NÁZOR: Má cenu začít metou maratonu?
Dovolil bych si rýpnout a zamyslet se nad módní vlnou poslední doby, kterou je opěvovaná meta maratonu či půlmaratonu. Staří harcovníci naříkají nad výkony nynější běžecké špičky, ale já se čím dál více divím těm, co začnou běhat s jediným cílem – dokončit jednu z jarních akcí PIMu.
Není týdne, abychom na běžeckých webech nezaznamenali nějaký článek směřující k (půl)maratonu. Tréninky pro začátečníky – střídat běh s chůzí, koupit si sporttester, prodlužovat dobu běhu, navštěvovat fitcentrum … Nevím, ale začínám mít pocit jako by se nám do toho běhání vloudil byznis a nějak jsme snížili laťku toho, čemu říkáme výkonnost.
Copak chceme degradovat maraton tím, že poskytneme šesti či sedmihodinový limit? Jaký význam pro dosud takřka nesportujícího jedince má to, že bude půl roku „dřít“, řídit se plány a pak si po čtyřech a půl hodinách pomalého běhu odnese domů medaili a tričko s logem Prague International Marathon? Možná navíc nebude týden moc dobře chodit ze schodů … Je správné začít kariéru 42km během, který bude začátečníkovi trvat jednou tak dlouho, než profíkovi s roky trvajícím tréninkem?
Na co chytí PIM stovky zájemců odhodlaných zaplatit tisícové startovné? Je běh historickým centrem natolik fascinující nebo se jen chci schovat v tom davu „stejně pomalých“ a po boku hvězd společnosti? Dostali jsme se až tam, že se budeme plácat po zádech za diplom s časem čtyř až pěti hodin? Není lepší začít obráceně a teprve s desítkou za 45 minut přejít k delším distancím?
On totiž jogging na 65% maximální tepové frekvence s tím, že sotva odlepím nohu od země, a běhat svižně, jsou dva různé pojmy! Získat rychlost na začátku je pro budoucí růst lepší, než do omrzení klusat šestiminutové tempo a pak chtít zrychlit na čtyřkové.
Během roku jsou desítky závodů pořádaných v dosahu bydliště se zanedbatelným startovným, rodinnou atmosférou, přesto se na nich potkávají vesměs stejní běžečtí matadoři neváhající závodit každý víkend nebo i v sobotu a neděli.
Za pořadateli nestojí velcí sponzoři s milionovými zisky zaměřující se na masovost, přesto na trati potkáte kvalitní běžce, a to české, ne nepoměřitelné Keňany, kteří přijeli vyzvednout price money a jimiž si závod „kupuje věhlas“. Ano, masové akce typu PIM mají obrovskou propagaci, jsou v povědomí společnosti, ale v dnešní době není problém najít za několik desítek vteřin termín běhu v okrese mého bydliště (i když by pořadatelé leckdy mohli lépe využít internetové propagace).
Pokud objevíte „obyčejné" desítky v okolí, zjistíte, že běh není jen rovinatá trasa v centru zasmogovaného města dvakrát v roce. Běžec „objížděč“ závodící celoročně se nevymlouvá na počasí, nezná běhátka v teple fitcenter, objeví kouzlo české krajiny při krosech, pozná, jak se běhá ve sněhu a že do –5° Celsia stačí dvě tenké vrstvy oblečení.
Možná se zprvu zděsíte toho, že se do kopců běhá rychleji, než zvládnete rovinatou trať, ale o tom běh také je. Běhání má spoustu podob a neměli bychom preferovat současnou módní vlnu dlouhých distancí.
Sám jsem dokončil svůj první maraton (PIM 2004) za 4:04, ale že bych se z toho posadil na zadek? Možná ano, moc dobře jsem nechodil … Další maraton (Prahu jsem už víckrát neběžel) byl za 3:32 a myslím, že teprve s tímto výkonem mělo (pro chlapa) cenu startovat na královské běžecké distanci, aby to k něčemu vypadalo a odnesl si víc než tričko s medailí. Za osobák 3:08:10 by mě starší běžci spíše vysmáli …
Psát blog o trénincích v sedmiminutovém tempu, jak jsem se zadýchal po schodech do druhého patra a jak mě přepadl hlad po hodině ve fitku, by mělo vést spíše k zamyšlení nad tím, kam směřuji a jestli jsem si náhodou nevzal na bedra moc… Není vhodnější letos běžet lidový běh a maraton odložit?
