Běžící terč: V rukou fyzioterapeuta
V seriálu Běžící terč sledujeme přípravu Honzy Prokopa na říjnový maraton v Lausanne, v němž hodlá konečně pokořit hranici tří hodin. Druhý tréninkový týden by proběhl celkem v pohodě, kdyby se při nevinném nepříliš rychlém běhu neozvalo staré zranění.
Jan Prokop, ostře sledovaný běžec:
Do druhého týdne jsem vlétl poměrně svižně. Hned v pondělí jsem dal 15km ve Hvězdě. V úterý už jsem zahájil dvoufázový trénink. Podle plánu bych ho měl absolvovat 4× týdně.
Ráno jsem tedy běžel 3,5km a odpoledne na Ladronce 10,5km. Dohromady tedy 29km. Není to málo, ale do konce týdne čas strašně rychle utíká. Ve středu jsem se vypravil na horském kole na trénink do Stromovky. Žádné extra bláznění, prostě jsem potřeboval také trochu obměnit zatížení nohou. Po příjezdu jsem se už jen protáhl (zahřátý jsem byl dost) a vyrazil na trať s mými zkušenějšími kamarády.
Jak jsem se po tréninku dozvěděl, trenér si do nich rýpnul, že plán který pro mě připravil, by oni nezvládli, a tak mě dali pěkný kouř. Utahali mě už na konci druhého kola tempového běhu (po 4,6km), zatímco oni to dotáhli k plánovaným 6,9km. Bylo „hnusné“ dusno a já si říkal, že nemá smysl se přepínat. Jak se ukázalo, obě kola jsme šli rychleji, než bylo plánováno. Na konci prvního jsem již překročil TF 170 a druhé kolo jsem dokončoval s TF 182. V podobných podmínkách jsem minulý týden překročil dokonce 196. Mohl bych podle sebe předpovídat počasí, protože vždy když mi TF vyskakuje nad obvyklé hodnoty, přijde brzy déšť.
Tentokrát mě potkal ještě po cestě domů. Ze Stromovky jsem vyrazil Šáreckým údolím směr Džbán. Nebudu se tady kasat, průměr této jízdy rozhodně nebyl 30km/hod. Po tréninku bylo mým hlavním cílem se uvolnit a zregenerovat. Tepovka se tak pohybovala okolo 130. U koupaliště jsem dal v hospodě sklenici vody, tlačenku s chlebem a navrch jedno pivo a vyrazil směr Petřiny a Břevnov. Dohromady to dalo 8,5km běh + 30km na kole.
Ve čtvrtek byl plánovaný volný den, ale rozhodl jsem se zařadit alespoň ranní klus. Protože se mi běželo dobře, dal jsem nakonec 7km, ale skutečně ve volném tempu. Bylo mi jasné, že odpoledne už nepůjdu a také jsem měl obavu o počasí. Vždyť i s těmito km jsem měl na kontě 44,5km a to už jsem byl prakticky na konci týdne. Pokud by bylo jó špatné počasí, neměl bych moc dobré vyhlídky, že plán splním.
V pátek jsem po ranním běhu (už třetím tento týden) měl v úmyslu odpoledne překonat 60km metu. Úplně mě drtí, jak pomalu ty kilometry nabíhají, a to mi přijde, že se fakt snažím!
Navečer jsem přes protesty přítelkyně vyrazil. Bohužel mě po 7km
začalo bolet loňské zranění. Pomalu ale nenápadně se začalo ozývat, až
jsem na 8km musel přejít do kroku.
Je to obrovská smůla, ale jak se ukázalo, byl to vcelku logický důsledek
relativní tréninkové pauzy a následného rychlého náběhu do
tréninkového cyklu. Z obou posledních let to znám, ale tentokrát jsem
neměl tu pauzu tak dlouhou a také jsem věřil, že když budu trpělivý a
nepoženu se hned za rychlostí, obejde se to bez potíží.
Co to pro mě znamená? Nedokončil jsem už první úplný tréninkový týden a nemůžu to tedy vnímat jinak než jako svou prohru. Když nebudu přepočítávat km na kole, tak jsem uběhl 54km.
