Co tě vedlo k rozhodnutí, postavit se poprvé v životě na start maratonu, a to hned s cílem 2:53 hod?

Před rokem mi kamarád řekl, že jede na PIM. O půl roku později se mi další kamarád také zmínil o svém prvním startu. Já jsem si však sám sebou nebyl jistý. Ale tahle myšlenka mě tak nahlodala, že jsem se nakonec taky rozhodl a volba padla na PIM 2009. Prahu mám moc rád a mám tam i kamarády, kteří mě podrží. Původně jsem přemýšlel o čase 3:00 hodiny, ale pak jsem trochu počítal a teď mi to prostě vychází rychleji.

Jakou nejdelší trasu jsi vlastně běžel při tréninku nebo závodě?

Myslím, že závodně to byl půlmaraton a teď nedávno jsem si dal na zkoušku 25 km a musím říct, že nohy běžely jak víno.

Obecně ti asi vyhovují delší trasy, že? Nebo máš rád i rychlost?

Cítím to tak, že čím delší, tím lepší. Jako každému, i mně se stane, že třeba po třetím kilometru zjistím, že to nejde a pak raději trénink zabalím. Ale většinou se mi daří požadované tempo stabilizovat a třeba i mírně zrychlit. A to je pak radost běžet.

Jak si představuješ svůj trénink během zimy a jara? Máš nějaký speciální plán na míru?

Takovou cílenou přípravu jsem začal v říjnu a objem chci držet zhruba na 400 km měsíčně. Časem se to možná podaří ještě o 100 km zvýšit. Je to dávka, kterou jsem schopen nějak skloubit s mou prací a hlavně s rodinou a v pohodě to zvládám. Nebere mi to energii. Vlastně mi ji takový trénink spíše dodává. Budu improvizovat z týdne na týden podle toho, jak budu mít čas. V závěru pak chci zkusit tréninkový plán Pavla Baběráda s tím, že si ho mírně upravím podle sebe.

Jsi členem nějakého klubu? Máš trenéra nebo sparingpartnera?

Asi jsem už dost starý na to, abych běh s někým konzultoval. Hodně věcí se člověk může naučit sám, popř. i na webu je tolik zajímavých informací a článků, že asi už v mých letech nemám tu potřebu mít trenéra. To už by bylo bráno příliš vážně a to já právě nechci. Já si potřebuji tak trochu "hrát“ a pak je to relaxace. Ale přesto – jsem členem AK Olomouc s tím, že můj syn je v přípravce a já jsem byl později přemluven, abych zkusil delší tratě. A víceméně náhodou a z recese ještě běhám za tzv. Virtualis Team Olomouc. Tehdy šlo o účast v BOBR Cupu (extremní štafetový závod, pozn. redakce) a sháněli běžce. Běhám většinou úplně sám.

Upřímně, máš na to, zaběhnout maraton za 2:53 hod? Nevsugeroval sis jen svůj sen? Přece jen ti bude 40 let.

Je to trochu troufalost, ale kdybych tomu nevěřil, takhle bych to veřejně ani neříkal. Může se však stát cokoliv- zranění, nemoc, nebo bude závod extrémně těžký. Pokud to zaběhnu nad tři hodiny, budu zklamán. Je to však jen hra a stát se může opravdu cokoliv a svět se nezboří.

Jaké závody ještě hodláš zvládnout do startu maratonu? Budeš si pečlivě vybírat, nebo ti to je jedno?

Počítám, že to bude tak maximálně 6 závodů tady na olomoucku a 14 dní před PIMem ještě snad zvládnu Hanácký 1/2maraton. Potom už to bude víceméně jen odpočinek a čekání.

Běháš závody spíše výjimečně, nebo je to pravidelná náplň každého víkendu?

Tohle je podřízené rodinnému rytmu. Běhám závody, které jsou v nejbližším okolí Olomouce, a když je čas, vyrazím i na závod vzdálený. Teď jsem vyhrál Velkou cenu Olomouckého kraje (seriál asi 35 závodů během roku, pozn. redakce), ke konci šlo hlavně o to ohlídat si, aby mi neunikly poslední body. Když je hezky, beru s sebou svého kluka, který to zatím postupně vstřebává a někdy se i postaví na start. Učím ho, aby se nedíval na svoje umístění, ale jen na čas, a na to, jak se mu běží.

Kolik času budeš věnovat odpočinku? Co pro tebe znamená regenerace?

V momentě, kdy cítím, že nohy začínají zpomalovat, tak toho prostě nechám. Ale zatím cítím velkou energii a můžu si dát třeba 2 – 3 těžší tréninky během týdne, jinak jsou to volnější běhy. Ve volném dnu hodně strečuju. Dám si třeba i to pivo, i dvě. Někdy zaměním běh za fotbal, kolo, nebo to může být i obyčejná procházka s rodinou.

Takže se vůbec nebojíš, že by se dostavil únavový syndrom?

