NÁZOR: Má cenu začít metou maratonu?
Dovolil bych si rýpnout a zamyslet se nad módní vlnou poslední doby, kterou je opěvovaná meta maratonu či půlmaratonu. Staří harcovníci naříkají nad výkony nynější běžecké špičky, ale já se čím dál více divím těm, co začnou běhat s jediným cílem – dokončit jednu z jarních akcí PIMu.
Není týdne, abychom na běžeckých webech nezaznamenali nějaký článek směřující k (půl)maratonu. Tréninky pro začátečníky – střídat běh s chůzí, koupit si sporttester, prodlužovat dobu běhu, navštěvovat fitcentrum … Nevím, ale začínám mít pocit jako by se nám do toho běhání vloudil byznis a nějak jsme snížili laťku toho, čemu říkáme výkonnost.
Copak chceme degradovat maraton tím, že poskytneme šesti či sedmihodinový limit? Jaký význam pro dosud takřka nesportujícího jedince má to, že bude půl roku „dřít“, řídit se plány a pak si po čtyřech a půl hodinách pomalého běhu odnese domů medaili a tričko s logem Prague International Marathon? Možná navíc nebude týden moc dobře chodit ze schodů … Je správné začít kariéru 42km během, který bude začátečníkovi trvat jednou tak dlouho, než profíkovi s roky trvajícím tréninkem?
Na co chytí PIM stovky zájemců odhodlaných zaplatit tisícové startovné? Je běh historickým centrem natolik fascinující nebo se jen chci schovat v tom davu „stejně pomalých“ a po boku hvězd společnosti? Dostali jsme se až tam, že se budeme plácat po zádech za diplom s časem čtyř až pěti hodin? Není lepší začít obráceně a teprve s desítkou za 45 minut přejít k delším distancím?
On totiž jogging na 65% maximální tepové frekvence s tím, že sotva odlepím nohu od země, a běhat svižně, jsou dva různé pojmy! Získat rychlost na začátku je pro budoucí růst lepší, než do omrzení klusat šestiminutové tempo a pak chtít zrychlit na čtyřkové.
Během roku jsou desítky závodů pořádaných v dosahu bydliště se zanedbatelným startovným, rodinnou atmosférou, přesto se na nich potkávají vesměs stejní běžečtí matadoři neváhající závodit každý víkend nebo i v sobotu a neděli.
Za pořadateli nestojí velcí sponzoři s milionovými zisky zaměřující se na masovost, přesto na trati potkáte kvalitní běžce, a to české, ne nepoměřitelné Keňany, kteří přijeli vyzvednout price money a jimiž si závod „kupuje věhlas“. Ano, masové akce typu PIM mají obrovskou propagaci, jsou v povědomí společnosti, ale v dnešní době není problém najít za několik desítek vteřin termín běhu v okrese mého bydliště (i když by pořadatelé leckdy mohli lépe využít internetové propagace).
Pokud objevíte „obyčejné" desítky v okolí, zjistíte, že běh není jen rovinatá trasa v centru zasmogovaného města dvakrát v roce. Běžec „objížděč“ závodící celoročně se nevymlouvá na počasí, nezná běhátka v teple fitcenter, objeví kouzlo české krajiny při krosech, pozná, jak se běhá ve sněhu a že do –5° Celsia stačí dvě tenké vrstvy oblečení.
Možná se zprvu zděsíte toho, že se do kopců běhá rychleji, než zvládnete rovinatou trať, ale o tom běh také je. Běhání má spoustu podob a neměli bychom preferovat současnou módní vlnu dlouhých distancí.
Sám jsem dokončil svůj první maraton (PIM 2004) za 4:04, ale že bych se z toho posadil na zadek? Možná ano, moc dobře jsem nechodil … Další maraton (Prahu jsem už víckrát neběžel) byl za 3:32 a myslím, že teprve s tímto výkonem mělo (pro chlapa) cenu startovat na královské běžecké distanci, aby to k něčemu vypadalo a odnesl si víc než tričko s medailí. Za osobák 3:08:10 by mě starší běžci spíše vysmáli …
Psát blog o trénincích v sedmiminutovém tempu, jak jsem se zadýchal po schodech do druhého patra a jak mě přepadl hlad po hodině ve fitku, by mělo vést spíše k zamyšlení nad tím, kam směřuji a jestli jsem si náhodou nevzal na bedra moc… Není vhodnější letos běžet lidový běh a maraton odložit?
