Pokud se chcete zúčastnit, musíte se rozhodnout už v zimě, kapacita závodu je nějakých 4000 běžců a pokud by zájem byl vyšší, čeká účastníky loterie. Ta se letos nekonala, všichni zájemci byli uspokojeni.

Takže nejdříve radost, že to vyšlo, pak starosti – nikdy jsme nic takového neběželi, je to hodně jiné než městské maratony? Zvládneme to? Co časové limity, jsou v pohodě, nebo budeme potit krev, abychom to dali? Tyhle a další otázky jsou s blížícím se datem závodu stále neodbytnější. Máme už s Mirkem něco za sebou, tak závod nepodceňujeme a poctivě trénujeme, i kopce, a o dovolené běháme i ve větších výškách a chodíme po Alpách. Euforie střídá depresi, povzbuzuje nás Evžen, který nám dodává odvahy slovy: „Nemusíte umět běhat rychle kopce, stačí do nich umět rychle chodit a na rovině (i ty tam jsou) se dokázat znovu rozběhnout.“ Žádný velký vrchař nejsem, kopce mi moc nejdou, tak se mi tahle myšlenka moc zamlouvá. Vzájemně se maily povzbuzujeme i s Hankou Breburdovou, na Jungfrau Marathon jedeme společně.

Konečně je to tu. V Interlakenu jsme už v pátek, to abychom v klidu vyzvedli čísla a vůbec zjistili vše okolo. Ve městě už vše žije jen závodem, atmosféra úžasná. Řada doprovodných akcí a závodů, pasta party (těstoviny výborné, ale v Praze při PIM je občerstvení bohatší). Zato perfektně vyřešená doprava závodníků z celého okolí Interlakenu do místa startu zdarma, třeba z našeho kempu v Lauterbrunnenu jedou pro závodníky autobusy, všechny vlaky jsou také pro běžce zdarma. Všechny informace dostupné, vše funguje jako na drátku.

Jen počasí je na nic, prší a prší. Občas sice přestane, tak na 15–20 minut, ale o to víc prší v další várce. Při podvečerním výběhu promokneme skoro na kůži. „Tohle teda bude nářez,“ říkáme si a marně dumáme, co si vlastně zítra oblékneme na závod.

Ráno v šest, když vstáváme, nevěříme vlastním očím. Nad Jungfrau, na kterou máme z kempu úžasný výhled, svítí slunce a nad námi je všude azuro. Fakt modro, bez mráčku. A to ještě netušíme, že krásné počasí, slunce, bezvětří vydrží celý den. Neuvěřitelná klika.

Atmosféra na startu zase bezvadná. Máme spoustu času, stíháme i masáž (zdarma jako v Praze, ale ta pražská od Palestry je jaksi důkladnější). Pořád váháme, co na sebe. Nevíme, jestli tomu perfektnímu počasí můžeme věřit a co nás čeká ve více než dvoutisícové nadmořské výšce, a tak batůžky s oblečením, které nám dovezou do cíle, odkládáme do náklaďáku až téměř na poslední chvíli.

Nechci unavovat podrobným popisem průběhu závodu – co se dělo vpředu, netuším (ale můžete se to dočíst na oficiálních stránkách závodu), co se dělo někde ve třetí čtvrtině závodního pole, není zase až tak zajímavé. Snad jen pár postřehů:

– tenhle závod se fakt běží v tichu – když po startu slyšíte jen dopady podrážek bot na asfalt a jinak je ticho, působí to až mysticky
- celý závod nám fantasticky ubíhal – asi proto, že pořád je na co koukat a ty výhledy fakt stojí zato
- lidi fandí neskutečným způsobem, na čísle máte i křestní jméno velkými písmeny a diváci na vás volají a povzbuzují vás zcela adresně
- občerstvovačky jsou často a přesně tam, kde je potřebujete
- všechno, co vám říkali ti, kdo už tenhle závod běželi, je pravda
- po závodě nejsme tak zničení, jak jsme očekávali, neběželi jsme „na krev“, věděli jsme, že žádný rekord nepřichází v úvahu, střídání běhu a chůze ve strmějších partiích trasy zřejmě pomohlo zvládnout únavu i hrozící křeče, které se po nejstrmějším stoupání trochu ozvaly, ale všem třem se nám je podařilo chvilkovým zvolněním tempa překonat
- v cíli jsme se shodli, že je to nejkrásnější závod, jaký jsme běželi, a nejvíc jsme si ho užili

Po doběhu v cíli zase perfektní servis, krásná medaile, občerstvení (na kontrolách bylo lepší a bohatší než v cíli), sprchy v obrovských stanech, teplá voda teče nepřetržitě, za vrácený chip dostáváme povedené tričko s logem závodu a nápisem „finisher“, jsme na to patřičně pyšní a trička si hned navlékáme na sebe. Doprava závodníků zpět do údolí funguje stoprocentně, vlaky jezdí v docela krátkých intervalech, koneckonců čekání si lze zpříjemnit kávou nebo pivem… Večer se v Interlakenu i v Lauterbrunnenu koná maratonská party, na obou si běžci mohou nechat vytisknout diplomy s podrobnými výsledky.

KLADY
+ nádherný závod, úžasná krajina (pokud se vydaří počasí)
+ perfektní organizace
+ nezapomenutelný zážitek

ZÁPORY
- na víkend je to poměrně daleko, únavná cesta
- vyšší startovné
- vyšší náklady na ubytování

OFICIÁLNÍ STRÁNKA ZÁVODU

VÝSLEDKY ČESKÝCH ÚČASTNÍKŮ LETOŠNÍHO ROČNÍKU