Lenka: Naštěstí mě ještě žádný nepokousal, jen mě jednou napadl při závodech, zakousl se mi ale do boty, takže se to obešlo bez následků. Přiznávám však, že se volně pobíhajících psů bojím.

Peggy: Nemám problém se psy, ale se psem. Ten můj totiž už mé vzdálenosti neuběhne. Zasekl se někde na sedmém kilometru. Prvního půl roku jsem zvládala dva v jednom – venčení i běhání. Při výbězích jsem už pár psů potkala a obvykle chtějí běžet se mnou. Nemám ani tak problém se psy jako s jejich majiteli. Musím se zastavit a počkat, až si pro ně páníček dojde. Ten se obvykle hrozně loudá a mně mezitím začne být zima.

Josef: Ještě se mi nestalo, že by na mě nějaký pes vyloženě zaútočil. Pravidelně se mi ale stává, že se po mně pes rozběhne a buď chce běžet se mnou, nebo si se mnou hrát. Obecně se snažím při běhu okolo nějakého psa pozorně sledovat, co dělá, abych byl schopen při útoku nějak zareagovat, i když tedy těžko říct, co bych kromě kopance mohl udělat.

Jarka: Mívám. Nebo spíš s bezohlednými majiteli. Nikdy mě žádný pes nekousl, ale když se na vás vyřítí rozzuřený pitbull, způsobí to docela slušný šok. Tohle asi zná každý. Bohužel s tím nejde vážně nic dělat. Můžete jim vynadat, ale takovým lidem je to jedno a vy se navíc zbytečně vytočíte.

Hanka: Ne.

Anna: Ne. Myslím si, že běhám v místech, kde je psů relativně hodně, a nikdy jsem s nimi problém neměla.

Katka: Se psy ne, ale se srnami a zajíci Už párkrát se mi stalo, že na mě vyskočila srna nebo zajíc a musím říct, že jsem se vždycky dost lekla. Jednou jsem si dokonce srnu spletla se psem. Lépe řečeno, viděla jsem zuřícího psa, který se chystá na mě zaútočit, ale když jsem zaostřila, viděla jsem, že ta srna má nahnáno víc než já.

Jan: Psy při sportování nemám rád už několik let, kdy mě jeden srazil z kola. Při běhu je to snad ještě nepříjemnější a většinou, když vidím volně běhajícího psa, přejdu do chůze. Jednou jsem se na kole tak rozčílil, že jsem si dokonce koupil pepřový sprej a řekl jsem si, že ho budu nosit s sebou. Několik měsíců ale leží doma a ještě jsem ho s sebou neměl. Neposlušní psi jsou vina majitelů, ale co se dá dělat…

Tonda: Nemívám problémy. Jenom mi vadí, když běžím ráno a začne štěkat celá vesnice. Nebo když musím sledovat, jestli na cestě není nějaký „pozůstatek“. Jinak jsem zatím nic vážnějšího neřešil.

A jaké jsou vaše zkušenosti? Máte nějaký osvědčený recept, jak včas rozeznat psí úmysly? Nebo znáte nějakou fintu, jak se před útokem úspěšně ubránit?