Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

NÁZOR: Capalbo učí Čechy lásce k běhu

Radek Narovec | 30.03.2008 | přečteno: 10148×

Desátý ročník pražského půlmaratonu je za námi. Řada z nás dnes sotva pajdá, jen málokomu se chce na „povinný“ pozávodní výklus. Hltáme obrázky ze včerejška a máme za sebou jen velmi krátkou noc, zčásti díky přechodu na letní čas, ale hlavně po dlouhém večerním čekání na to, až odezní nekonečný film sobotních zážitků.

Pěkné počasí přilákalo do ulic Prahy rekordní diváckou kulisu, určitě to byly desetitisíce. Konečně bylo vidět transparenty v češtině, konečně převažovala při povzbuzování čeština a nádherné je i to, že hrůzu nahánějící zužujícící se špalíry na konci trati zhoustly až na doběh hobíků, tragédů, kondičních běžců, amatérů, taťků i mamin.

Díky početnému startovnímu poli si pražský závod mohou každoročně vychutnat i lidé s nižší výkonností, které by na všech dalších závodech nabušení borci rychle nechali za sebou. 

Startovní had na modrém koberci, slzy vhánějící tóny Smetanovy Vltavy po startovním výstřelu, tradičně přepálený start, smradlavá auta podél trati jako symbol „podpory“ závodu ze strany města, nádherně barevná příroda, která s příchodem jara tradičně počká až na půlmaraton…

Ano, rok od roku dražší PIM půlmaraton si opět neodpustil celou řadu větších či menších chyb, nakonec i vy jej v hodnoceních známkujete v průměru spíše na chvalitebnou. Jedno je však jisté – tempem růstu překonává své konkurenty.

Ač nám to Čechům půjde hodně špatně, musíme uznat, že to je Ital (dnes již řádně naturalizovaný), který nás učí běhat a fandit běhu. Horkokrevný Carlo, který končí své akce naprosto vyčerpán, svým entuziasmem strhává ostatní a leckdy je třeba mu odpustit nějaký ten nesplněný slib.

Není jeho vinou, že úroveň české vytrvalecké špičky je taková, jaká je. To málo nadprůměrných borců se ve snaze posunout se výše spíše zraní a zaskakovat musí každý rok „veteráni ve výslužbě“. Je smutné, že naše nejlepší je mnohem častěji vidět na zahraničních závodech třetí kategorie, protože tam mají šanci vyhrát upocené prize money, které jim doma vyfoukne druhá až třetí vlna borců tmavé pleti.

Nedivím se jim, macešsky se k našim nejlepším chováme my svou nepřízní k běhu. Matematika je neúprosná: málo amatérských běžců, nezájem masmédií znuděně čekajících na nového Zátopka, málo prodaných bot, málo peněz od prodejců-sponzorů na mládež a špičkové kluby, málo kvalitních trenérů a s tím i logicky málo borců první kategorie.

Za to ale Capalbo nemůže. On svou práci dělá profesionálně. Jaký bude květnový maraton?