Středa byla spojena s přesunem do Prahy, a tak už jsem běhání vypustil. Byl jsem zvědavý, jak dopadne plánovaná kontrola u MUDr. Barny.

Tam jsem svištěl hned ve čtvrtečních ranních hodinách, abych si vyslechl povzbudivá slova. Konec konců na ultrazvuku jsem sám poznal, co je kost a co jednotlivé snopy svalů. Zkrátka už tam byl řád a až na malý zbytek hematomu to vypadalo jako noha zdravého člověka. Také pan Barna neskrýval uspokojení ze své práce. Kvůli tomu hrášku hematomu ještě jednou aplikoval rázový ultrazvuk a doporučil mi dva dny běžecké abstinence.

Odešel jsem nabit dobrou náladou. Času, který mi zbýval do odjezdu na soustředění, jsem využil pro práci, ale také pro obstarání nové pásky pro „kinesiotapování“. Horší to ale asi bude s její aplikací.

Na to už bude třeba vícero zkušeností. Protože ty mé zůstávají na velmi mělké úrovni, požádal jsem o radu zkušeného odborníka. Ten mi pomohl nejen s aplikací pásky na konkrétní problém, ale také mi poodhalil některé další zajímavosti. Docela se mi líbilo jeho přirovnání rázového ultrazvuku k paličce na maso. No představte si prostě ten naklepaný řízek… Aby bylo jasno i tento odborník potvrdil správnost jeho použití na tento můj problém, ale myslím si, že jeho přirovnání je důležité pro všechny, kteří by měli sklon k tomu, metodu rázového ultrazvuku aplikovat na všechny trable a bolesti. Krom toho objevil další z možných příčin mých problémů se stehnem. Pohmatem lokalizoval narušený jeden ze tří stabilizátorů hlezenního kloubu, tedy kotníku. Kloub tak byl velmi nestabilní.

Opět nemá smysl zabíhat do detailů, ale zaujala mě doktorova slova o tom, že chodidla jsou oči mozku. Podle informací z nich prý mozek rovná kosti a jednotlivé svaly v těle. Nikdy před tím mi tuto informaci nikdo neřekl tak srozumitelně. Stačí jen pozorovat svaly na noze, když stojíte na jedné noze a přeci jen nemáte stabilní postoj. Takže mi přibyl další úkol, snažit se posilovat zmíněné stabilizátory, což jsou drobné svaly ovládající postavení chodila vůči kotníku. Zmíněným odborníkem byl MUDr. Mgr. Robert Válka a za cenné rady mu patří mé velké díky.

V sobotu navečer jsem už byl mezi svými přáteli z Kerteamu na soustředění v Novohradských horách. Hned jsme vyrazili na volný výběh. Já jsem těch svých 7 kilometrů považoval za úspěch, ale byli tam i borci, co šli bez okolků 22 km. V neděli jsme zahájili rozklusem (1,4 km), rozcvičkou a po snídani pak výběhem do okolních kopců. Noha se trochu ozývala, raději jsem to tedy nepřeháněl. S myšlenkami na tu paličku na maso jsem si to radši zkrátil na 6 km. Dlužno podotknout, že všechno, co jsem tu zatím odběhal, se mnou absolvoval i můj jedenáctiletý syn Matěj.

Vzhledem k tomu, že v podvečer jsem bez větších zdravotních obtíží hrál 3 hodiny nohejbal, stal jsem se terčem všech mých kamarádů. Prý už mám přestat simulovat. Jen to prý dokazuje, že problém už je jenom v hlavě. Tohle bych nikomu nezáviděl.

Suma sumárum, za tento týden jsem uběhl mizivých 26 km. Na maratonské ambice je to pramálo, ale omluvou mi budiž ty dva dny, kdy jsem běhat skutečně neměl. Věřím, že osmý týden již bude o jiných číslech a doufám, že to na soustředění ve zdraví přežiji. Nakonec prozradím, že jsem byl v pondělí „vyštengrován“ k běhu s celkovou délkou 17,2 km. A protože závěrečné 4 kilometry byly všechny pod 3:50, raději jsem se ještě vyklusal naproti svému synovi, který uběhl stejnou vzdálenost po boku našeho společného trenéra. Takže jen za pondělí osmého týdne svítí v mém běžeckém deníku 19,7 km.

Komentář trenéra, Jana Kervitcera:

Pondělní dlouhý běh po nádherném okruhu okolo obou vrcholů Slepičích hor v nadmořské výšce 580–760m jsem absolvoval společně s Honzou až do 11km. Potom jsem ho již nechal běžet podle jeho osobních pocitů a sám jsem celý okruh doběhl s jeho jedenáctiletým synem za 1:49. Pro Honzu to byl zlomový trénink, a to i po psychické stránce. Přesvědčil jej, že už se bez problémů dá absolvovat i delší běh. Určitě k tomu ale přispěla i jeho celková pohybová aktivita – ranní rozcvičky a nohejbal.

Plán na další týden:
Úterý: dopoledne - 10km horská turistika v okolí Hojné Vody, odpoledne - regenerace a koupání.
Středa:12km lehký fartlek se stupňovaným závěrem (poslední 3km okolo 4min/km)
Čtvrtek: 15km fartlek v Pohoří na Šumavě po měkčích lesních cestách.
Pátek: 3–2–1km v tempu 4:00–3:50–3:40
Sobota: volný den – ukončení soustředění
Neděle: 15km volný fartlek
Pondělí: 10km stupňovaně 4:30–4:00

Pokud se Honzovi podaří tento plán bez problémů splnit, bude to znamenat, že je zpět v plném tréninku a bude moci běhat v objemu okolo 80km/týden.