Z tlusté holky štíhlá maratonkyně za pět měsíců
Nikdy jsem neměla ideální postavu. Už jako malá holka ve škole jsem si všímala, že mám nějaké to kilo navíc oproti mým hubeňoučkým spolužačkám. S přibývajícím věkem mi to začalo vadit více, a tak jsem absolvovala spoustu marných pokusů o zhubnutí. Jak to tak často bývá, dieta mi pokaždé vydržela maximálně dva dny, o sportu ani nemluvím!
Přítel jednou týdně „chodí“ běhat, a tak mě párkrát vytáhl. Jenže můj indiánský běh ho dost brzdil a mé proslovy a nadávky ho štvaly snad ještě víc. Příště jsem to vyřešila po svém a místo běhu jsem si vzala kolo a jela vedle něj. Přece jenom je to o dost pohodlnější a nenáročné… A to byl asi můj poslední sportovní výkon.
Když jsem otěhotněla, byla to skvělá výmluva, jak se vyhnout sportu i dietám. Přece jako těhulka nemůžu vůbec sportovat, co kdybych si ublížila, no a hlídat se s jídlem také nemůžu, miminko přece potřebuje všechno (myšleno samozřejmě ironicky). Takže jsem se pěkně cpala a kila šla nahoru obrovským tempem. Z 62 kg, které jsem před těhotenstvím měla, se stalo v den porodu 82 kg. Rovných 20 kg nahoře, to bývá docela časté. Jenže v porodnici jsem nechala jen 8,5 kg, takže moje váha byla příšerných 73,5 kg. Naivně jsem si myslela, že díky kojení váha půjde rychle dolů, ale omyl. Měsíc po porodu se váha stále držela a ne a ne jít dolů.A v tu chvíli jsem si řekla: „A dost! S tím musím něco dělat!“
Běh se mi zdál jako dobrý sport na hubnutí, a tak jsem v říjnu 2010, měsíc po porodu, prvně vyrazila. První den 3 km bez pauzy! „Pane jo, jsem fakt dobrá,“ říkám si. Postupně jsem si začala přidávat a samozřejmě upravila i jídelníček. O měsíc později jsem si pořídila malého pomocníčka, vlastně dva. Hodinky měřící tep a také tabulku, do které jsem si zapisovala denní příjem a výdej energie. Aby vše perfektně sedělo, jídlo jsem si dokonce i vážila.
Na konci listopadu jsem už běhala 7–12 km a s váhou jsem šla dolů na 60 kg. Za dva měsíce shodit 13,5 kg je prostě paráda! V prosinci jsem byla nemocná, a tak na běhání jsem mohla zapomenout. V lednu zase bylo hodně sněhu a v tom se mi běhat nechtělo, tak jsem alespoň chodila do posilovny. I tak šla váha krásně dolů a na začátku února jsem měla už jen 55,8 kg. Únor byl super, počasí se umoudřilo a sníh lehce roztál, tak hurá ven. Po dvouměsíční pauze jsem si rovnou naložila o pár km navíc. Nějakých 18 km už pro mě nebyl problém.
Březen byl pro mě zlomový. Dala jsem si svůj první závod v životě a ten odstartoval moji „běžeckou kariéru“. Byla to Kbelská 10. Můj cíl byl jasný, doběhnout do 50 minut. A povedlo se 49:48. To mě nakoplo. Řekla jsem si, že příště budu lepší a začala trošku trénovat. Ale předsevzetí mi vydrželo jen jeden trénink a konec. Bylo to otravné a bralo mi to chuť na běhání.
V březnu se moje kilometry pohybovaly mezi 15–23 km a váha mezi 54–56 kg. Už začala jít lehce nahoru. V dubnu jsem se zúčastnila třech závodů. První byl Hervis půlmaraton, který jsem chtěla doběhnout do 1:50, ale to se mi o minutu a půl nepovedlo a já to tehdy strašně obrečela a řekla si, že už konečně musím na sobě začít makat. Bohužel mé nadšení opět za pár dní vyprchalo, tréninky byly ty tam a já se opět vrátila ke stylu běhu „lážo plážo“.
