Část první – předstartovní

„Nechcete zkusit taky jeden opravdu gigantický maraton, poznat trochu Paříž a ještě předvést rodinám, že i maratonec je člověk kulturní a nejen sportovní ?“ zeptal se nás již poněkolikáté náš kamarád Roman, toho času diplomat v Paříži. „Tak konečně přijeďte do Paříže na maraton. Přihlásit se je ale třeba hodně dopředu, od začátku registrace v polovině září máme tak tři, maximálně čtyři týdny“ na registraci.

Po otevření registrace na pařížský maraton bývá velmi rychle všech 40 000 volných míst zaplněno přihlášenými z celého světa. Účastníci maratonu, který se pravidelně běhá první nebo druhou neděli v dubnu, pocházejí z 97 zemí. Skutečný Babylon. Tak to zkusíme. Roman, Jitka, Vladimír a já jako běžci, rodiny jako doprovod. Do Paříže se z Prahy dostaneme nejrychleji letecky, letenky za slušné ceny nabízí více leteckých společností.

Nalézt ubytování není problém ale problémem bývá jeho cena. My využíváme pohostinství kamarádů, které kromě domáckého prostředí nabízí i poměrně krátkou vzdálenost ke startu maratonu. Nejprve ale den předem vyzvednout startovní číslo. Maratonské Expo se nachází v rozlehlém areálu Výstaviště a svým rozsahem a počtem vystavovatelů rozhodně odpovídá velikosti celého podniku.

Přicházíme raději ráno (obecné doporučení pro návštěvu Paříže, ráno je jediná denní doba, kdy je možné vyhnout se dlouhým frontám u většiny památek a zajímavostí). V půl desáté se na vstupu do Expa již začíná tvořit fronta, která během dne poměrně rychle narůstá. Kdo si vystojí vstup, projde dobře organizovaným výdejem čísel a reklamního batůžku do „komerční části“ Expa se stánky výrobců všech možných sportovních výrobků, doplňků a organizátorů různých závodů ve Francii i ve světě.

Se startovním číslem na nás čeká druhý den start. Díky blízkosti našeho ubytování se vyhýbáme nutnosti vyzkoušet šatny a řadíme se přímo do koridoru, který jsme si zvolili již při registraci. V koridorech je velká tlačenice, při troše smůly vám bude ve výhledu na Vítězný oblouk zaclánět některý z pisoárů umístěných přímo mezi běžci. Jste-li žena, o to je zážitek intenzivnější. Neděle v 8:45 na Avenue des Champs Elysées, za zády Vítězný oblouk, před sebou i za sebou tisíce běžců a více než 42 kilometrů před vámi. START!!!

Část druhá – nultý až dvanáctý kilometr

Stručně napsáno – davy běžců všude okolo. Ti, kteří jako Jitka stojí u konce startovního pole, se na start dostanou až 15 minut po elitě. Vybíháme dolů po Champs Elysées, tady spurtuje v opačném směru Tour de France. Na obrovském kruhovém objezdu po náměstí Concorde jen stíhám tušit fontány a obelisk a už míříme na Rue Rivoli, po které poběžíme okolo Louvre a dalších památek na náměstí Bastilly.

Snažím se držet tempo okolo 4:45 na kilometr ale zřejmě koridor na 3:30 nebyl nejšťastnější volba. Pro davy před sebou a obrubníky pod sebou mám spousty starostí nezakopnout, neupadnout a vůbec běžet alespoň pod 5 minut. Chvíli zkouším běžet mezi diváky po chodnících, ale po té, co bolestivě „trefím“ železnou tyč, zabraňující vjezdu aut na chodníky, se raději vracím do davu. Atmosféra je úžasná. Diváci všude a fandí hodně hlasitě. Pro davy běžců minu na desátém kilometru občerstvovací stanici, takové lokty, abych se běžícím davem proklestil na druhou stranu ulice, nemám.

Část třetí – dvanáctý kilometr – cíl

Při vběhu do Vincennského lesíku se mi konečně daří dostat se trochu mezi běžce, jejichž tempo mi vyhovuje. Průběh parkem si užívám. Občerstvovačky jsou pravidelně po 5 kilometrech, voda v lahvičkách, ze kterých se pije podstatně lépe než z kelímků. Jinak klasika – banány, pomeranče, rozinky. Hudební skupiny všech žánrů po celé trase. Počasí dnes přeje – teplota pod 15°C, sluníčko. Atmosféra výborná, na 22. kilometru průběh náměstím Bastilly, kde se shromáždily neuvěřitelné davy lidí, které nás ženou dopředu.

V Praze nemám rád Těšnovský tunel, v Paříži nás čeká tunelů hned několik, ten nejdelší z nich je rozhodně delší než ten pražský. Naštěstí mě na něj Roman upozornil dopředu, tak jsem připraven. Po nábřeží Seiny směřujeme k Eiffelovce. Necháváme ji po levé ruce, občerstvovačka a Boulogneský lesík. Běží se mi dobře, pomalý začátek si teď vychutnávám. I když stále jsou okolo mě spousty běžců, už jsem to já, kdo si vybírá cestu a určuje tempo.

Poslední tři kilometry maratonu. Nutno podotknout, že v lesíku výrazně ubylo fandících. Škoda, někteří už podporu výrazně potřebují. Plácám po ramenou běžce, momentálně chodce, v polském dresu „Běž, běž!!!“ Usměje se a zdá se, že to ještě zkusí. Avenue Foch – poslední kilometr. Davy okolo, davy na trase. Cíl. Časomíra ukazuje 3:28:10, reálný čas 3:24:45. Sporttester ukazuje uběhnutou vzdálenost 42 km 800 metrů. Obíhání tolika soupeřů si vyžádalo své. Dále v pořadí tak, jak je v cíli potkáváte – zdravotníci, kontrolující stav doběhnuvších běžců, ustřižení čipu, předání medaile, vyzvednutí trika „Finisher Marathon de Paris“, občerstvení.

Od všech milé úsměvy a „Bravo!!!“ Dobře zorganizované, kromě odchodu z prostoru vyhrazeného pro závodníky. Přes dav se prodírám snad 10 minut, než jsem konečně pod Vítězným obloukem. Kdo chce odjet z cíle metrem, musí se minimálně další půl hodiny dostávat do metra nebo přejít na jinou, vzdálenější stanici. My jdeme naštěstí pěšky.

Část čtvrtá – po běhu

Pařížský maraton je rozhodně zážitek nejen sportovní. Kdo plánuje běžet rychlý čas, má šanci jen v případě, že se postaví na start hodně dopředu. Kdo si chce maraton užít a podívat se po Paříži bez aut, má bezvadnou příležitost. Ve spojení s pobytem a prohlídkou Paříže tahle kombinace stojí za to.

WEB ZÁVODU

VÝSLEDKY ZÁVODU

VIDEO ZE ZÁVODU