Na většině silničních závodů u nás je na občerstvení od pořadatelů právě párek nebo guláš což asi není ideální strava, ale aspoň si pak můžeme dát „jedno“ pivo na žízen a na trávení.

Moc se mi líbí čtvrtý odstavec od shora, o tom taxíku 

No tak to jste moc nového neřekl o regeneraci, myslím, že ti, co aktivně závodí, tyhle „základní“ informace dávno ví, když jsem si otevírala tento článek, čekala jsem něco převratnějšího,tře­ba, jakými prostředky urychlit regeneraci, abych mohla běžet i druhý den? Ale tohle základní snad ví každý běžec, že se má převléknout a pít nápoje (????)

>> Libuna, 8. 6. 2009 21:04:31

Máte pravdu, ale já tentokrát nechtěl moc poučovat, jako to dělám dost často a spíš jsem se snažil trochu jiným, možná nepovedeným způsobem, ukázat na to, co se na závodech pořád děje a že jsem jich za 35 let absolvoval celkem dost je nasnadě. Přesto pořád tyhle základní chyby kolem sebe vidím. Zkušení borci jako vy, už mají zcela jistě odzkoušené svoje zásady regenerace, do toho je nesmysl zasahovat, když vám vyhovují a ti se nad tímto článkem jen pousmějí. A regeneračních procedůrách vrcholových sportovců raději ani nechtějte nic podrobného vědět, ztratila by jste možná všechny iluze, kdyby jste viděla, kolik injekčních stříkaček by z vás třeba večer trčelo a to nemluvím o tom, co to dělá s organizmem. Ne nadarmo je většina těchto látek zakázaná.

Tenhle článek je trochu s humorným nádechem, ale oponovala bych tady s tím pitím. Pokud dofinišuju závod v kyslíkovém dluhu, napít se hned v cíli čehokoliv znamená koledovat si o žaludeční potíže. V tomhle případě doporučuju po proběhnutí cílem rovnou pokračovat v klusu, většinou to chce tak 15–20minut na srovnání metabolismu a odplavení laktátu. Já vím, mezitím riskujete, že vám ostatní na té občerstvovačce všechno sežerou a vypijou, ale v břiše to bude tlačit je, ne vás. Asi záleží na tom, jestli se člověk přiřítí do cíle na tepovce 200, nebo doleze z posledních sil (znám obě eventuality – v té druhé se doplazím rovnou na tu občerstvovačku…). Po té sprše, případně protažení, už se většinou dá zvládnout i ten párek. Co se týče konzumace masa po výkonu, patřím mezi zastánce teorie, že bílkoviny jsou třeba na regeneraci svalové hmoty, i když o obsahu masa v některých párcích by se dalo polemizovat…Jistota jsou v tomto případě závody, kde to sponzoruje místní řeznictví, třeba v Dolních Chabrech mají i výbornou domácí tláču a jelítka…:)))
Jinak mě dost děsí hlavně mladší závodníci na kratších závodech na dráze a na krosech, kteří se hned po doběhu svalí, a pak se s nimi samozřejmě začne všechno točit a udělá se jim zle. Taková naplno běžená patnáctistovka vyžaduje okamžité vyklusání hned po doběhu, a naplno běžená patnáctistovka v závěru půlmaratonu taky…

Jo, a nejlepší regenerace po běhu i před ním je pořádně se vyspat, a já už se zase v noci vykecávám na netu, z čehož už principiálně kouká prů…, a to chci v 5:30 vstát a jít běhat…Tak dobrou…
A doufám, že nedělám negativní reklamu párkům a tláče s cíbou…:)))

>> Iva Milesová, 8. 6. 2009 23:20:54

Ahoj Ivo, jsem rád, že jsi přijala ten článek tak jak jsem ho myslel, spíš jsem chtěl trochu všechny pobavit a asi se to moc nepodařilo, ne pořád poučovat. Jdu taky konečně spát. Tak si ráno vzpomeň,až budeš vybíhat, že se právě převracím na druhý bok.
Dobrou
 Zdeněk

Troufám si oponovat, že lok piva za cílovou čárou neškodí(a mám to potvrzeno i od lékařů-běžců), aspoň tedy já si nedovedu představit, že bych se ještě v cíli nalejvala ionťáky, z kterých se mi většinou dělá špatně i při výkonu, a přestala jsem je pít vůbec, když už tak tedy čistou vodu. Taky mi pomáhá mátový čaj. Na rozdíl od jiných zas třeba nekonzumuju guláše a uzeniny, nejen po závodě, prostě vůbec, je to čistě individuální záležitost, každý si musí vyzkoušet, co mu sedí nejlíp.

