Souhlasil jsem, i když jsem si plně uvědomoval všechna rizika takového podniku. Je mi jasné, že budu snadným terčem pro kritiky, ale také si uvědomuji, že takovýto projekt může pomoci mnoha rekreačním běžcům v jejich vlastní přípravě.

Předem všeho je třeba říci, že nejsem žádný bývalý závodník jako „fantom Stig", ale úplně obyčejný člověk z masa a kostí. Mám své fyzické dispozice a limity, své zdravotní potíže a psychologické bariéry.
K běhání jsem se odhodlal teprve nedávno. Poprvé jsem vyběhl na svou domovskou trať na Ladronce 28. ledna roku 2007, tedy před dvěma lety. Před tím jsem nikdy neběhal. Dokonce rok a půl před osudným dnem „D" jsem prakticky vůbec nesportoval. Zotavoval jsem se po zranění vazů v kotníku, které jsem si přivodil při squashi.

Jinými slovy, začínal jsem úplně od nuly, a to jak s fyzičkou, tak po stránce povědomí o všem, co s během souvisí. Najednou pro mne bylo důležité naučit se vybrat si správné boty, pochopit důležitost rozcvičení před tréninkem a protažení a důsledné vyklusání po něm. Pochopit všechny fyziologické procesy v těle, vliv pitného režimu , stravování a vůbec správné životosprávy. Dnes jsem sice o něco moudřejší, ale stále mi chybí mnoho znalostí a hlavně zkušenosti. Jde mi o to, aby každý chápal, že tento běžecký striptýz nemá ambici někoho poučovat. Půjde o fragment životního příběhu, rozdělený do nějakých šestnácti pokračování. Příběhu, do kterého se budu snažit dostat co nejvíce postřehů tak, aby to pro vás mohlo mít nějakou hodnotu.

Pokusím se vám zprostředkovat také náhledy mého fyzioterapeuta, ke kterému občas zajdu na regenerační masáž nebo pro pomoc a rady s odstraněním lehkých svalových zranění. Přeci jen už nejsem zrovna junior.

Výchozí pozice

Konec června a začátek července je pro mě odpočinkové období, kdy se snažím nechat organismu prostor pro regeneraci po jarních závodech, z nichž nejdůležitější pro mě byly ty na deset a více kilometrů. Největší výzvou pro mne byly jarní půlmaratony v Praze a Pardubicích a Pražský maraton. Prakticky na všech distancích jsem si zlepšil osobní rekordy, což potvrdilo smysluplnost systematického tréninku, který jsem od roku 2008 zahájil v rámci tréninkové skupiny KERTEAM, vedené dlouholetým a obětavým trenérem Janem Kervitcerem. Jeho jméno je ostatně průhledně zakomponováno do samotného názvu skupiny.

Kerteam zmiňuji především proto, že jde o skupinu lidsky i sportovně výjimečných lidí, pro které je běhání něčím víc. Společně trávíme čas i mimo tratě závodů a dráhy atletických oválů. Když jsem poprvé přišel do haly PSK Olymp, nikdo se nade mne nepovyšoval. Prostě jsem byl přijat už jen tím, že jsem přišel. Od té doby mi mnoho zasloužilejších členů pomohlo radami i zkušenostmi, takže jsem tam vlastně našel mnoho nových přátel.

V lednu jsme byli společně na soustředění a hned první večer začaly padat sázky a veřejné sliby. Já jsem se zavázal zaběhnout v letošním roce půlmaraton pod 1:24 a maraton konečně pokořit v čase začínajícím číslicí 2. Na tomto místě musím přiznat, že na rozdíl od první půlky mého „chlapského slova" , jsem zpackal svůj první letošní pokus o zdolání tříhodinové hranice. Pražský maraton se mi prostě nepovedl, i když čas 3:01 nelze vnímat jako úplný propadák.

Ať tak či onak, poměrně velká koncentrace jarních závodů odběhnutých v lehkých závodních botách vedla k tomu, že šlachy a vazy dostaly co proto. To je jeden z hlavních důvodů mé tréninkové pauzy, o které jsem se již zmiňoval.

Ta letošní bohužel nebyla moc o odpočinku. Vše mi zkomplikovala alergická reakce na záření středomořského slunce při dovolené na Krétě, kde jsem navzdory svým původním plánům přeci jen neodolal a vyběhl. Nečekal jsem, že slunce bude mít takovou sílu už v půl osmé ráno, a tak jsem se na odhalených částech těla pěkně osypal. Dost to svědilo, a tak jsem nasadil Fenistil v tabletách a zbytek dovolené se zdržoval ve stínu.

