NÁZOR: Má cenu začít metou maratonu?
Dovolil bych si rýpnout a zamyslet se nad módní vlnou poslední doby, kterou je opěvovaná meta maratonu či půlmaratonu. Staří harcovníci naříkají nad výkony nynější běžecké špičky, ale já se čím dál více divím těm, co začnou běhat s jediným cílem – dokončit jednu z jarních akcí PIMu.
Není týdne, abychom na běžeckých webech nezaznamenali nějaký článek směřující k (půl)maratonu. Tréninky pro začátečníky – střídat běh s chůzí, koupit si sporttester, prodlužovat dobu běhu, navštěvovat fitcentrum … Nevím, ale začínám mít pocit jako by se nám do toho běhání vloudil byznis a nějak jsme snížili laťku toho, čemu říkáme výkonnost.
Copak chceme degradovat maraton tím, že poskytneme šesti či sedmihodinový limit? Jaký význam pro dosud takřka nesportujícího jedince má to, že bude půl roku „dřít“, řídit se plány a pak si po čtyřech a půl hodinách pomalého běhu odnese domů medaili a tričko s logem Prague International Marathon? Možná navíc nebude týden moc dobře chodit ze schodů … Je správné začít kariéru 42km během, který bude začátečníkovi trvat jednou tak dlouho, než profíkovi s roky trvajícím tréninkem?
Na co chytí PIM stovky zájemců odhodlaných zaplatit tisícové startovné? Je běh historickým centrem natolik fascinující nebo se jen chci schovat v tom davu „stejně pomalých“ a po boku hvězd společnosti? Dostali jsme se až tam, že se budeme plácat po zádech za diplom s časem čtyř až pěti hodin? Není lepší začít obráceně a teprve s desítkou za 45 minut přejít k delším distancím?
On totiž jogging na 65% maximální tepové frekvence s tím, že sotva odlepím nohu od země, a běhat svižně, jsou dva různé pojmy! Získat rychlost na začátku je pro budoucí růst lepší, než do omrzení klusat šestiminutové tempo a pak chtít zrychlit na čtyřkové.
Během roku jsou desítky závodů pořádaných v dosahu bydliště se zanedbatelným startovným, rodinnou atmosférou, přesto se na nich potkávají vesměs stejní běžečtí matadoři neváhající závodit každý víkend nebo i v sobotu a neděli.
Za pořadateli nestojí velcí sponzoři s milionovými zisky zaměřující se na masovost, přesto na trati potkáte kvalitní běžce, a to české, ne nepoměřitelné Keňany, kteří přijeli vyzvednout price money a jimiž si závod „kupuje věhlas“. Ano, masové akce typu PIM mají obrovskou propagaci, jsou v povědomí společnosti, ale v dnešní době není problém najít za několik desítek vteřin termín běhu v okrese mého bydliště (i když by pořadatelé leckdy mohli lépe využít internetové propagace).
Pokud objevíte „obyčejné" desítky v okolí, zjistíte, že běh není jen rovinatá trasa v centru zasmogovaného města dvakrát v roce. Běžec „objížděč“ závodící celoročně se nevymlouvá na počasí, nezná běhátka v teple fitcenter, objeví kouzlo české krajiny při krosech, pozná, jak se běhá ve sněhu a že do –5° Celsia stačí dvě tenké vrstvy oblečení.
Možná se zprvu zděsíte toho, že se do kopců běhá rychleji, než zvládnete rovinatou trať, ale o tom běh také je. Běhání má spoustu podob a neměli bychom preferovat současnou módní vlnu dlouhých distancí.
Sám jsem dokončil svůj první maraton (PIM 2004) za 4:04, ale že bych se z toho posadil na zadek? Možná ano, moc dobře jsem nechodil … Další maraton (Prahu jsem už víckrát neběžel) byl za 3:32 a myslím, že teprve s tímto výkonem mělo (pro chlapa) cenu startovat na královské běžecké distanci, aby to k něčemu vypadalo a odnesl si víc než tričko s medailí. Za osobák 3:08:10 by mě starší běžci spíše vysmáli …
Psát blog o trénincích v sedmiminutovém tempu, jak jsem se zadýchal po schodech do druhého patra a jak mě přepadl hlad po hodině ve fitku, by mělo vést spíše k zamyšlení nad tím, kam směřuji a jestli jsem si náhodou nevzal na bedra moc… Není vhodnější letos běžet lidový běh a maraton odložit?