Neberu nováčkům nadšení, nechci poučovat, jak se má běhat, poněvadž sám jako amatérský cyklista naběhám jen mezi 1000 a 1500 km za rok a běh mám jako zábavu a doplněk k silniční cyklistice. Nemám rád lidi, co mají „furt nějaký problém“. Nemějme za zlé výkonnostním běžcům, že nevymetou každý závod od Plzně po Brno a neúčastní se závodů do pohárů XY, mistráků, … když pak vyzdvihujeme kondiční běžce v legínách s půlmaratonem za dvě hodiny a rychlé Afričany.
Jsou tu běžci, kteří dají alespoň desítku pod 40, přijedou na jaře do Peček, v létě na vrchy, pak na Běchovice, Kunratickou a v prosinci je vidíme bojovat se sněhem na krosech.
Zamysleme se nad tím, zda jsme se nestali obětí módního kolotoče, kdy nás pohlcuje práce, moderní a komunikační technika. Nechceme dojet z Prahy do Brna za pět hodin ve studeném vlaku, se samozřejmostí zapínáme notebook, nazouváme nepromokavé boty a přitom si nedokážeme najít čas sportovat a spokojíme se s údajem 42195 metrů v limitu. Není to trochu málo? V životě očekáváme hodně a k sobě budeme tak benevolentní?
Podle mě by nemělo býti cílem začátečníka doběhnout maraton za čtyři a půl hodiny, objet Nova Author Cup a Krále Šumavy v limitu a u piva říkat, jak jsem dobrej. Na škole byla patnáctistovka noční můrou. Není těch 42 kilometrů trošku moc velké sousto na první rok? Pokud si v létě vezmete kolo a pojedete do Krkonoš, tak vězte, že je to s prominutím stejná blbost, jako začít běhat teď v zimě na Silva Nortica Run s čelovkou po zasněžené cyklostezce na 60% tepové frekvence. S nedoloženým maratonem pod čtyři hodiny bych na ultra nepouštěl.
Uvědomte si, že kondici člověk buduje postupně a vytrvalost přichází automaticky pokračujícím tréninkem. S rychlostí to ve dvaceti (čtyřiceti) nebude závratné, ale pokud se na ni nezaměříte vůbec a umordujete tělo dlouhými klusy, tak sice dokončíte maraton, ale možná taky proto, že je limit nastaven na chůzi …
Nezoufejte, že běžíte na 80% maxima, tepy trénovaností klesají a zoufalým sledováním tepáku byste nemohli ani chodit do schodů nebo dobíhat autobus. Když to nepůjde při běhu, tak sedněte na jaře na kolo a projeďte se po rovině. V nynějším počasí bych jen podotkl, že zima je nejenom krásná, ale taky krutá a drahá. Není nic horšího než si otrávit sportování už v začátku!
Nejsem typický běžec a přiznávám, že přemýšlím v minutách na kilometr. Chtěl jsem upozornit na to, že existují i jiné cíle než dokončit (půl)maraton, a mohli bychom se nad svými výkony a přístupy zamyslet. Neodsuzuji pražský maraton, sám jej neběhám jen proto, že v květnu závodím na kole a abych jej zaběhl za 3:15 a mohl v pondělí fungovat, mi za to (už) nestojí. To si dám raději patnáctku v Lounech, ze které se oklepu. Třeba někdo přispěje se svou troškou do mlýna z jiného pohledu.
Jan Herda amatérský silniční cyklista (18000 km ročně), běžec s osobákem 1:19 v půlmaratonu, přes 150 absolvovaných běžeckých závodů 2006–2010
Pozn.red.: Text neprošel redakční úpravou a nemusí odrážet názor redakce.
Komentáře (Celkem 201)
tonda0 13.01.2011 06:31:03
Myslím, že se tu dohadují dva tábory běžců. První „závoďáci“ jsou silně soutěživé tipy. Běhají na výkon, dřou a jsou orientováni na výkon a umístění a opravdu závodí. Druhá skupina běhá jen jako relax, potěšení z pohybu a prostě to bere jako hobby a neřeší tak moc umístění a časy, protože primární je pro ně radost z pohybu, radost z překonání své lenosti a sama sebe, ne radost z překonání soupeře.Tyto dvě skupiny spolu musí soužít, ne se navzájem hodnotit. Každá má jiný cíl!!!
