, a nechat tak tělu čas adaptovat se na jinou, hodně progresivnější zátěž, abyste to stačili vstřebat a trénink tak měl opravdu přínos.

Proto je o to důležitější se v období, kdy tempovou rychlost rozvíjíme, tedy pro nás již převážně na začátku závodního období, se mnohem více řídit i vlastními pocity a naslouchat sám sobě a svým svalům, co na to říkají a jestli už náhodou nemají dost. Je možné, že někdy jeden úsek navíc může nepříjemným zraněním zhatit celou dlouhodobou přípravu a posadit vás na delší dobu do křesla před televizi nebo možná v lepším případě na sedlo kola.

A vy si pak budete v návalech zuřivosti nadávat, když budete sledovat kolegy jak si to na silnicích, v terénech, na kopcích či na dráze rozdávají o sto šest, lámou osobní rekordy, což jim pak v nastalé situaci můžete jen v tichosti závidět. Samozřejmě jim i případně fandit, což se od běžců, vzhledem k tomu, že jsme slušní a přející lidé, také očekává, a netrpělivě čekat na dobu, až vaše tělo dostane rozum a komplikace i zdravotní obtíže, plynoucí z jednoho nesmyslného přetížení, zmizí. Abyste se pak pomalu mohli znovu zapojit od začátku do přípravy, ovšem s důkladným mankem a zcela jistě bez možnosti plně využít toho, co jste do sebe za třeba půlrok tréninku dostali.

Tak abychom to shrnuli. Tréninkem tempové rychlosti si „nadstřelíme“ rychlostní možnosti svého organizmu a vytvoříme předpoklad pro výrazné zlepšení osobních výkonů v závodním období. Navíc tak zabráníme výkonnostnímu stropu, danému jen případným rozvojem speciálního tempa pouze na určité úrovni. Rozbijeme tím, řečeno sprinterskou terminologií, rychlostní bariéru, která, což mnohé z vás možná překvapí, vzniká i u vytrvalostních tratí a říká se tomu též nepochopitelná stagnace výkonnosti.

Zároveň je nesmírně důležité se hlídat a neustále si při tak intenzivním tréninku zdůrazňovat, že někdy méně znamená více. Tak to mějte na paměti, ať si můžete naplno užít závodní sezónu.

Zdeněk Smutný je jedním z trenérů nabízejících své služby na behy.cz