Neberu nováčkům nadšení, nechci poučovat, jak se má běhat, poněvadž sám jako amatérský cyklista naběhám jen mezi 1000 a 1500 km za rok a běh mám jako zábavu a doplněk k silniční cyklistice. Nemám rád lidi, co mají „furt nějaký problém“. Nemějme za zlé výkonnostním běžcům, že nevymetou každý závod od Plzně po Brno a neúčastní se závodů do pohárů XY, mistráků, … když pak vyzdvihujeme kondiční běžce v legínách s půlmaratonem za dvě hodiny a rychlé Afričany.
Jsou tu běžci, kteří dají alespoň desítku pod 40, přijedou na jaře do Peček, v létě na vrchy, pak na Běchovice, Kunratickou a v prosinci je vidíme bojovat se sněhem na krosech.
Zamysleme se nad tím, zda jsme se nestali obětí módního kolotoče, kdy nás pohlcuje práce, moderní a komunikační technika. Nechceme dojet z Prahy do Brna za pět hodin ve studeném vlaku, se samozřejmostí zapínáme notebook, nazouváme nepromokavé boty a přitom si nedokážeme najít čas sportovat a spokojíme se s údajem 42195 metrů v limitu. Není to trochu málo? V životě očekáváme hodně a k sobě budeme tak benevolentní?
Podle mě by nemělo býti cílem začátečníka doběhnout maraton za čtyři a půl hodiny, objet Nova Author Cup a Krále Šumavy v limitu a u piva říkat, jak jsem dobrej. Na škole byla patnáctistovka noční můrou. Není těch 42 kilometrů trošku moc velké sousto na první rok? Pokud si v létě vezmete kolo a pojedete do Krkonoš, tak vězte, že je to s prominutím stejná blbost, jako začít běhat teď v zimě na Silva Nortica Run s čelovkou po zasněžené cyklostezce na 60% tepové frekvence. S nedoloženým maratonem pod čtyři hodiny bych na ultra nepouštěl.
Uvědomte si, že kondici člověk buduje postupně a vytrvalost přichází automaticky pokračujícím tréninkem. S rychlostí to ve dvaceti (čtyřiceti) nebude závratné, ale pokud se na ni nezaměříte vůbec a umordujete tělo dlouhými klusy, tak sice dokončíte maraton, ale možná taky proto, že je limit nastaven na chůzi …
Nezoufejte, že běžíte na 80% maxima, tepy trénovaností klesají a zoufalým sledováním tepáku byste nemohli ani chodit do schodů nebo dobíhat autobus. Když to nepůjde při běhu, tak sedněte na jaře na kolo a projeďte se po rovině. V nynějším počasí bych jen podotkl, že zima je nejenom krásná, ale taky krutá a drahá. Není nic horšího než si otrávit sportování už v začátku!
Nejsem typický běžec a přiznávám, že přemýšlím v minutách na kilometr. Chtěl jsem upozornit na to, že existují i jiné cíle než dokončit (půl)maraton, a mohli bychom se nad svými výkony a přístupy zamyslet. Neodsuzuji pražský maraton, sám jej neběhám jen proto, že v květnu závodím na kole a abych jej zaběhl za 3:15 a mohl v pondělí fungovat, mi za to (už) nestojí. To si dám raději patnáctku v Lounech, ze které se oklepu. Třeba někdo přispěje se svou troškou do mlýna z jiného pohledu.
Jan Herda amatérský silniční cyklista (18000 km ročně), běžec s osobákem 1:19 v půlmaratonu, přes 150 absolvovaných běžeckých závodů 2006–2010
Pozn.red.: Text neprošel redakční úpravou a nemusí odrážet názor redakce.
Komentáře (Celkem 201)
Peggy 12.01.2011 08:28:48
Jéje, to je článek jak o mně. Jsem pomalá, chystám se na maraton a píšu o tom blog (a to ještě hořím lásku ke svému běhátku, které autor zatracuje).
Někteří sportovci asi nikdy nepochopí, že někdo běhá jen pro radost a rychlost je jen ukazatelem, zda se vejdu do limitu závodu
Honzo (teď nevím, zda si tykají jen běžci nebo i cyklisté) čistě jen pro Tebe, tady je článek, kde vysvětluji, proč jako začátečník toužím po maratonu: Cesta do hlubin začátečníkovy duše
Praha
mapo 12.01.2011 08:46:49
Článek je napsaný pěkně, obsahuje spoustu myšlenek, s většinou z nich i souhlasím. Honzovi to běhá moc dobře, fandím mu. Na závod přijede na kole, běhá dobře a rychle, umístí se na bedně nebo těsně pod ní, a po závodě zase sedne na kolo a jede pryč. Taky fotí podobně jako Dan Orálek. Diskuse pod článkem je prostě jen diskuze k tématům, které Honza nastolil, nic víc. Nic proti Honzovi osobně.
