Jak se závodí v ... Cracovia Maraton
Letos jsem se rozhodl na jaře absolvovat nějaký maraton s cílem vytvořit si osobák. Při hledání vhodného závodu jsem nejprve koketoval s myšlenkou zúčastnit se maratonu ve Vídni, ale výše startovného a vzdálenost od mého bydliště (žiju v takzvaném česko-polsko-slovenském bermudském trojúhelníku) mne od tohoto záměru odradila.
S účastí na maratonu v polské Wroclawi v roce 2007 mám jen tu nejlepší zkušenost. Proto jsem se znovu začal porozhlížet po nějakém maratonu v „Ojczyznie“, jak je Polsko nazýváno v našem rázovitém regionu. A má volba padla na Krakov. Vzdálenost z domu 160 km, lidové startovné 50 PZL (cca 300Kč) a fakt, že jsem v tomto historickém centru Polska nikdy nebyl, to byly důvody, které mne přesvědčily, že se mám zúčastnit právě tohoto závodu.
Po příjezdu do Krakova a ubytování v hostelu v bezprostřední blízkosti historického jádra jsem se vydal hledat biuro maratonu. Po marném pátrání přímo v centru se obracím na místního policistu, který mi promptně zjištuje, kde se biuro nachází a vysvětluje mi cestu k němu. Je to naštěstí nedaleko, na Blonských loukách, zhruba 700 metrů od historického centra Krakova.
Cestou k němu potkávám víc a víc běžců. Dávám se do řeči s bratmi Slováky a pod vlivem sledování pátečního hokejového utkání slovenské a maďarské reprezentace se pokouším o vtip. Skanduji Ria ria Hungaria. K překvapení nás všech se ke mně připojuje skupinka atletů před námi (Maďaři ze Szegedu) a v uvolněné atmosféře se tomu všichni smějeme. Popřejeme si všichni mnoho štěstí v zítřejším závodě a jdeme do hlavní stanu závodu (a to doslova) k registraci.
Registrace probíhá velmi rychle a dle mého názoru (možná nemám tolik zkušeností) i originálně. Závodníci přistupuji k jednotlivým registračním místům dle abecedního rozdělení, po kontrole je přiděleno a předáno číslo s čipem a samozřejmě taky propagační taška s materiály, kde nechybí běžecký dres s logem závodu. Při odchodu z registrace se po průchodu branou číslo se závodníkovými údaji objeví na plátně. Každý si tak může a vlastně musí ověřit, zda je správně zaregistrován a zda jeho údaje jsou OK. Po zdárné registraci se každý účastník může osvěžit a občerstvit na PASTA PARTY. Této možnosti střídmě využívám a pomalu se odebírám na hotel dokončit poslední přípravy na zítřejší den M.
Ráno, na obloze ani mráček, start maratonu je stanoven na 9:30. Kolem osmé hodiny opouštím hotel a pomalu se přesunuji ke startu závodu. Cestou potkávám spoustu běžců mířících stejným směrem jako já. Dle oficiálních webovek jich bylo v předvečer přihlášeno přes 2600. Kolem 8:15 dorážím do centra dění. U startu jsou již připravení pořadatelé pro převzetí a rozmístění vlastních nápojů a gelů na občerstvovací body. Předávám své dva „karbošneky“ a jdu se převléknout a připravit na start. Do startu zbývá necelá hodinka, a tak se pomalu rozcvičuji, rozhlížím se po spoustě prodejních stánků s běžeckým vybavením (ale nejen s ním) a v neposlední řadě trochu klábosím s běžci různých národností. V uvolněné atmosféře mi dokonce ani Ukrajinec nedá pěstí, když se žertem táži, zda jeho sponzorem je GAZ UKRAJINA (ten závodník, Taras Salo, nakonec skončil celkově druhý).
Do našeho startu zbývá pět minut, když se při burácení zvučného Rammsteinu vydávají na maratonskou trať bruslaři na in-linech, za dvě minuty následováni vozíčkáři. A konečně jsme se dočkali i my šmatlalové - maraton pěkně po vlastních. Po startovním výstřelu opět Rammstein a k němu frenetické povzbuzování diváků kolem startu. Masa běžců se vydává vstříc maratonskému očistci (tedy alespoň já to tak vždy cítím). První tříkilometrový okruh kolem Blonských luk – kolem trati hlava na hlavě a všichni hlasitě povzbuzují. Pak se maratonský had šine do historického jádra města, kde šílence v maratonkách okukují spousty turistů.