Neberu nováčkům nadšení, nechci poučovat, jak se má běhat, poněvadž sám jako amatérský cyklista naběhám jen mezi 1000 a 1500 km za rok a běh mám jako zábavu a doplněk k silniční cyklistice. Nemám rád lidi, co mají „furt nějaký problém“. Nemějme za zlé výkonnostním běžcům, že nevymetou každý závod od Plzně po Brno a neúčastní se závodů do pohárů XY, mistráků, … když pak vyzdvihujeme kondiční běžce v legínách s půlmaratonem za dvě hodiny a rychlé Afričany.
Jsou tu běžci, kteří dají alespoň desítku pod 40, přijedou na jaře do Peček, v létě na vrchy, pak na Běchovice, Kunratickou a v prosinci je vidíme bojovat se sněhem na krosech.
Zamysleme se nad tím, zda jsme se nestali obětí módního kolotoče, kdy nás pohlcuje práce, moderní a komunikační technika. Nechceme dojet z Prahy do Brna za pět hodin ve studeném vlaku, se samozřejmostí zapínáme notebook, nazouváme nepromokavé boty a přitom si nedokážeme najít čas sportovat a spokojíme se s údajem 42195 metrů v limitu. Není to trochu málo? V životě očekáváme hodně a k sobě budeme tak benevolentní?
Podle mě by nemělo býti cílem začátečníka doběhnout maraton za čtyři a půl hodiny, objet Nova Author Cup a Krále Šumavy v limitu a u piva říkat, jak jsem dobrej. Na škole byla patnáctistovka noční můrou. Není těch 42 kilometrů trošku moc velké sousto na první rok? Pokud si v létě vezmete kolo a pojedete do Krkonoš, tak vězte, že je to s prominutím stejná blbost, jako začít běhat teď v zimě na Silva Nortica Run s čelovkou po zasněžené cyklostezce na 60% tepové frekvence. S nedoloženým maratonem pod čtyři hodiny bych na ultra nepouštěl.
Uvědomte si, že kondici člověk buduje postupně a vytrvalost přichází automaticky pokračujícím tréninkem. S rychlostí to ve dvaceti (čtyřiceti) nebude závratné, ale pokud se na ni nezaměříte vůbec a umordujete tělo dlouhými klusy, tak sice dokončíte maraton, ale možná taky proto, že je limit nastaven na chůzi …
Nezoufejte, že běžíte na 80% maxima, tepy trénovaností klesají a zoufalým sledováním tepáku byste nemohli ani chodit do schodů nebo dobíhat autobus. Když to nepůjde při běhu, tak sedněte na jaře na kolo a projeďte se po rovině. V nynějším počasí bych jen podotkl, že zima je nejenom krásná, ale taky krutá a drahá. Není nic horšího než si otrávit sportování už v začátku!
Nejsem typický běžec a přiznávám, že přemýšlím v minutách na kilometr. Chtěl jsem upozornit na to, že existují i jiné cíle než dokončit (půl)maraton, a mohli bychom se nad svými výkony a přístupy zamyslet. Neodsuzuji pražský maraton, sám jej neběhám jen proto, že v květnu závodím na kole a abych jej zaběhl za 3:15 a mohl v pondělí fungovat, mi za to (už) nestojí. To si dám raději patnáctku v Lounech, ze které se oklepu. Třeba někdo přispěje se svou troškou do mlýna z jiného pohledu.
Jan Herda amatérský silniční cyklista (18000 km ročně), běžec s osobákem 1:19 v půlmaratonu, přes 150 absolvovaných běžeckých závodů 2006–2010
Pozn.red.: Text neprošel redakční úpravou a nemusí odrážet názor redakce.
Komentáře (Celkem 201)
honzaherda 11.01.2011 20:29:25
Dovolil bych si rýpnout a zamyslet se nad módní vlnou poslední doby,
kterou je opěvovaná meta maratonu či půlmaratonu. Staří harcovníci
naříkají nad výkony nynější běžecké špičky, ale já se čím dál
více divím těm, co začnou běhat s jediným cílem – dokončit jednu
z jarních akcí PIMu.
Odkaz na článek
Slaný
EdCable 11.01.2011 20:49:43
Ja si myslim, ze kazdy okamzik, ktery clovek venuje sam sobe ci jinym, napriklad behem, je lepsi nez okamzik, ktery promarni. Pulec na svem blogu napsala krasny nadpis: „365 dnu, ktere jsem nepromarnila“. Co cloveka dovede k temto nepromarnenym dnum, to si opravdu netroufam odsuzovat. Nehodlam odsuzovat nekoho, kdo si vybere maraton a bude na nej pul roku trenovat, nejake jine zavody ho nezajimaji a da ho za 4–5 hodin. Pro me je daleko podstatnejsi, ze ten pulrok nepromarnil.
