Běh pro ženy vpodstatě bezpečný není, zvlášť Hančin názor mi připadá dost naivní.
Jedné mé blízké osobě se to stalo. V květnu, v pátek ve 3 odpoledne, na frekventovaném místě v koniklecové rezeraci na okraji jednoho slušného brněnského sídliště. Najednou byly pryč všechny ty babičky s vnoučaty a maminky s kočárky, jenom slušně vypadající chlapík na horském kole ve sportovním oblečku… Utíkat se nedalo po tolika kilometrech v nohách, strachem ještě ztěžkly. Bránit se taky nedalo. Vyvázla zázrakem, se zhmožděninami, podlitinami, pohmožděným krkem a jizvami na duši, byla týden ve špitále.
Od té doby se necítím bezpečně. Holky, jestli máte 55 kilo, tak se neubráníte ani 16-ti letému školákovi.

Mmaci – nepřijde mi Hančin názor naivní. Pokud by byl naivní, znamenalo by to, že ženská by vůbec nesměla vyběhnout, páč v momentě kdy vyběhne, hrozí ji nebezpečí. Když neběžím s přítelem, tak si vybírám „civilizovanou“ trasu – radši mezi baráky, než do parku, snažím se být myšlenkami ve střehu a pro lepší pocit mívám v dlani klíče tak, abych jimi mohla případného útočníka ranou do břicha či nohou spacifikovat.

Souhlasím, konejšit se tím, že se mi až dosud nic nepřihodilo není ideální. Navíc představa, že se mi podaří dostatečně zrychlit a utýct je podle mých běžeckých schopností nepravděpodobná. Taky si těžko nalajnuju, jak zareaguju v šoku. Utěšuju se, že už jsem starší nepřitažlivý kousek, ale stejně se bojím. Když potmě na opuštěném místě potkám chlapa, co mě evidentně pozorně sleduje, jsem ve střehu a tep mi stoupne. Když vím, že zatmím, říkám přesnou trasu a pravděpodobnou dobu návratu svému muži, aby aspoň věděl, kde mě hledat. Je to potřeba i kdybych se třeba jen nějak pitomě zranila.

To bysme ženský radši neměly dělat nic, co? Radši se držet doma u kamen a dětí. Je to prostě určitá pravděpodobnost, zrovna taková jako že mně může srazit auto, nic víc. A osobně si myslím, že je les o dost bezpečnější než „civilizace“, sice „příležitost dělá zloděje“ (k tomu mladíkovi na horském kole), ale aby se násilník vypravil extra do lesa a extra kvůli tomu, aby mně přepadl, hm.
A vůbec, nikdo nemá právo ubližovat někomu jinému, a jen kvůli tomu, že má zrovna navrch a má větší sílu. Tak to beru já a vím, že si to prostě nesmím připouštět, protože s tím nic nenadělám, buď budu běhat nebo ne a já běhat budu, protože prostě chci.

>> mapo, 1. 2. 2010 11:24:46

To ne Mapo, nedělat nic bych nechtěla. Mimochodem u dětí někdy sedět musíš, pokud Ti je nikdo nepohlídá.
Ale máš pravdu, večer v mlze v lese na nás asi nikdo číhat nebude. Spíš jsou zavádějící ta zdánlivě bezpečná místa. Prostě to máme my ženské těžsí. Ve dvou (s manželem) běhat nejde, kdo by hlídal děti, krom toho je manžel rychlejší. Pes je na běhání líný, kamošky taky. Takže taky vědomě riskuju. Kdyby byli všichni lidi slušní, bylo by na světě líp.

>> mapo, 1. 2. 2010 11:24:46

Pravděpodobnost, že mě někdo přepadne, nebo spíš nepřepadne nemá bohužel s mým iracionálním strachem nic společného. V terénu mimo civilizaci se potmě bojím víc toho, že si zlomím nohu než úchyla, poněvadž jsem silně šeroslepáa už jsem párkrát vzduchem letěla.

