Sport je simulací běžného života. Nyní se blíží pražský půlmaraton. Pokud se dokážeme s výzvami poprat na trati, pravděpodobně toho budeme schopni i v běžných denních situacích. Závod je výzva a každý z nás se cítí dobře, když něco dokáže. Překonávání vlastní bolesti a schopnost vyhecovat se k výkonům, na které běžně nejsme zvyklí, dělají nejen půlmaraton atraktivní sportovní disciplínou.
Odkaz na článek

Negativní myšlenky nemívám jen při závodě (ostatně, nedokončení či doklusání nepovažuji za žádnou tragédii, pokud okolnosti mému výkonu nepřejí a pokud tím chráním své zdraví a chuť do dalších závodů), ale často i hodně dní před ním, což je někdy i dost zatěžující. Možná mi ale psychika jen správně říká, že nyní není vhodná doba, takže bych jí měl vyhovět a nenutit se podávat výkony v době, kdy se na to necítím dobře. Stále více tak uvažuji, že letos nechám propadnout tu tisícovku, co jsem zaplatil za PIM půlmaraton, byť naštěstí část z ní šla na Světlo pro svět, bez ohledu na to, zda budu či nebudu startovat.

zivot je boj ? sport je boj ?

vyzva, poprat se, prekobavat bolesti a sama sebe.

Proti vsem.

pekna ilustracia preco je zapadna psychologia tak totalne mimo

>> rudo, 01. 04. 2013 20:58:10

Toto jsou dobré otázky.

Ostatně, je dobré překonat bolest a sám sebe, a pak třeba kvůli zranění několik týdnů neběhat, nebo je dobré tyto signály těla respektovat a zařídit se podle nich? K čemu by mi byla „čárka“ za další dokončený závod a „překonání sebe sama“, když by to bylo za takovou cenu?

Často si kladu otázku, zda jsou běžecká zranění nevyhnutelná, zejména pak při výkonnostnějším hobíkovském běháni, a odpovídám si, že možná nikoliv, pokud člověk dostatečně naslouchá svému tělu a respektuje jeho signály. Ostatně, na přelomu dubna a května pravděpodobně zaběhnu již 20 000.km (dosud zcela bez zranění), přičemž se těším na dalších 20 000 km.

Jako článek pro hobíky je to možná trošku vedle. Běžím, co jsem natrénoval a třeba si ještě pokecám. Hobík může mít i na závodě úplně jiné cíle než sportovec zavázaný k výkonu či umístění.

Úplně souhlasím s Rudou. Jen bych neodsuzoval západní psychologii jako takovou – jsou různé školy, různí psychologové. A je duch tohoto portálu zaměřený dost na výkon, překonávání se, výzvy, … U hobíka je jediné měřítko běhání: jak běhání ovlivňuje kvalitu života. A to není jen o copingu. Naštěstí!

Trochu bych se ale toho článku zastal. Základem dle mého názoru je, aby hobík pokud možno ještě před závodem poznal, co od závodu a od sebe očekává, a podle toho se choval jak před startem, tak při samotném závodu.

Třeba já jsem při závodech hodně zaměřen na výkon, překonávání se, výzvy, ale z dlouhodobějšího hlediska. Fakticky do každého závodu ale jdu s tím, že se chci pokusit o osobní rekord s vědomím, že pokud se to nepodaří dnes, tak se to může podařit jindy. Záleží pak na psychickém i fyzickém rozpoložení, zda se to podaří či ne. Tento přístup se samozřejmě změní, až poznám, že už nemám šanci překonávat svá maxima – pak budu závodit třeba i kvůli tomu, abych si při závodu pokecal či si prohlédl památky Prahy (aktuálně se mnou moc řeč nebývá a okolí kromě silnice moc nevnímám).

velmi zaujimavy psychologicky pristup od snad najlepsieho bezca vsetkcyh cias

http://skyrunning.cz/…-1-kapitoly/

>> rudo, 01. 04. 2013 20:58:10

Rudo, mne článok pani Kateřiny ako úplne „mimoidný“ nepríde. Prvýkrát som sa stretol s náznakom podpory mojej teórie, že šport nerobí z človeka bojovníka, schopného prekonávať prekážky na ceste k splneniu cieľa. Tá schopnosť je mu daná jeho mentalitou a „pravděpodobně rovnako rieši i běžné denné situácie“.

