Běžící terč: naděje pro další týden

Ale popořadě. Pondělí a čtvrtek rázový ultrazvuk a pondělí středa pátek lymfodrenáže. Čtvrteční dávka ultrazvuku byla dvojnásobná než doposud, takže jsem se měl po ní držet alespoň dva dny v klidu. Podle slov MUDr. Barny bylo skutečně co rozbíjet…

Zajizvení mělo podle jeho slov 8 cm na délku a 4 cm na šířku. Protože jsem avizoval svůj odjezd na dovolenou v sobotu 8.8., bylo jasné, že do soboty stejně nic vysilujícího dělat nebudu. Od pana Ježka jsem byl vybaven aplikovaným kineziotapem po celé délce stehenního svalu, a tak jsem od neděle mohl začít s plaváním a postupným zatěžováním svalu. Nic velkého, spíš jen lehká zátěž s rozcvičením a hlavně protažením regenerujícího se svalu. Samozřejmě i těch ostatních, když už v tom budu!

Jsme domluvení na tom, že počínaje šestým týdnem přípravy začnu běhat a po mém návratu z dovolené se na sval ještě podíváme pod ultrazvukem.

Plavání mi nedělalo žádné potíže. Jen když jsem nasadil ploutve, ucítil jsem, že to není zrovna lehké zatížení a hned jsem s tím přestal. Ne, nic už nebolelo, jen zvítězil pocit, že pro začátek to není úplně nejvhodnější. Velmi mile mě překvapilo, že ta páska vydržela už tři dlouhé pobyty v mořské vodě a čtvero sprchování. Dokonce se zdá, že díky té slané vodě to lepí i lépe než obvykle.

Prozradím tedy alespoň něco málo z mého pondělního běhu, protože se chci s vámi podělit o radost z toho, že pan Barna dokázal léčbu odhadnout mistrně. Když mi při první návštěvě říkal, že to vidí na devět dní, než budu moci znovu zahájit pozvolný náběh tréninku, považoval jsem to za výraz optimismu. Nakonec to bylo regulérně 11 dní, ale to mi přijde jako naprosto úžasná přesnost.

Před během jsem si pro uvolnění svalu natřel bolavé místo Bobystarem (šílený dryák, ale měl by ho mít ve skřínce snad každý sportovec, protože jeho účinek bezpečně poznáte takřka okamžitě) a vyrazil do podmračeného leč dusného prostředí přímořského letoviska Kemer na Turecké riviéře.

Běžel jsem velmi volně okolo 5:40 min/km, teklo ze mě jako z vola, ale cítil jsem se šťastný z toho, že mě nic nebolí. Šlo to docela zlehka, ale neubránil jsem se tomu, abych stehno v podvědomí stále neskenoval. Naklusal jsem si tedy prvních 5 kilometrů nového týdne a doufám, že v jeho závěru už vám budu moci napsat i o dalších bězích v teplotách přesahujících třicítky leckdy i o deset stupňů.

Komentář trenéra, Jana Kervitcera:

Léčení běžeckých poranění není vůbec jednoduchá záležitost, podstatně jednodušší je vždy podobným zraněním předcházet. Nezastupitelnou roli mají především protahovací cvičení, a to jak před běháním, tak i po něm. Po tom, co Honza dnes vylíčil, už vidím reálněji, že podzimní maraton ještě stihne. Stejný důraz jako na celkovou kilometráž budeme ale určitě dávat právě na cvičení.

Ode mě se tedy dalšího plánu přímo pro Honzu Prokopa opět nedočkáte, počkám až na úplné doléčení zranění. Uvedu ale opět vzorový týden mé vytrvalecké tréninkové skupiny, tentokrát s variantou nedělního závodu na 25 km v Žebráku, který poběží například Lenka Šibravová.

Středa: tempový běh 11,5 km stupňovaně – 4:10–3:50/km – 5 okruhů x 2,3 km – Stromovka
Čtvrtek: volný den nebo 8 km lehce
Pátek: dráha – 10×1 km stupňovaně (2 min interval) 4:00–3:40
nebo jen 8 km lehce, rozcvičení,rovinky ( před nedělním závodem)
Sobota: 12 km fartlek nebo 6 km s rozcvičením před závodem
Neděle: závod – 25 km nebo dlouhý souvislý běh – cca 25–30 km
Pondělí: po závodě 8 km lehce plus rozcvičení a rovinky
nebo 15×300 spojitě(100 m meziklus a po každém 3.úseku 200 m) v tempu 66–60 a každý 3.úsek 57–51 vt
Úterý: 10 až 12 km lehce (případně s vloženými výběhy kopců).