NÁZOR: Turistické maratony, ano či ne?

Od Keňanů, sloužících jako tahák, přes ty, kdo celoročně trénují a berou to jako závod s ostatními, ale i sami se sebou, až k těm, kteří si vyrazí na sportovní výlet.

Statisíce Američanů se ročně zúčastní několika set maratonů. Valná většina z nich vyběhne, někteří po pár, jiní po několika desítkách kilometrů přejdou do rychlejší chůze, občas si popoběhnou, a nepotřebují k tomu žádný zvláštní trénink.

Dovolím si zavzpomínat na éru dálkových běhů a pochodů u nás, kterou asi pamatují již jen ti starší z nás – tehdy tisíce lidí chodily (a částečně i běhaly) 50 km, a mnozí i 100 km. Za úžasné pouťové atmosféry, většinou bez přípravy – resp. jedinou přípravou byl předchozí dálkový pochod. 

Tehdy se nabízela logická a výhodná možnost oba směry prolnout. Jak maratonské sportování, tak „nesportovní“ výkonnostní turistiku propojit a dosáhnout plynulého přechodu od rekreační, kondiční či výkonnostní dálkové turistiky ke kondičnímu, příp. výkonnostnímu pojetí běhání. Vždyť obě hnutí měla společné to základní – snahu překonat co největší vzdálenost v co nejkratším čase. Toto spojení nevyšlo. Stejně jako oficiální atletičtí činitelé mají daleko k běhům mimo dráhu, turisté a běhy mimo dráhu jsou také jako kočka s myší. 

Dálkové pochody a běhy v 90. letech odumřely či skomírají a rekreační sportovci či výkonnostní turisté za ně nemají náhradu. Mladí se věnují počítačům, hazardním hrám, sexu a televizi. Mnozí rekreačnější běžci a výkonnostní turisté přešli na cykloturistiku, kde takováto dusná atmosféra pohrdání sportovci – rekreanty (kterou dle mého názoru navodil i zmíněný dopis) není a lidé se necítí terčem výsměchu, když se na kole plouží rychlostí 18 km v hodině. 

Ve světě se vyvinula zvláštní kombinace běhání a turistiky – cosi jako turistické maraton. Naše éra dálkových pochodů v 70. letech byla možná jejich předchůdcem, ale k průniku maratonu a dálkových pochodů bohužel nedošlo. Udělali to za nás bohužel Američané. Většina maratonů se skládá z několika desítek zahraničních es, které přilákají kamery a sponzory, a z mnohatisícového davu, směsi výkonnostních, rekreačních sportovců a poutníků. Je k naší škodě, že lidé, kteří neumějí maraton za 4 hodiny, raději sedí u televize a na maraton (v lepším případě) koukají. U nás je pořád maratonec ikonou, něčím výjimečným, téměř božstvem. Mnozí se vyžívají v tom, že jsou víc než ostatní. 

Dělal jsem delší dobu na slušné úrovni i orientační běh, kde je zcela jiná atmosféra – žádné atletické primadony, i ti nejlepší jsou kamarádi s kýmkoliv. Mezi běžci jsou stále náznaky kastování na hvězdy, ty obyčejné a plebs. Na maratonu v Honolulu je opravdu časový limit maratonu 12!!! hodin a mnozí toho využívají. Loni zde dorazilo do cíle 24500 účastníků – z toho 11700 žen! Padesát procent účastníků bylo horších než 5:48h, 2500 lidí dorazilo do cíle v čase horším než 8 hodin a na posledního čekali 12 hodin 50 minut – prostě maratonská turistika. 

Ale proč ne? Dvacetpět tisíc lidí ušlo (a někteří z nich i uběhli) 42 km, každý spálil několik tisíc kalorií, někteří si přivodili puchýře, zničili hýžďové i stehenní svaly, ale mnozí je zocelili, mnozí si našli nové přátele a naprostá většina měla pocit, že to byl přínos pro jejich zdraví. A mnozí si vyzkoušeli, na co mají. Bez úšklebků a posměchu. Možná si řeknou: „No, příští rok bych mohl trochu trénovat.“ Tito lidé by si z upozornění, že nejsou sportovci, když maraton jdou, dělali jistě srandu – protože bylo tisíce podobných, kteří běžecké ambice nemají. 

To jen u nás (a bohužel skoro v celé Evropě) je ten, kdo maraton ujde pěšky za 6 – 7 hodin, považován za blázna a exhibicionistu. Lze polemizovat, zda tyto lidičky označit za sportovce, či jim ponechat mezi běžci trochu hanlivý přídomek „turisté“. Museli bychom zabrousit ke kořenu pojmu sport a tudíž i sportovce – je mnoho výkladů, většinou zavádějících. Nejširší pojetí sportu je de facto – zábava se soutěžními prvky (a pod tuto definici se skryjí např. i šachy, golf, závody formule 1, přebory v bridži, a snad i pivní sportování po hospodách.) 

V užším slova smyslu bych definoval sport jako: zejména fyzicky namáhavé a obtížné pohybové aktivity se soutěžními a závodními prvky. Do této definice se již mnoho zavedených sportů nevejde – sporné jsou kromě předchozích např. horolezení, turistika, kuželky, tzv. sportovní rybolov a mnoho jiných.

Vladimír Svoboda