Dotknúť sa hranice svojich maximálnych možností, sa bez primeranej nepohody a bolesti nedá. Sú to nevyhnutné prostriedky k dosiahnutiu cieľa, ktorý nie je zadefinovaný nižšie, ako je individuálne maximum. Ak zostanú prostriedkami a nestanú sa cieľom, čo sa tiež stáva, rozmýšľajúci bežec časom nájde hranicu medzi primeranosťou a neprimeranosťou.

20000 km bez nehody je bravúrny výkon pre hobíka (slovom klasika „uzdisráča“), ktorý hľadá v behu iné hodnoty, ako víťaziť a stále sa zlepšovať. Absencia údaju, za aké obdobie to natočil, bravúrnosť výkonu vôbec neznižuje.

Rudo, po prepieraní teórií, že každý, nezávisle na veku, môže byť svetový rekordér v absolútnom merítku, o čo by sa mal pokúšať, si ma hobby polohou, ktorá mi nie je cudzia, poriadne zaskočil.

Ano, běh občas bolí a to dost. Některé situace se dají natrénovat (jako běhání v dešti, za větru, v zime apod.), ale některé vůbec. Nejhorší je, když Vás po několika měsících poctivého treninku, těsně před závodem na kterém Vám záleží, skolí blbá virosa, kdy chrchláte, smrkáte,bolí vás v krku a v noci se potíte jak blázen. Říkáte si proč? Proč zrovna já? Bohužel viry po horách nechodí. Otázkou je, zda nastoupit do závodu (půlmaraton není zas tak krátký závod) a běžet s hendikepem právě prodělané (nebo ještě prodělávané) virosy nebo ne. Je to všechno o sebezpoznání a sebekázni. Lze běžet, ale s rozumem. Ono vás tělo stejně dál nepustí, pokud to přepálíte. Taky jde o to, abyste se nepoškodili tak, že pro další závody si sám sobě vystavíte stopku. A tak všem přeju, pokud máte obdobný problém, abyste si kladli otázku „Stojí mi to za to?“ A dobře se rozmysleli, než vyslovíte odpověď. Někdy to člověk ví až těsně před závodem. Tak držím palce v rozhodování.:-)

>> eN, 03. 04. 2013 10:49:57

kde si nasiel hobby polohu ?

ak mam ciel a idem k nemu, mam mnozstvo roznych ciest, niektore vedu k cielu a vacsina su slepe ulicky kde sa naraza do steny boj so stenou, pokusy o jej porelezenie alebo prerazenie hlavou to je ten boj proti vsem to je to vytvaranie bolesti a vytvaranie nutnosti proti niecomu stale bojovat a znasilnovat. A co ked je to len signal ze tato varianta cesty nie je ta spravna? Zapadna kultura fylozifia a psychologia nanucuju ludom ideu ze treba v zivote trpiet ze je tu nutne a dokonca uslachtile a ze za to vsetko niekde niekedy mozno pride odmena. Je ro ofektivnejsi ojeb ako dat otrokom na nohy retaze a neustale ich strazit a korbacovat, takto sa strazia a korbacuju sami seba.

>> kanovsky, 01. 04. 2013 21:53:39 to je otázka, zdali si člověk připustí, že svoje rekordy už nikdy nepřekoná a pak je otázka, jaká je motivace běhat. Pokud je motivace překonávat své rekordy, tak pak poznání, že je už nepřekonám, může být pro někoho důvod s běháním přestat-demotivace, deprese. Pokud hlavní důvod běhat je udržovat svůj zdravotní stav, láska k běhání, poznání lidí, láska k přírodě, tak by to člověka nemělo zastavit běhat. Pokud už někdo není dobrý v rychlosti, může rozvíjet svojí vytrvalost a začít běhat delší vzdálenosti. Prostě najít si jiný cíl. Člověk přeci jen tu motivaci potřebuje.

>> eN, 03. 04. 2013 10:49:57

Běhám od roku 2007, kilometráž po jednotlivých letech je v profilu:

2007 374 km

2008 1040 km (maraton 5:02:12)

2009 2000 km (maraton 3:56:07)

2010 3236 km (maraton 3:35:05)

2011 4820 km (maraton 3:15:43)

2012 6491 km (maraton 2:59:30)

2013 536+428+591 km

>> kanovsky, 03. 04. 2013 20:54:27 velmi slušná kilometráž, smekám 

>> filipoinzagi, 03. 04. 2013 20:52:48

Věřím, že běhat budu spoustu let, kvůli tomu všemu, co píšeš, ale i mnoha dalším věcem, ale otázkou je, jak to bude v mém případě se závoděním, zejména pak na velkých drahých akcích, na které je navíc třeba se hlásit několik měsíců předem (např. PIM).

