Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

Kam bych tak jela? Třeba do Antarktidy!

Kam bych tak jela? Třeba do Antarktidy!
foto: archiv Ivany Pilařové

Ivana Pilařová | 02.03.2010 | přečteno: 10881×

Jak tak putuji maratonskými centry, sbírám různé propozice a časopisy. Občas mě osloví fotka a líbí se mi natolik, že tam nakonec jedu. Tak to dopadlo už několikrát. Odněkud na mě před lety vykoukla fotka zakuklenců běžících v bílé mlze po sněhu – The Antarctica Marathon.

No, fotka nic moc, ale provázela mě, až jsem se nakonec dostala na jejich internetové stránky. Byl podzim 2005. Čtu: rok 2006 je plně obsazen (to chápu, závod se běží v březnu), rok 2007 – plně obsazen, rok 2008 – plně obsazen (už trochu nuda, že), rok 2009 – 20% volných míst.  Jsem sice dlouhodobý plánovač, ale tohle? Co bude za pět let? Budu ještě běhat, budu tady vůbec? Navíc – březen se mi nehodí vlastně nikdy. Zavírám stránky a vlastně tam vůbec nechci – kdo by jel na začátku jara do zimy, navíc extrémní?

Nakonec si v hlavě srovnám, že tam běžet chci a žádná překážka není dost vysoká. Závod bude vždycky v březnu (to se mi nebude hodit ani za deset let), a když rozhodnutí odložím o rok, tak nic nevyřeším. Pokud budu váhat, nepojedu tam nikdy. Ano, to je smutná pravda.

Platíme s mým mužem spousty peněz šekem do Bostonu a hlásíme se na závod v roce 2010. Asi tři roky se nic nedělo… Pak se pořadatelé ozvali, ano jsme přihlášení, počítají s námi.
Tak tedy pojedu, no výborně. Radost střídá starost – jak tam bude? Nemám s polárními kraji žádné zkušenosti.

 

Vrhám se tedy na literaturu – s Mikem Hornem „obcházím“ Severní polární kruh (sever jako jih – musí tam být přece stejně). Neuvěřitelný hororový příběh, hltám ho po stovkách stránek. Mike má můj neskonalý obdiv, ale moc mě neuklidnil. Nevydržela bych s ním jít ani jeden den. Antarktický deník (další, co jsem přečetla) mi také na náladě nepřidal – drsná krajina se vším všudy, počasí měnící se několikrát denně od mrazivé vánice po jarní přívalové deště, to vše nejčastěji v bílé mlze. Ano, slunce tam mají také – když máš štěstí, tak i několik dnů a navíc – půl roku nezapadá. Ladím oblečení od bot přes bundu, rukavice až k brýlím. Zase čtu Pavlíčka a jeho Člověka v drsné přírodě (už to znám zpaměti a nevadí mi, že to je z minulého století, vždycky se poučím).  Musím se připravit na jakékoliv přírodní rozmary a natěsnat to do 15 povolených kilogramů.

Taky musím běhat – proto tam vlastně jedu. Všude slyším, „jak je letos ta zima dlouhá“ – já bych ani neřekla. Přes Vánoce běhám na suchu, o lyžích si mohu nechat zdát, sněžnice spinkají doma a doufají v lepší příští… Konečně je sníh a mohu vyrazit – na trénink ve sněhu, větru a mrazu, který považuji za klíčový, a taky na běžky (ty nemohu vynechat, v létě se na nich moc nesvezu…). Bohužel mě ničí práce, jsem daňař, který od ledna do března zdolává hory daňových přiznání vyšší než sněhové bariéry z dob MS v lyžování v Liberci.

Moji fyzickou kondici zachraňují víkendy, kdy ráno chodím běhat, odpoledne na běžky a až v noci pracuji. V pondělí si ráda odcházím do práce odpočinout od pohybu. Přes týden je to s tréninkem špatné, brzy je tma, což je můj úhlavní běžecký nepřítel – na toho prostě nemám. Dřu v posilovně (tam se naštěstí svítí) a doufám, že to pomůže. Únava se stupňuje a čas odjezdu se blíží. Navíc je olympiáda, myslím, že jsme na tom byli všichni stejně – posledních 14 dní jsem skoro nespala, zato jsem skoro všechno viděla. Výkony vrcholových sportovců jsou pro mě silnou motivací. Taky vás to stojí tolik slz dojetí?