Krásně to ukazuje příklad, kdy na silvestrovském běhu Štěpánkou v kategorii tuším dětí do 5 let bežel kluk, na kterého rodiče řvaly během závodu jak krávy ať maká, dělá. Když pak doběhl druhý, byli naštvaný, ano naštvaný, že je druhý. Že přece mohl být první. Naše 4 letá dcera běžela taky a byla někde vzadu,ale celá rodina jsme se moc bavili a prožili super dopoledne.
Znám spoustu vět typu:
„Není důležité vyhrát, ale zůčastnit se.“
„I cesta může být cíl“.....
Ale neznám žádnou jako :
„Pokud nemáš na to být vpředu, tak tam ani nelez“
„V závodě bys měl být nejlepší, jinak akorát
překážíš“ apod…
Praha
EvženGe 13.01.2011 10:17:46
Dovolil bych se tady vrátit ke dvěma příspěvkům. Luckyboy má na svém blogu (odkaz je na hlavní stránce behej.com) velmi zajímavý názor, proč lidi běhají maraton (a vůbec dělají podobné „populární“ akce). Koneckonců s ním stoprocentně souhlasí Sára . Jako jedinou běžeckou vránu ji zná kdekdo. A asi unikla poznámka Honzy v komentáři 12.1. 19.06. Že ho k sepsání inspiroval trénink na ultra. Vlastně oba příspěvky spolu souvisí. Maratonem už neohromíte. Ultramaratonem jo. Ale zde bude ještě větší dilema závodníků a „závodníků“. Za závodníka prosím považuji toho, kdo jde do závodu s vědomím svých možností a předpokládá, že závod v daných regulích dokončí. Za „závodníka“ pak toho, kdo to jde zkusit a ono se uvidí. Sám se považuji za závodníka (v rámci výše uvedeného, určitě ne podle časů) a proto třeba na Silvu ultra se zatím nehlásím. Právě proto, že už mám za sebou dvanáctku (92 km) a připadá mi to málo na kopcovitý závod s daleko menším zabezpečením. Takže už možná chápu, co Honzu vedlo k sepsání textu. Nicméně tím nechci znevažovat snahu Miloše Škorpila o trénink ultra. Jeho tréninky na maraton s Lidovými novinami „objevily“ ultráky Kostlivého a Krče. A věřím, že pokud někdo bude běhat podle jeho doporučení, tak závod pravděpodobně dokončí. Spíš jde o to, aby se nevyskytli lidi, kteří ve svém mládí, nadšení o své kondici ap. netrénovali stylem „Na dnešek mám 50 km, ale jsem mladej tak dám jen třicet. Tomu padesátiletýmu Škorpilovi to stejně natřu!“. A pak se bude ve dvou třetinách závodu hodně divit (pokud ještě bude vnímat).
piratino 13.01.2011 10:25:34
Vážení „závoďáci“, zajisté mnohonásobní a opěvovaní vítězové župních přeborů. Uvědomujete si, že nad výkony, kterými se tady kasáte, by opravdoví top atleti ohrnuli nos, tak jako ho vy tady ohrnujete na „plouživci“?
Respektujme se všichni běžci navzájem, každý máme svou motivaci, svůj cíl, důležité je, že se hýbeme a máme z toho „možná“ radost, o čemž v případě „závoďáků“ kolikrát pochybuji. Kromě profíků, nepovažuji za nutné se stresovat čísly. Když to dneska dám o půl minuty pomaleji tak se přece svět nezboří a nic se nezmění. Maratony klusám kolem 3:40 – 4:00. Když zaběhnu líp, mám radost, když ne, tak taky, bo sem to přežil ve zdraví.
Obecně, pokud meta maratonu někoho donutí třikrát i více týdně obout kecky a vypadnout od televize, dá se to považovat za pozitivum. A je jedno, že původním impulsem byla sázka či jiná duševní pohnutka. Samozřejmě, že bez adekvátní přípravy vyrazit na 42 km dlouhou štreku je o zdraví, ale to už je na uvážení každého sportovce.