O dva týdny později se konal další, Pardubický půlmaraton. Tam se mi zadařilo, zlepšení o úžasných 9 minut. S časem 1:42:33 jsem byla maximálně spokojená a šťastná. Nadšení mi vydrželo ještě několik dní, a tak jsem si za tři dny (v úterý) plná nadšení a odhodlání dala 27,5 km. Domů jsem ale doběhla totálně vyřízená a nohama o zem spíš už jen šoupala. Ale co tě nezabije, to tě posílí že? Nezabilo, posílilo!
Další můj běh byl až v sobotu, kdy se konala desítka Kbely-Brandýs. Čas sice krásný, 46:51, ale 1,5 km před cílem mě přeběhla lepší běžkyně a tím mě připravila o třetí místo. To mě fakt vzalo! Špatná jsem z toho byla celý den a i ten následující.
Rozhodně to tak nenechám, říkám si. Chce to prostě víc trénovat! Vybrala jsem si běhat menší kopce. Je to záhul, ale když už nemůžu, vzpomenu si na tento špatný zážitek a to mi dodá sílu.
To, že za další dva týdny poběžím maraton, mě ani ve snu nenapadlo. V plánu jsem ho sice měla, ale až příští rok.
Šest dní před tím VW Prague Maratonem se mě večer přítel zeptal, zda ho poběžím. „Jsi se snad úplně zbláznil,“ říkám mu. „Na to nejsem připravená! Nejvíc v kuse jsem uběhla jen 27,5 km, tak přece nemůžu běžet maraton! To je hazard se zdravím! Ale jeho přemlouvání o tom, jak jsem dobrá, že mám na běhání talent a zvládnu to, mě nahlodalo a opravdu jsem o tom začala vážně uvažovat. Zabrousila jsem na běžecké stránky (behej.com) a hodila dotaz, co si o tom kdo myslí. Odpovědi byly jasné. Jdi do toho, zkus to! Váhala jsem ještě dva dny, ale nakonec v pátek se rozhodla a zajela do Expa přihlásit se. „No nejsem já tak trošku magor?“ říkám si v duchu. „Bez absolutní přípravy si dát maraton?!? Ale co, časový limit je 7 hodin, když nebudu moct, dojdu to!“ A s tím jsem do toho šla.
Nastal den D. Stojím nervózní ve svém koridoru a čekám na start. Výstřel neslyším, ale dav se už rozbíhá. Při průběhu startem naplno vnímám skladbu Vltava, kterou nám na housle hráli živě. Běžím Pařížskou ulicí a hudba se mi pomalu vzdaluje. Místo ní nastupuje jiná hudba, je to dupot ostatních běžců a úžasná podpora fanoušků všude kolem.
Běžím dál a snažím se hodně krotit své tempo, abych to hned na začátku nepřepálila. Běželo se mi krásně. Ovšem od 27. km krize. Na 30. km jsem už volala příteli, aby mě nějak podpořil.
Na 36. km mu volám znova, tentokrát s pláčem, že mě bolí ledviny a brní ruce. Kilometry ubíhaly neskutečně pomalu a já byla už zoufalá. Na 40. km na mě čekal na mostě. Zvládla jsem pouze jednou mávnout a opět jsem se plně soustředila na silnici. Když probíhám Pařížskou, už vím, že jsem to zvládla, a v dálce vyhlížím cíl.
Dobíhám k modrému koberečku a mám neskutečnou radost, že mi chybí jen pár metrů do cíle. Neskutečný pocit štěstí a dojetí. Usmívám se a přes slzy v očích ani pomalu nevidím na cestu.