Jiste je tvuj nazor legitimni, velka jeho cast nuti k zamysleni a zamyslet by se mel clovek porad. Ale taky je pro me prilis negativni.
Vsetín
kopeček 11.01.2011 21:21:59
Souhlasím s EdCable. Myslím, že pokud si někdo vytkne smysluplný cíl a jeho splnění je ochoten něco obětovat, tak je to určitě pozitivní. Jistě dnes jsou v módě různé věci nejen uběhnot maraton, ale myslím, že je zbytečné někoho odsuzovat za to, že jeho cíl je snadněji dosažitelný než třeba ten můj. Třeba to někoho chytne a u běhání zůstane i po tom uběhnutém maratonu. Já jsem třeba začal běhat jen proto, že jsem si chtěl zlepšít kondici – celý den totiž buď sedím v autě nebo v kanceláři a čučím do PC. A ono mě to chytlo natolik, že pokud zdraví dovolí, budu pokračovat co nejdéle. Samozřejmě že malé závody mají své kouzlo. Běžel jsem zatím jen jeden horský půlmaraton, který pořádali místní nadšenci a bylo to super. Proč ale odsuzovat účast na velké akci, to je přeci taky dobré vyzkoušet.
Brno
Petr Kaňovský 11.01.2011 21:33:33
Pokud někdo systematicky trénuje na PIM, tak to má smysl, i kdyby měl zaběhnout čas 5 hodin. Špatné ovšem je, pokud se někdo rozhodne běžet maraton, aniž by měl jakýkoukoliv přípravu, a ještě přitom nenaslouchá svému tělu a pokračuje v běhu přes bolest, dehydrataci a podobně, takže si může způsobit nemalé zdravotní problémy. Podporoval bych proto myšlenku, aby se na pulmaraton mohli přihlásit jen ti, kteří aspoň jednou běželi závod na cca. 10 km a na maraton jen ti, kteří aspoň jednou běžili minimálně pulmaraton.
Brno
milan 11.01.2011 21:37:32
A jejda, to je zas myšlenek. Jsem skoro přesně ten typ běžce o kterém se vyjadřuješ trochu s despektem.
Můj první závod po více než 18 letech byl pražský maraton. Pro mě byl v přípravě maraton v ulicích historického centra Prahy v kombinaci s pro mě velkým množstvím spoluběžců a celkovou očekávanou atmosférou velkou motivací v roční přípravě.
Běžel jsem svůj první maraton skoro o 50 minut rychleji než ty. A co? Mám snad právo hodnotit kdo se může přihlástit na maraton nebo snad dokonce na něco delšího?
Nemám žádná osobní nominační kriteria (kromě dobrého pocitu) a nemíním přistupovat na „škatulkování“ ostatních. Koneckonců nejsem organizován ve sjednocené tělovýchově a tak si mohu běhat jak chci. Pomalu a s hlavně s chutí.
Mám několik kamarádek pro které je i sedmičkové tempo vzdálenou realitou. Běh pro ně představuje hlubší zážitky než jen nervozní porovnávání běžeckých tabulek. Každý jsme bytostný originál…
Doporučuji nadhled.
Praha
mapo 11.01.2011 21:43:41
Víš Honzo ono je to možná jiné z pohledu mladého muže než z pohledu nás starších, co jsme začínali s běháním ve čtyřiceti a víc letech. Kdybych byla aspoň o 10 let mladší, tak bych se určitě pustila (a s chutí) do trénování rychlosti, mělo by to pro mne určitou perspetivu, progres v čase. Ale takhle mně zbývá opravdu jen ta vytrvalost, když se náhodou zadaří i rychlostně, je to vedlejší produkt dlouhých běhů a třešnička na dortu. Co se týče toho, že bys s nedoloženým maratonem pod 4 H na ultra nepouštěl si dovolím nesouhlasit, sama jsem se postavila na start 1. 24H po dvou maratonech (kolem 4,5 hod.) a jedné šestihodinovce (54 km), a dokázala jsem natočit 167 km, což si myslím že byl výborný výkon. V ultra je ideální běžet kolem 6 min/km a vydržet to, co nejdéle a jestli máš 10 km za 45 minut je úplně vedlejší.
Brno
milan 11.01.2011 21:46:12
>> kanovsky, 11. 01. 2011 21:33:33
Před prvním Pimem (2006) jsem běžel v r. 1988 právnickou „55km“ Brno- Mikulov.
