Letos koncem března jsem byl osloven svým kamarádem Róbertem Štefkem, jestli bych se neúčastnil štafety při Pražském maratonu k propagaci 120. Běchovic (společně s Ivanem Uvizlem a Petrou Kamínkovou). Samozřejmě, že jsem kývl a tak trochu se na svůj úsek připravil. Ač nemám příliš v oblibě takto masové akce, unesla mě atmosféra okolo trati i samotný závod.
Odkaz na článek

Jako neznalec prostředí možná plácnu blbost (z neznalosti)… ale proč někoho nutit, aby podporoval maratonce, když by stačilo „jen“ okopírovat systém jiných evropských zemí?

>> Luckyboy, 13. 07. 2016 20:24:19

On tí Carlo Capalbo představí, jak to bude, o to se neboj. V Tokiu bude reprezentovat KEN/EHT/UGH ČR na 100%…

suhlasim s nazorom ze nie su kvalitni treneri.

poznam jedneho ktori mal vynikajuce vysledky a pri tom striktne dodrzoval treninkovy system bez akeholvek dopinku

ale uz davno netrenuje bezcov

o taky system treninkov nebol zaujem ani medzi bezcami a ani na svazu

a za nikoho ineho by som ruku do ohna nedal.

Zdravím všechny běžce, zvláště Jana Pešavu a Roberta Štefka a dovolte několik postřehů k prezentované tématice z pohledu tzv. bafuňáře. Jako člena vedení Českého atletického svazu a bývalého běžce mě současná výkonnost českých běžců vadí a bohužel musím přiznat, že za 7 let, co jsem členem vedení, se situace neposunula ani o píď kupředu. Před dvěma či třemi lety jsem měl možnost debatovat při MČR na 10.000 m v Domažlicích problematiku dlouhodobé krize českého běhu právě s Janem Pešavou a Robertem Štefkem a jejich názory znám. Určitě jsou fundovaní co v oblasti běžecké přípravy. Obávám se však, že některé z naznačených možností nemohou přinést kýžený výsledek. To se týká především myšlenky na financování přípravy našich běžců z výtěžků běžeckých závodů. Proč? Protože to samo o sobě neodstraní základní příčiny výkonnostní omezenosti našich nejlepších běžců. Jaké jsou? Zkusme je zrekapitulovat. Především je to nedotažený tempově rychlostní rozvoj našich nejlepších. Zkuste se zeptat našich nejlepších vytrvalců, jaký je jejich osobák na 1500 m… Prakticky všichni z nich rezignovali na dosažení svého osobního maxima na této trati nejpozději mezi 18 až 20 rokem věku. Obvyklá úroveň jejich osobáků je v úrovni mezi 3:50 v lepším případě až těsně pod 4:00 v těch horších případech. A protože se na vytrvalecké distance se přesunuli ještě jako junioři – tedy v době, kdy měli pracovat na rozvoji svých tempově rychlostních schopností – vytvořili si výkonnostní strop, který nejsou schopni objektivně překonat. Znám jediného z našich současných vytrvalců, u něhož je úroveň tempově rychlostních schopností srovnatelná s úrovní jejich – z dnešního pohledu skvělých – předchůdců ze 70. a 80.let a ojedinělého zjevu Honzy Pešavy z konce 90.let minulého století. Tím vytrvalcem je Milan Kocourek (1500 m 3:43 v roce 2015). Milan však prozatím nedokázal „přetavit“ svůj výkon z patnáctistovky do výkonnosti na 3000 m a 5000 m, což ho přirozeně omezuje ve výkonnostním rozvoji na jeho hlavní trati 10000 m, kde se jinak dostal na české poměry posledních let na poměrně vysokou úroveň – těsně nad hranici 29 minut.. Úspěšný rozvoj speciální vytrvalosti na hlavní trati je u každého běžce otázkou nejtvrdší práce. A v tom zatím Milan za svými předchůdci zaostává (Milane věřím, že to dokážeš!). Honza Pešava má pravdu v tom, že je tu málo trenérů, kteří ví jak na to. Ten poslední, co ví jak na to, je jeho bývalý trenér… Sociální podmínky, v nichž běžec žije a připravuje se, jsou jistě důležité. Nejsou však podle mého názoru tou zásadní brzdou v rozvoji běžecké výkonnosti. Jinými slovy, lepšího běžce z vás neudělá to, že dostanete na sezónu 500 tisíc a nemusíte chodit do práce. Zkusím to doložit na konkrétním příkladu. Před několika lety se na české atletické scéně objevil klub, který byl náhle schopen zajistit svým závodníkům velmi slušné podmínky pro přípravu. V první chvíli si – i vzhledem k nezájmu resortních center o běžce – stáhl všechny trochu lepší běžce z celé ČR. Já sám jsem v sobě tehdy živil naději, že tímto konečně dojde k tomu, že běžci se za poskytnutou péči odvděčí zlepšením svých výkonů. Nedošlo k tomu a já osobně spatřuji příčiny v tom, že