Mám to za sebou! Čas 4:07:51. Jsem spokojená. Vyčerpáním si sedám na zem a chytám křeče do lýtek, pláču, brní mi ruce i pusa a dokonce v jednu chvíli nemohu dýchat. Přítel se ale o mě postaral, a tak mě to během deseti minut přešlo.
Hrdá na svůj úspěch odcházím směr stánek s rytím na medaile a poté rovnou k autu. Domů jsem dorazila totálně vyčerpaná fyzicky i psychicky, ale ten pocit při průběhu cílem za to prostě stojí.
Už teď se těším na příští rok a doufám, že si čas vylepším třeba i o 20 minut.
Komentáře (Celkem 186)
Praha
jirka v. 19.05.2011 18:38:10
Pěkné, gratuluju Mimochodem mám přesně opačný problém – po dlouhém závodě vždycky shodím spoustu kil, které pak měsíce pomalu nabírám.
Praha
Mattyna 19.05.2011 19:00:33
>> hihik, 19. 05. 2011 18:38:10
No vidíš to, co bych za to dala mít to jako ty:-)) Myslím že ti spousta lidiček musí tohle závidět:-) Ale otázka zda kila co zmizí jsou opravdu jen tuk když píšeš „po závodě“. No ale když tak koukám na tvé úžasné časy, tak bych tomu i věřila že to je jen tuk co ti zmizí Jinak děkuji
Bílovice-Lutotín
katkaty 19.05.2011 20:48:52
>> Rybka77, 19. 05. 2011 14:38:18
>> Mattyna, 19. 05. 2011 18:23:18
No to ja vsechno vim, co a jak mam jist. Zhubla jsem z tech 76 na 67 a vsechno jsem si vazila. PAk jsem byla tehu a pak jsem zas pekne papala a opet to slo dolu a jak se to zaseklo tak ted to zas nejde a i nejak nemam vuli a nepocitam a nevazim.
Liberec
Rybka77 19.05.2011 20:53:16
>> katkaty, 19. 05. 2011 20:48:52
já taky nemám tu vůli.
chce to fakt trpělivost.
a taky je možné, že si dosáhla své ideální váhy, a tvé tělo odmítá dál hubnout. je mu takhle fajn.;-)
Bílovice-Lutotín
katkaty 19.05.2011 21:06:10
>> Rybka77, 19. 05. 2011 20:53:16
Tak to pochybuji pri 165 cm 67 kg neni dost idelani vaha, ale vim cim to je proste ted nejsem na sebe prisna.
Chebsko
R V M 19.05.2011 21:40:45
Blahopřeju a předpovídám, že jsi na běhaní talent! Proto tipuju na podzim pod 3:30 a půlka pod 1:30 „s prstem v nose“ (a to si jen tak odskočíš od plotny…)
Budu držet palce! A ať to běhá!
Hideosi 19.05.2011 21:45:36
>> rudo, 19. 05. 2011 21:43:11
Rudo ,když bidlíš v té Australii je to mimo téma ,ale spal jsi vubec?
rudo 19.05.2011 21:55:53
>> Hideosi, 19. 05. 2011 21:45:36
spal som od 21:00 do 5:00, svojich 8 hodin
vcera som fakt siel neskoro najradsej spim od 20:00 do 4:00
teraz uz je 5:53 rano a sa rozcvicujem popri fore a na druhej obrazovke sledujem co sa deje na NYSE.
formular sciatania ludi slovakov nemam a nemienil som ho zhanat z ambasady
zabudol som na nieco ?;-)
Praha
Mattyna 19.05.2011 22:08:31
>> YuppieRunner, 19. 05. 2011 21:40:45
No to bohužel ani omylem!:-( Tak dobrá nejsem a nevím jestli vůbec někdy budu! Ale bylo by to krásný že:-))) Já bych hlavně potřebovala trenéra, co by nademnou stál s bičem a určoval mi jak trénovat!! Jenže trenéra který se mnou absolvuje tréniky,si musím platit a to je asi pěkná raketa!! Na mateřský si fakt vyskakovat nemůžu
Na maraton se chystám až zase za rok! Budu běhat max půlky a podle těch časů poznám zda se zlepšuji nebo ne.