Asi bych nesehnal patřičné potvrzení od tehdejšího rektora PF o mojí běžecké způsobilosti. A mělo by vůbec platnost 18 let?
No ještěže se Capalbo narodil v Itálii a ne někde ve východní gubernii.
Chlapci, chlapci, kam na ty nápady chodíte?
Praha 8 Dolní Chabry
dolezalj 11.01.2011 21:46:19
>> milan, 11. 01. 2011 21:37:32
Souhlasím. Osobně si také myslím, že prostě pro někoho je metou maraton za 4 hodiny, pro jiného deset kousků v hospodě na růžku a pro někoho třeba Ferrari v garáži. Osobně je mi rozhodně bližší ten, kdo se přemůže a vyběhne bez ohledu na počasí, vnitřní pocity, náladu atd…
Souhlasím ale, že prvoplánově nejde o to uběhnou maraton (nebo jeho polovinu). Pravidelný trénink je určitě nezbytný.
Praha
jirka v. 11.01.2011 21:49:59
To, že někdo zaběhne desítku za 45 minut v jeho okolí ocení minimum lidí nebo třeba taky nikdo. Maraton je něco, pod čím si každý člověk (i neběžec) něco představí. Proto si ho lidi dávají za svůj první cíl. Osobně se mi to zdá jako pádný důvod.
Brno
Petr Kaňovský 11.01.2011 21:56:08
>> milan, 11. 01. 2011 21:46:12
Možná to nemám domyšlené, ale je mi líto těch, kteří startují na základě „sázky“, „daru“ nebo něčeho podobného, a pak během závodu zkolabují nebo si způsobí dlouhodobější zdravotní problémy (zranění).
Kostěj 11.01.2011 22:14:10
>> kanovsky, 11. 01. 2011 21:33:33
A co kdybychom to třeba obrátili, ten kdo nezorganizoval pětku, desítku, půlmaraton a maraton nesmí organizovat šestihodinovku…:-) Běhání je svobodná individualistická věc, která je naprosto geniálně jednoduchá, tady je start, tady cíl a mezi tím makej jak umíš. Jdi jakejkoli závod, na jakej se cejtíš a na jehož startovný Ti zbejvaj prachy. No a pokud se při něm sesypeš, možná Tě někdo sebere a možná, že taky ne. Ale i o tom běh je.
mephysto 11.01.2011 22:18:28
pridam svoju trosku do mlyna :) Dokazem pochopit autora. Byval som vrcholovy sportovec(rychlostna kanoistika, reprezentacia SR) a tiez som vtedy pohrdal pomalsimi a nebol by som rad ked brali „kyslik“ na pretekoch. Zacal som ale behat, pred 2 rokmi, tiez som vehementne vyhlasil ze sa za 3 mesiace pripravim na maraton(nastastie som to nikomu nevravel), jedine co ma zachranilo je ze som sa rozhodol otestovat sa po 1.5 mesiaci na polmaratone v Bratislave. Tvrdo som narazil a „naucil som sa lekciu“, cas bol 1:58 ale posledne 6km som trpel ako pes, kracal som, kryval som a po zavode ma asi 3 tyzdne bolela achylovka :) A na svoj prvy maraton sa chystam teraz na PIM, po 2.5 roku behania.
Myslim si ze podujatia ako PIM by mali ostat, maju dobru atmosferu a je to velky „happening“. Su o zazitku, nie vyslovene o behani. Napr. idu tam aj moji rodicia, cca 50 rokov, behaju rekreacne, ziadne rychlosti, keby tam bol ale limit hocico menej ako 5h uz by sa toho zlakli a nesli by. Takto idu a bude to velka rodinna akcia, budeme spolu a to je viac ako ztiahnut 10m z osobaku na maraton :)
ALE
Som za spravit nieco ako „elitny“ maraton. Vo svete to funguje, pozrime sa na Bostom Marathon v USA. http://www.baa.org/…lifying.aspx tu su kvalifikacne casy ktore treba oficialne dolozit a mozu byt stare maximalne 2 roky. Pre kategoriu Muzi je kvalifikacny cas 3:10, dobre nie? :) V bostone tam kazdy rok zozenu 20 000 pretekarov, kolko by sme s takymito kriteriami zohanli tu u nas?