1. dotyčný klub své ambice začal realizovat v české soutěži družstev, která k běžcům mimořádně nepříznivá (zejména díky možnosti většího počtu startu během jediného dne, což rozvoji běžeckých schopností neprospívá)

b)v tom, že většina běžců které klub zabezpečil, byla již v té době limitována ve své výkonnosti (viz mé výše uvedené názory). Tato zkušenost je hlavním důvodem toho, proč nevěřím tomu, že nadace či podobný projekt současnou krizi českého běhu vyřeší. Další příčinou toho, proč se problém českého běhu nedaří řešit, je to, že podpora a hodnocení je příliš vázáno na okamžité výsledky. To je ale v přímém protikladu potřeb rozvoje vytrvalce. Vytrvalec roste několik sezón, přitom riziko zranění z přetíženého organismu je značné. Zkuste se podívat na možnosti výkonnostního vývoje disponovaného vytrvalce optikou letošní sezóny. Potřebujeme, například podporu pro talentovaného vytrvalce ve věku 17 – 20 let? To je období, ve kterém by měl takový atlet pracovat – jak bylo již výše konstatováno – na svých tempově rychlostních schopnostech. To znamená, měl by pracovat na tom, aby se z úrovně dejme tomu 3:55 na 1500 m dostal na úroveň 3:45. A teď si uvědomte, že díky tomu bude automaticky zařazen mezi mílaře. A naším nejlepším mílařem je Kuba Holuša s výkonem 3:35, druhý je Filip Sasínek za 3:36 a třetím je Petr Vitner těsně pod 3:40. Tak jakou si myslíte, že dostane náš talentovaný vytrvalec s aktuálním výkonem okolo 3:55 podporu? Ani Vám to nechci prozrazovat. Tohle je třeba problém, který by mohla naznačená nadace pomoci řešit. Má to ale zásadní podmínku – nesmí o poskytnutí podpory rozhodovat Český atletický svaz. Mířím tím teď do vlastních řad, ale nedá se nic dělat. Výhodou i limitem organizace jako je Český atletický svaz je totiž jeho přirozený demokratický princip. A tak ve chvíli, kdy by se objevila možnost řešit přípravu běžců prostřednictvím naznačené nadace, „vstanou“ sprinteři, vrhači, skokani a vícebojaři a začnou argumentovat nespravedlností takového rozhodnutí (Českého atletického svazu), které zvýhodňuje v jejich očích jednu skupinu disciplín. Co na tom, že by takové rozhodnutí mohlo pozvednout reprezentaci jako celek? Z jejich pohledu by byla narušena pracně vybudovaná rovnováha ve finanční podpoře jednotlivých disciplín. Jinými slovy – pokud by už taková myšlenka (na nadaci) byla na stole (Českého atletického svazu), ostatní disciplíny nás přehlasují. Poslední postesk a důvod mé skeptičnosti zamířím opět do řad samotných běžců. Největší vnitřní limit omezující výkonnost jednotlivých českých běžců je mentální. Vypěstovali jsme ho v nich bohužel za posledních 25 let sami. Stručně vyjádřeno – výkon není důležitý, důležité je vítězství. Opět příklad – běh na 3000 m dorostenců při letošním MČR v Táboře. Takové představení zbabělosti a alibismu (to není taktika, přátelé, na tu máte ještě čas) jaké nám „naděje“ českého běhu v tomto závodu předvedly – to je názorná ukázka toho, proč nemohou naši běžci v mezinárodní konkurenci uspět. Všichni by chtěli běžet limit (na ME dorostu), ale „odtáhnout“ byť jediné kolo nechce nikdo. Hoši, nikdy nebude dobří vytrvalci, pokud budete závodit takovýmto způsobem. Ani tady žádné peníze nepomohou, neudělají z Vás lepší vytrvalce. Snad jediným argumentem ve Váš prospěch je to, že jste běželi přesně tak, jak Vám to ukázali Vaši starší kolegové v závodě na 5000 m – jediný David Kučera tam měl odvahu, jinak to bylo to samé co předvedli dorostenci. Ještě si myslíte, že nadace pomůže? Já mám strach, že pokud neodstraníme problémy, které jsem nastínil, bude založení nadace jen jedním ze zbytečných projektů. Debatovat o problémech výkonnosti české běžecké reprezentace bychom mohli jistě dlouho a určitě bychom našli řadu dalších věcí, které by bylo potřeba zlepšit. Ale jsem hluboce přesvědčen, že hlavní jsou ty, které jsem popsal výše. Peníze určitě hrají důležitou roli. Obávám se ale, že český běh se už dostal do tak strašného stavu, že jejich zdánlivý nedostatek nehraje roli nejdůležitější.