ipeterka 12.01.2011 09:15:58
Souhlasím s tím, že začít s menší vzdáleností je rozumné. Já si na maraton troufnul až po dvou letech pravidelného běhání. Myslím, že desítka je takový dobrý základ, od kterého se člověk odrazí k delším vzdálenostem. Příliš velká masovost PIM akcí už mi také přestává vyhovovat, takže z tří akcí běhám pouze maraton, kde až se dostanu pod svůj vytyčený limit, tak toho také nechám a budu běhat jen desítky a půlmaratony. Seriál PIM je dobrý pro každého, kdo si chce vyzkoušet závod poprvé, pak je dobré poohlídnout se po jiných. Například loni jsem si dal Českobrodskou pečeť (10km). Startovné minimální, organizovali to vyslovení nadšenci pro běh, lidí mnohem méně než na PIMu, ale závod jsem si (přes prudký liják) užil víc než poslední Tesco Night Grand Prix. Sice je pravda, že seriál závodů PIM je hodně komerční, ale buďme vděční za každého, koho tento seriál přivede k pravidelnému pohybu, třeba že to je rychlostí pouhých 7min/km.
Jarda
(koloběžka)
12.01.2011 10:14:20
Honzo, chopil ses složitého tématu. V mnohém s tebou souhlasím. Je škoda, že jsi celou věc chtěl rozebrat až příliš do hloubky, a že si se pustil i do toho, že uvádíš konkrétní časy a konkrétní tempa… Prostě nakousl jsi věc, která má strašně mnoho aspektů a není možné mít na ni jednoznačný názor. Nemůžu ti tedy říct, že souhlasím se vším, cos napsal, ale věř mi, že ti rozumím, co jsi chtěl vyjádřit.
Dokladem toho, jak je věc složitá budiž to, že bych i já doporučoval(hlavně mladším běžcům a běžkyním) nevynechávat krátké závody a přitom jsem na minulém PIMu dělal vodiče na 4:30 a rád jsem tím snad pomohl těm, kteří se o tuto hranici snažili.
Brno/Havířov
forest 12.01.2011 11:09:36
Honzo, uvědomil sis, že běh má i subjektivní kritéria a nejenom objektivní výkon? Osobně mi úvaha nepřijde moc podložená, jen útočná, co se autorovi nelíbí. Když hodnotíš (vyzdvihuješ, preferuješ) výkon běhu, tak proč neběháš více/kvalitněji v tréninku? Proč tolik závodů? Protože ti to tak vyhovuje. Neber to jako kritiku, jen jako možnost k zamyšlení.
Sport je jedna z mála lidských činností, kdy je lepší to dělat blbě než vůbec.
Nové Zámky, Slovensko
aja 12.01.2011 11:13:19
Vlastne s tým dosť súhlasím. Vidím v tom ešte jeden aspekt a to je istý rešpekt/úcta pred maratónom, na základe ktorého sa maratón beží len po dôkladnej príprave (spôsob neriešim). Napr. kratšie behy by mohli byť súčasťou prípravy. Súvisí to s limitmi, ktoré už často dovoľujú aj chôdzu (napr. NY). Začalo sa to viac diskutovať v USA po úmrtiach na maratónoch a mňa to napadá preto, lebo na maratóne v Amsterdame som hľadal kámoša, ktorý nedobehol v predpokladanom čase a dostal som sa do zdravotníckej „telocvične“ s radmi postelí a kvapátok, čo ma dosť prekvapilo/nastrašilo. (plná veľká telocvičňa) Našťastie kámoš tam nebol, akurát ma jeden amík pod kvapačkou poprosil, aby som dal vedieť jeho manželke, že je v „poriadku“.
LiborMal 12.01.2011 11:58:01
Já si nemyslím,že dát si za cíl doběhnutí půlmaratonu nebo maratonu jako metu pro začátečníka je nějak špatné a to i z tréninkového hlediska. Vždyt přece nejprve se jako základ rozvíjí obecná vytrvalost – tedy DAV a to až na dobu trvaní 90 – 150 min a to v přípravném období platí i pro závodníky na kratší tratě – 3,5,10 km. Pokud se nebudou zbytečně plašit při závodu a vemou to jako kondiční přípravu při které mají zajištěno i občerstvení a spoluzávodníky jako společnost,tak to může být i dobrá motivace do dalšího tréninku. Naopak soustředit se pouze na krátké úseky a vynechat úplně OV nikam nevede – růst výkonnosti se brzy zastaví.