Praha 8 Dolní Chabry
dolezalj 11.01.2011 22:20:59
>> mapo, 11. 01. 2011 21:43:41 Souhlas, já začal běhat ve 49 letech a to už ode mne nikdo nemůže čekat rekordy mladého zajíce. A nemyslím si, že by to mělo snižovat (nebo´zvyšovat) hodntu mého rozhodnutí něco se sebou udělat. Kdo potřebuje lámat rekordy, ať to klidně dělá, komu jde o to, aby se cítil dobře a žil zdravěji, tomu já osobně fandím asi více.
Litvínov
mira.bery 11.01.2011 22:24:45
jak již bylo napsáno, je to pouze jednostranný pohled. začal jsem běhat
před půl rokem a je mi 45. Nenavážu na to jestli někdo chce běžet jako
první maraton nebo 10km. je to o tom na kolik se kdo cítí. navážu na
rychlost. Začal jsem v podstatě ze zdravotních důvodů a z důvodů
obezity (114kg)Je fakt, že jsem začal na 10ce, jsem přihlášen na
půlmaraton a myslím si na maraton. A taky vím, že časy, které Honzo
uvádíš já o moc nezrychlím a v podstatě mě to ani trochu nevadí.
Běhám totiž pro radost a jak jsem psal pro zdraví. To že jdu do Prahy je
také trochu o anonymitě. V místních závodech s pomalým časem jsem
v úvozovkách za exota a musí na mne „čekat“. To, že doběhnu
poslední, tak mi vůbec nevadí. Neběhám ani podle TF. Jen poslouchám svoje
tělo. Další věc co popisuješ je bití se do prsou po uběhnutí nějaké
vzdálenosti byť v šíleném čase a ubezpečování jak jsem dobrej. Opět
je to úhel pohledu. I po těch 10km co jsem uběhl pro vás v šíleném
čase byl pro mě veliký úspěch a taky jsem si říkal jak jsem dobrej. Taky
jsem mohl totiž sedět doma na pr… a pěkně kynout. Ale já jsem se donutil
a něco jsem udělal. Také vím, že tvůj názor není ojedinělý. Již to tu
několikrát bylo. Ale je třeba mýt na paměti, že i vy jste hobíci, jen
s jiným cílem a představou. Taky vím, že překonat něco
„jednorázově“ není dobré, ale pro někoho to může být startovní
čára. V podstatě když tvůj názor převedu do jiného sportu např. do
hokeje ke kterému mám blízko, tak bych měl také „napadat“ slabší
hráče ať si jdou nejdřív na rybník naučit pořádně bruslit a pak až se
zlepší můžou teprve na zimák mezi nás HOBÍKY? Hobík by se neměl motat
mezi profíky, to ano. Jinak mi to přijde postavené na hlavu a bezohledné
vůči nám „šnekům a snílkům“. JE TŘEBA SI UVĚDOMIT, ŽE JSME
VŠICHNI HOBÍCI.
Praha
jsyrovat 11.01.2011 22:35:31
>> milan, 11. 01. 2011 22:11:08
S tím souhlasím, já nejsem zrovna příznivec škatulkování lidí, ať si každý vytyčí cíl, jaký chce a běží jak umí a jak se připraví. Mě samotného k běhání přivedla meta maratonu, ale na ten jsem si bez přípravy netroufl a tak jsem si jen tak zkusil nejdřív 1/2M, ten už ale bez žádné přípravy. A taky jsem ho uběhl, jak jsem nejlíp uměl, co na tom, že pomalu. Ale aspoň jsem si řekl, že když uběhnu půlku, tak s pár týdenní přípravou je uběhnu i dvě najednou. Sice ta příprava trošku bolela, ale co jsem si umanul, to jsem taky udělal. Cíl byl splněn a i když jsem neměl žádný záměr nějak v tom seriózně pokračovat, povzbuzen úspěchy a výrazně se lepšící kondicí, začal jsem trénovat neustále. Teď si svůj volný čas bez běhu ani nedokážu představit. A možná si dám letos i něco kratšího, třeba tu desítku
chuligán 11.01.2011 22:59:13
Většinou se zdržuji komentářů, ale tentokrát přispěji… Jsem rád, že doba, kdy nám někdo říkal co smíme a co ne je dávno pryč. Žádný uliční výbor, ani udavač mě dnes(na rozdíl od mého táty, tehdy) nesleduje, kdy a kam běhám a pokud ano nemá to kam hlásit a nikdo taky neomezuje pořadatele akcí pro lidi, koho smí vpustit a koho ne.A to je dobře, protože si pan Herda může veřejně tahat triko kolik a za kolik a mi nedokonalí si poběžíme maraton 6 min/km s úsměvem a usokojením, že nám netolerantní militanti včetně komunistů můžou kreizwei políbit… jsem s upřímným pozdravem PS: Chci tím říct,že je dobře, když můžeme psát a říkat co chceme ač se naše názory např. na běh míjejí.
