Jen vyběhnout: První běžecké krůčky

Lenka: Myslím, že nejdůležitější pravidlem je, běhat jen když  jsme zdraví. Důležité je nezapomínat na regeneraci a doplňkové sporty. Já například minimálně  jednou týdně chodím plavat a každý den vstávám dřív, abych si ještě  před odchodem do práce stihla zacvičit (mám takovou cvičební  sestavu – rotoped, posilování, strečink a speciální  cviky na záda, to celé mi zabere cca 15–20 minut). Teď  sice do práce nechodím, protože mám tříměsíční miminko, ale ranní cvičení dodržuji stále.

Peggy: Nepřepálit začátky! Nejhorší je začít běhat každý den a neustále zvyšovat vzdálenosti nebo rychlost. Brzy se vám běh přejí. V minulosti, když jsem začala s nějakým sportem, vrhla jsem se do něj po hlavě (a pěkně si ji nabila). Čím víc jsem se sportu věnovala, tím dřív mě to přešlo. Obvykle po dvou měsících. S běháním jsem začínala pod vedením Miloše Škorpila. Zpočátku jsem se rozčilovala, že jeho tréninkový plán je moc velká pohoda. Vždyť já spíš chodila na procházky, než běhala. Teď už vím, že kdybych se posouvala moc rychle, už dávno bych s běháním sekla.

Josef: Určitě zásadní je neodrovnat se hned na začátku, ale začít pomalu, klidně, střídáním běhu s chůzí. Já osobně do běhání skočil po hlavě. Taky když vzpomínám na první běhací týdny, tak se jen usmívám, jak jsem po osmikilometrovém běhu skučel bolestí. Rozhodně není špatný nápad najít si na internetu nějaký plán pro začátečníky a toho se držet.

Jarka: Rozhodně neběhat denně. Já jsem začínala běhat v sobotu a neděli ráno. Trvalo to několik neděl, než jsem se vydala zaběhat si i v týdnu. Navíc nemá smysl to „nějak lámat přes koleno“. Člověk se nesmí uštvat, ale musí mít po běhu příjemný pocit. Taková svalová horečka, ať už způsobená nezkušeností se strečinkem či skutečně náročným tréninkem, je demotivující. Nic se nemá přehánět.

Hanka: Přiměřeně, přiměřeně. Raději pomalu než rychle.

Anna: Podle mě je dobré si dříve, než člověk začne s pravidelným během, vybudovat nějaké svaly na nohou, protože jinak se z běhu stane naprosto vyčerpávající činnost. Myslím si, že proto jsem začala běhat pravidelně až v nějakých osmnácti letech, ačkoli pokusy byly od patnácti. V osmnácti jsem začala hodně sportovat, získala jsem jakousi kondici a pak jsem k tomu přidala běh a u něj nějakou dobu zůstala. Teď při mých opětovných začátcích jsem taky nejdřív najezdila spoustu kilometrů na kole a hodně posilovala nohy a najednou se běhá zase dobře. No a pak se řídit zdravým selským rozumem, nijak se nepřepínat. Počítat s tím, že hned nebudu schopna uběhnout 10 km v kuse, že nejsem sprinter atd. A dávat pozor kam šlapeme.

Katka: Na začátek nemá smysl se přetěžovat. Já bych si vybrala kratší trasu, třeba jen jeden nebo dva kilometry, kterou bych si nejprve prošla svižným tempem, abych si o ní udělala představu (pokud je v přírodě, zda je po rovině, do kopce…), potom bych střídala běh s chůzí a postupně zkusila běžet celou trasu, kterou bych časem také prodlužovala. Co se týče střídání chůze a běhu, poslouchala bych své tělo, které si samo řekne dost. Ale na druhou stranu bych si zvolila orientačně nějaký časový limit (třeba tři minuty), protože člověk je od přírody líný (já tedy určitě), takže byste mohli odpočívat více, než potřebujete.

Jan: Kamarádům, kteří se mnou začali běhat, doporučuji ze začátku běhat hlavně pomalu a vydržet. Dobré je ze začátku běhat s někým a pokud možno si při běhu povídat. Pak je jistota, že se nepřepálí tempo a čas uteče tak nějak sám. Také je dobré zavést si vlastní rituál protahování, aby se stal úplně automatickým. 

Tonda: Brát to s nadhledem a běhat, respektive zrychleně se pohybovat tak, aby to nebolelo.  Někde jsem četl, že je dobré běžet vzpřímený a sledovat horizont, být uvolněný … tak se toho držím.

Vzpomínáte si ještě na své první běžecké pokusy? Jak je s odstupem hodnotíte? Co jste tehdy (ať už úmyslně nebo spíš náhodou) dělali správně a co byste dnes, mnohem zkušenější, udělali jinak?

Ani Lenka není na behej.com úplným nováčkem.  Běhá od ledna roku 2007. Za sebou má již několik maratonů, ten nejlepší ze srpna 2008 z Ostravy v čase 4:04:44. V srpnu jste si mohli přečíst její článek o tom, jak se běhá v těhotenství. Je maminkou začínající běžkyně Anetky a tříměsíční Markétky, která je živým důkazem toho, že běh v těhotenství, pokud je provozován s rozvahou, může být prospěšný jak pro maminku, tak pro její ratolest. O jejích zkušenostech nejen s běháním se můžete dozvědět na blogu. Běžecké boty obouvá v oddíle MK Seitl Ostrava a mimo jiné je spolupořadatelkou Čtvrtmaratonu Lenkyčlenky.