>> kanovsky, 03. 04. 2013 20:59:32 jde o to, že už nemáš pocit, že překonáš své rekordy ? Tak jsou různé věkové kategorie, ve kterých se můžeš snažit být nejlepší. Závody mají taky svojí atmosféru, takže se vyhecuješ a podáš pokud možno svůj nejlepší výkon. Tedy otestuješ se. Jde o to, si to taky užít, prostě si to vychutnat a mít dobrý pocit 

>> kanovsky, 01. 04. 2013 20:51:33

Jen na ten PIM pojeď, byla by škoda to nechat propadnout a neběžet. A trochu té tvé oblíbené statistiky – myslím, že je větší pravděpodobnost, když nepojedeš a bude ti pak líto, že si neběžel, než když pojedeš a bude to stát celé za prd; takže se vyplatí běžet 

>> rudo, 01. 04. 2013 22:56:20

Četl jsem ten článek před pár dny, a už ta jedna kapitola jeho knihy docela stačí člověku k pochopení, proč je Jornet tak famozní. Za shlédnutí stojí i jeho dokument Summits of My Life. Sice není o běhání, ale kouká se na něj parádně; zvlášť milovníci hor si ty nádherný záběry užijou.

>> zmatloj, 03. 04. 2013 21:27:28

ked sa nabuduce narodim, aj ja chcem jeho mamu

>> kanovsky, 03. 04. 2013 20:54:27

Petře Tvoje výsledky jsou obdivuhodné, zároveň naznačují jak blízko či daleko si svému fyzickému potenciálu. Velmi hodnotná data.

>> rudo, 03. 04. 2013 20:38:26

Rudo, hobby polohu náchádzam vždy, keď sa snažím pátrať po Tvojich výkonoch, ktoré by zniesli prísnejšie kritériá.

>> eN, 04. 04. 2013 02:36:37

vdaka ze si priniesol tento argument, je to dobry priklad ako pristup bojovnosti, proti vsem , proti bolestiam prekazkam atd prekonavanie seba sameho, problemov atd no proste vsetky tie psycho kraviny viedli u mna ku zniceniu tela, bol som to kedysi tiez taky psycho pako. Ja som sa poucil. Teraz opacnym pristupom pomaly napravam a vsetko je na dobrej ceste. eN, ak z toho chces spravit osobny suboj, ponukam :

2016 jarny BAH, ako doletim skor tak ponukam napriklad 2015 NT (cez chopok na donovaly), sanca na suboj v 2013 je velmi mala sorry

>> rudo, 04. 04. 2013 09:33:18

Pomaly naprávaš, ale zdá sa, že Ťa čaká ešte dlhá cesta. Na jednej strane odsudzuješ konfrontáciu, lebo život, ani šport nie je boj, na druhej ju vnucuješ. Úsmevne schizofrenické. Súbojom chceš dokázať, že pani Kateřina je úplne mimo? O to tu hlavne ide. Môže vzájomný „súboj“ dvoch hobíkov (alebo nehobíka s hobíkom, aby som neurazil), dokázať niečo zmysluplné. Podľa mňa nie.

>> zmatloj, 03. 04. 2013 21:11:46

Možná je to trochu k tématu, ale rozhodl jsem se tento týden dát v úterý test na 5 km, výsledný čas byl 20:33, se kterým jsem nebyl moc spokojený. Dnes jsem zkusil pětku znovu, výsledný čas byl 20:08, ale při poměrně vysoké tepovce (průměr 181,3). Nicméně po běhání (celkem 17,4 km) se cítím mnohem lépe, než dopoledne, kdy jsem byl doma bez pohybové aktivity. Zítra mám pracovní schůzku v Hradci Králové a odpoledne v Praze, takže když už tam budu a mám zaplacené startovné, tak v sobotu poběžím, přestože žádný kvalitní čas čekat nemohu.