Vsetín
Plyšák 12.01.2011 12:33:11
Kdysi v mládí jsem si řekl, že jako trénovaný sportovec si zkusím maraton. Cvičně jsem dal 25km, málem při tom zkolaboval a bylo vše jasné. Další pokus čekal, až mi bude 40. V přípravě jsem odběhal (po 20 leté pauze) cca 1000km a čas je vidět v mém profilu. Měl jsem vyšší cíle a to rozladění vedlo částečně k tomu, že jsem další 2 roky neběhal. Dnes běhám více a na maraton, jsa poučen, půjdu až bude tak 2–3tis km v deníčku. Dřív to nemá smysl. Ale bez toho prvního vytrpěného maratonu, bez toho dosaženého cíle, by nebyla moje dnešní příprava, nebylo by dvouleté přemýšlení, jak na to a nebylo by to vědomí, že běh je jedna z činností, které mi dodávají energii, radost, štěstí. A ještě jedna drobná komerční připomínka. Bez těch „pomalých“ by asi ani ti „rychlí“ neměli takový servis, zázemí a vybavení, protože, která firma by vyvíjela nové vybavení, kdyby si je nekoupilo milion nás pomalých.
Matěj 12.01.2011 12:43:46
>> EdCable, 12. 01. 2011 08:21:07
Moc jsi mi to neosvětlil To je totiž přesně to, co moc nechápu – proč prodlužovat a prodlužovat vzdálenosti, když je můžu zrychlovat a zrychlovat…ale to je jedno, nebudu se v tom raději dále zamotávat. Já na to prostě nemám, abych běžel maraton, takže to nechápu ani u ostatních…což když takhle po sobě čtu je hrozně sobecký pohled
Ostrava
hanix 12.01.2011 13:06:07
Tak muj komentar… Urcite jsi skoro mistr sveta. Bezecka obec by mela byt rada, ze se poradaji takove bezecke akce a tento sport neni pro par vyvolenych „debilku“ co behaji 30km denne a lidi se na ne divaji jak na magory. At si kazdy sportuje jak chce. Ja jsem taky nezabehl nic az prvni zavod v zivote defakto bez treninku – PIM 4:45:xx bylo pro me super. Byl to pro me vykon. Ted se postupne zlepsuji a zacal jsem objizdet mistni lokalni zavody, kde chodi behat par lidi. Asi jsi uz zapomnel, ze ne vsici maji pouze kolo a beh v zivote a musi pouze mastit jeden vysledek za druhym. Chtelo by se zamyslet, jestli nahodou nejsi omezenec „beh+kolo“ a nic jineho uz neuznavas… 90proc populace nevyleze z auta, sedi cely den za kompem a u TV.. obecne cim vice lidi bude behat i na spatne casy, porad je to lepsi nez nic… Treba by meli zrusit vsechny fotbalove ligy, prebory a zupy, protoze nehrajou jako v lize mistru ne? Chlape clankem jsi dost mimo. O spicku se staraji reprezentanti a ti za 5hod maratony nebehaji :)
DaliborB 12.01.2011 13:08:44
Ahoj Honzo. Díky za tvůj příspěvek, který řekl bych tak trochu odráží dnešní dobu. Pro drtivou většinu běžců nejen u nás ale i ve světě jsou tyhle dvě tratě hlavní motivací. Proč chodit 3× týdně na stadion a ničit se úseky, abych někdy v budoucnu běhal pětku celkem rychle jako se to povedlo třeba mě ? Ne to se dneska nenosí, navíc na tartanu bohužel dneska krom začínající mládeže a několika veteránských jedinců ve středním věku skoro nikoho nenajdeš. Je snažší běhat podle sebe, chuti, pocitů a ve volné přírodě. Ale proč ne, je dobře, že běhá čím dál tím víc lidí a třeba se jednou dostaneme do stavu, jaký tu byl v 80. letech, kdy běhala spousta „hobíků“ ne sama, ale ve 20-členné skupině a postupně se začnou objevovat jedinci, kteří budou pracovat hlavně na své rychlosti..