>> katkaty, 19. 05. 2011 20:48:52 >> Rybka77, 19. 05. 2011 20:53:16
Jo a vůle je fakt nej! Bez ní to prostě nejde! Já se marně snažila x krát o dietu a sport, ale po jednom dvou dnech jsem to vzdala s tím, že na to mám to vydržet, že stejně nezhubnu, tak holt budu pořád tlustá.Žiju jenom jednou, tak co se budu omezovat v jídl když ho mám takl ráda… Až když jsem měla těch 73,5 jsem se na sebe nemohla dívat a to mě donutilo!
Hideosi 19.05.2011 22:09:04
Rudo nemislel jsem to zle jen že od včera přes dnešní den tu bily tvé příspěvky.Tak mě to tak napadlo.Jsem holt starostlivej člověk.
Hideosi 19.05.2011 22:26:48
>> rudo, 19. 05. 2011 22:20:51
Tak to jsi štastnej chlap.Umě to funguje tak ,že když začne jaro stačí mi pět hodin spánku.Pak vstávám aby mi něco neuteklo.Ráno káva se psem.Večer se ženou a vnučkou.
Hideosi 19.05.2011 22:43:32
Ne ,ale já jo a psovi se věnovat musím tak pijem kávu občas pivo.Ale je tam kontakt mezy námi.A to je duležité.
Chebsko
R V M 20.05.2011 06:00:18
>> Mattyna, 19. 05. 2011 22:08:31
Na maraton se chystám až zase za rok!…
To že se chystáš, ještě neznamená, že ho na podzim nepoběžíš! Dáš jednou a nechceš jinak. Navíc když budeš běhat rychlé půlky, je škoda toho nevyužít. Natož když si takovej „letec“, a týden před maratonem se rozhodneš, že ho poběžíš
Praha
Štefan 20.05.2011 06:23:46
Moc pěkné, blahopřeji. Proč čekat na příští rok, když Ti ti tak krásně jde? V záři se běží Kladno, to je (alespoň pro mne) super závod. Rychlá trať, skvělá organizace i atmosféra. Podle toho, jak rychle se zlepšuješ si myslím, že to klidně můžeš dát pod 3:50.
Praha
Štefan 20.05.2011 06:31:10
>> Mattyna, 19. 05. 2011 22:08:31
Pro mne použít silu vůle znamená „bojovat s nepřítelem“, vydržet něco moc nepříjemné, co vydržet nechci. Běh je můj přítel, nemusím s ním bojovat. Vůli používám při běhu velmi opatrně, jenom v nějtěžších okamžicích při dlouhých bězích. Mám ji málo, nemůžu si dovolit s ní plýtvat.
Tupesy
IlonaB 20.05.2011 07:09:37
>> Mattyna, 19. 05. 2011 18:23:18 Já jsem se nechala unést hrdopyšstvím, když jsem reagovala na tvou poznámku o příšerných 73. Když jsem byla ve tvém věku,tak jsem kila posuzovala také jinak.Jen jsem na to v tom okamžiku zapomněla Tak se drž a měj hodně radosti z běhání.
Moje poslední blogy v projektu PIM Womenś Challeng – byly jsme parta báječných ženských, třeba Tě tento projekt také inspiruje k zapojení
Praha
Mattyna 20.05.2011 08:47:24
>> YuppieRunner, 20. 05. 2011 06:00:18
>> Štefan, 20. 05. 2011 06:23:46
Kdyby týden, v úterý mi to bylo navrženo, ale rozhodla jsem se až v pátek a neděle už se běžela:-)
No hele lidičky nechcte toho:-) Jinak mě snad ještě ukecáte abych ho letos dala ještě jednou:-)
>> Štefan, 20. 05. 2011 06:31:10 Jo vůle je fakt prevít!! Já s ní taky bojuji, někdy vyhraju,ale někdy také podlehnu:-( Asi záleží na aktuálním rozložení! Jako třeba když jsem nevyspalá a nešťatsná že se mladej celou noc prořval, jdu na nacpat sladkým klidně ve 4 ráno!
