Co na nohy?

Nové páry bot, které si Jarda koupil po Vánocích, podstupují již více než měsíční „testování“. Značku ani model nezmíníme, ale s těmi lehkými maratonskými je Jarda maximálně spokojen a používá je jen občas. S těmi druhými už taková spokojenost není. Jsou poněkud tvrdé a tuhé a Jarda už zaregistroval jisté zdravotní potíže. Jde o bolest chodidla, která se projeví už během tréninku nebo po něm, a taky občasné puchýře. Pokud si vezme staré, bolest hned pomíjí. „Uvidím, jak se to bude vyvíjet dál. Třeba je ještě nějak rozběhám. Ještě jim dám příležitost, ale trochu si od nich odpočinu. Svoje kvality ale určitě mají. Závod jsem běžel v těch lehkých botách, které mám na maraton,“ svěřil se Jarda. Třetí pár bot Jarda zatím neměl možnost nějak výrazně zkoušet, protože se jedná o tretry na dráhu.

Kluci, nechci vám utéct!

Poctivý trénink se začíná projevovat. První dva závody Hanáckého běžeckého poháru Jarda vyhrál. Po tom druhém jsme se ho zeptali, jak vnímal průběh závodu a jak k němu vlastně jako budoucí maratonec přistupoval: „Na ten závod se dívám realisticky. Vyhrál jsem proto, že lepší běžci ho příliš nevyhledávají. Je to takový pouťák. Ale právě proto ho má rád. Mám rád tu partu a spíše to beru jako společenskou událost než jako závod. Pokud jde o samotný závod, tak v prvním kole nasadili kluci hrozně rychlé tempo, což mě trochu překvapilo. Držel jsem se tak na šestém místě a čekal jsem, až se rozdýchám. Pak už jsem běžel jen podle sebe. No a právě, že to beru jako společenskou událost, tak se zde občas cítím trochu trapně. Prostě běžím, a nechci vyloženě nikomu utíkat. To mám z fotbalu. Přeci jen jsem „odkojen“ kolektivním sportem a běh je spíše individuální záležitostí.“

Tak aspoň po běhu jde někdy Jarda s klukama do hospody a ještě dodává: „Když už tedy běžím na tom prvním místě a sám, tak si z toho aspoň udělám trénink a když někoho přeběhnu o kolo, tak se ho snažím povzbudit,“ přiznal Jarda. Závod se běžel v olomouckých Bezručových sadech a je náročný tím, že je tvořen množstvím zatáček, hodně rozbitým asfaltem a častou změnou různých povrchů. Jarda ale se změnami ve svém kalendáři závodů nepočítá. Nechce ztratit celý den tím, že by jel někam do Čech za většími konkurenty. Raději věnuje čas rodině.

Jak je to s tím časem?

V diskuzi k tomuto seriálu se objevují názory, že Jarda hravě zaběhne třeba i pod 2:45. On se však jen usmívá a dodává: „Já ten maraton neprožívám. Jen cítím, že je v mých silách, zaběhnout to pod 2:53. Především si maraton a Prahu chci užít. Tréninky sice naznačují, že by to mohlo být rychlejší, třeba za 2:45, ale vždyť si vezměte například Pavla Nováka. On má cíl OH 2012. Skokan do výšky si taky hned na první pokus nedá 220 cm.“

Nakonec Jarda dodal, že i on má „tajný“ dlouhodobý plán pro rok 2012. Ale nebudeme předbíhat. „Mám pocit, že dnešní společnost chce všechno hned. Zjistilo se, že prý mám na 2:45 a tak se mě snaží tlačit ke změně času. Já říkám, hoši, neblázněte, to bude můj první maraton a vůbec můj první větší závod, tak si ho chci oťukat“, komentoval Jarda rozruch v diskuzích.

Malá změna v dalším tréninku

Trošku se vrátíme k minulému dílu, kdy Jarda sliboval účast na Valašské padesátce. Závod byl bohužel zrušen, a tak se běžkařská vsuvka nekonala. Další „zásadní“ změnou je vynechání tréninkového plánu Pavla Baběráda. K tomu Jarda říká: „Ještě jsem na to asi nedozrál. Před dvěma měsíci se mi zdál lehký, ale teď už ho hodnotím střízlivěji. Tuším, že při striktním dodržování bych se zavařil. Jde sice o dobrou kostru, ale já si ji vyplním raději podle sebe. Nechci se svazovat, raději improvizuju.“

Další ukázka Jardovy improvizace v tréninku:

1.2. – 35 km (6 km 4:15, 23 km 4:05, 6 km 4:15)
2.2. – 17 km klus
3.2. – 17 km 4:20
4.2. – 6×3:20 + 6 km (rozklus, výklus)
5.2. – volno
6.2. – 12 km klus
7.2. – 9,5 km 33:57 min. – sólo závod + 10 km (rozklus, výklus)
8.2. – 22 km klus
9.2. – volno (cítil, že potřeboval pauzu, tak trénink zrušil)

Je na čase začít pít

Do této chvíle zatím Jarda své stravovací návyky neměnil. Nutno podotknout, že zdravá strava je u něj v rodině téměř samozřejmostí. Každodenní ranní káva je ale prý pro Jardu taky nezbytností a občas to pivo, dvě si taky neodepře. Jarda se přiznal i k dalšímu neuvěřitelnému hříchu: „V sobotu ráno jsem si dal jeden a půl rohlíku s trochou sýra a pak jsem běžel 35 km a ani jsem se nenapil. Nevím, ale prostě se nedokážu před takovým během i po něm hodně najíst.“ Naopak druhý den při výklusu už po 40 minutách začal pociťovat žízeň. Zřejmě se projevila chyba z předchozího dne. Ono asi není normální nepít, když člověk běží dvě a půl hodiny. Jarda však již alespoň začíná zkoušet energetické gely, ale moc s nimi není spokojen. S regenerací to má bohužel Jarda podobně. Nemá na ni čas, regeneruje tedy prakticky jen chvilku po doběhu. Doběhne, dá si sprchu, základní strečink a musí se věnovat jiným povinnostem. Teprve až v noci má čas tak na 20 až 30 minut cvičení.

První etapa je hotová

Uplynulé dva měsíce hodnotí Jarda pozitivně. „Cítím, že se mi podařilo přípravu nastartovat správným směrem a chci po této cestě jít dál. Nejsem si ale jistý, zda druhá etapa bude odlišná od té první, kdy bych měl asi zvyšovat kilometráž a blížit se tím „k pravému“ maratonskému tréninku. Spíše to bude opět jedna velká improvizace.“