Asi těžko říkat, že běh je nebezpečná aktivita… to bychom nesměli ani jít do práce, z práce, na procházku. Je jedno jestli běžím nebo jdu. Snad když mám trošku fyzičku, můžu utéct, ale rozhodně není běh nebezpečnější než každodenní procházky. A od večerních autobusů přepadnou i mužského a neubrání se. Ale i tak… kvůli tomu budeme doma?

Pokud se bojíte(což chápu…) udělějte si zbroják…Já osobně mám 2 zbraně, 1 velkou devítku a 1 malou kapesní pistolku v ráži 6.35mm,váží 300g,s tou se dá v ledvince normálně běhat,mám ji u sebe taky(kvůli psům…)

>> Patrik68Dux, 1. 2. 2010 14:04:50

…Zapomel jsem dodat,že ta kapesní(zálož­ní)pistole-ATC Brno,model 5 se dá pořídit nová za smšných 1.700Kč a bazarová za ještě směšnějších 800Kč,za pocit bezpečí to stojí,ne?

Jasně, že je noční běh nebezpečný, nikdy nevíte, co na vás za stromem číhá…

http://www.kamenurazu.blo … ni-beh.php

>> Patrik68Dux, 1. 2. 2010 14:11:20

To je dobré. Já za sebou na provázku tahám těžký kulomet „stalingrad“ vzor 43 a střílím po všem co se pohne:-) je to sranda veliká.

>> kámen úrazu, 1. 2. 2010 14:30:08

Upřímně – ono je jedno jestli je to v lese, v civilizaci, za tmy nebo za světla… Je pravda, že na svých běhacích výletech většinou nikoho moc nepotkám – nevím jak to dělám. Takže běh je zdá se bezpečný.

Na druhou stranu, mám dost špatný zkušenosti s MHD a speciálně pak z cestování vlakem, bez ohledu na denní dobu… Opakovaný zkušenosti. Je to z dob do mých -ceti let, kdy jsem byla ještě malá a plachá. Což mne vede k názoru, že pokud člověk má strach, uchyláci to poznají a využijou. Tak snad to není rouhání – ale fakt je, že do dnes jdu raději na stopa, než jet vlakem…
A myslete si co chcete…

>> Majka1, 1. 2. 2010 11:12:23

Jo, taky se utěšuji, že už jsem mírně po záruce, kromě toho měřim 175 cm. Jednou, v dobách, kdy jsem byla ještě holka mladá a zachovalá, udělala jsem zásadní chybu, že jsem se s kolemjdoucím v parku dala do řeči, bylo to v cizině, tak jsem mu nejdřív nerozuměla, co chce, když mi to došlo, šlo už dost do tuhého. Vrazila jsem mu tedy palce do očí a kupodivu ho choutky velmi rychle přešly.
Člověk musí být obezřetný, ale nějaký přehnaný strach? To by asi člověk nemohl ani vylézt na ulici. Prostě kdo má viset, ten se neutopí.

Já teda taky přidám jednu svou příhodičku, co se stala hluboko za totáče, když se ještě v Milíčovském lese pořádaly kondiční běhy. Nějak jsem si spletla termín a tak jsem přišla společně s mámou (aby mi pohlídala moje „dvě robátka“) v době konání závodu a zárověň se „děcka“ vyvenčila.Závod se ten den nekonal a tak jsem se rozhodla si tu trasu cca 3km (byla značená)oběhnout sama,když jsem měla věci běhací s sebou. Vyrazila jsem tedy a všimla si. že několikrát mou trasu křižoval mladý muž na tenkrát uzkoprofilovém favoritu. Když se mělo vběhnout do houštin u Milíčovského rybníka bylo mi divné, že ten kluk na skoro galuskáči jede bahnem po stezičce a tak jsem to stočila dál po asfaltce k altánku a pak už po cestičce krajem severního cípu lesa, kde se za polem objevují domy Újezda, jak se běhává spousta běhů. A tam u pole na téhle poměrně frekventované cestě ten muž slezl skola, začal jako by se rozcvičovat a pak po mě skočil. Zkroutil mi ruku za zády a já jsem mu zas pro změnu vmetla do tváře pár urážek na jeho mužství a v prvním vhodném okamžiku jsem se mu vytrhla a utíkala směrem na pole k Újezdu, kde popojížděl traktor. Pak už jsem běžela po silnici ke Kateřinkám k místu kde čekala babička s mými dětmi. Policii jsem tenkrát po telefonu i anonymně nahlásila popis pachatele… Ještě dnes, když běžím nějaký běh v Milíčovském lese a probíhám kolem onoho místa, tak mi trochu zamrazí…Jinak prostě někdy musím vyrazit sama i když třeba trochu strach mám, ale proč se mám omezovat já, kvůli nějakému agresorovi. Nakonec mě stejně může zastřelit třeba nějaký feťák, kterýmu je všechno jedno na frekventovaném místě mezi lidma.