Matěj 13.01.2011 10:51:21
Trošku mám dojem, že tato diskuze se zvrtla úplně jiným směrem, vypíchla se jediná myšlenka, a to ta o časech a pomalých běžcích, což rozhodně není hlavní myšlenka článku a teď se všichni navážejí do rychlejších běžců. Doporučuji přečíst si všechny komentáře, nikdo se za tento problém rychlosti nepostavil ale všichni se tu čertí hlavně kvůli tomu a ten kdo má maraton pod tři je tu za vyvrhele…pěkné pěkné…asi se vrátím na atletika.cz, tam nebudu za „debílka“ jen proto že trénuji každý den
piratino 13.01.2011 11:13:03
>> Matěj, 13. 01. 2011 10:51:21
Víš, asi to rozpoutalo několik podobných článků, které vyšly po sobě v docela krátkém časovém rozmezí. K tomu si přisadilo několik „ultras“ a byl oheň na střeše.
Nejsi vyvrhel, se svými výkony jsi pro mě opravdu FRAJER, a zároveň šťastlivec, protože se dostaneš do kecek každý den. Jen jsem měl (a asi nejen já) dojem, že dost z těch rychlejších nabylo dojmu, že díky tomu, že jsou „doma“ dřív než ostatní jim dává právo ty pomalejší soudit…respekt k ostatním dělá borce opravdu borcem…
Černé Voděrady
MartiNo 13.01.2011 11:43:58
>> makoshark, 12. 01. 2011 23:02:01
Ehm, génius prostě NENÍ NORMÁLNÍ. Na tom se asi shodneme. Kdo podává extrémní výkony, extrémně trénuje, je extrémně nadán, případně to vše dohromady, logicky vypadává z mezí normality. Znovu se snažím upozornit, že výrok „lidi je maj za magory“ neznamená, že si průměrný běžec myslí o těch špičkových, že jsou nějak vadní. Jen poukazuje na to, že se vymykají. A to, že mi někdo řekne, vida mě v nějaké extrémní situaci „jsi magor“ neberu jako urážku, ale jednoduše jako označení „ne-normální“, a to je pravda.
Černé Voděrady
MartiNo 13.01.2011 11:48:35
>> tonda0, 13. 01. 2011 06:31:03
No, znám i větu „Není důležité zúčastnit se, ale vyhrát.“ a člověk, který ji používá, ji myslí skoro vážně
Praha
mapo 13.01.2011 11:53:22
>> piratino, 13. 01. 2011 11:13:03 Nevím, jak si podle tebe přisadilo několik „ultras“ a to čtu celou diskuzi. Např. já jen polemizovala s Honzovým názorem, že když někdo nedá maraton pod 4 nebo desítku třeba za 45 (to je cca čas, na který bych se třeba já ve svých 46-ti letech a po cíleně zaměřeném tréninku mohla dostat), že nemůže běhat ultra (a myslím, že celkem dobře), viz můj komentář – 11.01.2011 21:43:41. Hlavní myšlenka článku, tj. jít na maraton až po řádné a dlouhodobější přípravě je správná. Úvahy o tom, za jaký čas a jakou vzdálenost, odrážejí to, že je Honza mladý, sportovně nadaný muž, napsal to prostě ze svého pohledu a o tom se tady a teď většinou diskutuje. Podobně laděný článek, jestli je běh 6 min./km ještě vůbec běh, byl před pár lety uveřejněn na maraton.cz a zvedl také velkou vlnu diskuze.
ipeterka 13.01.2011 12:39:40
>> rudo, 12. 01. 2011 22:48:10
Lidstvu to vsugeroval ten, kdo to pojmenoval Maraton. Je to prostě symbol a lidé bohužel/bohudík slyší na symboly. Tak to prostě je.