Jiří Topinka člen předsednictva Českého atletického svazu předseda ekonomické komise

Souhlas, jen bych to nenechával na bedrech zlatokopů typu Runczech. Vychovat běžce je skutečně běh na dlouhou trať, všeobecná příprava je v dnešní době sci-fi a udržet teenagery u běhání asi taky. Každopádně za „platící veřejnost“ mohu říct že budu držet palce!

>> Topka, 13. 07. 2016 21:25:24 Obvyklá úroveň jejich osobáků je v úrovni mezi 3:50 v lepším případě až těsně pod 4:00 v těch horších případech.

Jaroslav Kocourek měl osobák na 1500m těsně pod 4 minuty, viz zde , jinak díky moc za podrobné zhodnocení situace.

>> rudo, 13. 07. 2016 21:19:07

Nebylo by řešením, kdyby nadějní maratonci trénovali pod vedením nějakého zkušeného zahraničního trenéra, třeba i v zahraničí? Samozřejmě pak tu je ale otázka motivace samotných běžců, proč by měli trénovat prioritně na maraton, když se mohou v českých podmínkách dobře prosadit na kratších závodech, které mohou běhat velmi často.

>> Topka, 13. 07. 2016 21:25:24

Díky za velice přínosný příspěvek.

Trochu jsem tuhle situaci rozebíral v triatlonu, nebo spíš se o ni zajímal a v podstatě to je to stejné. Schopnost podívat se pravdě do očí a udělat řez tam, kde se jedná podle objektivních výledků testů o závodníky kteří prostě na svět nemají ( prostě rychlostní předpoklady neošidíš )

Nejvíce mě potěšila zmínka o alibismu. Je fakt, že objíždění závodů na jistotu, honění i trik na pouťácích by prospělo našim klukům pravidelný utkávání se mezi sebou a s lepšíma ( tím nemyslím o míle lepšíma keňanama.

>> Momo11, 13. 07. 2016 20:37:28

Pokud chceš řešit svoji osobní zášť v naprosto nesouvisejícím tématu, tak prosím, ale aspoň mě do toho netahej.

>> Topka, 13. 07. 2016 21:25:24

„Zkuste se zeptat našich nejlepších vytrvalců, jaký je jejich osobák na 1500 m… Prakticky všichni z nich rezignovali na dosažení svého osobního maxima na této trati nejpozději mezi 18 až 20 rokem věku. Obvyklá úroveň jejich osobáků je v úrovni mezi 3:50 v lepším případě až těsně pod 4:00 v těch horších případech. A protože se na vytrvalecké distance se přesunuli ještě jako junioři – tedy v době, kdy měli pracovat na rozvoji svých tempově rychlostních schopností – vytvořili si výkonnostní strop, který nejsou schopni objektivně překonat“

Tohle bych, ač jako naprostý amatér, podepsal. Kvalitní dlouhé tratě se prostě bez kvalitních krátkých běhat nedají. Proč to ale čeští elitní vytrvalci (nebo jejich trenéři) nechápou, je mi záhadou.