Z historických památek ovšem pouze zaregistruji cca na 10. kilometru WAVEL – sídlo polských králů. Trať probíhá po nábřeží Visly, aby po chvíli opět pokračovala někde v centru. Kolem trati stále spousta diváků, kteří svým neustálým povzbuzováním dodávají maratoncům sil do jejich umdlévajících svalů. 33. kilometr a my se vracíme na nábřeží Visly pod Wavel a wavelský smog na nás dští oheň a síru – doslova i obrazně – je pěkný pařák. Opouštíme nábřeží a míříme k Blonským loukám – již je vidět cíl. Lidé skandují a povzbuzují každého závodníka. Cíl ale zatím míjíme, na cestě je teprve označení 39 km – ještě jeden okruh okolo Blon.
Je patnáct minut po poledni a slunce pere jak sedlák cepem. Naštěstí diváci a hlučná hudba odhánějí jakoukoliv myšlenku na nějaké zpomalení, vždyť je to už jen kousek. A už vidím opravdu cíl, vzpomínám na poznámku startéra, že po vzoru dráhových atletických závodů se bude zvonit posledních 400 metrů. Kdy? Kdy už to bude? Vždyť to už musí být blízko. Zvonek zní, posledních 400 metrů a konečně cíl. Hroutím se k zemi, pořadatelé mne odvádějí do odpočinkové zóny, z posledních sil se škrábu na masážní stůl, kde se mého těla ujímají profesionální fyzioterapeuti a snaží se vyhnat únavu z mých svalů.
Po relaxační masáží se odebírám do reklamního odpočinkového stanu firmy Powerade, kde do sebe liji jeden isotonický nápoj za druhým. Po čtvrtém půllitru se začínám cítit jakž takž, možná již budu moci chodit. Pomalu se odebírám k hlavnímu pódiu, kde se již chystá vyhlášení nejlepších. Překvapuje mne, že na nástěnce již visí výsledky. Ty jsou průběžně doplňovány, jak dobíhají další a další závodníci. Jedním z těch, kdo předávali ceny, byl trojnásobný olympijský vítěz v chůzi na 50 km Robert Korzeniowski. Oceněni byli nejen nejlepší v celkovém pořadí a v kategoriích, ale i všichni vozíčkáři. Na pódiu se jim dostalo bouřlivého potlesku. Málem bych zapomněl dodat, že všichni účastníci dostali po doběhu pamětní medaili.
Celkový dojem z maratonu? Prostě SUPER. Skvělá organizace, skvělá trať, nádherné historické kulisy, to jsou mnohé z důvodů, proč si zajet do Krakova zaběhnout Cracovia Maraton.
DÁVÁM MICHELINSKOU HVĚZDU.
A k mé maličkosti? Cíl 3:00:00 jsem nepokořil o 20 vteřin. Tak snad
příště …
První tři v hlavních kategoriích:
1. KIPKORIR KILIMO JULIUS (KEN) 2:11:26
2. TARAS SALO
(UKR) 2:15:58
3. YLIMA BELETE ABRAHAM (ETIO) 2:20:52
1. PADALINSKAJA ANASTAZIA (BELORUS) 2:36:29
2. MELOCH ARLETA (POL)
2:39:54
3. POLTAVSKA VYLENTÝNA (UKR) 2:41:05
Komentáře (Celkem 2)
erhard 01.05.2009 13:33:59
Alane, moc pěkně napsané, v duchu jsem si to proběh s tebou ve
skutečnosti asi před 3 léty…co si budem povídat, Poláci to prostě
umí.Závody a nejen maratony,jsou perfektně připravené a těch diváku
všude…
ty 3 hoďky, máš na dosah,tak snad příště.
ahoj er
Drnovice u Vyškova
vsacánek 01.05.2009 19:32:26
>> erhard, 1. 5. 2009 13:33:59
Tu jsem měl běžet svůj 1. maraton, leč zdraví bylo proti. Ale o polských bězích jsem slyšel také samou chválu, výborná organizace, levné startovné, navíc Polski kibic jest fanatycki, takže i dál plánuju svou premiéru v Ojčyzně. Někdy příště.
administrator 03.04.2010 13:32:53
Letos jsem se rozhodl na jaře absolvovat nějaký maraton s cílem vytvořit si osobák. Při hledání vhodného závodu jsem nejprve koketoval s myšlenkou zúčastnit se maratonu ve Vídni, ale výše startovného a vzdálenost od mého bydliště (žiju v takzvaném česko-polsko-slovenském bermudském trojúhelníku) mne od tohoto záměru odradila.
Odkaz na článek
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.