Olomouc
321919 11.01.2011 23:02:18
Asi opravdu není úplně nejvhodnější začít hned maratonem, ale jak tu již bylo řečeno: důležité je, že dotyčný si vytyčil určitý cíl a pracuje na jeho zdolání. A vůbec není rozhodující zda ten maraton zvládne za 3 nebo 6 hodin. Vždyť ne každý má možnost nějakého plánovaného treninku. Běhání máme jako svůj koníček. Zaměstnání, rodina a jiné povinnosti a zájmy také zaberou nějaký čas. Zvláště u žen obdivuji, že u toho ještě zvládají pečovat o chod domácnosti. Třeba se ten dotyčný chytí drápkem a bude i po absolvování maratonu pokračovat v běhání. Plně chápu, že začínající běžci se raději zúčastní Pražského půlmaratonu nebo maratonu kde je řada výkonnostně stejných běžců a nikdo na ně v cíli nemusí čekat jako při malém místním závodě. Buďme tolerantní a nechejme běhat každého tak jak mu to vyhovuje a na co se cítí.
Olomouc
321919 11.01.2011 23:09:02
>> chuligán, 11. 01. 2011 22:59:13
A Tebe uliční výbor sledoval kdy a kam běžíš? Já si na to, na rozdíl od Tebe, nevzpomínám…
Tupesy
IlonaB 11.01.2011 23:15:29
Doufám, že se tímto článkem nenechá nikdo odradit.Plňte si všichni svá přání,běžte za svými cíly.Zvláště jsou-li tak smysluplné, jako učit se překonávat sám sebe,poznávat se,hýbat se.Běhám od padesátky a fandím běžcům přede mnou i za mnou.Těm, kteří dokáží zvítězit, stejně tak těm, co mají dost odvahy vzdát.
Matěj 11.01.2011 23:19:08
Tak aby tady nebyli všichni jen proti autorovi…já s ním souhlasím (ted kromě té části o časech a tempu, to je každého věc). Nikdy jsem nepochopil, proč lidé začínají běhat s cílem maratonu, bez jakéhokoliv závodu před tím, prostě nevím, co tu spoustu lidí k tomu vede, co je na maratonu tak odlišného, než dát si za cíl třeba obyčejnou desítku (slyšel jsem názor že když řekne večer v hospodě u piva uběhl jsem desítku, že to tak nevyzní…). Ale můj pohled je bohužel asi hodně zkreslený, když jsem začínal běhat, mohl jsem běžet myslím maximálně osmistovku, pak patnáctistovku, ale už ne ve stejný den s osmistovkou (dáno pravidly, ne výkonností)…a delší vzdálenosti přicházeli až po letech – takže po téhle výchově jsem na maraton nikdy ani nepomyslel. Ale když se na to podívám z druhé strany – jel jsem Jizerskou padesátku aniž bych v podstatě uměl pořádně lyžovat, jenom proto, že je to tak známý závod – a lyžaři na mě mohli koukat úplně stejně jako já na prvoběžce-maratonce. Ale co se týká běžeckého sportu, věřím, že někdy pochopím, co vede lidi k maratonu případně delším tratím…
Brno
Petr Kaňovský 11.01.2011 23:19:35
Dobře, všem se omlouvám, pouze jsem nadhodil myšlenku, aniž bych přemýšlel nad tím, že její uplatnění by narušilo svobodu jiných, promiňte. Každý dospělý člověk by měl být schopen posoudit, co je schopen zvládnout a co už je nad jeho síly.
Bubas 11.01.2011 23:40:35
Je tu moc hezkých názorů.V jednom,ale musím souhlasit.Je úplně jedno za jak dlouho kdo uběhne maraton.Co si kde za to chceš dokazovat?Já běhám několik let a jsem rád,že dám půl maraton.Víc ze sebe nedostanu A čas?Ani ho nebudu psát abych se nezesměšnil.Ale běh miluju a pokaždé mi dá krásný pocit,že jsem se sebral a něco pro sebe udělal.A jestli poběžím někdy maraton?Netuším.Zatím jsem k němu mentálně a ani běžecky „nedospěl“Možná za pět let už si budu věřit a dám ho.Ale čas bude určitě někde kolem pěti hodin a více.A může se mi klidně někdo smát,že jsem louda.Tak jsem no a co?Já v běhu hledám něco jiného.V tom mám jasno.
tomlee 12.01.2011 00:36:29
Na rozdíl od pana Herdy jsem velmi rád za tuto „módní vlnu“. Jen houšť, ať je nás hobíků na každém dalším maratonu víc. A ať přibývají další skvělé závody, jako loni premiéra Olomoucký 1/2 maraton a Vokolopríglu v Brně.
rudo 12.01.2011 03:55:30
na zaciatok prehlasenie : tottalne podporujem koncept osobnej slobody a prava na samorozhodovanie.