„To znamená, měl by pracovat na tom, aby se z úrovně dejme tomu 3:55 na 1500 m dostal na úroveň 3:45. A teď si uvědomte, že díky tomu bude automaticky zařazen mezi mílaře. A naším nejlepším mílařem je Kuba Holuša s výkonem 3:35“

A tohle je asi tedy podle všeho kámen úrazu… proto by mě zajímalo, jak vlastně „rostli“ předchozí čeští kvalitní vytrvalci? Byli tak dobří na 1500, že podporu dostali i tak, nebo jak si zasloužili to, že nebyli v nízkém věku např. elitní mílaři, ale měli zase na druhou stranu dostatečnou mílařskou výkonnost na 5000 a 10000m?

Každopádně díky za zajímavý příspěvek!

>> Petr Kaňovský, 13. 07. 2016 21:52:22

Tak pri postupnem vyvoji, ktery zde pan Topinka rozepsal jako de facto meritum problemu (a ma pravdu) nejde primarne o maraton, ale o postupny vytrvalecky vyvoj. Jdes od kratsich k delsim. K tomu maratonu se postupne probehas. Neni to o tom, mit maratonce za 2 roky (nedej boze za 100dni ), ale cestou prace s rychlosti a rozvojem rychlostnich predpokladu jiz od vzdalenosti rekneme 1500m vys. Tim by se celkove ozdravil nas beh, neb jak by vytrvalec prochazel vyvojem, posouval by se mezi tratemi. A k tomu maratonu se casem probehal. Pokud by chtel. Faktem totiz je, ze krom tri skvelych milaru nemame nikoho ani na ostatni trate, natoz na maraton.

>> Momo11, 13. 07. 2016 20:37:28

Carlo nahodou projekt na podporu ceskeho behu ma/mel. A ne v Ughande (vim, narazis na problem Turecka a par dalsich pri ME), ale doma.

Projekt se jmenuje/jmenoval Czech marathon hopes a byly tam zarazeny sestry Drahotovy a triatlonistka Vitova. Casem pak take chodkyne a bezkyne Korvasova. Bohuzel o projektu se de facto vubec nepise. Predpokladam, ze program stale bezi, ale doopravdy netusim. Jedna Drahotka vypadla, Vitova se nelepsi, takze urcite muselo dojit k nejake obmene.

>> Skritek Hugo, 14. 07. 2016 04:47:59

To chápu, jenže mladý člověk musí mít motivaci, aby u těch 1500m zůstal delší dobu a nepřecházel k delším vzdálenostem, kde se dá dosáhnout rychle popularita a něco si i vydělat. Všimněme si, kolik se pořádá závodů pro hobíky na 5 km až půlmaraton a kolik je naproti tomu krátkých závodů, však třeba RunCzech nemá pro muže nic kratšího než 10 km.

Takže pokud bychom v nejbližších několika letech chtěli mít kvalitního vytrvalce, tak zřejmě nezbyde, než aplikovat turecký či švýcarský přístup, a někomu udělit azyl, že?

Na druhé straně, je skutečně tragedie, že nemáme kvalitní maratonce, když máme třeba skvělé čtvrtkaře? Proč by naši museli mít kvalitní zastoupení ve všech atletických disciplínách?

>> Luckyboy, 13. 07. 2016 22:53:42 …jak vlastně „rostli“ předchozí čeští kvalitní vytrvalci…

Na ktera jmena, resp. na ktere casove obdobi se ptas?

Ja ted rano trochu pohledal, a jako podklady pro odpoved na svou otazku nasel namatkou tohle:

• Pohled na české běhy na dlouhé tratě prostřednictvím statistiky vychazejici z
• dlouhodobych tabulek CAS

A pro srovnani, zde je tabulka (pravda, na dlouhych tratich a v „soucasnosti“ ponekud tristni)

• nej. vykonu dosazenych na uzemi CR

>> Petr Kaňovský, 14. 07. 2016 06:51:37 …je skutečně tragedie, že nemáme kvalitní maratonce, když máme třeba skvělé čtvrtkaře…

Jsou i dalsi dlouhe OH trate, ne jen maraton .

