ROZHOVOR: Běh a peníze k sobě patří

„Vydělávat peníze není cíl, to je jen způsob, jak dělat něco jiného.“ Paco Borao, AIMS

Borao v mládí hrával vrcholově fotbal, ale s během začal vážněji až po skončení fotbalové kariéry. Od roku 1976 uběhl 19 maratonů a nyní šéfuje maratonu ve Valencii.

Co je úkolem AIMS, která zaštiťuje v České republice hned dva závody (PIM maraton a půlmaraton)? 

„Popularita silníčního běhu neustále roste, na světě jsou tisíce maratonů, myslím těch větších. My nyní prezentujeme více než 250 certifikovaných (a tedy přesně změřených) závodů po celém světě, pomáháme vyměňovat si zkušenosti mezi jednotlivými závody. Velmi doporučujeme jednotlivým závodům a jejich organizátorům, aby si navzájem vyměňovali členy týmu, ale i samotné účastníky, protože jedině tak se přenášejí zkušenosti z jedné země do druhé.“

AIMS vydává zdarma čtvrtletník Distance Running, který propaguje členské závody. Je to skvělá publikace především pro stále více rostoucí komunitu maratonských turistů. Je maraton v dnešní době více sport nebo životní styl?

„Obojí. Je to jak sportovní událost, tak společenská. Můžete říci, že při takovýchto velkých akcích je to spíše závod pro prvních několik desítek běžců, ale není to tak docela pravda. Vždyť každý přece běží především sám proti sobě. Co se týče maratonských turistů, ti si užívají atmosféry, krás města a přitom chtějí překonat sami sebe.“

Kde leží hranice mezi maratonským běžcem a turistou?

Čím to je, že počet velkých městských maratonů roste takovým tempem?

„Mnoho měst se v poslední době snaží zviditelnit právě přes sport a třeba maraton. Třeba v případě Prahy, z těch pěti tisícovek běžců je několik tisíc ze zahraničí, takže to je i business pro město. Když některá města neváhají podporovat závod Formule 1, který je jednou do roka, není moc velký rozdíl, pokud se bavíme o maratonu.“

Mají se podle vás dělat spíše závody pro elitu nebo pro masy?

„Tuto otázku slýchávám snad na každé tiskové konferenci, které se zúčastním. Přeci pro obě skupiny! Elita dává závodu úroveň, hovoří se o zdolání rekordů, zaběhnutí skvělých časů. Ale to je i motivací pro nás ostatní, kteří žijeme pasivně, v konzumním světě. Země, které to vždy měly těžké, nyní plodí skvělé běžce, ať už to je Keňa nebo Etiopie. Pořádání masových maratonů je tedy dlouhodobá investice do budoucnosti, podporovat silniční běh, maraton a sport vůbec. Je to dlouhodobou propagací a výchovou talentů. Bez toho se zpět do špičky nedostaneme.“

Není dnes sport až příliš doménou peněz?

„Všechno je dnes o penězích. Protože co není dnes o penězích, to umře. Pokud nebudeme šířit myšlenku prospěšnosti sportu, nikdo se nepřipojí s penězi a sport umře. A opačně, musíte na sportu vydělávat, jinak to také nepůjde. Ale nezapomínejme: vydělávat peníze není cíl, to je jen způsob, jak dělat něco jiného.“

Není obvyklé slyšet tato slova od starší generace… Ta většinou říká, že dnes už to není co bývalo, že dříve byl sport čistý atp.

„Nemůžete porovnávat doby. Časy se mění, když se budete pokoušet dělat věci tak jako před dvaceti lety, neuspějete. Žijme v současnosti, to je celé.“

Neobáváte se, že právě u velkých městských běhů se peníze, konkrétně vysoké startovné, stane překážkou pro sociálně slabší skupiny sportovců?

„Vždy musí existovat rovnováha mezi tím, co dáváte a co dostáváte. Někde třeba zaplatíte 50 euro a dostanete věci v souhrnné hodnotě 80 euro a můžete je použít třeba jako dárky. Ale jistě, ne vždy a ne všude to tak je. A jsme zpět u businessu, musí to být výhodné i pro závodníky, jinak to nebude fungovat. Také vidíme, že některé závody jsou výdělečné a jiné nejsou.“

Děkuji za Vaši návštěvu v Praze a za rozhovor
Radek Narovec