Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

Trénink podle Z. Smutného: Superkompenzace

Trénink podle Z. Smutného: Superkompenzace
foto: archív behej.com

Zdeněk Smutný | 27.07.2009 | přečteno: 10238×

Již někdy na jaře jeden z vašich dotazů směřoval k vysvětlení superkompenzace, o které jsem se několikrát zmiňoval ve svých článcích a na níž stavím i své tréninkové plány. Nějak mi to časově nevycházelo, vždy jsem považoval za důležité popsat něco jiného, ale teď jsem dospěl k názoru, že když jsme v hloubce letního přípravného období, kdy opět jedeme v tréninku celkem naplno, nebylo by od věci něco si o superkompen­zaci říci.

Právě nyní je období, kdy považuji dodržování superkompenzace za maximálně důležité.

Budu se snažit to podat jednoduše, přesto se určité míry odbornosti nevyhnu a taktéž bude zřejmě důležité nezapomenout na definice.

Pro správně vedený trénink je nesmírně důležité ujasnit si vztahy mezi zatížením a adaptabilitou. To znamená, že adaptační procesy ve vašem těle probíhají jen tehdy, když má trénink náležitou intenzitu a také samozřejmě objem. Co nám to říká: Čím více se kvalita tréninkového zatížení blíží momentální výkonnosti, tím rychleji probíhá proces přizpůsobení a také, a to je dost důležité, platí to i bohužel opačně. Tedy málo intenzívní trénink znamená nižší zátěž a menší přizpůsobení organizmu.

Ovšem adaptace těla je zejména výsledkem správného střídání tréninku a odpočinku.
Zatížení v rámci vaší běžecké náplně v tréninkové jednotce vyvolá nejdříve únavu. To je zcela jasné, poněvadž se spotřebuje více funkčních i energetických kapacit v těle. Tato únava sníží schopnosti organizmu. Toto je nesmírně důležitým podnětem pro takzvané přizpůsobovací změny, které probíhají ve fázi zotavení po tréninku. Pokud dáte tělu dostatek času, energetické zásoby jsou doplněny a hlavně pak překročeny. Nastává u vás superkompenzace.

Asi už chápete, že pro váš výkonnostní růst má tedy správné střídání zatížení a odpočinku mimořádný význam. Z toho vyplývá, že tohle všechno spolu souvisí a musí se správně plánovat. Jinak je vaše veškerá snaha k ničemu a jen si otravujete život. Navíc, radost ze zlepšování vašich výkonů se pak nemůže zákonitě dostavit, protože žádný posun vpřed nenastane, pokud tomuto naprosto zásadnímu zákonu tréninku nevěnujete pozornost.

Je pravda, že přesné rozeznání superkompenzační fáze a odhad dosažení jejího vrcholu je v běžné praxi značně obtížné a je to jen o vašich zkušenostech a osobním sledování stavu a také pocitů z tréninku. Dá se to určit pomocí biochemických vyšetření přesněji, ale to se většiny z nás obyčejných smrtelníků určitě netýká.

Podívejte se na sinusoidu na obrázku a jasně pochopíte, co je pro nás důležité. Optimální by bylo provést další zatížení organizmu blízku vrcholu superkompenzační křivky, tedy v končící fázi zotavení. Je špatné, když další velmi kvalitní trénink nastane příliš brzo nebo naopak pozdě. Tedy ještě v době vrcholící únavy nebo už při odeznívání superkompenzační fáze.
Pro zkvalitnění tréninku se občas používá další těžké tréninkové zatížení ještě ve fázi neúplného zotavení, ale o to pak déle musí proběhnout zotavovací fáze, jinak se blížíte katastrofě.

Takže pro nás z těchto faktů vyplývá několik důležitých zásad:
1 – postupné dlouhodobé zvyšování zátěže jak do kvality, tak do objemu
2 – další těžký trénink by měl následovat v optimální fázi zotavení
3 – pokud zařadíme kvalitní zátěž dříve, musí to být v době, kdy už mizí důsledky
předchozího kvalitního tréninku
4 – v takovém případě musí následovat odpovídající doba regenerace
5 – pozdější zatížení, tedy po odeznění superkompenzační fáze, není cesta ke zlepšování
6 – trvalé předčasné zatěžování vede k hromadění únavy a likvidaci výkonnosti
7 – ideální podmínky pro nástup superkompenzace představuje také snížení tréninkových zátěží před závodem

Poslední bod se týká zvláště vyladění formy na důležité závody v sezóně. Ale i přesto si pomůžete pravidelným odpočinkem a pak následným pořádným rozcvičením, tedy probuzením těla, před každým závodem. Na tomto článku také zákonitě pochopíte, co s vámi provede absolvování třeba dvou závodů, například sobota – neděle, jak to hodně z nás praktikuje, a co se pak musí udělat, aby to nemělo nedozírné následky.

Věřím, že jsem to podal dostatečně srozumitelně a doufám, že si z toho vezmete to správné ponaučení už nyní, abyste pak mohli na podzim šokovat všechny svou neuvěřitelnou výkonností. Budu rád, když i tento můj text k tomu trochu přispěje, ale musíte si uvědomit, že všechno je to většinou jen na vás! Tak to mějte na paměti!

Bližší informace je možné opět získat na mojí adrese: smutzd@seznam.cz


V textu použity informace z publikace Běhy na střední a dlouhé tratě, II. část, autoři: Miloš Písařík a Jan Liška, vydal ÚV ČSTV, vědeckometodické oddělení prostřednictvím ČO ČSTV Sportpropag, Praha 1989.