Pěkně jsem to zvoral. Měl jsem se vykašlat na celkový objem km/týden a
ve čtvrtek dát regulérní pauzu. Sice bych také nesplnil plán, ale alespoň
bych byl zdravotně v pohodě.
Takhle pro mě hned v úvodu začal boj i na druhé frontě. Pokusit se
urychlit hojení svalu tak, abych se mohl vrátit do tréninku co nejdříve.
Zajímavé je, že ten sval vydržel všechny důležité závody, leckdy
i velmi rychlé a pak povolí při nevinném běhu v pásmu 150–160 tepů.
Evidentně únavová zranění nesouvisí pouze s intenzitou zatížení. Snad
tato zkušenost někomu z vás pomůže neudělat stejnou chybu.
V sobotu tedy pauzu a v neděli ošetření u fyzioterapeuta. Chodím k panu Vlastimilu Ježkovi, který se v uplynulých letech staral o basketbalisty mistrovského celku Nymburka. Jemu vděčím za to, že mé pauzy kvůli zraněním nejsou tak dlouhé, jako u ostatních amatérských sportovců. Aplikoval na přední část mého pravého stehna tzv. kineziotape. V podstatě velká náplast, nalepená po celé délce poraněného svalu, jejíž podstatu mi slíbil vysvětlit v úterý. Ukázalo se, že jsem si jeho léčivou schopnost představoval trošku jednodušeji. Uvidíme, když to pochopím, rád se podělím i o tuto zkušenost.
Komentář trenéra, Jana Kervitcera:
První týden přípravy má Honza úspěšně za sebou. Je výborné, že si postupně zvyká na pravidelný tréninkový rytmus a že si ověřil, že plánovaný objem se dá zvládnout. Velmi se osvědčilo ranní běhání, které mu výrazně pomohlo splnit plánovaný objem tréninku.
Chtěl bych se zde zmínit o tom, že podle stejného modelu tréninku se připravují i další moji svěřenci s obdobnými výkonnostními ambicemi:
Pavel Bolehovský (nejlépe 2:55:46 z roku 2004)
Petr Jindra (nejlépe 2:57:29 z roku 1993)
Jan Kaše (letos první maraton na PIM za 3:07:17)
Jakub Sládeček (nejlépe 3:00:40 v roce 2008)
Pokud nemají možnost běhat ráno, částečně si zvedají kilometráž
v odpoledním tréninku.
Bude tedy možné později porovnávat, jak se to komu podařilo.
Plán na 2. týden se příliš neliší od 1. týdne a vypadá asi
takto:
4 x ranní běhání + cvičení – cca 12 km
1 x tempový běh 7 km stupňovaně – TF 145–155 plus rozklusání a
vyklusání – cca 13 km
1 x dlouhý souvislý běh – cca 25 km
3 x volné běhání v TF 120–145 – cca 33 km
1 x kolo 50 km silnice nebo 35 km terén – přepočteno na cca 17 km
běhu
1 x volný den (cvičení, doplňkové sporty)
Celkem tedy cca 100 km
Komentáře (Celkem 4)
Postrizin
SlavoK 22.07.2009 13:05:05
Zdravím Honzo, v první řade chci za sebe poděkovat, že ses rozhodl
pustit do tohoto seriálu článků. Všechny podobné seriály o přípravě
jiných bežců jsou zajímavé, ale tvůj případ mi obzvláště sedne
(výkonnostně zaostávám jen maličko ).
Moc mě pobavilo vyprávění z minulého týdne o montování skříní,
přesně jsem si vybavil jak při podobných nekonečných domácích pracích
roste moje nervozita, že nestíhám odtrénovat. Pak je nejlepší když to
v pět zabalím, odtrénuji a pak spokojený a plný elánu můžu pokračovat.
Ona ta hodinová pauza v celodenní práci stejně zanikne.
Taky ti chci popřát hodně štěstí ve splnění cíle, věřím, že 3h jsou
hravě ve tvých možnostech, jen to neřepísknout v přípravě. A jestli
potřebuješ hlídač tempa, rád na závod zapujčím svůj garmin FR 305, mě
se výborně osvětčil.
Chtěl bych se zeptat kolik kilometrů týdně nebo měsíčně jsi běhával
běžně doteď?