Clanok v nadpise naznacil dolezitu temu a parkrat ju tak trochu nakusol ale rozutekal sa vsetkymi smermi a casto pouzil nespravne argumenty. zakladna myslienka je ale spravna : Maraton by nemal byt prvou a jedinou bezeckou pretekarskou skusenostou. Je samozrejme nesprave to pravne donucovat ale na druhej strane by malo byt povinnostou organizatora zabezpecit aby sa hockto neplietol pod nohy tym co tvrdo trenovali a chu dosiahnut max mozny vykon. Preto niekto kto z akeholvek dovodu ide bezat maraton ako svoj prvy pretek by mal akceptova ze bude zaradeny do startovnej vlny uplne na konci do koridoru tych co nemozu svoju vykonnost nejako dokladovat.
Z hladiska zdravia a perspektivy rozvoja bezeckych schopnosti by maraton nemal byt prvym pretekom, lenze kazdy ma pravo si robit so svojim zdravym co len chce.
Treba tiez mysliet na to ze maraton ako prvy pretek casto neznamena ze clovek vstane od TV po rokoch a povie si – idem maraton, tak ako Matej nesiel na lyziach 50km ako nesportovec ale ako ako vytrenovany bezec.
Spominam v tejto suvislosti na modnu vlnu dialkovych pochodov (dnes tuto funkciu plnia mestke maratony) a ako pstupne zacali turisti pobehovat, najprv zbiehali dole kopce potom klusali aj rovinky a zacala sa sutaziva kultura : za kolko kto da 50km ? samzorejme to rychlo viedlo k tomu ze sa zacalo trenovat bezecky cez tyzden ale aj k tomu ze sa zacalo podvadzat, hladali sa skratky na mape, den pred pochodom si chodili schovavt do lesa obcerstvenie aby mohli bezat na lahko ale aj spory o tom kolko ktory pochod naozaj meria a kde su ake kopce atd az to doslo k tomu, ze si skupina dialkopochodnikov povedala – podme si to rozdat na cestny maraton – vsetci rovnake podmienky rozvnaka trat atd navyse relativne porovnatelne maratony medzi sebou. A tak skupina dialkoplazov bezala maraton ako svoj prvy bezecky pretek – teda maratom ako prvy ale sitacia bola uplne ina. skoncili v rozsahu 2:45–3:20 (vacsina). teda maraton ako prvy pretek neznamena vzdy to iste.
Mna viac zarza iny jav : ciel zabehnut si maraton : len raz za zivot, odskrtnut si dalsiu akciu na zozname bucket list, teda nestat sa bezcom alebo nestat sa sportovcom, hoci len pre zdravie ale si len odfajknut jeden maraton. po ziskani certifikatu sa uz viac nebeha (pokial nejaka dalsia polozka na bucket list to nevyzaduje (napriklad dlhy triatlon). Typicky odstrasujuci priklad je Oprah, hoci vtedy sa tvrdilo ze koli jej maratonu raz v zivote zacalo behat tisice ci miliony zien.
U takychto raz za zivot sa je dobre pozriet ako su na tom so zdravym, a dalsimi zivotnymi parametrami napriklad po 5 rokoch
Liberec
megatraged 12.01.2011 06:56:31
Tobě to možná za 3:15 nestojí za to, mě to stálo za to i za 4:15! Každý jsme jiný a každý má svou hranici jinde.Mám proto, že asi už nikdy nepoběžím rychleji zůstat doma?Nevidim důvod. Ráda se schovám mezi ostatní pomalé běžce do davu.Rodinná desítka mě neláká ani náhodou.Mám možnost volby..a díky za to .Na předvádění vrcholových výkonů je liga a jiné závody , kde se sejdou jen „závoďáci“.Jako hobík si poběžím masovku a poběžím ji klidně tempem 7min/km, když mi to pořadatel umožní.A jak už jsem tu jednou napsala, když jdu lyžovat, nespílám na ty , co se mi motaj po sjezdovce, protože to umím líp než oni.Naopak ocením, že šli ven do mrazu, místo povalování na gauči.