Praha 5
Uneven 12.01.2011 13:13:03
Částečně s autorem souhlasím, ale to kdo jak sportuje, by mělo být jeho svobodnou volbou. Já naběhám cca. 2000 km za rok, přesto nemám nijak oslnivý čas z maratonu, trochu lepší je to na půlmaratonu. Je to ale také tím, že mám ploché nohy a asi těžko budu běhat maratony pod 3 hodiny. Takže takové arogantní běžce, co se dívají na ty kondiční skrz prsty (v posledním čísle běhej.com jsem rozhovor s jedním z takových četl) moc nemusím. Zkrátka, ať si každý sportuje jak chce. Pořád je lepší si pořídit sporttester a občas si zaběhat na pásu, než kupovat drahé obleky a přežírat se v restauracích :)
JanaHu 12.01.2011 13:15:40
Zda se v tehle otazce hraji velkou roli emoce, ktere trochu brani rozlisovat. Myslim, ze se Honza Herda nesnazil „obout“ se do tech, kteri maji jasno, co chteji a behaji si podle toho. Ale krome toho, ze akce PIMu pusobi mozna az prilis komercne, je tu jeste jedno podstatne hledisko. Je-li clovek mlady a mysli-li to s behem vazne a chce se po roce behani rovnou soustredit na maraton systemem treninku v relativne pomalem tempu, tak sve vysnene mety sice dosahne, ale najednou zjisti, ze se nema kam dal vyvijet, protoze vyssi cil uz vlastne nema, a dalsim treninkem ve stejnem stylu se prestane zlepsovat. Pak prijde logicky na radu snaha to nejak zmenit – coz neznamena nic jineho nez se pokorne vratit k budovani rychlosti na kratsich tratich. To ale jde zpetne mnohem hur, nez kdyz se to dela hned od zacatku.
Jinymi slovy, ambicioznimu mlademu bezci, ktery ma maratonske choutky, nelze nez doporucit, aby nejdriv venoval pozornost rychlosti, a teprve pak zacal uvazovat o maratonu – nakonec je to prece „beh na dlouhou trat“…:)
Problem je ale v tom, takovouhle radu poslechnout, protoze maratonska vzdalenost je hlavne psychicka bariera, kterou si mnoho z nas potrebuje nejdriv zkusmo „osahat“.
tonda0 12.01.2011 13:23:22
Jako ve všem je normální, že pokud se o něco zajímá čím dál více lidí(tady běh), tím více se o to zajímá marketing a firmy co chtěj vydělat. Tím více čteme o potřebě fitek, sporttesterů, pásů, spešl oblečení. A čím více se toto vše propaguje, tím ještě více roste zájem lidí o toto vybavení,ale potažmo i o ten sport samotný. Ony si ty dvě věci navzájem pomáhají. Člověk jen musí zůstat „nad věcí“ a včechny ty serepetičky nakupovat s rozumem. A pokud mu dopřejí při sportu lepší komfort a má z toho lepší pocit…proč ne, jedině dobře ne? Ono by to bez nich taky šlo, dříve nebyly. Ale i dnes můžete trénovat bez spešl vybavení, plánů apod. Super ale je, že máte možnost volby.
PeterFabok 12.01.2011 13:25:21
- Maraton si moze kazdy zabehnut aj v ramci vsestrannej vytrvalosti.
- Nie kazdy, kto ho bezi, ho ma ako ciel – moze to byt sucast pripravy aj pri inych sportoch
- Cas nerozhoduje (u mnohych nie)
- Na maraton za 4–5h netreba specialny trening, pokial je clovek dlhodobo sportovo zdatny
- Keby nebolo davu hobbikov, nemohlo by par vyvolenych vyhrat auta
- Beh je pre kazdeho bez rozdielu vykonnosti
- Taketo masovky su prospesne aj kvoli popularizacii behu a zdraveho pohybu
Kazdopadne, niektore maratony maju predsa kvalifikacne limity, komu vadia pomali bezci, moze chodit len tam.
Inac, nazor pekny a uprimny
Brno
Ovečka 12.01.2011 13:37:52
Každý den vstávám ve 4:30, abych mohla sportovat. Jinak bych to nestihla. Trénuju, co to dá, abych dala maraton pod 4 hodiny. A jestli se mi to nepovede? To se mám stydět? Nebudu! Budu hrdá, jestli se mi to povede uběhnout a budu dál trénovat na další maraton. Na kratší závody sice občas chodím, ale nic mi to nedává. I když rychlost trénuju, tak mě ty kratší závody prostě nenaplňují.
V článku naprosto postrádám sportovního ducha. Sice se na PIM taky nechystám, protože se nechci 10 min. prodírat na start, ale je to každého věc. Měli bychom být rádi, že se sport alespoň nějak popularizuje. Dneska už se totiž moc nenosí sportovat…
Praha 12 - Modřany
Mirek Kostlivý 12.01.2011 13:41:31
>> forest, 12. 01. 2011 11:09:36
Taky tu útočnost moc nechápu, zvláště již proto, že jsem si první maraton v životě dal jako Honza na PIMu 2004. Proč autor nerozebírá důvod toho špatného času v něm (4:04)? Běžel před tím nějakou desítku, půlmarathon a za kolik je případně dal? Asi ne, takže nyní je jednoduší kritizovat ostatní běžce, kterým vyhovuje něco jiného.