Vsetín
Plyšák 13.01.2011 12:51:21
Znovu jsem si přečetl celý článek. Asi tuším, Jane, co chceš říct. Začnu obšírně. Když jsem hrával ještě softball, mívali jsme občas soupeře, kterého jsme poráželi např-28:2. Na hřišti jsme byli 3 hodiny a auty jsme si museli udělat sami naschvál na pálce, aby se zápas vůbec dohrál. Štvalo mě to. Běh má ale jednu úžasnou vlastnost. Mám soupeře a při tom jsem na nich „téměř“ nezávislý. Ti rychlejší mě inspirují a já je nezdržuji, ty pomalejší inspiruji možná já a oni mě nijak nepřekáží v mém výkonu. Na svém prvním a jediném maratonu jsem běžel s běžcem, který měl cca 5km do cíle v době, kdy i já jsem už odjížděl domů. Přesto jsem ho alespoň z okýnka auta povzbudil. Co mi na něm vadilo nebylo to, že maraton doběhne/dojde těsně pod 6hodin, ale to, že jeho manželka kroužila kolem něj v autě celou trať a každé 2 km mu dávala napít a najíst. Přesto to nemá na můj výkon a mé hodnocení tohoto výkonu žádný vliv. A v tom je také jedna z krás běhu. Jen ty víš, kolik si tomu obětoval, co všechno si udělal. A podle toho budeš potom spokojen, nebo nespokojen. Ne podle toho, jestli někdo doběhl 2 hodiny před tebou, nebo došel 2 hodiny po tobě.
Brno
Petr Kaňovský 13.01.2011 12:56:02
>> mapo, 13. 01. 2011 11:53:22
Většinová populace nedokáže dobře posoudit, zda čas 3:10 na maraton je nebo není kvalitní, ale dokáže si představit vzdálenost 42 nebo třeba 210 km v padesátistupňovém horku. Proto mnohem více pozornosti vzbudil Dan Orálek svým výkonem v Údolí smrti, než jinými výkony, přestože ze sportovního hlediska dle mého názoru hodnotnějšími.
Dále, zatímco zaběhnout desítku pod 40 minut je pro mnohé nedostižná meta, tak urazit 42 km chůzí by zdravý člověk měl zvládnout a když u toho občas popoběhne, tak to zvládne i v tom limitu 7 hodin, nehledě na to, že právě na akciích typu PIM je motivující, kolik jiných lidí totéž už zvládlo/zvládne (v porovnání s tím, jak relativně málo lidí zvládne třeba desítku pod 40 minut).
Nedivím se proto, že hodně lidí má za cíl maraton, případně ultramaraton, jinou věcí, na které jsme se shodli, je potřeba tréninku před absolovováním takové akce.
Ještě je tu ale jedna věc, a tou je způsob trénování podporovaný například v Endurainingu. Sledoval jsem třeba trénink hanice a bylo mi ji upřímně líto. Však také ty její výkony absolutně neodpovídaly úsilí, které tomu věnovala a nárokům, které na ni trenér dával. Hanice přitom nebyla osobou, které by bylo jedno, za jaký čas maraton zaběhne. Prostě dle mého názoru ne každý má dispozice aktuálně běhat dobře maratony a někdy by bývalo lepší vrátit se ke kratším vzdálenostem a začít technikou kroku, správným dýcháním, psychikou a podobně. Možná se ale mýlím a hanice to chtěla právě takto, těžko říct …
piratino 13.01.2011 12:58:13
>> mapo, 13. 01. 2011 11:53:22
No, a jsme u toho nepochopení se znova. „Ultras“ nemělo nic společného s ultramaratonci, ke kterým chovám největší úctu. Tento termín byl míněn „fotbalově“, tj. ti radikální závoďáci…jenže jsem zapomněl, že to tu bude kolidovat s běžeckou terminologií:-)…
smiley 13.01.2011 13:06:27
Každý bez výjimky máme své místo na Gaussově křivce. Těch „normálních“ je víc než těch „nenormálních“ na obou koncích . Vždy to tak bylo a vždy to tak bude. Smiřte se s tím .
DaliborB 13.01.2011 14:35:52
Vážení běžci a čtenáři – neblázněme… gratuluji Honzovi, že rozpoutal jednu z nejživějších diskuzí. Jsem obecně rád za to, že k běhu má možnost „přičuchnout“ čím dál tím víc lidí a server Běhej k tomu výrazně přispívá. Všichni máme nějaké problémy, zaměstnání, rodiny, mnohdy není jednoduché vše skloubit. Někomu se to daří líp, někomu hůř – důležité je, že nás všechny baví aktivita stejného principu a tou je BĚH. Zdravím Vás D.Bartoš
Žďár nad Sázavou nebo Brno
Luckyboy 13.01.2011 15:00:07
>> DaliborB, 13. 01. 2011 14:35:52
Rád bych se připojil k Daliborovi. Myslím, že se to tu trochu vyhrotilo. Principem valící se sněhové koule řada lidí nereaguje ani tak na článek, ale v rámci zesilování emocí, spíš reaguje v kontextu ostatních kritických příspěvků a to se násobí, násobí, až se pak všichni vlastně všichni hádají o něčem jiném a hlavně zbytečně :).