>> Iva Milesová, 8. 6. 2009 22:53:35

…jak sežerou a vypijou??? Ty můžeš klidně klusat 20 minut dál a pak si dát to občerstvení…já ještě patrně nebudu v cíli:-) Jinak článek hodnotím jako přínosný, protože některé věci je dobré pořád připomínat, zvlášť když je potom málokdo dodržuje…musím se přiznat, že i já v cíli hned probírám průběh závodu s kolegy a na protahování moc nevzpomenu:-)

Super článek a super debata, a také se přidám s osvědčeným…když je nejhůř, tak v tom cíli resp. kousek dál aby mně ti další nezašlápli, se klidně svalím, protože když se vyšťávím, bude mi blbě i na zemi, i v klusu. Takže i když se nějakou tu minutu (ne že tam usnu nebo zhebnu), vyhoupu na zemi a pak to hodně vychodím a vyklušu.
Nechápu jak se z ionťáků může někomu dělat špatně – já bych se bez nich neobešla.Hodinku dvě před závodem nebo ostřejším tréninkem si dám „before activity“, průběžně piju hypotoňák na hydrataci, před rozcvičováním až do samotného startu (či více starty třeba na lize) si dám JET Power (totéž jsem přihodila na 32.km na maratonu) a po doběhu hned jak to jde, tak „after activity“, urychlující regeneraci a chránící svaly po výkonu a v autě pak slupnu ještě nějakou tu tyčinku. Samotná voda – lepší než nic, ale nemůže stačit. Nápojů je na trhu hodně i s hodně příchutěmi, a namusí sednout ani různé příchutě téhož přípravku od stejné značky (a taky se mi to stalo). (o nápojích jsem psala minulý týden také na svém Longrunu:))

>> Vanda, 9. 6. 2009 12:21:51

Mně je z ionťáků, Vando, skutečně při běhu zle, a opravdu jsem vyzkoušela různé značky i chutě (všechny jsou stejně odporně umělé), jakžtakž můžu ionťák pít při cvičení v posilovně nebo při rekreační jízdě na kole nebo si jej trošku přidám před závodem do svého oblíbeného zeleného čaje, abych ty ionty přece jen do sebe dostala. Rovněž nemusím moc gely, líp mi poslouží obyčejná čokoládová tyčka či tatranka a je to i lacinější. A taky jsem s tím dost maratonů pod 3:30 už zaběhla, určitě jenom v tom to není… Zas celkem pravidelně konzumuji multivitamíny a další doplňky stravy jako např. na klouby, koenzym Q10 atd., už jsem přece jen pár let ve veteránském věku. Po závodě se řídím svými pocity – někdy nemůžu jíst ještě několik hodin, jindy mám hlad na „normální“ jídlo celkem brzy(rozhodně ne ale guláš, jsem i v běžném životě zastánce racionální stravy), to jedno nízkostupňové pivo mi však po závodě nikdo nevymluví a vím, že nejsem podobného názoru sama.

Ono se toho moc převratného a nového o regeneraci opravdu napsat nedá, takže Zdeněk udělal to nejlepší co mohl: připomněl některé zásady, které občas opomíjíme.
Nicméně již z této diskuze je jasné, že zcela univerzálně platné poučky neexistují a každý si musí vyzkoušet to své.
K mým poučkám, kterých se snažím držet, je po doběhu se trošičku napít, pak klusat, protahovat, chodit, nesedět, neležet, ale zase pít (nebo podle připravenosti žaludku i jíst).

Již několikrát jsem se ve svých článcích zmiňoval o tom, co provést po právě absolvovaném závodě, ale pořád kolem sebe, zejména v tomto závodním období, vidím docela zásadní nedostatky. Proto bych chtěl shrnout podstatné body do následujícího komentáře.