Jednoduchý nebyl ani návrat zpět do Čech, kde bylo v té době o téměř 30°C méně. Organismus oslabený bojem s alergickou reakcí podlehl nějaké viróze. Minulou středu jsem už ztratil trpělivost s pomalým ústupem obtíží a zkusil trénovat. Hned následující noc mi dala zpětnou vazbu, že to byla chyba. A tak vstupuji do celého projektu ve stavu, který není úplně optimální. Doufejme ale, že to jsou jen problémy, které odezní a nebudou mě pronásledovat po celou dobu přípravy.

Celou čtyřměsíční přípravu absolvuji v běžném životním rytmu. Tím chci říci, že stejně jako většina z vás budu normálně pracovat ve dvou zaměstnáních a věnovat se rodině. Stejně jako kohokoliv jiného mě můžou potkat nějaké zdravotní komplikace. Byl bych rád, abyste je stejně jako já brali tak, jak přijdou.

Věřím, že pocit zodpovědnosti vůči redakci, tomuto projektu i vám čtenářům, ve mě vybudí nadstandardní motivaci a má příprava bude daleko disciplinovanější, než kdykoliv v minulosti. Na druhou stranu doufám, že nebude příčinou mé přemotivovanosti a nepovede ke zbytečným zraněním jen proto, že se budu snažit za každou cenu splnit tréninkový plán a vytčené závodní cíle. Doufám, že mé postřehy z tréninku pro vás budou mít nejen hodnotu zábavného čtení, ale že vám pomůžou i ve vaší vlastní přípravě. Považoval bych si za čest, kdyby se pod vlivem našich článků rozhodlo pár nových duší zkusit objevit kouzlo vytrvalostního běhu, který se na první pohled zdá tak jednotvárný až nudný.

Komentář trenéra, Jana Kervitcera: 

Z vyjádření Honzy Prokopa sami vidíte, že začít běhat na poměrně slušné výkonnostní úrovni je možné prakticky v každém věku, důležité je jen zdraví, chuť a schopnost systematické práce. A to jsou vlastnosti, které Honzovi rozhodně nechybí.

Má také výhodu, že s běháním začal ještě poměrně brzo v 35 letech. Po příchodu do mé tréninkové skupiny bylo jeho hlavním cílem vždy zaběhnout dobře maraton, stanovili jsme si ale postupné cíle, nejdříve 10 km pod 40 min, dále půlmaraton pod 1:25 a nakonec maraton pod 3 hod. Prvé 2 cíle již má splněny, 10 km na dráze dokonce již zaběhnul 13 dní po pražském maratonu za 36:50,71, půlmaraton zaběhl 17. 4. v Pardubicích za 1:23:14 a teď tedy zbývá už jen ten třetí, nejtěžší, ale pevně věřím, že se ho podaří splnit.

Pro podzimní maraton jsme s Honzou vybrali vzhledem k jeho profilu a atraktivitě prostředí Lausanne, poběží tam pravděpodobně také Lenka Šibravová, další moji svěřenci poběží např. 18. 10. v Drážďanech, 25. 10. v Benátkách nebo v Praze ve Stromovce. Petr Pechek, ketrý již ukončil studium a bude již normálně pracovat, má zase největší chuť běžet Košice (4. 10.), kde jeho maminka běžela v roce 1980 svůj první maraton.

Do podzimního termínu 25. 10. zbývá od neděle 13. 7. přesně 14 týdnů, mám připravený pro toto období pro Honzu zatím rámcový plán. Prvních 6 týdnů bude věnováno převážně objemu, kdy bude hlavním cílem naběhat alespoň 600 km s tím, že začneme od volného běhání v tepové frekvenci do 140 a postupně budeme zařazovat výběhy kopců, dlouhé běhy se stupňovaným tempem a stupňované tempové běhy s tepovou frekvemcí až do 160, výjimečně i do 170. Důraz bude také kladen na pravidelné cvičení, zařadíme také jízdu na kole, plavání, případně turistiku. Podrobněji o tom budeme i s mým hodnocením psát každý týden, věříme, že to bude pro vás zajímavé čtení a inspirace pro vlastní běhání.