tonda0 12.01.2011 07:03:21
Autor říká, že PIM je hlavně happening, tak proč se tolik pozastavuje nad pomalými běžci v něm? Každý má jiné cíle, ale i možnosti. Spousta lidí má náročnou práci, rodinu, děti a pokud si udělá čas na sebe a v tom volném čase dělá něco kvalitního a zdravého a má z toho radost, tleskám mu. Jasně, vstát z gauče a říct, jdu na maraton je kravina a to odsuzuji. Ale pokud tomu předchází svědomitá příprava? Proč ne. Ať maraton doběhne pro autora za „čas chůze“ tak i přezto ta příprava na něj se počítá. I CESTA MŮŽE BÝT CÍLEM. A když je PIM happening, tak ty hobíky nechte slavit. Mají na to nárok. Určitě více než nesportující část populace… A jestli maraton někdy v životě poběžím a doběhnu za dvakrát tak dlouhý čas než ti vepředu? Jim to může být šumák, protože oni třeba budou už dávno z PIMu doma, když já budu probáhat cílem. Tak komu tím vadím.....
pam65 12.01.2011 07:07:22
Polovina lidí čte, aby se něco dozvěděla, polovina čte, aby na něco zapomněla … S běháním je to podobné. Někoho to táhne do přírody, někoho do města …
Myslím, že hledání „zákazníků“ Carla (majitele PIM) a spol. časem dovede k pořádání prostších běhů na více místech, kde nebude takové startovné, nebude se drasticky uzavírat doprava a poběží se třeba jen pětka. Na tu není problém natrénovat či si ji jen tak zkusit „z voleje“. Z výsledků se pak dá rozumně vytvořit plán na desítku či půlmaraton, … Má organizační know how, dokáže dát akci jiskru a myslím, že by přišla spousta lidí. (Za účast sleva na pražskou akci + příslušný tréninkový plán Kdyby toto fungovalo v každém okrese, třeba by se něčím dále pohlo. A hlavně se to nemusí zkoušet plošně hned všude. Je tedy možné, že PIM bude podporovat skromnější akce.
Ale článek byl o tom, zda začít trénovat kvalitně kratší vzdálenosti či začít s delšími tratěmi i s tím, že unikne nějaká ta minutka. Středněvěkého začátečníka více oslovuje vzdálenost než čas či pořadí, raději si v delším běhu duševně odpočine než by si přidával stresu v intenzivním tréninku, mírné běhy jsou vlídnější ke kloubům, bývá tu i motiv nadváhy, zvýšeného tlaku, … To vše hovoří pro delší tratě. Na rychlých úsecích mě osobně láká nárůst běžecké ekonomiky – tedy, že pak až poběžím pomalu, poběžím i lehčeji.
Honza v článku zkřížil dvě témata:
- tréninkový cíl: rychlost X vytrvalost a
- větší okázalost (+komerce) zvyšující prožitek X prostá radost z pohybu a soutěžení
V těchto souřadnicích se asi můžeme najít všichni … nebo v nich vytrvale/rychle pobíhat.
Slaný
EdCable 12.01.2011 08:21:07
>> Matěj, 11. 01. 2011 23:19:08
Proc je hlavnim cilem zacatecniku maraton? To je strasne jednoduche – rychlost proste zacinajiciho bezce vetsinou nelaka, vzdalenost ano. Kdyz uz v treninku zabehl petku, desitku, proc by si ji mel dat jako cil zavodu? Aby dobehl o neco rychleji a za elitou zaostal ne o 20, ale jenom o 15 minut? Nesmysl. Hlavni posun pro zacatecnika je proste vzdalenost. Z pocatku se produluzuje doba ze 20 na 30 minut, doba kdy bezim oproti dobe, kdy jdu.. to je zacatek pobihani kazdeho starsiho do te doby neaktivniho bezce. A vetsinou si obdobne predstavuje i pokracovani toho pobihani.. az k mete maratonu. Vyborne o tom napsala Peggy zde.
Komsomolec 12.01.2011 08:25:24
>> EdCable, 12. 01. 2011 08:21:07
Čtu docela pravidelně český i zahraniční tisk o sportu, ale už po desítky let neřekl a nenapsal nikdo pravdivější slova než pan Jan Herda. A kdo ho potkal na závodech nebo zná jeho tréninkovou morálku, musí uznat, že právě „Honzis“ je ten poslední, kdo by si tzv. honil triko. Kam dospěl (nejen) český běh a periodika o něm, tzn. reklamy prokládané úryvkovitými články o reklamách, nemá snad cenu už ani komentovat.
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.