Běh pro ženy moc bezpečný není to je pravda,ale zatím se mi nic špatnýho nestalo a to běhám v lese kde moc lidí nechodí.Říkám si když se mám něco stát tak se to stane,ať je to kdekoliv.No ale přece se nevzdáme tak krásnému sportu jako je běh,jen kvůli tomu že jsou mezi námi ti kteří nám to chtějí znepříjemnit.

ahoj, řekl bych, že pokud je tma, je dost těžké rozeznat kod zrovna běží, to zejména.
Běhám od listopadu cca do března s čelovkou..
Za těch pár měsíců potkám tak max. pět nočních běžců/kamarádů. (Pochopitelně i Vendu Černého:-)
V zimě, kdy je tma, nebude nikdo čekat v křoví, až mu zmrzne zadek! Po zbytek roku se dá běhat za světla. Mimo jiné, když už se necítíte bezpečně.. 1. nenoste sluchátka, jak je dobrým zvykem,
2. měňte trasu, pak nebude nikde nikdo čekat, že?
3. noste více asexuálních oblečků!

Já se cítím při běhu bezpečně. Asi to bude tím, že se mnou běhá německý ovčák o poctivé váze 45kg, taky jsem dělal celkem 14 let sebeobranu, tak si snad něco pamatuji. Když jsem byl naposled napaden, tak to nebylo při běhu lesem, ale v civilizaci, tady se zase uplatnil revolver ráže .38.

>> Dušan Šebek, 1. 2. 2010 14:50:41

Tak to máš dobrý..........při závodě bez kulometu se budeš cítit lehký jako pírko .....ale vážně, že bychom se na běh měli vyzbrojit a tahat s sebou kolty nízko u pasu?.......se všichni postřílíme navzájem 

No já myslím, že větší pravděpodobnost je, že nás smete auto, než že nás někdo přepadne. Běhám i za tmy mezi polmi, ale nepřipouštím si nebezpečí. To číhá všude a osobně mi víc vadí rozvášněný pes za plotem než chlápci u hospody.

Taky nemám pocit, že by běh byl nebezpečnější než jiný pohyb venku. Paradoxně při sportování se mi nikdy nic nepřihodilo, ani v lese a za tmy, zato kamarádku už dvakrát obtěžoval chlap cestou od tramvajové zastávky na osvětlené komunikaci a mladší syn, když mu bylo 9, úspěšně unikl pedofilovi za bílého dne uprostřed sídliště.

Běhat potmě liduprázdnými cestami, to může občas být docela riziko. Ale někdy není jiná možnost. Ohroženi se mohou cítit všichni běžci, ale pro ženy je riziko daleko vyšší. Jak se k nebezpečí na běžeckých stezkách staví naši běžci a především běžkyně? Berou je jako samozřejmost, nebo mají své finty, jak ho vyloučit, nebo alespoň omezit? Považují běh skutečně za nebezpečný?

Souhlas taky mám psího parťáka a kupodivu i když je to trouba tak mě strach nijak nepřepadá. Většinu lidí odradí už jen jeho velikost. Tak holky kdo má doma pejska nesušte ho taky má nožičky