A ještě jeden dotaz spíš na trenéra a do fóra: Jaký je význam
krátkých ranních běhů 3,5km, jsou skutečně přínosem v tréningu na
maraton, není to jen taková berlička pro naplnění týdenních km?
Ústí nad Labem
PetrK 22.07.2009 21:58:20
>> SlavoK, 22. 7. 2009 13:05:05
Ahoj Slavo, tvůj dotaz v závěru předáme trenérovi, věřím, že na
něj rád odpoví v dalším díle seriálu případně v samostatném
textu.
S pozdravem
za redakci
Petr Kostovič
Sokolov
Hustey 29.07.2009 23:48:27
>> PetrK, 22. 7. 2009 21:58:20
Také netrpělivě čekám na odpověď. Ráno běhám do práce 4–8km,
odpoledne „zbytek“ a zajímá mě, jaký vliv takto rozdělený trénink
má… Zda např. nevzniká krátká doba na regeneraci, protože je trénink
narušen touto „vsuvkou“…
Honza Sokol
PRIM 19.08.2009 15:53:16
>> SlavoK, 22. 7. 2009 13:05:05
Reaguji ještě z dovolené v Turecku. Konečně je také čas projít
všechny ty články a případné dotazy u nich.
Předně děkuji za podporu. Jsem rád, že moje texty mají pro někoho smysl,
protože věřte, že by mě jinak nebavilo se takhle odhalovat před běžeckou
veřejností. Navíc není úplně příjemné vidět jak v závislosti na
mých potížích klesá procento těch, kteří ještě věří, že to
zvládnu. Je to hrozně ošidné, na jednu stranu to beru skutečně jako
výzvu, a na stranu druhou se bojím, že to pod tímto tlakem doženu zase jen
k nějakému zranění. Vím, že když se mi od teď zranění neobnoví,
zvládnu to. Naběháno něco mám, a to se snad hned tak neztratí. Jinak
v běžných týdnech naběhám tak 50–70km. Přiznám se, že k té stovce
se podívám málokdy, protože není zase tolik času. I když, kdybych
počítal i co naběhám přes den z jedné schůzky na druhou + vybíhání
schodů v metru, možná by se to už blížilo. Ale snažím se to počítat
skutečně seriózně a bez nadsazování. Ten týden, kdy jsem se zranil bych
se reálně na tu stovku dostal, ale je to asi tak hranice toho, co můžu
naběhat. Přes 100km naběhám jen na soustředění. Jestli mě paměť
neklame tak v lednu v Tunisu jsem naběhal nějakých 115km, a to jsem musel
také trochu brzdit kvůli zdraví. OBčas mám pocit, že fyzicky není roblém
překonat tu kilometráž, ale jako by po té stovce vypovídala službu imunita
(vždyckyjsem pak nějak oslabený a něco chtím). Co se týče těch ranních
kilometrů, myslím, že se dají regulérně počítat, protože jak ukazuje
ten můj nešťastný týden, tak má-li takovéto zatížení tělo
pravidelně, stejně nestačí plně zregenerovat pře oběd. Jinak by asi
k tomu svalovému úrazu nedošlo. Nezapomínejte, že k tomu došlo při
úplně pomalém běhu a ne v nějaké prudké zátěži, která by to možná
více ospravedlnila.
Jinak o něčem jiném jak o svém Polaru RS800 už jsem také uvažoval,
akorát si nejsem jistý, že každý z těchto přístrojů nemá své mouchy.
Pro mě to není otázka peněz, musí to bezchybně fungovat, a obávám se,
že ten družicový systém také není všespasující. Na příští závod si
napíšu kartičku s časy, které bych měl mít na jednotlivých km a
zatavím jí do fólie. Takto připravenou si jí přilepím na hodinky nebo tak
něco.
Ale díky za nabídku.
administrator 03.04.2010 13:32:59
V seriálu Běžící terč sledujeme přípravu Honzy Prokopa na říjnový maraton v Lausanne, v němž hodlá konečně pokořit hranici tří hodin. Druhý tréninkový týden by proběhl celkem v pohodě, kdyby se při nevinném nepříliš rychlém běhu neozvalo staré zranění.
Odkaz na článek
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.