A k tematu vlakna: na vytrvalostni discipliny dlouhodobe se specializujici Finsko melo jako mezinarodne viditelnou atletickou hvezdu naposledy snad Lasse Virena

Koukám, že Karel David má osobák na 1500m 3:53,2, to není též žádný super čas, přesto má maraton za 2:11:13.

>> Petr Kaňovský, 13. 07. 2016 21:52:22

Nebylo by řešením, kdyby nadějní maratonci trénovali pod vedením nějakého zkušeného zahraničního trenéra, třeba i v zahraničí?

myslis trenera kterej to dela ciste anebo trenera kterej to dela s dopinkem ?

>> Petr Kaňovský, 14. 07. 2016 06:51:37

To chápu, jenže mladý člověk musí mít motivaci, aby u těch 1500m zůstal delší dobu a nepřecházel k delším vzdálenostem, kde se dá dosáhnout rychle popularita a něco si i vydělat. Všimněme si, kolik se pořádá závodů pro hobíky na 5 km až půlmaraton a kolik je naproti tomu krátkých závodů, však třeba RunCzech nemá pro muže nic kratšího než 10 km.

hele tohle je hobicka uvaha

skutecny atlet prdi na popularni zavody,m na zavody runczech a podobne masove poutaky

skutecny atlet zavodu na atletickem stadionu, s atletama, ne s obdivne tleskajicimi hobiky…

a kdzy se usporada zavod [ro atlety na ceste, tak se to dela poradne a pro atlety a ne pro hobiky.

kdysi davno po zimni priprave sa delal test zakladni vytrvalostni pripravenosti po zime.

bezela sa 25km v Hluboke nad Vltavou pro vytrvalce a maratonce

a bezel se Devin (11.6 km) pro strednotratare ale i vytrvalce

ted je z Devina saskarna pro tisice.

treba Alena si sla zabehnout kvalitu do Berlina na 25km s cernoskama.

nekoukej do hobicky terminovky

>> Petr Kaňovský, 14. 07. 2016 06:51:37

je skutečně tragedie, že nemáme kvalitní maratonce,

hele neblbni … je to pro spolecnost, civilizaci, lidstvo, svetovi mir, stesti a spokojenost,… uplna totalni pitomost, jesli v narode bude nekolik jedincu schopnych udrzet nejake tempo na 42,195 km

a porovnani se 400m, to je uplne jinej sport, jine predpoklady, jina genetika, jine umeni, jina veda, jine znalosti.

spis bych rekl, ze uspechy na 400–800–1500m, vratane prekazek a castecne jakzt tak i 100–200m

spise jsou vytrvalecky na skodu, protoze na trenerskych kurzech se prednasi stare strednotratarske metody a jaksi se snazi je prenest i do maratonu a to je spatne.

>> rudo, 14. 07. 2016 08:22:04

Vyšel jsem z toho, co psal Pavel Dymák na svých stránkách, jak tam psal o Olomouci apod. Které české vytrvalce nezajímají závody pro hobíky?

Ostatně, přemíra různých závodů v průběhu celého roku pak samozřejmě zhoršuje možnosti trénování a následně výkony na akciích typu ME.

>> rudo, 14. 07. 2016 08:27:40

Vždyť tam mám otazník.

>> jm1, 14. 07. 2016 07:24:59

A k tematu vlakna: na vytrvalostni discipliny dlouhodobe se specializujici Finsko melo jako mezinarodne viditelnou atletickou hvezdu naposledy snad Lasse Virena

Finsko kdyzi melo vytrvaleckou a osteparskou kulturu,

pak se stratilo az si pozvaly Lydiarda. Lydiard tam zil 2 roky a snazil se je preskolit, ovsem jenom nekolik finskych treneru prestoupilo na Lydiarduv system

v podstate se spominaji jenom 2 trenerske jmena, jeden z nich prave trener Virena

z toho obdobi pak Finsko vytezilo nekolik medajli a svetaku

neco na 1500m – 3km prek, mnoho na 5,000 – 10,000 a neco taky do maratonu

Lydiarduv system byl lespi na trate 800m az 10km a uz nebyl tak uspesny na maraton

Lydiarduv system pak taky prevzali Japonci, sice si ho po japonsky modifikovali, co Lydiard kritizoval…