Chebsko
R V M 20.05.2011 08:53:40
>> Mattyna, 20. 05. 2011 08:47:24
My si hlavně myslíme, že Tě zase „ukecá“ Tvůj skoromanžel
Praha
Mattyna 20.05.2011 09:30:38
>> YuppieRunner, 20. 05. 2011 08:53:40
No já myslím že ne , ani neví kdy se jaký maraton běží. O tomhle věděl jen náhodou, bo je to ten největší u nás a také o něm ví z Hervis půlmaratonu
Černošice
Mary 20.05.2011 10:28:18
>> Štefan, 20. 05. 2011 06:31:10 „Pro mne použít silu vůle znamená „bojovat s nepřítelem“, vydržet něco moc nepříjemné, co vydržet nechci. Běh je můj přítel, nemusím s ním bojovat. Vůli používám při běhu velmi opatrně, jenom v nějtěžších okamžicích při dlouhých bězích. Mám ji málo, nemůžu si dovolit s ní plýtvat.“
Jo, s tím naprosto souhlasím. A s hubnutím je to to samé. Kdysi jsem se trápila s každým gramem navíc, pořádně jsem nejedla a přesto jsem měla víc kilo, než teď. Teď už s tělem nebojuji, snažíme se vyjít v dobrém a váhu mám nižší než dřív. Pravda sice nosím to „obrovskou“ velikost 40, ale myslím, že při mé výšce 175 cm a v mém věku je to v pořádku. Nechci ani hubnout, ani přibírat, jsem se svým tělem spokojená s takovým, jaké je. Ale to smíření přišlo až s věkem…
Praha
Štefan 20.05.2011 10:42:16
>> lp76, 19. 05. 2011 12:05:15
Někde jsem slyšel, že čas má člověk na to, na co si ho udělá:-)
Praha
Mattyna 20.05.2011 18:12:24
>> Štefan, 20. 05. 2011 10:42:16
Jasný, přesně tak to je!!! Svatá pravda!! Když něco chceš, hledáš způsob jak toho dosáhnout, když je to naopak, hledáš důvody proč to nedělat!
LemonaidLucy 20.05.2011 18:36:16
>> Mary, 20. 05. 2011 10:28:18
Tak pod tohle se podepisu, Stefane a Mary.
Georgie 20.05.2011 21:01:00
Závidím všem, co během hubnou. Já sice taky něco málo shodila, ale za to může spíš „hladovění“ než běh. Ale naděje umírá poslední, takže pořád doufám, že jednou ten zlomový bod přijde a budu na tom jako autorka článku :)
Praha
Mattyna 20.05.2011 22:53:03
>> Evelyn_fr, 20. 05. 2011 21:01:00
Hladovění je moc špatné. Tělo si to pamatuje a ze strachu že už jídlo nedostane ukládá! Určitě se běháním dá hodně zhubnout!:-) Chce to pravidelnost a úpravu jídelníčku! Jak ti začnou jít první kila dolů, je to obrovská motivace a ta tě požene dál
Také záleží jak běháš. Někdo si třeba myslí, že čím rychleji tím lépe hubne,ale přitom opak je pravdou! Při vysokém tepu se pálí jen cukry! Na pálení tuku tělo potřebuje hodně kyslíku, takže běhat spíš volněji,ale ne zas moc volně, to se zase také nic nepálí…Nejpeší je mít sporttester a hlídat si to!
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.