Kombinace práce a tréninků posledních týdnů rozhodně prověřila moji celkovou odolnost fyzickou i psychickou – obojí bude v závodě důležité. Moje úhrny naběhaných kilometrů raději nebudu zveřejňovat, byla to bída. V sobotu 27. 2. ráno jdu (samozřejmě až po nočním hokeji) na poslední běžecký trénink a odlétám s předpisovým patnáctikilovým zavazadlem do Buenos Aires (v letadle se konečně vyspím) a dál pokračuji do Antarktidy. Závod startuje 7. března 2010.

Doufám, že se nebudu muset příliš rvát s Matkou přírodou – v tomto souboji nelze vyhrát, občas lze se štěstím přežít. Doufám ve shovívavost přírodních sil. Jsem odhodlaná přežít, zúčastnit se závodu a taky se v pořádku vrátit. Čekají mě další cíle.

WEBOVÉ STRÁNKY ZÁVODU

Komentáře (Celkem 7)

Nalezené položky: 8 První Předchozí | 1 | Další Poslední
avatar

Liberec

Celkem 2180 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:54:32 (2009)
půlmaraton: 1:55:58 (2009)
maraton: 4:15:31 (2009)

megatraged žena 02.03.2010 10:09:08

No..tak hodně štěstí Ivano.A moc se těším na článek, tvoje neuvěřitelné výkony jsou motivační stejně jako ty olympijské.Zorka

avatar

Praha

Celkem 26366 km
Minulý měsíc 18 km
10 km: 0:40:06 (1984)
půlmaraton: 1:43:24 (2000)
maraton: 3:50:05 (2005)

EvženGe muž 02.03.2010 10:34:25

Včera mi došla zpráva, že jsou už v Buenos Aires a jsou v pořádku.

avatar

Praha

Celkem 53203 km
Minulý měsíc 100 km
10 km: 0:47:15 (2010)
půlmaraton: 1:46:26 (2010)
maraton: 3:46:35 (2012)

mapo žena 02.03.2010 10:49:23

To bude zážitků :-)) těším se na článek, doufám, že bude a samozřejmě držím palce.

Motto: ------------------ vytrvale jako smrt
avatar

Praha

Celkem 29803 km
Minulý měsíc 57 km
10 km: 0:37:18 (2015)
půlmaraton: 1:24:10 (2010)
maraton: 2:58:07 (2013)

frankm muž 02.03.2010 14:27:10

No tak to je úžasné, držím palce a těším se na mrazivé zážitky z maratonu!

Motto: "If life gives you lemons, make lemonade."
avatar

Pavel Frček muž 02.03.2010 19:37:40

Ivano, šílenče, nevím, kdy budeš číst mé řádky, ale držím ti palce. Před pár týdny jsem četl zážitky Petra Daubnera z Ligy 100, který byl v Antarktidě začátkem ledna, takže tak trochu mám povědomí, jak to tam vypadá. Budu na tebe 7. března myslet, ale hlavně se vrať v pořádku !

avatar

Ostrava

Celkem 3441 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:48:04 (2008)
půlmaraton: 1:48:24 (2008)
maraton: 4:04:44 (2008)

lenkaclenka žena 05.03.2010 14:09:12

Ivano držím palce. To je neskutečné-dobrovolně do toho mrazu a sněhu…, klobouk dolů.Už se moc těším na pozávodní článek, či spíše články :-)).

Motto: Carpe Diem!
avatar

ivanapil žena 16.03.2010 00:44:28

Moc a moc všem děkuji za podporu. Právě jsem se vrátila z druhého konce světa. Antarctica Marathon jsem zaběhla za 5.16 h jako 22. závodník z celkových 85 startujících. Až se trochu rozkoukám doma a v práci, napíšu článek. Rozhodně to nebudu odkládat. Zdravím všechny! Ivana Pilařová

administrator 03.04.2010 13:33:12

Jak tak putuji maratonskými centry, sbírám různé propozice a časopisy. Občas mě osloví fotka a líbí se mi natolik, že tam nakonec jedu. Tak to dopadlo už několikrát. Odněkud na mě před lety vykoukla fotka zakuklenců běžících v bílé mlze po sněhu – The Antarctica Marathon.


Odkaz na článek
Nalezené položky: 8 První Předchozí | 1 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.