Pierrot 13.01.2011 15:03:15
A může mi někdo z „hobíků“ vysvětlit, proč je tak vzrušují akce, které pořádá PIM? Je přece spousta jiných závodů (a hezčích!!!), kratších i delších, kde by si mohli svoje síly otestovat. Právě tendence běžet zrovna Pražský maraton nebo půlmaraton, vzbuzuje podezření, že je to záležitost trendu a reklamy a nikoli spontánního nadšení pro věc. Někdo může tvrdit, že aspoň roste zájem o běh a sport vůbec, a to je to hlavní. Zvláštní ale je, že účast na malých závodech rozhodně nevzrůstá (a to ani na pražských). Nestojí tedy opravdu za zamyšlení: 1)proč běžet maraton 2)proč na akci PIM? Je to jenom kvůli běhu nebo je v tom ještě něco jiného, co si nechcete přiznat?
Drahoš 13.01.2011 15:03:50
Pred asi 10 rokmi som mal cieľ zabehnúť maratón aspoň raz pod 3 hodiny. Žiaľ, nepodarilo sa mi to, i keď 4-krát mi nechýbalo veľa, pár minút. Niekto iný môže mať cieľ aspoň raz sa maratónu zúčastniť a dokončiť ho v časovom limite. Ani ja nepokladám za správne postaviť sa na štart maratónu bez dostatočnej prípravy, veď tým človek môže ohroziť vlastné zdravie, ale ak má niekto takýto cieľ, či skôr sen, tak mu ho neberme. To, či si zvolí zodpovednú dlhodobú prípravu, alebo sa pokúsi „natrénovať“ na maratón podľa nejakého krátkodobého tréningového plánu, je už jeho voľba a sám by mal vedieť rozlíšiť, ktorá cesta je pre neho tá správna …
Komsomolec 13.01.2011 15:05:56
Pohled Jana Herdy a taky Jirky Čivrného mně konvenuje právě i v tom, že jsou to oba nejen velmi dobří sportovci, ale také skromní lidé. Oba jsem viděl letos např. při Žebrácké 25, kde Jirka běžel skvěle, a při vyhlašování na mě působil jako velmi milej a příjemnej člověk. Honza Herda aka Honzis se mi zase líbí svým nekonformním způsobem sportování, závodění a jednání, takže jsem přesvědčen, že jeho slova prostě MAJÍ SVOU VÁHU a měla by být slyšena. To je vidět i na jeho pravidelných reportech, z nichž doslova čiší pořádná lidská síla, odvaha a skromnost. Myslím si, že by jako jeden z mála měl recenzovat materiál z velo a běho-oblasti. Má pro to velký dar – civilnost vyjadřování a hledání objektivní pravdy. Na tomhle webu si sám daleko víc všímám těch, kteří se drží stranou od lepkavé a všude přítomné vtíravé reklamy. Příspěvky PeteraFaboka, Glaciera nebo Rudy jsou pro mě hotovým balzámem na duši
jmaselnik 13.01.2011 15:06:52
Mně udělal Honzis radost, krásný článek, byť jsem v té skupině, o které se někteří diskutující domnívají, že je Honzou kritizována. Přece to, že nevím, proč někdo něco dělá jinak a napíšu, že si myslím, jak to dělat lépe, neznamená automaticky, že o těch, kteří to dělají jinak, si myslím něco špatného. Doporučuji si přečíst Honzovo blog: http://www.ondrej-vojtechovsky.cz/…ek/index.php?…
DaliborB 13.01.2011 15:55:55
>> Pierrot, 13. 01. 2011 15:03:15 Nikdy jsem Pražský maraton ani půlmaraton neběžel, ale i ve světě se konají co do počtu běžců největší akce ve velkých městech. Bude to asi reklamou, propagací v médiích, kolotočem kolem toho všeho, tím že tam jede spousta známých z okolí – když už se někdo odhodlá běžet maraton, tak ho zkusí spíš v téhle masové akci než třeba tam, kde běží jen skalní, ale existují samozřejmě vyjímky… Toť můj (možná nesprávný) názor.