Proč např. netrénoval podle tréninkových plánů Miloše Škorpila (vycházely v Lidových novinách)? Věděl o nich? Já měl to štěstí, že jsem Miloše potkal (ostatní ho třeba nemají), takže nebyl problém se řídit jeho radami. Já běžel nejdříve v březnu 2004 Kbelskou desítku (45:04) a PIM půlmaraton (real 1:39:21), v květnu dvacítku do Staré Boleslavi (1:23:53), a teprve za 14 dnů jsem šel na ten PIM maraton, který už nepřekonám (real 3:15:43).
Asi bych se neopakoval, kdyby v uvedeném článku uznal Honza nějaké chyby ve svém tréninku na svůj první maraton.
Já sám v něm předtím udělal chyb moc (v roce 2003 např. běžel 37km bez vody při teplotě okolo 20st.), proto se konečně hlásím k Tragédům a běhám 5 let v modrém Tragédím tričku. Vždyť běžci by se neměli brát tak smrtelně vážně, můžeme být rádi, že tu vůbec u nás někdo rád běhá. A to i maraton tak pomalu, jako byl ten Honzův první
Komsomolec 12.01.2011 13:45:55
Mně se na tom článku líbí naprosto precizní konstatování, že bez poctivého tréninku a dřiny obyčejně nebývají výsledky. A ten, kdo běhá „jen“ pro zdraví a tajli, tak se přeci nebude nechávat plácat po ramenou, přáteli nebo na anonymních forech. Bohužel opak bývá pravdou. Zanedlouho se budeme plácat po ramenou za to, že jsme vůbec vstali z postele nebo že vůbec jsme :( … Daleko nejšílenější mi připadá, že si někdo v týdnu, který má 168 hodin, dokáže udělat na to, co má opravdu rád, jen 3h času, nebo musí vstávat v hluboké noci. U mě je sport takovou součástí životního stylu, že bych takovou práci a všechno to, co by mě deklasovalo do podoby totálního otroka, okamžitě opustil. I otroci mají více volného času, otroci z těch nejhorších podmínek. Zkrátka tomu, co MÁM RÁD, chci obětovat víc času. Jan Herda to napsal skvěle, aniž by se kohokoliv dotknul. Má můj hluboký obdiv.
Praha 5
Uneven 12.01.2011 14:01:49
Ještě bych dodal, že ten podpis pod článek (zejména počet absolvovaných závodů) působí trochu infantilně (sběratele stovek účastí na závodech moc nemusím). A také to, že můj otec, který absolvoval více než 50 maratonů, ale také ultramaratony (24 h, 100 km atp.), by si nikdy nedovolil hledět na běžce co třeba dokázali méně s opovržením. Je to otázka vzájemného respektu. A já s ním plně souhlasím.
Magda 12.01.2011 14:13:10
Autor je asi trochu mimo, když předpokládá, že všem jde běh zhruba stejně a záleží jenom na tom, jak trénují (a ptám se, proč má rekord v půlmaratonu tak špatný, když i spousta žen už měla čas o dost lepší). Desítka za 45 je pro spoustu lidí jednoduše nereálná, takže asi podle autora nemaj běhat? Jsou i lidi, co běhají pro zdraví a jogging na 65% maximální tepové frekvence je možná nakonec zdraví nejprospěšnější. Pro každého je to ale jiné tempo, někdo při tom třeba běží i celkem svižně. Bohužel i na 80% max. tepové frekvence si připadám, že sotva odlepím nohu od země a nevypadá to, že by se to nějak mělo tréninkem významně měnit. Autora můžu uklidnit, že šestiminutové tempo rozhodně nemůžu klusat do omrzení – je to pro mě totiž nad těch 80% max. tf. Je fakt, že tomu věnuju „jenom“ cca 4 hod. týdně, ale mám i jiné priority a třeba další 4 hodiny týdně navíc pokud by přinesly třeba čtvrt minutky na km zlepšení mi za to opravdu nestojí. Takže se jdu ráda schovat do davu na 1/2PIM, kam jsem se opět přihlásila, protože mi to dává dobrou motivaci pro pravidelné běhání a příležitost zazávodit si víceméně hlavně sama se sebou.