>> Petr Kaňovský, 14. 07. 2016 08:29:51

jasne , ja vim, proteze cesti vytrvalci nepremysli jak skutecni atleti, ale jako hobici, a tak se i chovaji, tak trenuji, tak se stravuji a tak si vybiraji zavody a tak taky remcaji na svazove limity

>> Petr Kaňovský, 14. 07. 2016 08:29:51

Ty si se bohuzel zacyklil na tom, co delaji a pisi nasi dnesni maratonci. Co nastinil pan Topinka je o vychove budoucich vytrvalcu. A ver, ze mladsi vytrvalecti adepti rekneme ve veku 17, 18let, ti nemaji zajem o behani nejakeho Runczechu. Ti behaji ruzne druhy ligy, extraligy. Zavody maji. Problem je spise v kontinualite vyvoje, odbornem vedeni s dlouhodobejsi vizi, nez jen „jdeme vyhrat placku na MCR“. K Runczechu se casem probehaji.

Na problem reseni problemu urovne ceskych vytrvalcu se proste nemuzes divat se zamerenim na dnesni maratonce. U nich uz se moc nezmeni. Lady jde o budouci zmeny, ktere je treba udelat, o cemz je koneckoncu ta Pesavova uvaha.

Premira zavodu je dalsi vec – obcas je proste treba nektere zavody pojmout jako trenink a neresit, kdo me porazil.

>> rudo, 14. 07. 2016 08:32:28

Virena trenoval Rolf Haikkola

… Hannus describes Haikkola's coaching methods as a „cocktail of Nurmi, Igloi, Lydiard and Cerutty–the best from all these.“ Nurmi was known for his pace-specific training, Igloi emphasized intense intervals, and Cerutty focused on developing the whole body with weights, gymnastics, cross-training and natural challenges like trail fartlek and running up sand dunes. Lydiard is best known for his high-volume base training, which Viren references. „It is important to have a solid background so that you can ease up drastically before a big race and gather mental energy,“ Viren explains…

http://www.runnersworld.com/…finding-sisu

>> Skritek Hugo, 14. 07. 2016 08:46:20

No, ale tito vesměs ještě studují, tak je nějaká komerce moc nezajímá (i když vím, že bodné pro některé naše kluky z ligy je vítaným přivýdělkem). Pak ale o pár let zestárnou a zjistí, že mají výkonnost na to, aby vyhrávali RunCzech, a to jim často stačí, a nemají asi ani moc ambice obětovat několik let přípravě kvůli o pár minut lepším časům. Ale pokud se najde někdo, kdo to bude ochoten podstoupit, tak jistě dobré trenéry i zázemí najde.

>> jm1, 14. 07. 2016 08:47:18

a tym ze prevzal aj Lydiarda aj Cerrutyho sa odlisil od ostatnych finskych trenerov.

Cerrutyho poznam doverne, bol som viackrat na tych piesocnych dunach na tej plazi kde sa diali jeho povestne treninky, aj som siel okolo jeho domu.

Mal som aj jeho (alebo o nom) knizku, ale bohuzial uz je fuc.

Cerruty chapal vyznam pojmu : bezecke telo

>> Petr Kaňovský, 14. 07. 2016 09:14:15

ano mas pravdu, je tu vsude hobicka kultura a ideologie lehkych vydelku na poutacich

proto nejsou skutecni atleti.

vem si treba zenske vytrvalkyne, to je vyslovene hobicka kultura, kde chteji trenovat jak hobicky ale byt podporovane jak olympijske vitezky a chteji vitezit na polmaratonech casmi tesne pod 1:20 a pritom zadaji startovne bez vykonu a podobne

jmena si jiste kazdej doplni sam

kdyby se zacalo na poutacich behat 400m, 400m prek, mozna by cesko stratilo vetsinu atletu

>> jm1, 14. 07. 2016 07:10:19

Hm, tak ten mužský běh je co se týče statistiky fakt tragický. Což znamená, že vhodné „case studies“ jsou asi pouze Róbert Štefko a pak někteří dobří před rokem 1990. Takže by asi otázka měla znít: Jakým způsobem se s vytrvalci (maratonci) pracovalo v jejich mladém věku ve státem řízeném sportu před rokem 1989?