Brno
rk 13.01.2011 16:11:19
To je ale provokativní článek! Díky za něj.
S běháním jsem začal po čtyřicítce a zvládnout maratón byla pro mě velmi vysoko položená laťka. PIM v limitu za půlrok tréninku. Doma i v práci jsem se pochlubil předem. Byl jsem oceněn směsicí titulů podivín a hrdina. Maratón je v očích nesporujících něco obrovského, v mých také. Desítka za 45 (35), co je to?
Abych šel na svůj první závod někde v okolí, levně a na kratším, ale rychlejším závodě? Ani omylem. Na základce jsem běžecký test na kilometr končil druhý od konce. To pro ješitného chlapa není příjemné ani povzbudivé. Zdržoval bych pořadatele, protože na lokálních závodech mohou být jen celoživotně trénovaní atd.
Pražský maratón, taková monstrózní akce, to je ono! 3 tisíce lidí, tam se schovám v davu. Dostanu napít, najíst, na několika místech to mohu zabalit, bude tam sanitka, půjde-li o zdraví. Dostanu medaili a tričko, budu za hrdinu. Lákavé. Dopadlo to za 4:17, další rok o mnoho lépe už bez chodeckých vložek. Hotovo. Teď už i na pouťáky bez ostychu a ani poslední místo ve startovním poli místních atletů mě duševně nezmrzačí.
Začal jsem cyklistickým silničním Králem Šumavy, v limitu , běžecký PIM, Ironman v Otrokovicích. La Manche asi nedám, Everest bude také nad mé možnosti. Ale výzvy mám, třeba lyžařská Jizerská 50, to by mohlo jít ( chodecký limit ). Jen tak mít více času.
Dobřichov
honzaherda 13.01.2011 16:12:50
Abych to nějak uzavřel: 1) text byl určen pro zdravé začátečníky ve věku 15–25let, starší povětšinou vědí co chtějí, mají určitý nadhled ( a já jim v 27 do hlavy nevidím). 2) nechlubím se ironmanem skoro za 12hod, když jsem si pak zvedal nohu do vany a dobíhal zoufale pomalu. 3) v tréninku jsem 30km neuběhl nikdy, ani před 6hodinovkou, kde jsem byl třetí za 67km. 150závodů – pokud nebudeme mezi sebou závodit, nebude srovnání, motivace a kvalita. Při běhu v G. Jeníkově se poukazovalo, že jsou běžci strhaní, do Běchovic nepřijel Kreisinger, běžecký pohár má slabou úroveň, furt nějaký problém … Z objemu a síly na kole mám od dvaceti křečové žíly, potíže se zápěstím, Krakonošova stovka mi přinesla únavovou zlomeninu, 24hod v Kladně s brekem v očích s odepsanýma nohama, k čemu mi bylo 4000km za měsíc na kole (při práci) – mám vytrvalostní základ, ale taky jsem v 27 „zdegenerován“. Poznal jsem, že je třeba býti realistou a nechtít všechno hned, i když si to lze částečně koupit … Odpovídající mojí nátuře není i-phone, facebook, goretexová bunda, řízení vozidla, odklusaný maraton či býti sponzorován. Asi jsem jinej, ale to částečně i ten, co mě nazval panem nebo mistrem a myslel vola. Bylo by mi to milejší, přehnaná okázalost je na škodu. Když vidím draze oháknutého běžce v –5C šourajícího se sněhem s Polarem na zápěstí když je do startu 3měsíce neubráním se otázce – proč? Běhat intervaly s meziklusem pro maratonský čas 4:09h (časopis běhej). Tempo 5:58km odhadnu jak? Tepák není všemocný. Lepší mlčet, jako ve státním podniku kde pracuji, heslo držet hubu a krok funguje. Omlouvám se těm, které článek pohoršil, já v něm nevidím přehnaný negativismus. Snad mě na závodech neustřelíte hlavu
Praha
mapo 13.01.2011 16:18:46
>> piratino, 13. 01. 2011 12:58:13
jasně chápu měl jsi napsat rowdies nebo jak se to píše.
martin76 13.01.2011 16:24:53
ja myslim ze kazdy ma pravo na „reakcni:)“ nazory, zvlast v 27. S mnoha myslenkami souhlasim, jsem podobne nekompromisni k nekterym vecem v zivote a narocny k vlastnim a cizim vykonum. I ja si myslim, ze zavod je od slova zavodit. ale v „mem“ veku uz si rikam, at si kazdy pojme sve behani jak chce.
na zaver parafraze jedne vety z clanku na triatlonovych strankach: mit natrenovano a ubehnout maraton, to umi kazdej; frajerina je na to nemit a jit do toho:).
