Nakonec jsme neoslovili jednoho autora, ale rozhodili sítě mezi běžci a běžkyněmi. Autoři se zatím vzájemně příliš neznají a ani nemají mnoho společného kromě jedné jediné věci. Ještě si dobře pamatují na své běžecké začátky. Naším cílem nebylo nalézt jednu univerzální odpověď na každou otázku, ale naopak ponechat vedle sebe rozdílné odpovědi dané rozdílnými podmínkami a úhly pohledu.

A stejně jako běžecké trati jsou přístupné pro každého, ani tento seriál by neměl zůstat uzavřený. Pokud budete mít pocit, že něco podstatného k tématu nebylo vysloveno nebo máte odlišný názor nebo jinou zkušenost, neváhejte zapojit se do diskuze. A pokud budete otázky, na které dlouho a marně hledáte odpovědi, nebojte se je položit.

První otázkou našeho seriálu je motivace. Co vlastně může být impulsem, že se rozhodnete běhat? A když už začnete, jak se u běhu udržet, aby člověk překonal kritický začátek?

Lenka: Mou prvotní motivací byla touha zhubnout poslední těhotenská kila. Pak jsem si přála zaběhnout maraton. Teď je mou motivací maraton pod čtyři hodiny. A všeobecně platí, že se moc ráda odměňuji – čím více uběhnu, tím lepší běžecké boty přece potřebuji, taky nějaký sporttester by se sešel, nové běžecké kalhoty, tričko… Kromě toho ráda mlsám, takže si po 10 km běhu dám studentskou pečeť bez výčitek…

Peggy: Pro mě z počátku byla nejsilnější motivací touha zhubnout. Byla jsem čerstvě rozešlá a po letech opět „na trhu“. První obrovská krize přišla (a možná se pořád vrací), když jsem pochopila, že běhání mi chlapa nepřivede. Respektive tělo se mi změnilo. Zpevnilo se a dříve těsné oblečení je mi volné (ale mám za ten rok dvě kila navíc). Jenomže o váze hledání chlapa není. V okamžiku toho poznání jsem s běháním skoro sekla. Dneska už hledám motivaci jinde.

Jarka: U mě byla tím úplně prvním impulsem proč začít běhat finanční stránka. Chodila jsem v rámci hubnutí do drahého fitness centra a stálo mě to poměrně dost peněz. Nastalo však léto a já si řekla, proč trávit čas v uzavřených prostorách tělocvičny a utrácet peníze, když mám za domem velký pěkný park, nikdo mi tam nenutí permanentku a nejsem omezená ani časově. Tak jsem se rozhodla pro nový způsob hubnutí. Zpočátku jsem běhání kombinovala s občasnými návstěvami již zmíněného fitka, ale později mě tento druh aerobního sportu uchvátil natolik, že jsem zůstala jen u něj. Z víkendového běhání se během několika málo měsíců stala téměř denní závislost.

Josef: Já se k běhu dostal kvůli svému snu uběhnout maraton. To byl můj cíl a důvod, že jsem začal běhat. Pro motivaci k udržení se u běhání jsem se veřejně se zavázal. Tedy založil blog informující o mém běhání a po příbuzných a známých jsem rozhlásil, že uběhnu maraton. Hodně z nich bylo skeptických a brali to jen jako krátkodobý výstřelek. I kvůli nim, abych jim dokázal, že se mýlí, mne motivace neopouštěla a cíle jsem dosáhl.

Hanka: Zjistila jsem, že já sama mám schopnost motivovat. Už se mi podařilo do běhání zblbnout kolegyni, pro kterou původně bylo běhání největší nuda. Teď aktuálně běhá víc než já. Dokonce i šéfa jsme nalomily. Nelze však nevidět, že dokážu motivovat všechny kromě sebe. Já jsem si z motivačního důvodu pořídila Nike SportBand. Uvidíme, jestli mě to chvíli bude držet. Pokud jde o postavu, tak poté, co jsem vyfotila pár špičkových běžkyň, trochu jsem přehodnotila vztah ke svému tělu a má kila navíc mi tolik nevadí. Mít třicet kilo masa navěšeného na pár kilech kostí není nic moc. Někdy to je hodně děsivé a rozhodně zdraví nepropagující.

Anna: Já když se pro něco rozhodnu a opravdu s tím začnu, tak mě máloco zastaví. V mém případě nastaly dva běžecké výpadky, jeden krátký a druhý dlouhý (trval až do teď), způsobený mým zdravotním stavem. Nebýt toho, běhala bych určitě pořád. Motivovalo mě nejdřív to, že jsem chtěla zhubnout, pak mě to začalo bavit a strašně se mi líbilo, jak začínám mít silné pružné tělo a hlavně výdrž a že konečně něco ve sportu dokážu. Nejtěžší je ale začít, jít běhat poprvé.

Jan: Já jsem vlastně neměl rád sport a možná nejvíc právě běhání. Bylo to kvůli nadváze. Když jsem se rozhodl zhubnout, zvolil jsem plavání a kolo. Sport mě nadchl a zhubnout se mi podařilo za pár měsíců. Vyjížďky na kole mi zabíraly několik hodin a do bazénu se mi ne vždycky chtělo. Proto jsem zkusil běh. Zjistil jsem, že díky lepší fyzičce mi i to běhání najednou jde. Navíc se ta stejná krásná únava dostaví za podstatně kratší dobu než u kola, a tak jsem u běhu zůstal.

A co zkušenosti vás čtenářů? Co bylo vaší původní běžeckou motivací a jak se tato motivace s časem měnila?