Dělat testy dva dny před závodem ale nikomu nedoporučuji, já jsem ale na to zvyklý, přičemž přínos takového testu je pro mě vyšší (z hlediska psychiky) než únava, kterou takový test vyvolá – zejména, když nebylo možné to kvůli počasí provést dříve.

>> milan, 04. 04. 2013 00:17:12

No, sám jsem na to zvědav. Přeji Ti hodně úspěchů na zítřejší horské výzvě.

Ja sa nemôžem zatiaľ rozbehať v tomto roku. Možno je to tým hnusný počasím, ale nejako sa mi spomalili nohy. V sobotu som si dal v rámci tréningu 4 km v rýchlejšom tempe, čas som mal 16:30, skončil som unavený, pritom ten deň neboli ani zlé podnmienky – len trocha mrholilo ale vôbec nefúkal vietor a šiel som po rovine. Nešiel som to na krv no na jeseň som to s porovnateľnou námahou dával aspoň o minútu lepšie.

Zatiaľ som nebežal tento rok dlhšie intervaly 1 km + tie mi vždy pomáhali. Farfleky, ktoré som túto zimu pravidelne začal nasadzovalť nejak nezaberajú. Uvidím, dúfam, že sa to zlepší.

>> eN, 04. 04. 2013 11:30:24

len som pristupil na tvoju osobnu konfrontaciu ty si to otocil uplne mimo clanku a mimo temu a siel si osobne

to vies ? ze ja suboj nepotrebujem s nikym a tiez nepotrebujem nikomu nic dokazovat ? Tak beriem ze ponuku odmietas.

mas pocit ze som ti nieco vnucoval ?, naozaj ?

>> rudo, 04. 04. 2013 22:08:50

Ahoj Rudo, máš moc hezké motto. :)

>> Radek Narovec, 04. 04. 2013 22:14:42

a to som ho chcel vcera zmenit na :

podporte zensky zadok, postipte Sagana

>> rudo, 04. 04. 2013 22:08:50

Rudo, konfrotácia začala vetou: „pekna ilustracia preco je zapadna psychologia tak totalne mimo“. Nakoľko sa mi článok až tak mimo nezdal, spomeNul som si na Tvoje teórie, ktoré sú podľa mňa mimo oveľa viac.

Bez určitého diskomfortu nevyvoláš v organizme zmeny, vedúce k zvýšeniu bežeckej výkonnosti. Miera diskomfortu závisí od úrovne, akú plánuješ dosiahnuť. Ak je hlboko pod možným individuálnym maximom, je možné, že to ako diskomfort nepociťuješ. Z toho som usudzoval hobby polohu, ktorou som sa Ťa nechtiac dotkol. Pri snaha dosiahnuť maximálne možné maximum, už diskomfort pocítiť musíš, lebo telo sa tak bráni proti zmene, ktorá je mu cudzia

Rudo, ak súboj nepotrebujem, tak naň nepotrebujem nikoho vyzývať. Ak tak robím, tak ho vnucujem. Snaha tvrdiť, že nie, je iba verbálne cvičenie.

Ale že nepotrebuješ nikomu nič (čiže všetkým všetko) dokazovať, to je už väčší problém. Keby si mi dokázal dokázať tie Tvoje teórie, veľmi by si ma tým potešil.

Súboj neodmietam. Zaplať letenku a môžeme súbojovať hneď, ako si poradím s bacilom. A ak ju zaplatíš iba sebe, som Ti kedykoľvek k dispozícii.

>> rudo, 04. 04. 2013 09:33:18

"" eN, ak z toho chces spravit osobny suboj, ponukam : ""

podla mna nie je nanucovanie ani vyzva,

na celom clanku je najvacsi problem ten nadpis, kde sa ludom predklada ze zivot musi byt boj trapenie prekazky atd

a nanucovat ludom toto ako vseobecne platny vesmirny zakon pre zivot a potom to aplikovat na ciastkovu zlozku – behanie…

ak sa s tym ztotoznujes, tak to tvoja osobna vec,

ale prave podobne ideologie sposibili ze je ludstvo v takej riti ako je, neustale boje so vsetkym

nemusi to tak byt , je to len volba jednotlivca a ked tych jednotlivcov voliacich to iste je prislis vela tak to strhlo celu spolocnost

ale nebol to vesmirny zakon bola to len jedna moznost a zapadna psychologia v tom jede az po usi

ciastocne ku clanku

http://www.runnersworld.com/…94guaranteed