Pierrot 13.01.2011 16:33:12
>> DaliborB, 13. 01. 2011 15:55:55
Stejně je zvláštní, jak rozdílný vztah mají tzv. výkonnostní běžci a „hobíci“ k maratonu. Pro ty první je maraton výzva i strašák, vzhlížejí k němu skoro s nábožnou úctou. A někteří se ho ani nikdy neodváží běžet, protože ví, že by nedokázali podat důstojný výkon. Ti druzí naopak začali běhat právě kvůli maratonu a je jim jedno, v jakém čase ho dokončí, neboť jim jde hlavně o to, dostat se do cíle. Je celkem pochopitelné, že si tyto skupiny moc nerozumějí.
I když už to začíná být trochu hysterické, jak ukazuje kolísající AURA… Vážení, neberte se tak vážně. Je to jen diskuze. Vaše běhání je zcela ve Vašich rukou…
ozogan 13.01.2011 17:30:08
No já začal běhat minulý rok v 50 letch, mým cílem bylo uběhnout hned maratón. Trénoval jsem na to dle Miloše Škorpila poctivých 100 dnů. A to jen proto, že jsem si chtěl udělat čárku, že jsem to zvládnul. Povedlo se (s mizerným časem), ale už při dobíhání do cíle jsem věděl že toho jen tak nenechám. Až pak jsem si koupil běžecké boty a začal to brát vážně. Bylo mi ale jasné, že moje výkonnost je nic moc, proto mě napadlo že bych se mohl zaměřit ne na čas, ale na počet zdolaných maratónů. V říjnu jsem zvládnul čtyři, každý víkend jeden. Sledoval jsem ale lidi, co mi hrozili, že takhle se to přece nedělá. Ano, uznal jsem to a vlastně skoro i přestal najednou běhat, totální demotivace.
Já ty maratóny běhal vždy s klidem, nikdy ne na plný výkon aby mě pak museli na konci křísit. Snad i proto jsem býval vždy mezi posledníma, což mi nijak nevadilo. Bylo mi jasné, že mezi elitu už nemám šanci se dostat. No ale, vrtá mi v hlavě, že nemusím být rychlej, zaměřím se spíše na to vydržet to běžet dále. Proto jsem zase začal zase letos běhat.
Já prostě cítím, že ty kratší tratě by mě nebavily, proto je neběhám. Ale na druhou stranu obdivuju ty, co na to jdou opravdu od těch ktarších tratí a postupně vzdálenosti prodlužují. Já ve svým věku už na to ale nemám tolik času, abych to do důchodu stihnul. Snad i proto jsem začal hned těma maratónama.
A ještě, každý jsme jinej, každýmu vyhovuje něco jiného. Já holt obdivuju ty dědky v důchodu, že jim to stále běhá a jsou mnozí rychlejší než já. Třeba se mi podaří za pár let dostat na jejich úroveň.
Praha 12 - Modřany
Mirek Kostlivý 13.01.2011 17:45:19
>> honzaherda, 13. 01. 2011 16:12:50
Tak tyhle podrobnosti jsem neznal, to bych byl na Tebe v té své reakci hodnější A vědět, že je to určeno pro mého 21-letého syna, který běžel PIMpůlmaraton bez běžeckého tréninku v čase pod dvě hodiny (běžel ho ale proto, aby nepropadlo startovné za jiného běžce, to samozřejmě ale nebylo moje, i když jsem ho platil ), tak to jsem mlčel úplně!
A jestli se někdy potkáme na nějakém ultra, tak já hlavu ustřelovat určitě nebudu. A těch 67km po nejdelším 30km tréninku je opravdu pěkný výkon, i když bych to nikomu nedoporučoval ani náhodou .....
Jinak samozřejmě začít první závod v životě (půl)maratonem, tak to je jasné, nedoporučuji! I když kdybych byl mladší, kdo ví jestli bych se o to také v mladické nerozvážnosti nepokusil
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.