Věřím tomu, že mám ten šestý smysl, díky kterému se snad umím v tréninku včas zklidnit. Taky je to i v psychice. Když fotbalista vyhraje zápas, tak určitě zregeneruje dřív, než kdyby skončil debaklem. Já to mám podobně. Pokud se mi daří, jsem v pohodě fyzicky i psychicky.

Ale do startu zbývá dlouhých 5 měsíců, a podle tvých slov tě čeká v podstatě každodenní trénink. Opravdu nemáš obavu, že bys to po motivační stránce nevydržel a třeba bys trénink začal i šidit?

Ten maraton, to není vlastně to hlavní. Je to jen ta třešnička na dortu. Mě baví ten samotný běh, trénink, prostě to všechno kolem. A nezávisle na tom, jestli ten maraton bude nebo nebude, tak já chci běhat 6 dní v týdnu. Start a proběhnutí cílem je dárek k mým čtyřicátým narozeninám. Já nemůžu a nechci myslet jen na trénink a maraton. Co pak po maratonu?

Kde trénuješ? Co Ti více vyhovuje? Terén, silnice, dráha?

Bydlím na rovině, Haná je jedna velká placka. Kousek za Olomoucí je CHKO Litovelské Pomoraví. Tam je krásná příroda a mám tam svoje trasy a okruhy. Můžu tam běhat do omrzení. Ale často jezdím na služební cesty, takže s sebou beru běžecké věci a užívám si neznámou přírodu, kopce, nebo třeba i pláž. Co se týká dráhy, je to nutné zlo před závodem.

Věnuješ se i jiným sportům? Dosáhl jsi v nich třeba nějakých úspěchů?

Tak v podstatě v současné době ani ne, tedy kromě toho, že od malička hraji fotbal, respektive malou kopanou. Už asi 5 let se držíme s naším týmem v 1. lize. Je to trochu náročné, skloubit závody a zápasy. Tímto se klukům moc omlouvám, že některý zápas musím vynechat.

A co cyklistika? To je často doplňkový sport běžců.

Trošku odbočím. Mám zajímavou práci v oblasti podpory cyklistické dopravy v ČR a pracuji na různých projektech. Mám dokonce i služební pracovní kolo. Takže často vyjíždím na služební cesty na kole. Jsem rád, že i když moje práce není úplně snadná, tak se přesto se cítím velice svobodně a mám dost prostoru na svůj běh.

Co ti pomáhá, když se ti nechce běhat? Jak se v tomto dokážeš namotivovat?

Já říkám – jsem unavený, jdu si zaběhat. Pro mě je to zaručený způsob, jak si odpočinout, jak nabrat energii nebo se uvolnit od problémů v práci. Zjistil jsem, že po pětačtyřiceti minutách běhu je problém vyřešený nebo se úplně rozplyne. Nechce se mi, jen když mám jít pozdě večer, v zimě.

Máš nějaké zdravotní problémy, které by ti mohly komplikovat přípravu nebo samotný start?

Asi je to koleno, ale moc to neřeším, protože po deseti minutách běhu přestává bolet. Pak ještě pobolívá achilovka. Není to nijak vážné a dá se s tím normálně běhat a žít. Ale mám to už léta, tak proto jsem z toho relativně klidný.

Jak „zvládáš“nekonečnou nabídku běžeckého oblečení a bot? Nebo je ti jedno, co koupíš a v čem běháš?

Chci běhat v kvalitním a pohodlném oblečení. Je rozdíl, jestli máš na sobě obyčejné bavlněné triko nebo speciální dres určený na běh. Co se týká bot, moc tomu nerozumím, ale dobře mi sedí adidasky. Ale zásadně si nekupuju boty o číslo větší. Musím je mít přesně na míru. Nedávno jsem si koupil přes e-shop speciální rychlostní boty na maraton. Netrvám na nejnovějších luxusních modelech, ale kvalita musí být.

Zmínil ses o své rodině. Jsi tedy ženatý. Kolik máš vlastně dětí? 

Mám tři děti. Nejstarší syn má 11 let, a dvě dcery 7 a 2 roky. Když je hezky, uděláme si společný výlet na závody. Ale to je jen tak pětkrát za rok.

Za redakci behy.cz děkuji za rozhovor a těšíme se na další postřehy a zkušenosti z tvé přípravy na první maraton a držíme palce.

JAROSLAV MARTÍNEK -profil
• Narozen: 1969
• Klub: AK Olomouc a Virtualis Team Olomouc
• Trenér: ne
• Stav: ženatý, tři děti
• Max.TF: 190/min., min.TF: 50/min.
• Osobní rekordy (z letošního roku):
• 1 500 m – 4:27 min. (1,5 h po 3,0 km)
• 3 000 m – 9:26 min.
• 5 km – 16:35 min.
• 10 km – 34:55 min.
• ½ maraton – 1:17:25 hod.
Seriál o přípravě Jaroslava Martínka je mimo jiné věnován běžcům z bývalé tréninkové skupiny – Danu Orálkovi a expo Radku Cingálkovi a bývalému trenérovi Jiřímu Sequentovi, kteří stáli u jeho běžeckých základů.