Litvínov
mira.bery 12.01.2011 14:40:16
>> Komsomolec, 12. 01. 2011 13:45:55
řeknu ti to asi takhle:
mám rád svojí rodinu a tak se také věnuji rodině protože mám rád svojí
rodinu, tak jí také musím živit a případně si na nějaké koníčky
vydělat a tak musím pracovat více než 8hodin denně občas se taky musím
vyspat když bude sport u mne na předním místě, tak budu pro svojí rodinu
SOBEC když jsem byl svobodný, taky jsem měl jiné zájmy a trávil na ledě
denně třeba 4hodiny dnes je také jiná doba a přijde i to, že budeme naše
děti plácat po ramenou, že vůbec vstanou od počítače – to si piš tož
asi tak – jdu si lehnout k telce, neboť jsem její otrok
Litvínov
mira.bery 12.01.2011 14:45:00
a jinak Honza vyjádřil svůj názor, já ho respektuji byť s ním nesouhlasím. ve mě toto bublalo dýl právě proto, že na toto téma se hodně podobně vyjádřil nedávno člověk, od kterého bych to nečekal. na druhou stranu je taky dobře, že se Honza tady a takhle vyjádřil
Komsomolec 12.01.2011 14:55:21
Viděl jsem to x-krát kolem sebe: když někdo opustil to, co skutečně MÁ RÁD a co prokazatelně dává smysl a hodnotu jeho životu a ten život ještě zhodnocuje, ať ve prospěch práce nebo čehokoliv jiného, tak se to nakonec téměř vždy obrátilo nejen proti jemu samotnému, ale i proti rodině a milovaným lidem. Není moudřejšího partnera, který svou drahou polovičku podporuje v tom, co mu dělá radost. A radost = život, a jenom živý a radostný člověk dokáže milovat. Myslím si, že i v téhle divné době si člověk, který není časově zaneprázdněný jako americký prezident, 2 hodiny denně pro sport nebo umění nebo hobby-řemeslo, najde. Jestli ne, říkám sám za sebe, že je někde něco strašně, strašně špatně. Honzův pohled mně zkrátka konvenuje. A aby nedošlo k mýlce: těším se se všemi, které při běhu potkám; a je-li třeba někoho v cíli obejmout, protože tam je sám, rád ho obejmu. Dám spíš na kontakt opravdový, než na anonymní vylévání srdce. Každý jsme jiný, a dobře tomu tak.
LemonaidLucy 12.01.2011 15:02:02
Clanek jsem cetla nekolikrat. Napoprve me docela slusne vytocil…nakonec si, po zklidneni hormonu myslim, ze to pan Herda to puvodne vubec nemyslel spatne (viz NADPIS clanku), ale pak se do toho nacnutim nekolika dalsich temat dost pekelne zamotal. Kazdopadne clanek postrada tu esenci, ktera je uvedena v nadpisu. Jak uz tu nekdo napsal, taky se domnivam, ze mozna tim vzkazem melo puvodne byt, aby se zacatecnici hned napoprve nepousteli do maratonu stylem ‚zacal jsem behat, tak se hned prihlasim na nejblizsi maraton, protoze je to prece strasne prestizni zalezitost‘. Myslim, ze pan Herda mel na mysli prave tu ‚prestiznost‘ takoveho zavodu, neco jako ‚koupim si tu nejvetsi vilu ve ctvrti, aby mi vsichni zavideli a placali me po ramenou a je mi jedno, jestli se zadluzim do konce zivota‘. Kazdopadne si myslim, ze je to vyjadreno hodne spatne… Takovych lidi je podle me dost malo. A ti vsichni ostatni co? To by nemeli jit na pulmaraton nebo maraton, kdyz nezabehnou desitku pod 45 min?
Co se tyce mladi a rychlosti – ani nekteri mladi nemusi preferovat nebo mit talent na kratke vzdalenosti. Ja jsem zacala s nejakym ‚vaznym‘ behanim sice az ted ve strednim veku, ale i jako ‚mladice‘, kdy jsem mela beh docela rada,jsem byvala v druhe pulce pole na vzdalenosti kratsi nez 1500 m, zatimco na ty delsi (a cim delsi, tim lepsi) jsem byvala mezi prvnimi tremi. Proste jsem vzdycky mela radsi delsi behy a i mi lip sly. A kolo? To same. Ve sprintech me predjel kazdy, ale po 100 km jsem to byla ja, kdo slapal vepredu. Slalom mi nikdy nesel, zato v obraku jsem nemela souperku. Zrejme nemam dostatek tech ‚rychlych svalu‘:-) No a co, kvuli tomu, ze mi nejde cast sportu, toho prece nenecham! A kdyz vim, ze me kratke vzdalenosti nebavi a nic moc mi neprinaseji, proc bych je mela behat? Proc bych, po radnem treninku, nemohla jit rovnou na pulmaraton, nebo maraton, aniz bych predtim bezela zavod na tu petku, desitku, nebo patnactku? Pro me je takovy zavod zpestrenim treninku, moznost setkat se jinymi podobne postizenymi, krasna zkusenost, moznost zavodit sama se sebou a treba i sama sebe prekonat. Peggy to ve svem clanku naspala moc hezky. Doprejte nam hobikum trosku vic svobody, pane Herdo!;-)
Quilda 12.01.2011 15:30:18
Jsem rád, že Honzův článek rozvířil tak bohatou diskuzi, která eliminovala mé negativní emoce, jenž jsem měl po přečtení jeho článku. Těší mě, že jedinci s názory blízkými Honzovi jsou v menšině. Jediné, v čem je mi blízký, je to, že mám také radši akce komornějšího charakteru. Jediné masovky, které se zůčastňuji jsou Běchovice. Věřím, že na akcích PIMu je stejně úžasná atmosféra, ale jedna taková akce do roka mi stačí.Honzův článek by u mne nevyvolal nepříjemné pocity, kdyby se držel svého původního tématu (meta maratonu). Myslím si, že maraton je pro mnohé běžce něco jako jako zdolání osmitísícovky pro horolezce. Bez řádné přípravy skončí v lepším případě jen neúspěchem dané akce. Naštěstí trvalé následky v případě neúspěchu nejsou u běhání tak časté.
Peggy 12.01.2011 15:36:23
>> Komsomolec, 12. 01. 2011 14:55:21
Najít si dvě hodiny denně na něco, co miluješ je asi reálné. Ale co když toho miluješ víc? Co když rád běháš, plaveš, scházíš se s kamarády na pivu (nebo v mém případě u kafe), studuješ, máš rodinu (což není můj případ) a podobně. Člověk musí vybírat a vážit a vždycky něco půjde stranou. Při reálných počtech 8 hodin strávíš v práci, dalších 8 prospíš a 4 zabiješ na cestách, při jídle, ve sprše apod. Takže zbývají čtyři hodiny na den a do nich cpeš vše, co máš rád.
Takže poctivý trénink vždy půjde na úkor něčeho jiného. Můžeš si běhat jen tak pro radost několikrát do týdne a ve zbylém čase se věnovat rodině, kamarádům, dalším koníčkům a nebo v mém případě škole. Ale trénovat denně znamená škrtnout něco jiného ve svém životě, ne?
Brno
Petr Kaňovský 12.01.2011 16:48:50
>> Kostěj, 11. 01. 2011 22:14:10
Když už Tvůj příspěvek má nejlepší hodnocení ve vláknu a jedno z nejlepších v celém foru, tak připomenu, že před tím, než jsme pořádali šestihodinovku, jsem pořádal/spolupořádal několik menších závodů: Lískovecký Hamburg, Lískovecká desítka, Charismatický běh a dva závody na Holedné. Závod navíc zajišťovali profesionálové s mnohaletou zkušeností (např. časomíru ChampionChip, agregát a ozvučení pan Dvořáček, moderování pan Šmiták, občerstvení pan Šikula s týmem atd.). Nikdy bych si nedovolil jít do takové akce, kdybych předchozí zkušenosti neměl a kdybych nesehnal pomoc tak zkušených lidí. Souhlasím tedy s tím, že je nejvýše vhodné, aby závod typu šestihodinovka pořádali ti, kdo už mají zkušenosti s organizací kratších a menších závodů.
Dobře ale, už jsem mimo původní téma, tak k tomuto nemusíme dále diskutovat.
lassie 12.01.2011 17:03:40
Po přelouskání příspěvků se musím Honzy zastat v tom, že neměl v úmyslu (aspoň tak to chápu) se dotknout kohokoliv, kdo běží pomaleji či jen pro radost občas třeba. Spíš poukazuje na podivný trend, kdy opravdu lidé sportem téměř nedotčeni si najednou před sebe staví mety nejvyšší. Bez toho postupného se přibližování k nim a ochutnávání těch „nevýznamných zbytečných“ akciček po cestě nahoru. Přijde mi to podobné, jako že si dnes leckdo zaplatí cestu na sev. pól či se pokusí zdolat za pomoci nej techniky a drahých průvodců nějakou několikatisícovku, aniž by tomu odpovídaly jeho lezecké zkušenosti. A když to zdolá, tak co bude pak, co dál hledat? A když se nepovede, tak co to obrovský zklamání, když se upnul jen na ten jeden cíl?
Praha
jirka v. 12.01.2011 17:29:21
Diskuze se tady docela zvrhla. Myšlenek je v článku hodně – s některými souhlasím, s některými nikoliv – podstatné ale je, že dost lidí Honzu nepochopilo. On to nemyslel jako útok na pomalé běžce (na mě to tak určitě nepůsobí). Hodně lidí si to tady vzalo dost osobně, ale nelze přece jednotlivé ideje vytrhávat z kontextu.
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.